Rodiče — S čím si hrají vaše děti?

„ŽÁDNÉ hraní, samá práce, dělá z Honzy tupohlavce,“ říká jedno staré přísloví. Hra byla vždy důležitou součástí života dětí. Prostřednictvím hry si dítě napíná mysl i svaly a rozvíjí důležité dovednosti. Dnešní dětské hry se však staly výnosným obchodem. Světu hraček nevládnou děti či rodiče, ale továrny, obchodníci, reklamní pracovníci a chytří znalci trhu. Vyzbrojeni novými technologiemi na výrobu hraček a za podpory mocných sdělovacích prostředků mění koncepci světa her — se závažnými důsledky jak pro rodiče, tak pro děti.

Mnozí lidé, kterých se nějakým způsobem týká výroba hraček, mají opravdový zájem o prospěch dětí. Příliš často je však na prvním místě zisk. Není důležité to, co bude dítě formovat nebo co bude rozvíjet jeho představivost, ale jednoduše to, co půjde na odbyt. A to, co půjde na odbyt, nejsou vždy jednoduché hračky z látky, dřeva nebo umělé hmoty, jak je známe z nedávné minulosti. Jsou to velmi důmyslné realistické hračky, které dětskou představivost podporují jen málo nebo vůbec.

Jeden výrobce hraček například prodává sadu dětských autíček, v nichž jsou maličké makety lidí, které se při náraze rozpadnou. Když se auta srazí, makety vyhodí své ruce, nohy — a hlavu — z okna malých vozidel. Jiná realistická hračka napodobuje těhotenství. Vak ve tvaru batůžku, který je určen k tomu, aby si ho holčička připnula kolem břicha, imituje jemné kopání a tep srdce vyvíjejícího se plodu.

Někteří lidé se domnívají, že takové hračky mají výchovnou hodnotu. Donna Gibbsová, která v jedné firmě, jež vyrábí hračky, řídí oddělení pro styk se sdělovacími prostředky, nazvala tuto imitaci těhotenství „zábavným způsobem, jak mohou [malá děvčátka] sdílet maminčiny zážitky“. Ne každý však sdílí její nadšení. Doktor T. Berry Brazelton, profesor dětského lékařství na lékařské fakultě Harvardovy univerzity, nazývá tuto hračku „invazí do rodičovské výsady sdílet s dítětem něco velmi cenného“. Profesor dětské propedeutiky doktor David Elkind tvrdí, že „tyto hračky jdou příliš daleko“. Říká, že panenka, která napodobuje lidský plod, je „zcela mimo rámec toho, čemu [děti] mohou rozumět a čeho si mohou vážit“. O hračkách, které realisticky napodobují krvavou srážku při autonehodě, dodává, že již v televizi je plno násilí, „proč ho ještě podporovat tímto druhem hraček“. — The Globe and Mail, 8. února 1992.

Spory jsou ohledně dalších populárních her, jako jsou válečné videohry a vysoce výkonné vodní pistole. Když uvážíme, že podle prezidenta společnosti Toy Manufacturers of America „je stále v prodeji odhadem 150 000 druhů hraček“, stojí rodiče před nelehkým úkolem při rozhodování o tom, jakou hračku mají koupit. Co může být pro rodiče v tomto směru vodítkem? Existuje nějaký rozumný důvod k obavám, pokud jde o některé dnešní hračky? Následující články budou rozebírat tyto a další otázky.

Dnešní hračky — Čemu učí vaše děti?

DĚTI mají přirozenou potřebu hrát si. Podle knihy Choosing Toys for Children (Vybíráme dětem hračky) si zdravé děti „spontánně vytvoří svůj vlastní svět zkoumání a fantazie“. To platí již od starověku. Kdysi bylo běžné vidět děti, jak si ‚hrají na veřejných prostranstvích‘. (Zecharjáš 8:5) Tyto hry bývaly často tvořivé a zapojovaly představivost. — Srovnej Matouše 11:16, 17.

