Pravda prosycuje vesnici mnoha vod
TO JE ale zvláštní! Země pověstná množstvím vod je vyprahlá! Dobře zavlažovaná oblast je suchá a vyčerpaná! Má žízeň, kterou mohou uhasit jedině vody pravdy z Božího slova, Bible. Je to příběh malé obce, která se jmenuje Rahbeh, má 2 200 obyvatel a leží skrytá v horách severního Libanonu, asi 130 kilometrů od Bejrútu.
Jméno Rahbeh znamená v arabštině „prostorné místo“ a pochází ze semitského kořene s významem „rozsáhlý, rozprostřený“. V souladu s tím se tato vesnice rozprostírá na dvou velkých pahorcích asi 600 metrů nad hladinou moře. Vysoko v horách na východě je v zimě a na jaře vidět sníh, který tomuto pohledu dodává velkolepost. Rahbeh je ale především vesnicí mnoha vod. V této oblasti je 360 pramenů, velkých i malých, které v okolních údolích zásobují cennou vodou úrodná pšeničná pole a plochy s meruňkami, hruškami, broskvemi, a vinnou révou.
V Rahbeh se potkává minulost se současností
Od biblických dob se v Rahbeh v mnoha ohledech nic nezměnilo. Domy ve vesnici stojí těsně u sebe. Ulice jsou úzké, klikaté a hemží se dopravou — osly a kravami. Je zde sice i pár motorových vozidel, ale zvířata mají přednost v jízdě. Majitelé je často na poli naloží zbožím a pošlou domů samotná. Zvířata jdou úzkými uličkami, prodírají se těsnými místy a vracejí se domů. Nemohlo by se to podobat tomu, co měl na mysli Izajáš, když řekl: „Býk dobře zná svého kupce, a osel jesle svého majitele“? — Izajáš 1:3.
Rahbeh je také místem kontrastů. Setkáte se zde s absolventy vysokých škol i s prostými rolníky, kteří nikdy nebyli ve městě. Jsou zde vily obklopené zahradami a jsou zde také malé chatrče, kolem nichž pobíhá dobytek. Elektrické spotřebiče uvidíte téměř v každé domácnosti, ale elektřina není vždy k dispozici. Mnohé domy mají proto elektrické generátory. Hlavní ulice ve vesnici jsou dlážděné, ale cesty vedoucí k polím jsou většinou nedlážděné a hrbolaté. Plodiny z polí tedy mohou přepravovat jedině domácí zvířata. Můžete dokonce vidět osla, jak na pole nese elektrický generátor pro pohon zemědělských strojů, které se na polích používají hned vedle tažných zvířat.
Podobně se příliš nezměnil ani život ve vesnici. Zůstanete-li v ní přes noc, možná vás ve dvě nebo ve tři hodiny ráno probudí kokrhání kohoutů. S denní prací se začíná časně, nebuďte tedy překvapeni, jestliže uslyšíte hlasy lidí, kteří na sebe volají ve tmě, když připravují zvířata. Za rozbřesku uvidíte mnoho vesničanů, jak s naloženými zvířaty směřují na pole nebo na trh, kde chtějí prodat své zboží.
Den pokračuje a na ulice a veřejná prostranství si přicházejí hrát chlapci a děvčata. Všude se rozléhá jejich křik a smích, podobně jako ve starověkém Jeruzalémě, jak to popisoval prorok Zecharjáš: „Veřejná prostranství města budou plná chlapců a děvčat, kteří si budou hrát na jeho veřejných prostranstvích.“ (Zecharjáš 8:5) Také zjistíte, že vesničané jsou velice přátelští a zvídaví. Očekává se, že se pozdravíte s každým vesničanem, kterého potkáte, protože chtějí vědět, kdo jste, odkud jste, proč jste tady a kam máte namířeno. Lidé se navzájem velmi dobře znají.
