Vědci zjistili, že k existenci buňky je zapotřebí spolupráce nejméně tří druhů složitých molekul — DNA (deoxyribonukleové kyseliny), RNA (ribonukleové kyseliny) a bílkovin. Málokterý vědec by dnes tvrdil, že ze směsi neživých chemických látek náhodou vznikla úplná živá buňka. Je ale možné, že by náhodou vznikla RNA nebo bílkoviny?a

Názor, že život vznikl náhodou, mnozí vědci opírají o experiment, který proběhl v roce 1953. Tehdy Stanley L. Miller nechal procházet elektrický proud směsí plynů, o které se předpokládalo, že odpovídá původní atmosféře na Zemi. Tak se mu podařilo vytvořit některé aminokyseliny, což jsou základní stavební jednotky bílkovin. Od té doby byly aminokyseliny objeveny také v jednom meteoritu. Znamená to, že mohly snadno vzniknout náhodou všechny základní stavební jednotky živých organismů?

Robert Shapiro, emeritní profesor na Newyorské univerzitě, řekl: „Někteří autoři předpokládají, že při podobných experimentech, jaké prováděl Miller, mohou být snadno vytvořeny všechny stavební jednotky živých organismů, a také předpokládají, že byly přítomny v meteoritech. Tak to ale není.“²b

Zamysli se nad molekulou RNA. Je tvořena menšími molekulami, kterým se říká nukleotidy. Tyto molekuly se od aminokyselin liší a jsou trochu složitější. Profesor Shapiro uvádí, že „při experimentech s elektrickými výboji nebyl vytvořen žádný nukleotid a nebyl objeven ani při studiu meteoritů“.³c Dále říká, že pravděpodobnost, že by molekula RNA schopná replikace vznikla náhodou ze směsi chemických stavebních jednotek, „je tak zanedbatelně malá, že pokud by se to někde ve viditelném vesmíru stalo jednou, byla by to výjimečně šťastná náhoda“.⁴

A jak je to s molekulou bílkoviny? Může být tvořena pouhými 50 aminokyselinami nebo až několika tisíci aminokyselin, které jsou uspořádány mimořádně organizovaným způsobem. Běžná bílkovina v „jednoduché“ buňce obsahuje 200 aminokyselin. I v takové buňce jsou tisíce druhů bílkovin. Pravděpodobnost, že by zde na Zemi náhodou vznikla jen jedna bílkovina tvořená pouhými 100 aminokyselinami, se odhaduje na přibližně jedna ku milionu miliard.

Vědec Hubert P. Yockey, který se zastává evoluční teorie, to říká ještě otevřeněji: „Je nemožné, aby život vznikl díky tomu, že jako první se objevily bílkoviny.“⁵ K produkci bílkovin je nezbytná RNA, ale na vzniku RNA se podílejí bílkoviny. Předpokládejme však, že navzdory extrémně malé pravděpodobnosti by na stejném místě a ve stejnou dobu náhodou vznikly jak bílkoviny, tak molekuly RNA. Je možné, že by společně vytvořily životaschopnou buňku, která by se dokázala udržet naživu a kopírovat sama sebe? Doktorka Carol Clelandovád z Astrobiologického institutu Národního úřadu pro letectví a vesmír říká: „Pravděpodobnost, že by se náhodou něco takového stalo (v náhodné směsi bílkovin a RNA), se zdá astronomicky malá. Většina vědců přesto podle všeho předpokládá, že když přijdou na to, jak v přirozených prvotních podmínkách nezávisle na sobě mohly vzniknout bílkoviny a RNA, jejich vzájemná spolupráce se už nějak dořeší.“ O současných teoriích, které vysvětlují, jak tyto stavební jednotky živých organismů mohly vzniknout, říká: „Žádná nám neposkytuje příliš uspokojující vysvětlení toho, jak se to stalo.“⁶

Proč jsou tato fakta důležitá? Přemýšlej o tom, před jakým úkolem stojí vědci, kteří věří, že život vznikl náhodou. Objevili některé aminokyseliny, jež se vyskytují i v živých buňkách. V laboratoři díky pečlivě připraveným a řízeným experimentům dokázali vyprodukovat další, ještě složitější molekuly. Doufají, že nakonec se jim podaří vytvořit všechny části potřebné k sestavení „jednoduché“ buňky. Pokoušejí se dosáhnout něčeho podobného jako vědec, který sestavuje robota. Ze surovin, které se běžně vyskytují v přírodě, vyrobí ocel, plast, silikon a dráty a z toho všeho pak robota vytvoří. Potom ho naprogramuje tak, aby uměl dělat své vlastní kopie. Co tím vědec dokázal? Pouze to, že inteligentní bytost je schopna vytvořit důmyslný stroj.