Přiléhavě se tedy o hře říkalo, že je to práce dítěte; a je-li to tak, pak o hračkách lze říci, že to jsou dětské pracovní nástroje. V časopise Parents se říká: „Hra je způsob, jak děti poznávají svět . . . Při hře s hračkami se svět zmenšuje do proporcí dítěte, do světa, ve kterém se dítě dovede pohybovat a orientovat. Hra rozvíjí svaly a jejich koordinaci, podporuje schopnost společenského kontaktu, dává možnost vyzkoušet si hranice mezi realitou a fantazií a pomáhá dítěti, aby se naučilo komunikovat s druhými, dát prostor druhým a dělit se s nimi. Hra podněcuje představivost a umožňuje dětem získat zkušenost v tom, jak řešit problémy.“

Také v biblických dobách byly pro děti hračky důležité. Při vykopávkách v Izraeli byl objeven vzácný nález několika dětských hraček, jako jsou chrastítka, píšťalky, miniaturní džbánky a vozíky. The World Book Encyclopedia uvádí, že „děti ve starověku v Africe měly míče, hračky v podobě zvířátek a hračky, které mohly za sebou tahat. Dětem ve starém Řecku a Římě se líbily čluny, vozíky, obruče a hračky zvané káča. Během středověku byly v Evropě populární hliněné kuličky, chrastítka a loutky.“

Hračky, které jsou podněcující, zajímavé a výchovné, mají významnou úlohu i dnes. Na trhu však existuje zneklidňující množství hraček, které mají pochybnou hodnotu. Je to tak, jak uvedl článek v časopise Time z roku 1992: „Jestliže hledáte dobrou a nezkaženou zábavu, nehledejte ji mezi novými hračkami, které se objevily letos. Prakticky každý velký výrobce zdůrazňuje to, co je odporné.“ Do jedné skupiny hraček patří plastická lebka ve skutečné velikosti, kterou si dítě může upravit tak, aby byla „co nejodpudivější“. Na prodej jsou také hračky, které imitují tělesné funkce, jako je zvracení. Rodiče i děti jsou vystaveni velkému tlaku, aby tyto hračky kupovali.

Prodej dětem

Časopis Pediatrics in Review uvádí, že starověký „Chammurabiho kodex prohlašoval za zločin, který byl trestán smrtí, jestliže někdo cokoli prodal dítěti“. Dnešní výrobci hraček se však nestydí své drahé zboží nabízet bezelstným dětem. Za použití vysoce promyšlených výzkumných postupů se lidé, kteří vytvářejí hračky, snaží proniknout do mysli dětí. A tím, že na svých výrobcích dělají neustále nové úpravy, mohou vytvořit dojem, že loňský model je zastaralý a ten letošní je nepostradatelný.

Hračkářský průmysl v plné míře také využívá moc televize. Televizní programy pro děti jsou ve Spojených státech doslova zaplaveny reklamami na hračky. Za pomoci nápadité práce kamery, zvláštních efektů a hudby, která navozuje určité asociace, vzbuzuje reklama dojem, že i ta nejhloupější hračka je tajemná a vzrušující. Dospělí lidé mohou takovou manipulaci prohlédnout, ale „mladší děti jsou přesvědčeny, že reklamy jsou pravdivé“. — Pediatrics in Review.

Mnohé programy určené dětem nejsou ničím jiným než vlastně reklamou. Podle publikace Current Problems in Pediatrics (Současné problémy v pediatrii) jsou takové programy „určeny k tomu, aby spíše podnítily prodej hraček, než aby vychovávaly či obohacovaly život dětí“. Program Želvy Nindža například vedl ke vzniku „více než sedmdesáti výrobků, vloček k snídani a filmu“.

Podle časopisu Pediatrics in Review „mnohé studie ukazují, že děti, které sledují reklamy, dotírají na své rodiče, aby jim koupili výrobky, které reklama nabízí“. Zakladatel jedné mezinárodní hračkářské společnosti říká: „Když vidíte, jak děti tahají rodiče za kabát, víte, co asi říkají: ‚Jestli mi nekoupíš tuhletu hračku, tak to nepřežiju.‘“ Nelze se proto divit, že jen v Kanadě zákazníci utratí každý rok za hračky pro své děti, vnoučata a přátele více než 1,2 miliardy dolarů.

Válečné hry

V celém hračkářském průmyslu jsou nejpopulárnější válečné videohry. Zastánci těchto her tvrdí, že tyto hry pomáhají rozvíjet dovednost řešit problémy, zlepšují koordinaci očí a rukou a rovněž podněcují zvídavost. „Pokud se elektronická hra používá správně,“ říká článek v The Toronto Star, „může být neškodná, a dokonce výchovná.“ ‚Ale,‘ připouštějí noviny, ‚častěji je to činnost vedoucí k izolaci, a dokonce k posedlosti.‘

Povšimněme si jednoho chlapce, který začal být posedlý hraním válečných videoher. Jeho matka říká: „Je to neuvěřitelné — nechce odejít od obrazovky, dokud všechny nezabije.“ Kolik je tomuto dítěti? Pouhé dva roky! Na jeho malém palečku je puchýř od toho, že denně čtyři až pět hodin mačká knoflíky. Nezdá se však, že by jeho matka byla nějak znepokojena. „Jedinou obavu mám z toho, že všechno chce dělat tímto způsobem,“ říká a prsty naznačí rychlé stisknutí knoflíku. Hra „je velmi rychlá . . ., a skutečný život tak rychlý není“.