Vody pravdy dosahují Rahbeh
V takové těsně spjaté obci se každá novina šíří rychle. Právě to se stalo, když se Asaad Younis v roce 1923 vrátil do Rahbeh ze Spojených států. Asaada přišel navštívit jeho přítel Abdallah Blal, protože byl zvědav, zda Asaad v Americe zbohatl. Asaad o penězích nemluvil, ale místo toho mu dal výtisk knihy Harfa Boží a řekl mu: „Tady je pravé bohatství.“ Abdallah, někdejší protestant, si tuto biblickou publikaci přečetl a hluboce na něj zapůsobila. Asaad sice v souvislosti s touto informací mnoho neudělal, ale Abdallaha vzrušilo, co se dozvěděl, a otevřeně se vyjádřil, že nalezl pravdu.
Abdallah se za nějaký čas přestěhoval do Tripolisu, většího města v severním Libanonu. Tam se mu podařilo spojit se s několika badateli Bible, jak byli tehdy známí svědkové Jehovovi, a dělal další pokrok ve studiu Bible. Později se přestěhoval zpět do Rahbeh, aby šířil dobrou zprávu, kterou poznal. S vesničany obvykle zaváděl rozhovory například o trojici, o tom, zda má člověk nesmrtelnou duši, o pekelném ohni, o postavení kněží, o mši a používání obrazů a o podobných námětech a sděloval jim, co skutečně učí Bible.
Někteří z vesničanů projevili zájem. Tři nebo čtyři se k Abdallahovi připojili v kazatelské práci. Pak začali pořádat nedělní shromáždění. Shromáždění sestávala z poslechu kázání z gramofonové desky nebo čtení z Bible, a pak následoval rozhovor o tom, co právě vyslechli. Později se používaly některé pomůcky ke studiu Bible, včetně knih Harfa Boží, Bohatství a „Bůh budiž pravdivý“. Účastnilo se nanejvýše deset osob a většina z nich projevovala spíše zvědavost než zájem. Někteří snad přicházeli hlavně kvůli jídlu, které se podávalo na konci každého shromáždění.
Ve čtyřicátých letech dostal Abdallah Blal odpovědnost starat se o skupinu v Rahbeh. Prokazoval se jako horlivý a věrně oddaný služebník Jehovy a dával ostatním znamenitý příklad. Jeden z nich, bratr Mattar, vzpomíná na to, jak prováděli kazatelské dílo: „Tehdy nebyla k dispozici auta, a proto jsme s bratrem Blalem chodili do blízkých vesnic svědčit pěšky. Já jsem nesl gramofon a bratr Blal se ujímal slova. Obvykle jsme se vraceli domů teprve za dva až za tři dny.“ Bratr Blal sloužil Jehovovi věrně až do své smrti v roce 1979, kdy mu bylo 98 let.
Pokrok vyvolává odpor
Dílo postupovalo kupředu, a bratři začali zakoušet odpor. V roce 1950 na podnět obecního kněze propukla proti bratrům v Rahbeh vlna pronásledování. Kněz bratry obvinil ze znesvěcování kostela a ze svatokrádeže. Někteří vesničané byli tak rozezleni, že bratry kamenovali, a někteří bratři byli zatčeni a uvězněni. Dodatečným vyšetřováním se však prokázalo, že obvinění byla falešná. Přesto byli bratři ve vězení několik dnů.
Jiný odpůrce se snažil přimět vesničany, z nichž někteří snad ani neuměli dobře číst, aby podepsali listinu, která bratry obviňovala z mnoha věcí, včetně toho, že ruší lidi, když neodbytně navštěvují jejich domovy. K podepsání listiny chtěl přimět více lidí, a proto jim řekl, že jde o žádost, aby byl zpět do vesnice přeložen jistý pracovník. Když lidé zjistili, že to ve skutečnosti bylo obvinění proti svědkům, své podpisy vymazali. Takové případy pomohly, aby bylo vydáno dobré svědectví mnoha státním úředníkům v této oblasti.
