TV — Zloděj času?

KDYBY vám někdo nabídl milion dolarů výměnou za to, že se do konce života vzdáte televize, přijali byste takovou nabídku? V jednom průzkumu, který byl proveden před několika lety, se čtvrtina Američanů vyjádřila, že ne. V jiném průzkumu byli muži dotázáni, co by si nejvíc přáli. Většinou řekli, že klidný a šťastný život. Tyto hodnoty však byly až na druhém místě. Co bylo na tom prvním? Televize s velkou obrazovkou!

Na celém světě je televize velmi populární. V roce 1931, kdy byla ještě v plenkách, ředitel Americké rozhlasové společnosti řekl: „Je rozumné očekávat, že až televize dosáhne největšího rozmachu, bude počet diváků omezen pouze počtem obyvatel na světě.“ Tehdy tento výrok působil možná trochu nadneseně. Dnes však ne. Na celém světě je odhadem 1,5 miliardy televizorů, a diváků je dokonce ještě více. Bez ohledu na to, zda ji máte v oblibě nebo ne, televize hraje v životě lidí významnou roli.

Je až neuvěřitelné, kolik času lidé před televizí tráví. Z nedávného celosvětového průzkumu vyplynulo, že v průměru lidé sledují televizi více než 3 hodiny denně. Obyvatelé Severní Ameriky se na ni dívají 4,5 hodiny a v čele jsou Japonci s 5 hodinami. Během života se tyto hodiny nastřádají. Pokud se člověk dívá na televizi 4 hodiny denně, pak do svých šedesáti let před ní stráví 10 let života. Asi stěží by někdo chtěl mít na náhrobku napsáno: „Zde leží náš milovaný přítel, který šestinu svého života strávil sledováním televize.“

Tráví lidé mnoho hodin před televizí proto, že je jim to příjemné? Nemusí to tak být. Mnozí se po hodinách prosezených u obrazovky cítí provinile a říkají si, že tento čas mohli využít lépe. Někteří o sobě tvrdí, že jsou na televizi „závislí“. Přestože v případě televize se nejedná o stejnou závislost jako v případě drog, určitá podobnost zde existuje. Závislost stojí mnoho času. Ačkoli se člověk snaží tento návyk omezit nebo se ho úplně zbavit, nedokáže to. Obětuje mu společenské aktivity a rodinný život. Když drogu nemá, dostaví se abstinenční příznaky. A právě tyto symptomy se mohou objevit u lidí, kteří před televizí tráví dlouhé hodiny.

„Jíst příliš mnoho medu není dobré,“ napsal moudrý král Šalomoun. (Přísloví 25:27) Stejné je to i se sledováním televize. Můžeme se díky ní dozvědět hodně užitečných informací. Hodiny strávené před televizní obrazovkou však člověka okrádají o čas, který by mohl věnovat rodině. V případě dětí to má navíc negativní vliv na čtení a na jejich výsledky ve škole. A také to přispívá k obezitě. Pokud do sledování televize „investujete“ velké množství času, je praktické zamyslet se nad tím, co vám taková investice přináší. Není od věci zvažovat i to, na jaké programy se díváte. A to je námětem následujícího článku.

TV — „Nenápadný ovlivňovatel“

TELEVIZE může být velmi mocným vzdělávacím nástrojem. Díky ní poznáváme nejrůznější skupiny lidí a také země, které pravděpodobně nikdy nenavštívíme. Zavede nás do tropických džunglí a na polární ledovce, na horské vrcholy a do hlubin oceánu. Umožní nám nahlédnout do fascinujícího světa atomů i úchvatného vesmíru. Můžeme sledovat, co se právě děje na druhé straně zeměkoule. Získáváme přehled o politice, historii, současných událostech a kultuře. Televize zachycuje okamžiky, kdy lidé prožívají jak tragédie, tak velké úspěchy. Dokáže nás pobavit, poučit, a dokonce i motivovat.

