Rozjímání se pro vás může stát něčím příjemným

ROZJÍMÁNÍ. V některých lidech může toto slovo vyvolávat tísnivou představu. Možná na rozjímání pohlížejí jako na úkol, který vyžaduje napjaté soustředění a který je nad jejich síly. Takoví lidé možná rozjímání zanedbávají a cítí se kvůli tomu provinile, zejména když čtou o tom, jak je rozjímání důležité. (Filipanům 4:8) Tiše přemítat o pravdách, které jsme se o Jehovovi naučili, a přemýšlet o jeho krásných vlastnostech, podivuhodných činech, měřítkách a slavném záměru však může být — a mělo by být — velmi příjemné. Proč?

Jehova je Svrchovaný Panovník vesmíru a intenzivně pracuje na splnění svého velkolepého záměru. (Jan 5:17) Přesto se zabývá nevyslovenými myšlenkami každého svého ctitele. Žalmista David si to uvědomoval. Pod inspirací napsal: „Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš mě. Sám jsi poznal mé usedání a mé vstávání. Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence.“ (Žalm 139:1, 2)

Tato žalmistova slova by se na první pohled mohla zdát skličující. Někdo si možná řekne: ‚I když se Bůh dívá „zdaleka“, neunikne mu žádná špatná myšlenka, která mě napadne.‘ Uvědomovat si to samozřejmě není na škodu. Může nám to pomoci, abychom se nesprávným myšlenkám bránili, a pokud se u nás objeví, abychom je vyznali Bohu a důvěřovali, že nám odpustí na základě naší víry v Ježíšovu výkupní oběť. (1. Jana 1:8, 9; 2:1, 2) Zároveň bychom však měli mít na mysli, že Jehova své ctitele zkoumá v pozitivním smyslu. Když o něm s vděčností přemýšlíme, věnuje tomu pozornost.

Vzhledem k tomu, že Božích služebníků jsou miliony, si však možná kladete otázku: ‚Opravdu si Jehova všímá všech dobrých myšlenek každého svého ctitele?‘ Můžeme si být naprosto jisti, že ano. To, že Jehova se o nás zajímá, vyzdvihl Ježíš. O Jehovovi řekl, že si všímá dokonce malých vrabců, a dodal: „Jste cennější než mnoho vrabců.“ (Lukáš 12:6, 7) Vrabci nemohou o Jehovovi přemýšlet. Jestliže se tedy Bůh zajímá o ně, není snad jasné, že mu ještě víc záleží na nás a že má radost z každého, kdo přemýšlí o bohulibých věcech? Ano, podobně jako David se můžeme s důvěrou modlit: ‚Ať se rozjímání mého srdce stane před tebou příjemným, Jehovo, má Skálo a můj Výplatce.‘ (Žalm 19:14)

Dalším důkazem, že Jehova skutečně věnuje pozornost rozjímání svých věrných ctitelů, jsou inspirovaná slova proroka Malachiáše. Ten ohledně naší doby předpověděl: „Tehdy ti, kdo mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kdo mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kdo myslí na jeho jméno.“ (Malachiáš 3:16) Když o Jehovovi přemýšlíme, on tomu ‚stále věnuje pozornost‘. Jestliže si to budeme připomínat, může se pro nás rozjímání o Bohu opravdu stát něčím příjemným. Buďme tedy rozhodnuti dělat totéž co žalmista, který napsal: „Jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a budu se zabývat tvým jednáním.“ (Žalm 77:12)