Věrné rodiny urychlují vzrůst na Srí Lance

SRÍ LANKA, do roku 1972 známá jako Cejlon, je krásný ostrov s plážemi lemovanými palmami, s pohořími a s malými pouštěmi. Na vysočině je Adamova hora, která má výšku 2243 metrů a je posvátným místem čtyř hlavních náboženství.a Nedaleký skalnatý sráz padá do hloubky 1500 metrů — proto se to místo nazývá Konec světa. Je to na Srí Lance jedna z nejpozoruhodnějších vyhlídek.

Osmnáct milionů obyvatel Srí Lanky má zajímavou minulost. V pátém století př. n. l. osídlili ostrov lidé indoevropského původu ze severní Indie. Byli to Sinhálci, kteří dnes tvoří asi tři čtvrtiny obyvatelstva. Později začal příliv Tamilů z jižní Indie, což trvalo asi až do dvanáctého století; dnes žijí především v severní a východní části ostrova. Stopy, které tu v době kolonizace zanechali Portugalci, Holanďané a Britové, jsou patrné dodnes. K tamějším obyvatelům přibyli také obchodníci-mořeplavci z Arabského a Malajského poloostrova, kteří se tu usadili. Jsou zde také osady Evropanů, Pársů a dalších skupin.

Rozmanitý původ není patrný jen v rasové různorodosti, ale i v jazycích a náboženstvích. Na tomto ostrově se mluví hlavně sinhálsky, tamilsky a anglicky. Mnoho obyvatel Srí Lanky mluví přinejmenším dvěma z těchto tří jazyků. Národnostní původ hraje také velkou úlohu v náboženství. Sinhálci jsou většinou buddhisté, kdežto Tamilové jsou obvykle hinduisté. Lidé příbuzní s Araby či Malajci se obvykle drží islámu, ale lidé evropského původu obyčejně patří k církvím křesťanstva — ke katolické nebo k protestantské.

Plnit náročný úkol

Toto vše představuje pro svědky Jehovovy na Srí Lance ohromný úkol. Pracují usilovně, aby splnili pověření od Ježíše: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Matouš 24:14) Zvěstovatelé dobré zprávy přicházejí do styku nejen s lidmi mluvícími několika jazyky, ale navíc mohou během několika hodin ve službě hovořit s buddhisty, hinduisty, členy církví křesťanstva, nebo i s ateisty.

Aby byla kazatelská služba účinná, je třeba nosit s sebou Strážné věže, Probuďte se! a jinou biblickou literaturu v tamilštině, sinhálštině a angličtině. Ti, kdo to unesou, s sebou v těchto jazycích mají i Bible. Nedávno měli zvěstovatelé nesmírnou radost, když byly v těchto třech jazycích současně vydány brožury Skutečně se Bůh o nás stará? a Kdo nám pomůže vyřešit naše problémy? a také traktát Může tento svět přežít? Bratři teď mají více pomůcek pro službu.

Svědkové se zde usilovně snaží působit od roku 1912, kdy Charles Taze Russell, tehdejší prezident International Bible Students Association, krátce navštívil Cejlon. Významný vzrůst však začal až po příjezdu absolventů biblické školy Strážné věže Gilead v roce 1947. Od té doby se zvěstovatelé na Srí Lance radovali ze znamenitých výsledků, které jejich kazatelská služba přinášela. Roku 1994 vedlo 1866 zvěstovatelů Království každý měsíc průměrně 2551 domácích biblických studií. Památnou slavnost navštívilo 6930 lidí, což je téměř čtyřnásobek počtu zvěstovatelů ve všech sborech dohromady. To je úžasné požehnání!

Porovnáme-li Srí Lanku s jinými zeměmi, pokrok se nám může zdát pomalý. Ukázalo se, že jedním důvodem, proč to tak je, jsou silná rodinná pouta. Taková pouta však nejsou nutně na škodu. Když římský důstojník Kornélius přijal pravdu, jeho domácnost se k němu připojila. (Skutky 10:1, 2, 24, 44) Kniha Skutky se také zmiňuje o dalších silných křesťanských rodinách — například o domácnosti Lydie, Krispa a žalářníka, který věznil Pavla a Silu. (Skutky 16:14, 15, 32–34; 18:8)

