Belgie — Zastihnout „lidi všeho druhu“
APOŠTOL Pavel připomenul svým pomazaným křesťanským druhům, že je Boží vůlí, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. Proto se měli modlit o to, aby jim bylo dáno žít „klidný a tichý život“, a tak aby mohli hlásat dobrou zprávu o Království všem lidem, kteří mají slyšící uši. — 1. Timoteovi 2:1–4.
Připomínka, že s dobrou zprávou je potřebné zastihnout „lidi všeho druhu“, dnes pro svědky Jehovovy v Belgii nabývá zvláštního významu. Tato země je rozlohou tak malá, že by se snadno vešla do jezera Tanganika nebo do poloviny Michiganského jezera. Od skončení druhé světové války prošla Belgie radikálními změnami, co se týká etnického složení obyvatelstva a zastoupení různých kultur. Kromě tří tradičních komunit — vlámské (holandské), francouzské a německé — existují dnes v Belgii rozmanité jazykové a kulturní skupiny. Je zde populace arabská, čínská, turecká, indická, filipínská, africká i americká, a to jmenujeme jenom některé populace. Odhaduje se, že v Belgii je každý desátý člověk cizího původu.
Svědkové Jehovovi v Belgii stejně jako jejich spolukřesťané po celém světě tedy stojí před náročným úkolem, když mají zastihnout s dobrou zprávou „lidi všeho druhu“. Jak se káže uprostřed takové směsice národností? Jak se přistupuje k lidem, kteří mají tak rozličné kulturní a náboženské zázemí? A jak tito lidé reagují, když slyší biblické poselství?
Iniciativa přináší výsledky
Sdělovat „lidem všeho druhu“ dobrou zprávu o Království je zážitkem, který přináší radost a vzrušení. Na rušných ulicích, na tržištích, v prostředcích veřejné dopravy i ve službě dům od domu potkáte lidi pocházející ze všech kontinentů. Jestliže zvěstovatel Království vynaloží trochu iniciativy, může snadno zavést rozhovor. Takový rozhovor často přinese výsledky, jež jsou odměnou.
Jedna svědkyně zavedla rozhovor s jistou Afričankou na autobusové zastávce. Začala prostě tím, že se vřele usmála. Tato paní dala zakrátko najevo, jakou má radost z toho, že slyšela o Božím Království, a chtěla se o Bibli dozvědět něco víc. Přijala časopisy Strážná věž a Probuďte se! a dala svědkyni svou adresu. Svědkyně řekla, že ji brzy navštíví, ale paní namítala: „Ne, ne! Domluvíme se na určitou dobu, abych byla doma, až přijdete.“
Když se tam o tři dny později chtěla svědkyně zastavit, zjistila, že adresu té paní ztratila. Pamatovala si však jméno ulice, a proto šla a u každého domu se pokoušela najít nějaké africké jméno. Došla až na konec ulice, ale to, co hledala, nikde nenašla. Jaké to bylo zklamání! Už se chystala odejít, když tu náhle — jakoby odnikud — se před ní objevila právě ta paní, kterou hledala, a bylo to přesně v tu dobu, na kterou měly domluvenou návštěvu. Bylo zahájeno domácí biblické studium.
A co různé zvyky, vyznání a tradice? Co třeba hinduistická vyznání? Nuže, jedna sestra průkopnice si vzpomněla, co četla v knize Rozmlouvat z Písma. Tam je napsáno: „Místo aby ses zabýval složitostmi hinduistické filozofie, předlož uspokojující pravdy ze Svaté bible. . . Jasné pravdy v. . . [Božím] slově zasáhnou srdce těch, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti.“
Právě toto průkopnice udělala v situaci, kdy se setkala s Kaši, Indkou, která souhlasila s biblickým studiem. Kaši dělala stálé pokroky a o nových věcech, které poznávala, brzy vyprávěla všem svým přátelům. Jednoho dne se průkopnice setkala s manželkou vyslance a ta se jí zeptala: „To jste vy, kdo učí Kaši z Bible?“ Jak byla průkopnice překvapena, když paní řekla: „Kaši je výborná učitelka! Dokázala mě už v mnoha bodech přesvědčit. Představte si, ona, hinduistka, a učí Bibli mě, katoličku!“
Když se setkáte s Filipínci, ihned pochopíte, že většina z nich Bibli miluje. Jsou srdeční a pohostinní a je velmi snadné dát se s nimi do řeči. Jedna filipínská paní ochotně přijala dva časopisy, ale protože byla katolička, zahodila je. O pár týdnů později přijala další dva, ale nechala si je v kabelce. Jednou večer měla chuť něco si přečíst. Hledala, co by ji zaujalo, a nakonec přišla na ty časopisy. Začala váhavě číst a její zájem rostl. Krátce nato se u ní zastavil jeden svědek a ona mu kladla mnoho otázek. Nyní úplně poprvé porovnávala svou katolickou víru s tím, co říká Bible. Logické vysvětlení založené na Písmu ji přesvědčilo, že konečně našla pravdu.
„Posílej svůj chléb“
Mnoho obyvatel jiných zemí je v Belgii obchodně nebo pracují na jednom ze sto padesáti akreditovaných velvyslanectví. Někteří také pracují v komisi Evropského společenství. Většina z nich tam zůstane pouze několik let. Zpočátku se zdá, že vydávat jim svědectví a studovat s nimi Bibli je neplodné. Ale Bible nám připomíná: „Posílej svůj chléb po povrchu vod, neboť po mnoha dnech jej opět najdeš.“ (Kazatel 11:1) Výsledky takového úsilí jsou často až překvapivě odměňující.
