NĚKTEŘÍ lidé jim říkají noční směna. Tyto děti však nechodí do měst pracovat. Za soumraku odcházejí z domovů proto, že když se na buš snese noc, domov se stává nebezpečným místem.

Už téměř dvě desítky let partyzánské jednotky podnikají nájezdy na venkovské osady a unášejí děti. Každý rok ukradnou stovky chlapců a dívek a zmizí s nimi v husté džungli. K únosům dochází především v noci. Pro rebely děti představují zdroj mladých vojáků, nosičů a sexuálních otrokyň. Pokud unesené děti nespolupracují, věznitelé jim uřezávají nosy nebo rty. Děti, které jsou chyceny na útěku, umírají tak strašlivou smrtí, že se o tom ani nehodí psát.

Terorismus má však i jiné mladé oběti. V Sieře Leone uvidíte zmrzačené dospívající děti, které byly batolaty, když jim mačetami usekli ruce a nohy. V Afghánistánu si chlapci i dívky hrají s minami ve tvaru motýlů a přicházejí o prsty i o oči, když tyto barevné „hračky“ vybuchnou.

Mezi oběťmi terorismu jsou i děti, které postihl jiný osud. Například když v roce 1995 při teroristickém útoku v Oklahoma City zahynulo 168 lidí, bylo mezi nimi i 19 dětí, některé ještě v plenkách. Ve zlomku vteřiny bomba ukončila jejich mladé životy, jako když závan větru zhasí mihotavé plameny svíček. Teroristický čin jim ukradl právo být dětmi, hrát si, smát se a tulit se v náručí svých maminek a tatínků.

Mluvíme zde sice o událostech současných, ale terorismus je postrachem lidstva již po celá staletí.

PŘED pár lety se zdálo, že terorismus je problémem jen několika málo míst, jako je Severní Irsko, Baskicko v severním Španělsku a některé oblasti Středního východu. V současnosti, a to především od 11. září 2001, kdy byly v New Yorku zničeny budovy Světového obchodního centra, se však terorismus nečekaně stal hrozbou na celém světě. K útokům od té doby došlo na rajském ostrově Bali, v Madridu, v Londýně, na Srí Lance, v Thajsku, a dokonce i v Nepálu. Přesto však terorismus není novým jevem. Co je ale přesně míněno slovem „terorismus“?

Encyklopedie Universum definuje terorismus jako „politicky motivované použití násilí proti jednotlivcům, skupinám os[ob] a majetku, jehož cílem je max[imálně] vystrašit obyvatelstvo, a tak otřást společenským a polit[ickým] systémem a konečně svrhnout stávající formu státu a společenského řádu“. Publicistka Jessica Sternová však napsala: „Člověk, který se zabývá studiem terorismu, se setkává se stovkami definic . . . Ale jen dva rysy terorismu jsou rozhodující v tom, abychom jej odlišili od ostatních forem násilí.“ Které charakteristiky to jsou? „Za prvé, terorismus je namířen proti civilistům. . . . Za druhé, teroristé používají násilí tak, aby mělo šokující dopad — vyvolat v lidech strach je často důležitější než bezprostřední následky útoku. Právě záměrné vyvolávání strachu je to, čím se terorismus odlišuje od obyčejné vraždy či napadení.“

Násilí zakořeněné v minulosti

V prvním století existovalo v Judeji hnutí, jehož příslušníkům se říkalo zélóti. Jejich cílem bylo násilím dosáhnout nezávislosti Židů na Římu. Nejradikálnějšími přívrženci tohoto hnutí byli takzvaní sikariové neboli „muži s dýkou“. Toto označení pocházelo od krátkého meče, který nosili ukrytý pod oděvem. Při jeruzalémských svátcích se mísili s davem a podřezávali svým nepřátelům hrdla nebo jim vráželi dýky do zad.a

V roce 66 n. l. skupina zélótů obsadila Masadu, což byla pevnost blízko Mrtvého moře. Zélóti pobili římskou posádku a z pevnosti na vrcholu skalního útesu udělali základnu svých operací. Po několik let odtamtud vyráželi k útokům na představitele římské moci. V roce 73 n. l. římská desátá legie pod velením místodržitele Flavia Silvy dobyla Masadu, ale zélóty nepokořila. Jeden tehdejší historik napsal, že než aby se zélóti vzdali Římu, raději spáchali hromadnou sebevraždu. V Masadě jich ukončilo svůj život 960. Naživu zůstaly pouze dvě ženy a pět dětí.