Je-li rodina dobře vedena a zachovává-li věrnost, mohou být silná rodinná pouta vskutku výhodou. Ray Matthews, který dlouhodobě slouží jako misionář, má v této souvislosti na mysli slova Izajáše 60:22 a říká: „Vypadá to, že Jehova nyní v pravou chvíli věci urychluje nejen prostřednictvím jednotlivců, ale také prostřednictvím rodin.“

Organizovaná rodina přináší chválu

Dnes na Srí Lance takové věrné rodiny skutečně jsou. Žije tam například dobře vedená rodina Sinnappaových, kteří bydlí v Kotaheně, což je část hlavního města Srí Lanky, Kolomba. Marian, hlava rodiny, nedávno zemřel, avšak jeho manželka Annamma a dvanáct z jejich patnácti dětí, které jsou ve věku od třinácti až do třiatřiceti let, dále slouží Jehovovi jako rodina. V době, kdy je tento článek psán, osm z těchto dětí je pokřtěno a tři slouží celým časem jako pravidelní průkopníci. Tři z nich slouží příležitostně v pomocné průkopnické službě. V této rodině jsou také čtyři mladí nepokřtění zvěstovatelé. A také čtyři vnoučata, i když jsou ještě v útlém věku, studují Bibli a chodí na křesťanská shromáždění do sboru svědků Jehovových Kolombo-sever.

Annamma slyšela dobrou zprávu o Království poprvé roku 1978, kdy dostala jeden výtisk Strážné věže. Přijala nabídku biblického studia a po probrání knihy Pravda, která vede k věčnému životu, což je biblická studijní pomůcka, zasvětila svůj život Jehovovi Bohu a dala se pokřtít, čímž byla příkladem pro mnoho členů své rodiny.

Annamma svou rodinu dobře vede, podobně jako voják Kornélius. „Museli jsme si plánovat návštěvy křesťanských shromáždění a sjezdů — nemluvě o školní docházce,“ vzpomíná Annamma. „Těžké to bylo s oblékáním, ale protože nám Jehova žehnal, mohli jsme si na každý sjezd ušít nové šaty. Celá rodina vždy přišla dobře oblečená a dobře najedená, všichni jsme měli na tváři úsměv.“

Děti s dojetím vzpomínají na to, jak byla jejich domácnost vedena. Starší děti měly obyčejně některé povinnosti navíc, aby mohla celá rodina navštěvovat shromáždění. Například Mangala měla na starosti praní a Winnifreda žehlení. Winnifreda, která také pomáhala menším sourozencům s oblékáním, říká: „Když jsme odcházeli z domu, každý vypadal opravdu pěkně.“

Duchovní sycení bylo také dobře zorganizované. Pushpam, jedna z dcer, nyní pravidelná průkopnice, vzpomíná: „Celá rodina jsme si společně každý den četli Bibli a probírali denní text.“ Annamma doplňuje: „Každé dítě má vlastní Bibli, Strážnou věž a jiné publikace. Na shromážděních pečlivě naslouchám všem jejich komentářům. Doma je pak povzbudím nebo jejich názory poopravím, je-li to zapotřebí. Večer zakončíme den společnou rodinnou modlitbou.“

Pomoc starších dětí při znamenitém křesťanském vyučování celé rodiny je pro Annammu neocenitelná. Pevně stanovený rozvrh jim však nebrání v tom, že by dobrou zprávu kázali mimo domov. Členové rodiny vedou celkem 57 domácích biblických studií s lidmi v sousedství. Zeť Rajan říká: „Tato rodina vede biblická studia s lidmi, kteří dělají pokroky. Pushpam, moje manželka, měla tu výsadu, že se jedna její zájemkyně zasvětila Jehovovi.“

Když tak veliká rodina odešla od římskokatolické církve, způsobilo to v Kotaheně nemalý rozruch. Kněz osobně sice rodinu nenavštívil, aby zjistil, co ji k tomu přimělo, ale laické členy církve poprosil, aby to vyzvěděli. Výsledkem bylo několik biblických rozhovorů a většinou se týkaly nauky o Trojici. Když Annamma hájila svou víru, pokaždé se spoléhala na Jehovu a na Bibli. V těchto rozhovorech byl jejím oblíbeným textem Jan 17:3.