Podle novin The Toronto Star mají někteří odpůrci videoher pocit, že „tyto hry odvádějí děti od toho, aby se samy bavily vymýšlením, čtením nebo jinými běžnými zábavami, a rovněž děti odvádějí od domácích úkolů“. Někteří pedagogové dokonce říkají, že ‚videohry jsou ohrožením, které je lákavé, a mohou u dětí podporovat násilnické, samotářské chování‘.

Reportáže v televizních zprávách o bombardování během války v Perském zálivu v roce 1991 vzbudily obrovskou poptávku po hračkách napodobujících konvenční válečné prostředky. Nejpopulárnější byly modely tanku Abrams, řízené střely Scud a helikoptéry Hind. Odborníci se obávají, že když si děti budou hrát s takovými hračkami, posílí to možná agresi nebo to povede k tomu, že děti budou otrlé vůči násilí. Přinejmenším hra s takovými hračkami působí proti duchu biblického textu v Izajášovi 2:4, kde je o Božím lidu prorokováno, že ‚se již nebude učit válce‘.

Vznikly již situace, kdy hračky, které vypadaly realisticky, jako například výkonné pistole na vodu, vedly ke skutečnému násilí. V jednom severoamerickém městě přerostla šarvátka s těmito pistolemi ve skutečnou přestřelku, jež měla za následek smrt patnáctiletého chlapce. V jiném případě byli dva mladíci zraněni rozzuřeným ozbrojeným mužem poté, co ho pocákali stříkací pistolí. Zdánlivě neškodnými bitvami s těmito pistolemi bylo vyvoláno mnoho dalších incidentů.

Co svým postojem vyjadřujeme

Jen málo zodpovědných rodičů skutečně schvaluje násilí. A přesto průmysl s válečnými hračkami kvete. Rodiče někdy raději potlačí své přesvědčení, než by se vystavovali hněvu dítěte. Tím však dítěti mohou působit neuvěřitelnou škodu. Susan Goldbergová, kanadská výzkumná pracovnice v oboru duševního zdraví, tvrdí: „S hračkou, kterou dítěti dáváme, dáváme také svůj souhlas s tím, co hračka představuje.“ Je pravda, že u některých dětí je normální, když občas projevují určité agresivní chování. „Bez hraček v podobě střelné zbraně,“ tvrdí jedna psycholožka, „by si děti vytvořily svou vlastní verzi, třeba jen pomocí svých prstů.“ Možná. Měli by však rodiče podporovat agresi tím, že dítěti poskytují napodobeniny prostředků k násilí?

Je také pravda, že jen málo dětí se dá na zločineckou dráhu jenom proto, že si hrály s hračkami v podobě střelných zbraní. Jestliže však dáváte svému dítěti takové hračky, co tím vyjadřujete? Chcete, aby si dítě myslelo, že násilí je zábava nebo že zabíjení a válka jsou vzrušující? Učíte je úctě k Božím měřítkům? Boží slovo říká: „Toho, kdo miluje násilí, z té duše [Bůh] nenávidí.“ — Žalm 11:5, Ekumenický překlad.

Susan Goldbergová si dále všimla, že ‚čím déle se dítě za tichého souhlasu rodičů věnuje násilnickým hrám, tím pravděpodobnější je, že násilí použije při řešení problémů‘. Bible říká v Galaťanům 6:7: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ Je možné, aby dítě sklízelo dobré rysy osobnosti z násilnických her?

Je třeba poctivě uznat, že každé dítě je jiné. Jedno dítě se snad stane závislým na elektronických videohrách, ale jiné nikoliv. Dá se diskutovat o tom, zda si dítě opravdu promítá elektronické střílení na obrazovce do skutečného života. Proto rodiče musí rozhodnout, co je pro jejich děti to nejlepší, a musí projevit velikou opatrnost při výběru hraček pro své děti.