Někteří lidé považují povstání zélótů za počátek terorismu, jak jej známe dnes. Bez ohledu na to, zda tento názor odpovídá skutečnosti, terorismus od té doby zanechává v lidských dějinách nesmazatelnou stopu.

Terorismus vycházející z křesťanstva

Počínaje rokem 1095 křižácké armády po dvě století táhly sem a tam mezi Evropou a Středním východem. Proti nim stály muslimské síly z Asie a severní Afriky. Cílem obou znepřátelených stran bylo za každou cenu získat kontrolu nad Jeruzalémem. V mnoha bitvách se tito „svatí válečníci“ sekali navzájem na kusy. Své meče a válečné sekery však používali i proti nevinným a bezbranným. Vilém z Tyru, duchovní z 12. století, popsal vpád křižáků do Jeruzaléma roku 1099 takto:

„Společně procházeli ulicemi s meči a kopími v rukou. Každého, koho potkali, na místě zasáhli a srazili, muže, ženy i děti, a nikoho neušetřili. . . . Na ulicích pobili tolik lidí, že tam byly hromady mrtvých těl a člověk nemohl projít mezi mrtvými, ale pouze po nich. . . . Tolik krve bylo prolito, že všemi koryty a strouhami tekla samá krev, a všechny ulice města byly pokryté mrtvolami.“b

V pozdějších staletích teroristé začali používat výbušniny a střelné zbraně, což mělo strašlivé, smrtící následky.

Miliony mrtvých

Mnozí historikové považují 28. červen 1914 za obrat v evropských dějinách. Mladý muž, považovaný některými za hrdinu, zastřelil následníka rakouského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda. Následkem tohoto činu byl svět vržen do první světové války. Než Velká válka skončila, vyžádala si 20 milionů životů.

Po první světové válce následovala druhá světová válka a s ní přišly koncentrační tábory, bombardování civilního obyvatelstva a odplaty na nevinných lidech. Vraždění pokračovalo i po válce. Přes milion lidí zahynulo v 70. letech v Kambodži na vražedných polích. A obyvatelé Rwandy se stále ještě nevzpamatovali z masakrů v 90. letech, kdy bylo pobito přes 800 000 lidí.

Od roku 1914 až dodnes lidé v mnoha zemích trpí následkem terorismu. Někteří však dnes jednají tak, jako bychom se z dějin neměli co naučit. Při teroristických útocích pravidelně umírají stovky lidí, tisíce jsou jich zmrzačeny a miliony dalších jsou připraveny o právo na klidný a bezpečný život. Na tržištích vybuchují bomby, vesnice jsou vypalovány do základů, ženy jsou znásilňovány, děti jdou do zajetí a lidé umírají. Navzdory zákonům a veřejnému odsuzování se tento kolotoč sadismu točí dál. Je nějaká naděje, že terorismus skončí?

NĚKTEŘÍ lidé si myslí, že politické nezávislosti nebo duchovní čistoty se dá dosáhnout pouze násilím. Domnívají se, že samotnou ničivou silou je možné odstranit nežádoucí panovníky. Také některé vlády používají teror. Snaží se tím udržet ve společnosti pořádek a mít obyvatelstvo pod kontrolou. Pokud by však terorismus skutečně byl účinným prostředkem k vládnutí a k sociálním reformám, měl by vést k míru, prosperitě a stabilitě. Násilí a strach by tak zakrátko měly být věcí minulosti. Vidíme to však v dnešním světě?

Pravda je taková, že terorismus ničí úctu k životu a vede ke krveprolévání a krutosti. Kvůli způsobené bolesti se oběti terorismu často uchylují k odplatě. To vyvolá další teroristické útoky, které znovu vyprovokují odplatu.

Násilím se naše problémy nevyřeší

Už tisíce let se lidé snaží sami si vyřešit své politické, náboženské a sociální problémy. Veškeré snahy však byly až doposud marné. Je to tak, jak uvádí Bible: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Ježíš řekl: „Moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ (Matouš 11:19, Ekumenický překlad) Z těchto biblických zásad vyplývá, že terorismus poskytuje falešnou naději. Ovocem terorismu není svoboda a štěstí, ale naopak smrt, zoufalství a zkáza. Tímto ovocem bylo naplněno 20. století a začíná se jím plnit i 21. století. Mnozí proto zastávají názor, že terorismus není řešením, ale naopak jedním z problémů.

„Každý den doufám, že nikdo z rodiny ani přátel nezemře . . . Možná potřebujeme nějaký zázrak.“ To napsala dospívající dívka, jejíž rodná země je zmítána teroristickými útoky. Došla k podobnému závěru jako mnoho dalších lidí — řešení problémů lidstva je potřeba hledat mimo lidskou říši. Jedině Stvořitel člověka je schopen vyřešit problémy dnešního světa, včetně terorismu. Proč bychom však měli Bohu důvěřovat?