Velká většina programů však není ani prospěšná, ani vzdělávací. Pravděpodobně nejostřeji kritizují televizi lidé, kterým vadí množství naturalistických scén zobrazujících násilí a sex. Jedna studie provedená ve Spojených státech například ukázala, že přibližně dva ze tří televizních programů obsahují násilné scény. Takových záběrů je v průměru šest za hodinu. V době, kdy mladý člověk dosáhne dospělosti, už scén, ve kterých se předvádí násilí a vraždění, zhlédl tisíce. Velmi časté jsou i sexuální náměty. Dvě třetiny všech televizních programů obsahují rozhovory o sexu a v jedné třetině se objevují sexuální scény. Obvykle je takové chování předkládáno jako bezpečné a přirozené a týká se lidí, kteří nejsou v manželství.a

Programy, které obsahují sexuální scény a násilí, jsou populární na celém světě. Americké akční filmy, které se později promítají i v televizi, snadno pronikají do zahraničí. V takových filmech nutně nejde o dobré herecké výkony ani promyšlený scénář a diváci jim snadno mohou porozumět. K udržení jejich pozornosti stačí rvačky, zabíjení, zvláštní efekty a sexuální scény. Pro dlouhodobější udržení zájmu diváků je však nutné vymýšlet stále něco nového. Stejné záběry se rychle okoukají, senzační efekty zevšední. Aby byl divák šokován a prožíval silné emoce, výrobci filmů musí sahat ke stále větším extrémům. Proto násilných scén přibývá a obsah je naturalističtější, sadističtější a je více zaměřený na sex.

Polemika o vlivu televize

Jak tento neustálý přísun násilí a sexu působí na diváka? Kritikové poukazují na to, že násilí v televizi vede lidi k agresivnímu jednání a snižuje jejich soucit s oběťmi násilí v reálném životě. Podle těchto kritiků navíc sexuální scény podporují promiskuitu a podrývají morální měřítka.

Je to opravdu tak, že sledování televize významně přispívá k výše uvedeným reakcím? Toto téma je již po desetiletí předmětem ostré polemiky a námětem stovek studií i tisíců knih a článků. Klíčovým problémem je totiž to, že se jen velmi obtížně dá prokázat, že jedna věc způsobuje druhou — například, že sledování televizního násilí v dětství má za následek agresivní jednání v pozdějších letech. Prokázat příčinný vztah je někdy velmi obtížné. Znázorněme si to. Řekněme, že si poprvé v životě vezmete nějaký lék a po několika hodinách vám naskočí kopřivka. V takové situaci je snadné dospět k závěru, že příčinou alergické reakce byl daný lék. Někdy se však alergie vyvíjí postupně. Propojit alergickou reakci s konkrétním lékem je v takovém případě mnohem těžší, protože alergie vzniká i z řady dalších příčin.

Stejně tak těžké je prokázat, že násilí, které předkládá televize, vede ke kriminalitě a antisociálnímu jednání. Mnoho studií však naznačuje, že taková vazba skutečně existuje. Někteří zločinci navíc sami řekli, že jejich postoje a násilné jednání byly utvářeny právě tím, na co se dívali v televizi. Na druhé straně je nutné vzít v úvahu, že lidé jsou v životě vystaveni mnoha dalším vlivům. K agresivnímu chování přispívají také násilné videohry, společenské hodnoty přátel i rodiny a životní podmínky člověka.

Není tedy divu, že existují dva protichůdné pohledy. Jeden kanadský psycholog například napsal: „Vědecké doklady zkrátka nedokazují, že sledování násilí vede lidi k násilnému jednání nebo je vůči násilí otupuje.“ Naproti tomu Výbor pro média a společnost při Americké psychologické asociaci prohlásil: „Není naprosto žádná pochybnost, že časté sledování násilí v televizi úzce souvisí s větší tolerancí k agresivním postojům a s nárůstem agresivního chování.“