Na rodině Sinnappaových je pěkně vidět, že dobrá organizace a důsledná snaha mohou přinést uspokojivé výsledky. Z jejich horlivosti roste k Jehovově chvále nová generace zvěstovatelů Království.

Odpor sjednocuje rodinu v pravém uctívání

Rodina Ratnamových bydlí několik kilometrů od Sinnappaových, v kolombské čtvrti nazvané Narhenpitya. Také oni byli dříve katolíky. Roku 1982 se svědkové setkali ve službě dům od domu s Balendranem, manželem nejstarší dcery z této rodiny, která se jmenuje Fatima. S celou rodinou bylo zahájeno biblické studium. Jejich tři děti se brzy ptaly babičky Ignasiamal, zda ví, jaké je Boží jméno. Jakmile děti řekly, že to jméno je „Jehova“, podnítily babiččin zájem, a bylo s ní zahájeno biblické studium. Později se dvě z jejích dcer — Jeevakala a Stella — připojily ke studiu a roku 1988 byly všechny tři pokřtěny.

Mezitím Balendran a Fatima vydali svědectví Fatimině sestře Mallice a jejímu manželu Yoganathanovi. Roku 1987 byl tento manželský pár pokřtěn a svým dvěma dětem úspěšně vštěpuje lásku k Jehovovi. Následovala je další sestra Fatimy, Pushpa. Zasvětila se Jehovovi a byla pokřtěna roku 1990. Když žila se svým manželem v Tokiu, její manžel Eka sloužil v anglickém sboru a Pushpa pomáhala jejich malému synku Alfredovi, aby mohl také sloužit Jehovovi.

Dosud se z rodiny Ratnamových postavily na stranu pravého uctívání čtyři z deseti dětí. Je pěkné, že tři další děti dělají pěkné pokroky v osobním studiu Bible. Mezi jedenácti vnoučaty je jedna dívka, Pradeepa, která už je pokřtěna. Dalších sedm vnoučat je pravidelně vyučováno na rodinném studiu Bible. Navíc je vedeno celkem 24 domácích biblických studií se zájemci, kteří bydlí v sousedství.

Ale dosáhnout toho všeho nebylo vůbec snadné. Zpočátku zde byl odpor v rodině. Otec, Muthupillai, a starší bratři velmi odporovali každému, kdo chodil na shromáždění do sálu Království nebo se účastnil veřejné kazatelské služby. Bylo to způsobeno také starostí o bezpečí rodiny, ale Muthupillai dodává: „Byl jsem zaměřený jenom na ‚svaté‘, a nesouhlasil jsem s tím, že moje rodina opustila katolickou církev.“ Nyní je ale přesvědčen, že uctívá pravého Boha, protože vidí užitek, který jim jejich víra přinesla.

Jednou se například stalo, že majitel jejich domu, který byl buddhista, je chtěl neoprávněně z tohoto domu vyhnat čarováním. Jednoho večera přišel a okolo domu poskládal „očarované“ citrony. Všichni pověrčiví sousedé dostali strach, protože si mysleli, že rodinu Ratnamových postihne nějaké neštěstí. Když to však zjistila Ignasiamal, spolu s dětmi prostě ovoce beze strachu a bázně odstranila — a nic zlého se jim nestalo. Jejich nebojácné jednání bylo pěkným svědectvím, a tak si jich lidé z okolí začali velmi vážit. Díky tomu Stella zahájila v sousedství dvě domácí biblická studia. Snacha Nazeera tím byla také povzbuzena, a přijala nabídku biblického studia.

Když Ignasiamal vzpomíná na všechno požehnání, které její rodina dostala, říká: „Jsem velmi šťastná, když vidím, jak rodina duchovně roste. Jehova nám požehnal, protože odpor se zmírnil a rodina se více sjednotila.“

Tyto velké rodiny se prokázaly jako velké požehnání. Připojily se k lidem z menších rodin, k rodinám s jedním rodičem a ke svobodným křesťanům, kteří v této „nádherné zemi“, což je význam jména Srí Lanka, urychlují oznamování dobré zprávy. Svědkové na Srí Lance se společně se svými spoluvěřícími po celém světě těší na obnovený ráj, ze kterého je už nyní možno část spatřit na plážích a v horách krásné Srí Lanky.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 24 a 25]

Mnoho obyvatel Srí Lanky příznivě reaguje na křesťanské kázání a vyučování