Kromě toho, že bratři museli čelit takovému přímému odporu, museli se vyrovnávat ještě s další překážkou. „Chvět se před lidmi, to klade léčku,“ zdůrazňuje Bible v Příslovích 29:25, a platí to i v malé vesnici, kde se všichni znají. Bratři potřebují odvahu, mají-li kázat sousedům, přátelům a příbuzným, kteří je neustále kritizují a vysmívají se jim. Skutečného smyslu tak nabývají Ježíšova slova u Matouše 10:36: „Nepřátelé člověka. . . budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ Přesto, jak dále pokračuje již zmíněné přísloví, „kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn“. Víra a vytrvalost bratrů přinesly vynikající výsledky.
Pravda prosycuje Rahbeh
Vesničané začali během let oceňovat znamenité chování svědků Jehovových a mnozí přijali pravdu. Bratři měli v roce 1969 velkou radost, když byl v Rahbeh vytvořen druhý sbor. Ve velmi tvrdé práci pokračovali. Mnozí se chopili služby plným časem, někteří se dokonce přestěhovali, aby sloužili v jiných územích, včetně města Bejrútu. Jehova jejich tvrdé práci žehnal a v roce 1983 byl v Rahbeh zřízen třetí sbor. Mezitím se více bratrů vystěhovalo nebo odešli žít do měst. Růst přesto pokračoval a čtvrtý sbor byl v Rahbeh vytvořen v roce 1989, pátý následoval v roce 1990.
V té době měla již téměř každá rodina ve vesnici někoho z příbuzných nebo nějakého přítele, kdo byl svědkem. Někdejší nepřátelství utichlo. Lidé začali svědky lépe znát. Výrazy jako „starší“, „průkopník“, „krajský dozorce“, „sjezd“ a „Armagedon“ se vlastně staly součástí slovníku vesničanů. Při zvláštních příležitostech, například při návštěvě krajského dozorce nebo při Památné slavnosti, se ulice vyprázdní a sály Království jsou přeplněné. Některé sbory dokonce umístí reproduktory na balkón, aby mohli pohodlně poslouchat i sousedé.
V Rahbeh je nyní přes 250 zvěstovatelů Království. To znamená, že je zde ve vesnici jeden svědek na asi osm lidí! Jeden sbor, ve kterém je 51 zvěstovatelů, má obvod sestávající ze 76 domů a propracují jej každý týden. Představte si, co se dělo v březnu a dubnu minulého roku, když se 98 z 250 zvěstovatelů v Rahbeh chopilo pomocné průkopnické služby společně se 13 pravidelnými průkopníky. Obvod byl každý týden propracováván mnohokrát. Nebylo neobvyklé, když jeden dům navštívily ve stejný den či dokonce ve stejnou dobu dvě nebo tři dvojice zvěstovatelů. Většina vesničanů si na tyto návštěvy zvykla. Když si ale jistý muž stěžoval, jeden zvěstovatel mu odpověděl: „Když přijmete naši nabídku biblického studia, pak vás budeme navštěvovat pouze jednou týdně.“ Zvěstovatelé také mluví s každým, koho potkají na polích — ať již lidé orají, sejí, zalévají, nebo jedou na oslu.
Ano, biblická pravda prosycuje Rahbeh, vesnici mnoha vod. A to není vše. Rahbeh je pro mnoho okolních vesnic nejen zdrojem čerstvé vody, ale také jim dodává životodárné vody biblické pravdy. Zvěstovatelé z Rahbeh navštěvují lidi v blízkých vesnicích pěšky a organizují skupiny, které podnikají v autech jednodenní vyjížďky a káží ve vzdálenějších vesnicích. Někteří zvěstovatelé se stěhují, aby sloužili v jiných městech. S Jehovovým požehnáním zde bude další růst, který přinese ještě více chvály nebeskému Otci, Jehovovi Bohu.
[Obrázek na straně 26]
Výjev z ulice v Rahbeh