Tak to bylo v případě jedné Američanky, která od jisté svědkyně pravidelně dostávala časopisy. Časem svědkyně vyzdvihla výhody pravidelného studia Bible a nabídla jí, že s ní bude studovat. Žena nabídku přijala a rychle dělala pokroky. Brzy viděla rozdíl mezi pravým a falešným náboženstvím. Odstranila tedy ze svého domu všechny náboženské obrazy. Pak nastal čas, aby se vrátila do Spojených států. Znamenalo to konec jejího duchovního pokroku? Představ si radost a překvapení svědkyně, když jí zatelefonovala jistá svědkyně ze Spojených států a řekla jí, že paní ve studiu pokračovala, oddala svůj život Jehovovi a byla pokřtěna! Vlastně už sloužila jako pomocná průkopnice.
Totéž platí o Kaši, Indce, a filipínské paní, o nichž byla zmínka dříve. Když se Kaši vrátila do Indie, obnovili s manželem své studium Bible. Nakonec se oba oddali Jehovovi a podíleli se na kazatelském díle. Bydleli v oblasti, kde nebyli žádní jiní svědkové, a proto nabídli, aby se v jejich domě konalo sborové studium knihy. Kaši sloužila jako pomocná průkopnice v té míře, jak jí to dovoloval zdravotní stav, a vede šest domácích biblických studií, celkem s jedenatřiceti lidmi. Také filipínská žena se časem přestěhovala do Spojených států, postupovala k oddanosti a křtu a stala se pravidelnou průkopnicí. Takové radostné výsledky patří k mnohým, ze kterých se zvěstovatelé Království v Belgii radují, když dále káží lidem na svém území.
Náročný úkol — jazyky
Odbočka musí mít připravenou literaturu ve více než stu jazycích, aby bylo možné zvládnout úkol kázat „lidem všeho druhu“. V jednotlivých belgických sborech se dnes mluví deseti rozličnými jazyky. Z 341 sborů je 61 cizojazyčných. Z celkového počtu 26 000 zvěstovatelů Království jich je 5 000 cizí národnosti. Existuje jeden sbor, do kterého patří muži a ženy z pětadvaceti různých zemí. Představ si tu barevnost a rozmanitost na jejich shromáždění! Přesto je mezi bratry láska a jednota a to je mocným svědectvím, že jsou pravými křesťanskými učedníky. — Jan 13:34, 35.
V Belgii je velmi mnoho usedlíků, kteří potřebují slyšet dobrou zprávu ve své řeči, a proto na sebe někteří zvěstovatelé vzali náročný úkol naučit se obtížné cizí jazyky, jako je například turečtina, arabština a čínština. Jejich úsilí bylo bohatě odměněno.
Zvěstovatelé, kteří pracují mezi arabským obyvatelstvem, zjišťují, že často mohou vzbudit zájem o Bibli, jestliže vyzdvihnou její praktickou hodnotu. Jeden zvěstovatel Království měl zajímavý rozhovor s jistým arabským profesorem, ale potom ho celé tři roky vůbec nemohl zastihnout. Nedal se však odradit a rozhodl se, že profesorovi zanechá krátký dopis s několika biblickými otázkami. To profesora natolik zaujalo, že byl ochoten objektivně Bibli prozkoumat. Tím, co zjistil, byl do té míry překvapen, že si on a jeho manželka vyhradili určité večery na společné čtení Bible, ačkoli oba byli muslimové.
Ti, kteří se snaží pomáhat velké čínské populaci větších měst, musejí kromě jazykové přehrady překonávat ještě další překážku. Většina Číňanů nevěří v Boha jako Stvořitele a Bibli nepovažují za Boží slovo. Jsou však zvídaví a chtějí vědět, o čem Bible vlastně je. Jsou také dychtiví čtenáři. Není neobvyklé, když během několika dnů přečtou jakoukoli biblickou literaturu, kterou jim svědkové zanechají, a dokonce i mnoho z Bible. Mají-li ryzí srdce, moc Božího slova na ně zapůsobí.
Pro jednu Číňanku bylo velmi obtížné, aby přijala představu, že existuje Stvořitel. Ale během druhého studia jí do očí vstoupily slzy, když říkala: „Teď v Jehovu Boha opravdu věřím. Jestliže totiž byla Bible napsána v průběhu více než tisíce šesti set let, čtyřiceti různými muži, a přesto je v plném souladu s jediným námětem, potom její psaní musel řídit Jehova Bůh. Je to tak logické!“
Jinou Číňanku oslovila jedna svědkyně v tramvaji. „Jste křesťanka?“ zeptala se Číňanka této svědkyně. Pak řekla, že je velmi zklamaná, když pozoruje, kolik rozporů je mezi těmi, kteří si říkají křesťané. Svědkyně souhlasila s tím, co paní říkala, ale vysvětlila, že Bible si neodporuje. Potom paní musela vystoupit. Dala svědkyni svou adresu, a když ji svědkyně navštívila, paní zvolala: „Kdybych to věděla, jela bych tou tramvají o rok dříve!“ Na dotaz, co tím myslí, vysvětlila: „To bylo poprvé, co jsem jela na univerzitu tramvají. Umíte si to představit? Promarnila jsem celý rok!“ Byla tak šťastná, že může studovat Bibli alespoň několik měsíců, než se vrátí do Číny.
Takovéto zkušenosti jsou pro belgické svědky poučením. „Ráno zasévej své semeno a nenech svou ruku odpočinout až do večera,“ říká Bible, „neboť nevíš, kde to bude mít úspěch, zda tady nebo tam, či zda obojí bude stejně dobré.“ (Kazatel 11:6) Úsilí, které se vynakládá na překonání jazykových, kulturních a historických přehrad, za takové výsledky stojí. Srdečné reakce lidí dokazují, že Bůh opravdu „není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. — Skutky 10:34, 35.