Jak je to s vlivem televize

Jak jsme již uvedli, odborníci diskutují o důkazu — totiž o tom, zda lze dokázat, že sledování agresivity vede k agresivitě. Jen málo lidí by tvrdilo, že televize nemá na naše myšlení a jednání žádný vliv. Zamyslete se nad těmito skutečnostmi: Jediná fotografie v nás dokáže vyvolat hněv, pláč nebo radost. Také hudba působí na naše city velmi silně. A slova, dokonce i ta tištěná, v nás vyvolávají určité pocity, vedou nás k zamyšlení nebo k jednání. Oč působivější pak musí být, když se pohyblivé obrázky, hudba a mluvené slovo dovedně propojí. Není tedy divu, že televize lidi tak přitahuje. A navíc je velmi snadno dostupná. O vlivu televize jeden spisovatel řekl: „Od doby, kdy se člověk naučil vyjadřovat své myšlenky písmem, . . . nemělo na civilizaci nic tak výrazný vliv jako tato technologie.“

Firmy zaplatí každoročně miliardy dolarů za reklamu, jelikož vědí, že diváci jsou ovlivněni tím, co vidí a slyší. Tyto peníze investují ne proto, že předpokládají, že reklama by mohla být účinná — oni vědí, že účinná je. Díky ní lidé kupují jejich výrobky. Například společnost Coca-Cola se rozhodla, že v roce 2004 zaplatí 2,2 miliardy dolarů za celosvětovou reklamní kampaň, a to jak tištěnou, tak v rádiu a televizi. Vrátila se jim tato investice? V tom roce Coca-Cola vydělala skoro 22 miliard dolarů. Firmy si ale uvědomují, že jedna reklama naše jednání neovlivní. Spoléhají tudíž na to, že svého cíle dosáhnou léty systematického přesvědčování.

Jestliže naše postoje a chování ovlivní 30vteřinové reklamy, můžeme si být jisti, že hodiny strávené u televize nás ovlivní také. „I v rámci té nejběžnější a povrchní zábavy působí toto médium jako nenápadný ovlivňovatel,“ řekl autor knihy Television—An International History. V publikaci A Pictorial History of Television se píše: „Televize mění způsob našeho myšlení.“ Měli bychom si tedy položit otázku: ‚Ovlivňuje televize moje myšlení způsobem, který pokládám za žádoucí?‘

Tato otázka je zvláště závažná pro ty, kdo slouží Bohu. Většina toho, co televize nabízí, je v rozporu se vznešenými zásadami a morálními měřítky Bible. Životní styl a zvyklosti, které Písmo odsuzuje, jsou v televizi předkládány jako přijatelné, normální, a dokonce moderní. Navíc v televizních programech jsou křesťanské hodnoty i ti, kdo je dodržují, často přehlíženi a zesměšňováni. Jeden spisovatel si posteskl: „Nestačí, že na devianty se pohlíží jako na normální. Ale navíc normální lidé bývají pokládáni za devianty.“ Velmi často tento „nenápadný ovlivňovatel“ našeptává: „Dobré je špatné a špatné je dobré.“ (Izajáš 5:20)

To, na co se díváme, tedy ovlivňuje naše smýšlení, a proto musíme být opatrní. Bible říká: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Znalec Bible Adam Clarke poznamenává: „Chodit s nějakým člověkem znamená mít k němu lásku a osobní pouto. Je prakticky nemožné, abychom nenapodobovali ty, které milujeme. Říká se totiž: ‚Ukaž mi jeho přátele a já ti řeknu, jaký člověk to je.‘ Neboli seznam mě s lidmi, s nimiž se stýká, a já snadno odhadnu jeho morální vlastnosti.“ Jak jsme viděli, většina lidí tráví mnoho času ve společnosti televizních postav, které rozhodně nejsou moudré a které by si upřímný křesťan ani náhodou nepozval k sobě domů.

Jestliže vám lékař předepíše nějaký silný lék, pravděpodobně dobře zvážíte, jaký prospěch a jaká rizika jsou s užíváním spojena. Pokud byste si vzali nesprávný lék nebo příliš velkou dávku správného léku, může to poškodit vaše zdraví. Totéž lze říct o sledování televize. Je proto moudré, abychom dobře zvažovali, na co se budeme dívat.