Proč je Bůh hoden naší důvěry

Jedním důvodem je to, že je Stvořitelem — Jehova nám dal život a přeje si, abychom si jej užívali v míru a spokojenosti. Boží prorok Izajáš byl podnícen k tomu, aby napsal: „Teď jsi náš Otec, Jehovo. Jsme hlína a ty jsi náš Hrnčíř; a všichni jsme dílo tvé ruky.“ (Izajáš 64:8) Jehova je Otcem lidstva, a proto jsou lidé ze všech národů v jeho očích drahocenní. Nenese vinu za to, že je mezi lidmi nespravedlnost a nenávist, které vedou k terorismu. Moudrý král Šalomoun jednou prohlásil: „Pravý Bůh učinil lidstvo přímé, ale oni sami si vyhledali mnohé plány.“ (Kazatel 7:29) Kořenem terorismu není Boží neschopnost, ale lidská špatnost a vliv démonů. (Efezanům 6:11, 12)

Dalším důvodem, proč můžeme důvěřovat Jehovovi, je to, že jelikož lidi stvořil, ví daleko lépe než kdokoli jiný, co je příčinou problémů lidstva i jak je vyřešit. Tato pravda je v Bibli zapsána v Příslovích 3:19: „Jehova sám s moudrostí založil zemi. S rozlišovací schopností důkladně upevnil nebesa.“ S plnou důvěrou v Boha jistý muž ve starověku napsal: „Odkud přijde má pomoc? Má pomoc je od Jehovy, Původce nebe a země.“ (Žalm 121:1, 2)

A pak je tu třetí důvod, proč bychom měli Bohu důvěřovat: Bůh má moc zastavit násilí a krveprolévání. V Noemově době „země byla naplněna násilím“. (1. Mojžíšova 6:11) Boží rozsudek byl vykonán náhle a důkladně: „[Bůh] se nezdržel potrestání starodávného světa, . . . když uvedl potopu na svět bezbožných lidí.“ (2. Petra 2:5)

Bible uvádí, jaké poučení bychom si z potopy v Noemově době měli vzít: „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé lidi uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti.“ (2. Petra 2:9) Bůh dokáže rozeznat, kdo upřímně touží po lepším životě a kdo naopak chce druhým život znepříjemnit. Ty, kdo chtějí škodit, čeká „zničení bezbožných lidí“. Avšak pro ty, kdo touží po míru, Bůh připravuje novou zemi, ve které bude přebývat spravedlnost. (2. Petra 3:7, 13)

Konečně mír na celé zemi!

Pisatelé Bible často používali slovo „země“ ve smyslu „lidé“. Například v 1. Mojžíšově 11:1 je uvedeno, že „celá země“ — tedy všichni lidé, kteří v tu dobu na světě žili — mluvila jedním jazykem. Právě v tomto smyslu použil toto slovo apoštol Petr, když napsal, že bude „nová země“. Jehova Bůh obnoví lidskou společnost takovým způsobem, že místo násilí a nenávisti bude na zemi „přebývat“ právo a spravedlnost. V proroctví, které je zaznamenáno v Micheášovi 4:3, Bible říká: „Jistě vykoná soud mezi mnoha lidmi a urovná záležitosti vzhledem k dalekým mocným národům. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce.“

Jak se lidem bude žít, až se toto proroctví splní? V Micheášovi 4:4 je napsáno: „Skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ V takovém pozemském ráji se už nikdo nebude strachovat, že znovu přijde nějaký teroristický útok. Je však možné takovému slibu věřit? Ano, „vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk“. (Micheáš 4:4)

Žijeme v době, kdy hrozí čím dál více teroristických útoků a národy po celém světě se děsí dalšího násilí. Řešením pro ty, kdo milují pokoj, je důvěřovat Jehovovi. Neexistuje žádný problém, který by Bůh nedokázal vyřešit. Jehova napraví veškeré škody a utrpení, a dokonce odstraní smrt. Bible prohlašuje: „Opravdu navždy pohltí smrt, a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů.“ (Izajáš 25:8) V mnoha krásných zemích, kde kvůli terorismu panuje bolest a strach, brzy zavládne trvalý mír. Právě takový mír slíbený Bohem, „který nemůže lhát“, je to, co dnes lidstvo zoufale potřebuje. (Titovi 1:2; Hebrejcům 6:17, 18)