Pokud by se někdy vědcům podařilo buňku vytvořit, bylo by to něco úžasného. Byl by to však důkaz, že prvotní buňka vznikla náhodnou? Nedokázali by tím spíš pravý opak?

Co si o tom myslíš ty? Všechny současné vědecké důkazy svědčí o tom, že život pochází pouze z již existujícího života. K tomu, aby člověk byl přesvědčen, že i „jednoduchá“ buňka vznikla náhodou z neživých chemických látek, je zapotřebí velká dávka víry.

Co tvrdí mnozí vědci? Buňky se dělí do dvou hlavních kategorií — na ty s jádrem a na ty bez jádra. Buňky lidí, živočichů a rostlin jádro mají. Bakteriální buňky ne. Buňky s jádrem se nazývají eukaryotické, buňky bez jádra jsou označovány jako prokaryotické. Jelikož prokaryotické buňky jsou relativně méně složité než eukaryotické, mnozí odborníci jsou přesvědčeni, že živočišné a rostlinné buňky se musely vyvinout z bakteriálních buněk.

Podle názoru řady vědců docházelo během milionů let k tomu, že když některé „jednoduché“ prokaryotické buňky pohltily jinou buňku, nestrávily ji. Podle této teorie neinteligentní příroda přišla na to, jak radikálně změnit funkci pohlcené buňky, a dokonce i na to, jak ji má hostitelská buňka v sobě udržet, když se dělí.⁹a

O čem svědčí důkazy? Díky pokroku v mikrobiologii je možné do nejjednodušších prokaryotických buněk nahlédnout a sledovat úžasné procesy, které se tam odehrávají. Evolucionisté předpokládají, že první živé buňky se dnešním prokaryotickým buňkám musely podobat.¹⁰

Pokud je evoluční teorie pravdivá, mělo by z ní vyplynout přesvědčivé vysvětlení toho, že první „jednoduchá“ buňka vznikla náhodou. Pokud je ale život dílem Stvořitele, pak by i v těch nejjednodušších organismech měla být patrná důmyslná konstrukce. Podívej se tedy na prokaryotickou buňku zevnitř a pak se zamysli nad tím, zda něco takového mohlo vzniknout náhodou.

OCHRANNÁ ZEĎ

Kdyby sis chtěl prokaryotickou buňku prohlédnout zevnitř, musel bys být několiksetkrát menší než tečka za větou. Vstupu do buňky brání tuhá pružná membrána, kterou lze přirovnat ke zdi kolem továrny. Membrána je tak tenká, že asi 10 000 jejích vrstev by odpovídalo tloušťce listu papíru. Oproti zdi je však buněčná membrána mnohem důmyslnější. V jakém ohledu?

Podobně jako zeď brání vstupu nepovolaných osob do továrny, i membrána chrání obsah buňky před vnějším nebezpečím. Není však nepropustná. Umožňuje buňce „dýchat“ — drobným molekulám, například kyslíku, dovoluje vcházet a vycházet. Složitějším molekulám, které by případně mohly napáchat škodu, však ve vstupu zabrání. Membrána slouží také k tomu, aby užitečné molekuly zůstaly uvnitř buňky. Jak to všechno dělá?

V továrně bývají strážní, kteří u vstupních bran kontrolují, co se do ní přiváží a co se odváží. Podobně i v buněčné membráně jsou zvláštní bílkovinné molekuly, které plní funkci bran a strážných.

Některé z těchto bílkovin mají uprostřed otvor (1), díky němuž může do buňky vstoupit nebo ji opustit pouze konkrétní druh molekuly. Jiné bílkoviny jsou z jedné strany membrány otevřené a z druhé zavřené (2). Mají něco jako nákladovou rampu (3), jejíž tvar umožňuje, aby do ní zapadla pouze určitá látka. Když se to stane, bílkovina se na druhé straně otevře a dovolí látce projít (4). To všechno dokáže membrána i těch nejjednodušších buněk.