Apoštol Pavel byl Bohem inspirován k tomu, aby křesťanům napsal, že mají uvažovat o tom, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném. (Filipanům 4:6–8) Budete se touto radou řídit? Pokud ano, budete šťastni.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

„Televize je vynález, díky němuž vás ve vašem obýváku mohou bavit lidé, které byste si k sobě domů nikdy nepozvali.“ (David Frost, populární britský moderátor)

[Rámeček na straně 5]

A CO SEX A NÁSILÍ V BIBLI?

Je nějaký rozdíl mezi násilím a sexem v televizi a tím, o kterém se píše v Bibli? Zmínky o násilí a sexu byly do Bible zaznamenány pro poučení, a ne pro pobavení. (Římanům 15:4) V Božím slově jsou popisovány skutečné události. Díky tomu můžeme pochopit, jak se na určité záležitosti dívá Bůh, a můžeme se také poučit z chyb druhých.

Cílem násilných a sexuálních scén ve většině reklam v různých zemích není předat poučení, ale vydělat peníze. Zadavatelé reklam chtějí k televizním obrazovkám přilákat co nejvíce lidí, a vědí, že sex a násilí jsou účinným prostředkem. K čemu to vede? Lidé sledují reklamy a pak kupují inzerované výrobky. Zpravodajské stanice razí zásadu „krev přitahuje“. Jednoduše řečeno, senzační informace o zločinech, katastrofách a válkách mají přednost před jinými zprávami, které nejsou tak vyhledávané.

Bible sice mluví o násilných skutcích, ale přesto lidi povzbuzuje, aby žili pokojně — aby se nemstili a problémy neřešili v hněvu. V celé Bibli je zdůrazňována sexuální morálka. A to rozhodně není poselství, které by předávala většina televizních programů. (Izajáš 2:2–4; 1. Korinťanům 13:4–8; Efezanům 4:32)

[Rámeček a obrázek na straně 7]

TELEVIZE A DĚTI

„Na základě průkazného materiálu získaného ze studií, které byly provedeny během několika desetiletí, vědci a různá sdružení zabývající se zdravím veřejnosti dospěli k jednoznačnému závěru — sledování násilí má na děti škodlivý vliv.“ Nadace Henry J. Kaiser Family Foundation

„[Souhlasíme s] Americkou pediatrickou akademií, že ‚děti do dvou let by vůbec neměly [sledovat televizi]‘. V tomto věku totiž dochází k obrovskému rozvoji mozkových funkcí, takže k tomu, aby se děti mohly dobře vyvíjet po stránce tělesné i společenské, potřebují aktivní hru a kontakt se skutečnými lidmi.“ Národní institut pro média a rodinu

[Obrázek na straně 6 a 7]

Ovlivňuje televize moje myšlení způsobem, který pokládám za žádoucí?

Jak mít televizi pod kontrolou

„JAKMILE jsme pustili televizi, dívali jsme se na jeden program za druhým,“ řekla Claudine. „Nebyli jsme schopni ji vypnout, dokud nebyl čas jít spát.“ Někteří lidé říkají: „Nedokážu se od ní odtrhnout.“ A jiní zase přiznávají: „Nechci se na ni dívat tolik, ale nemám sílu s tím něco udělat.“ Trávíte před televizí příliš mnoho času i vy? Děláte si starosti s tím, jaký vliv má na vaši rodinu? Nabízíme několik podnětů, které vám pomohou mít sledování televize pod kontrolou.

1. ZJISTĚTE, KOLIK ČASU VÁS TO STOJÍ. „Chytrý uvažuje o svých krocích,“ říkají Přísloví 14:15. Je moudré prozkoumat své návyky týkající se televize, abyste viděli, zda není na místě udělat nějaké změny. Přibližně týden si zapisujte, kolik času před televizí strávíte. Můžete si také poznamenat, na jaké programy jste se dívali, co vám to dalo a jak se vám to líbilo. Především tak ale zjistíte, kolik času vás televize stojí. Výsledek bude možná překvapující. Už jen to, když uvidíte, kolik je to hodin, vás možná pohne k určitým změnám.