UVNITŘ TOVÁRNY

Představ si, že tě „strážní“ pustí dovnitř. Vnitřek prokaryotické buňky je naplněn tekutinou, která je bohatá na živiny, soli a další látky. Buňka tyto suroviny používá k výrobě produktů, které potřebuje. Nejedná se však o náhodné procesy. Stejně jako v továrně je práce dobře zorganizována, i v buňce organizovaně probíhají tisíce chemických reakcí, a to v konkrétním pořadí a podle přesného časového plánu.

Hodně času buňka věnuje výrobě bílkovin. Jak to dělá? Nejprve vytvoří asi 20 druhů základních stavebních jednotek nazývaných aminokyseliny. Ty jsou dopraveny k ribozomům (5), které je možné přirovnat k automatickým strojům, jež aminokyseliny spojí v přesném pořadí a vytvoří konkrétní bílkovinu. Podobně jako je činnost továrny řízena centrálním počítačovým programem, i v buňce je mnoho funkcí řízeno „počítačovým programem“, který je zakódovaný v DNA (6). Právě z DNA obdrží ribozom podrobné pokyny, kterou bílkovinu má sestavit a jak (7).

To, co se děje potom, je naprosto úžasné. Každá bílkovina se poskládá do jedinečné trojrozměrné struktury (8). Právě tato struktura rozhoduje o tom, jakou funkci bude bílkovina mít.b Představ si, že na výrobní lince je sestavován motor. Má-li správně fungovat, každá jeho součástka musí být vyrobena naprosto přesně. Stejně tak je to s bílkovinou. Pokud by nebyla vyrobena přesně a složena do naprosto správného tvaru, nemohla by řádně vykonávat svou funkci, a dokonce by mohla buňku poškodit.

Jak se bílkovina dostane z místa, kde byla vyrobena, na místo, kde je potřebná? Každá bílkovina, kterou buňka vytvoří, má v sobě zabudovaný „štítek s adresou“. Tím je zajištěno, že se dostane na správné místo. Každou minutu se vytvářejí a dopravují tisíce bílkovin, a přesto každá dorazí tam, kam má.

Proč jsou tato fakta důležitá? Ani v tom nejjednodušším organismu se složité molekuly nemohou vytvářet samovolně. Mimo buňku by se rozložily a uvnitř buňky se nevytvoří bez pomoci jiných složitých molekul. Například enzymy jsou potřebné k výrobě zvláštní energetické molekuly nazývané adenozintrifosfát (ATP). Energie z této molekuly je však zase potřebná k výrobě enzymů. Podobně je k produkci enzymů potřebná DNA (pojednává o ní 3. část brožury) a k produkci DNA jsou nezbytné enzymy. Také další bílkoviny mohou být vytvořeny pouze buňkou, ale buňka může být vytvořena pouze z bílkovin.c

Mikrobiolog Radu Popa, který neuznává biblickou zprávu o stvoření, v roce 2004 položil otázku: „Jak je možné, že příroda dokázala vytvořit život, když nám se to v kontrolovaných podmínkách nepodařilo ani při jednom pokusu?“¹³ Také prohlásil: „Složitost mechanismů potřebných k činnosti živé buňky je tak velká, že se zdá být nemožné, aby tyto mechanismy začaly existovat náhodou a současně.“¹⁴

Co si o tom myslíš ty? Evoluční teorie se snaží vysvětlit, že život na Zemi vznikl bez zásahu Stvořitele. Čím více se toho však vědci o živých organismech dozvídají, tím méně pravděpodobné se jeví, že život vznikl náhodou. Někteří evolucionisté se snaží tomuto problému vyhnout tak, že se na evoluční teorii a na otázku vzniku života dívají jako na dvě různé věci. Zdá se ti to rozumné?

Evoluční teorie vychází z předpokladu, že život vznikl díky dlouhé sérii šťastných náhod, a tvrdí, že další série náhod vedla ke vzniku neuvěřitelně rozmanitých a složitých organismů. Jestliže však této teorii chybí základ, jakou platnost mají další teorie, které z ní vycházejí? Mrakodrap, který má chatrné základy, se zhroutí, a totéž platí o evoluční teorii, protože neumí vysvětlit původ života.