2. OMEZTE DOBU SLEDOVÁNÍ. Pokuste se vydržet bez televize jeden den v týdnu, celý týden nebo měsíc. Anebo si stanovte, jak dlouho se každý den budete dívat. Když sledování televize zkrátíte denně o půl hodiny, získáte tím každý měsíc patnáct hodin, které můžete využít k nějaké hodnotné činnosti. Například byste se mohli věnovat duchovním zájmům, číst kvalitní knihy nebo být s rodinou a přáteli. Studie ukazují, že ti, kdo se na televizi dívají málo, si vybrané pořady užijí daleko víc, než ti, kdo před ní tráví celé hodiny.

Jedním ze způsobů, jak omezit sledování televize, je dát ji pryč z dětského pokoje a z ložnice. Pokud je televize v dětském pokoji, děti před ní tráví o jednu a půl hodiny víc, než když televizi ve svém pokoji nemají. Navíc tak rodiče ztrácejí přehled o tom, na co se děti dívají. Když manželské dvojice nebudou mít televizi v ložnici, získají jeden pro druhého víc času. A někdo se možná rozhodne, že nebude mít televizi doma vůbec.

3. PLÁNUJTE, NA CO SE BUDETE DÍVAT. Televize jistě vysílá také řadu kvalitních programů. Místo toho, abyste jen tak přepínali mezi jednotlivými kanály nebo sledovali cokoli, co zrovna běží, předem si vyberte, na co se chcete podívat. Televizi zapněte těsně před začátkem vybraného pořadu a vypněte ji ihned po jeho skončení. Také není nutné sledovat program tehdy, když se vysílá, ale je možné ho nahrát a podívat se na něj později. Díky tomu ho můžete zhlédnout v době, která vám více vyhovuje, a také můžete rychle přetočit reklamy.

4. VYBÍREJTE SI. V Bibli je předpověděno, jaké charakteristické rysy budou lidé projevovat v naší době. Dočteme se tam, že „budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou [a] budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha“. Pravděpodobně byste souhlasili s tím, že právě tak jedná mnoho televizních postav. Bible nás vybízí: „Od těch se odvracej.“ (2. Timoteovi 3:1–5) A dále nás varuje: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33)

K tomu, abyste si dokázali vybírat, potřebujete sebeovládání. Už se vám někdy stalo, že jste po několika prvních minutách filmu zjistili, že obsah je nevhodný, ale přesto jste se dívali dál, jen abyste se dozvěděli, jak to bude pokračovat? Pokud ano, nejste sami. Budete-li však mít dostatečně silnou vůli k tomu, abyste televizi vypnuli a místo toho se věnovali něčemu jinému, pravděpodobně si pak uvědomíte, že pokračování vás vlastně až tak nezajímá.

Dlouho před tím, než byla televize vynalezena, pisatel jednoho žalmu napsal: „Nepostavím si před oči nic neužitečného.“ (Žalm 101:3) To je určitě dobrý cíl, který bychom měli mít na mysli při výběru toho, na co se budeme dívat. Někteří se rozhodli, že se televize zbaví úplně. To udělala i Claudine. Říká: „Nikdy jsem si neuvědomovala, jak moc mě televize otupuje. Když teď mám příležitost na něco se podívat, šokují mě věci, které mi předtím vůbec nevadily. Tehdy jsem si myslela, že mám dobrý úsudek, ale teď vím, že to tak nebylo. Když se dnes podívám na něco kvalitního, víc si to užiji.“

[Obrázek na straně 8]

Zapište si, kolik času před televizí strávíte

[Obrázek na straně 8]

Místo sledování televize se věnujte užitečnějším činnostem

[Obrázek na straně 9]

Nebojte se televizi vypnout!