[Obrázek na straně 6]

Hra pomáhá dětem, aby se učily vzájemným vztahům

Rodiče — Vybírejte hračky pro své děti moudře

DĚTI jsou „dědictví od Jehovy“, říká Bible. (Žalm 127:3) Bohabojní rodiče si tedy uvědomují svou odpovědnost vychovávat děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4) Neponechávají na výrobcích hraček, aby formovali osobnost jejich dětí.

Hračky mohou hrát důležitou úlohu tím, že podněcují citový a duševní růst dětí. To neznamená, že rodiče musí utratit spoustu peněz za technicky vyspělé vynálezy. Některé z nejprospěšnějších a nejpodnětnějších hraček vás nestojí skoro nic.

Z jednoduché lepenkové krabice lze udělat domeček pro panenky, letadlo nebo cokoliv, co si vynalézavá dětská fantazie dokáže představit. Kyblík a lopatka umožní dítěti postavit hrad z písku. Jednoduché kostky, skládačky, modelína a pastelky mohou dítěti poskytnout hodiny prospěšného uvolnění. Starší dítě mohou malířské náčiní a modely, které se skládají a slepují, učit praktické dovednosti a umožnit zdravý projev tvůrčích schopností — což je nesrovnatelně více uspokojující než střílení na obrazovce.

K některým hrám není potřeba mít žádné zvláštní vybavení. Pro dítě může být vzrušujícím dobrodružstvím procházka lesem, zvláště je-li s milujícími rodiči, kteří se mu věnují. I základní domácí práce lze učit zábavným způsobem. Penelope Leachová napsala ve své knize Your Growing Child (Vaše dorůstající dítě): „Upéci koláč nebo uvařit jídlo, okopat zahradu, umýt auto nebo vymalovat strop, nakoupit, vykoupat malé dítě pro vás může být práce, ale pro vaše dítě to mohou být velmi přitažlivé formy hry.“

Sedm užitečných zásad

Samozřejmě, že i hračky vyrobené v továrně mají své místo. Umožňuje-li vám rodinný rozpočet koupit hračky, pak si možná předtím, než je koupíte, budete chtít položit následující otázky:

1. Opravdu ta hračka podněcuje u mého dítěte zvídavost a představivost? Jestliže ne, hračka začne dítě brzy nudit. V televizní reklamě možná hračka vypadá dobře, ale pamatujte: dětští herci jsou placeni za to, aby se tvářili, že jsou hračkou nadšeni. Vaše dítě ale možná nebude reagovat stejně. Snažte se ho pozorovat při hře nebo v hračkářství. Ke kterým typům hraček tíhne?

Rodiče mají někdy pocit, že hračka nemá cenu, pokud nepůsobí „výchovně“. Profesorka Janice T. Gibsonová nám však připomíná: „Děti se učí pomocí všech hraček, se kterými si hrají. Důležité je, že je to baví a hrají si způsobem, který je pro ně prospěšný.“

2. Odpovídá hračka tělesným a duševním schopnostem mého dítěte? Někdy dítě jednoduše není dostatečně silné, dostatečně trpělivé nebo podnikavé na to, aby si hrálo s určitou hračkou. Rodiče by však možná chtěli hračku koupit z nostalgických důvodů. Může ale tříleté dítě řídit elektrický vláček — nebo si hrát s baseballovou pálkou? Proč nepočkat, až vaše dítě bude ve věku, kdy takové hračky ocení?

3. Je hračka bezpečná? Malé děti mají sklon strkat si všechno do úst a snadno se mohou začít dusit malými dřevěnými kostičkami nebo drobnými předměty z umělé hmoty. Pro děti každého věku mohou být ostré nebo špičaté hrany nebezpečné. Možná byste měli zvážit, zda je možné, že by dítě hračku házelo po sourozenci nebo ji použilo proti němu jako zbraň.

Ve Spojených státech je na některých hračkách označení, pro jakou věkovou skupinu jsou určeny. Budete-li dbát na toto doporučení, můžete své dítě chránit před zraněním. Máte-li ohledně hračky pochybnosti, zkuste se zeptat prodavače, zda je možné, aby vám hračku předvedl.

4. Je hračka dobře zkonstruovaná a trvanlivá? „Batolata s věcmi házejí, olizují je a věci jim padají. Mohou zničit hračky, které nejsou trvanlivé,“ připomíná nám časopis Parents.

5. Stojí hračka za ty peníze? Televizní reklamy zřídka mluví o ceně, ale hračky něco stojí. Většina peněz se zaplatí za obchodní značku, a ne za materiál, který se spotřeboval. Dále, reklamy pěstují v dětech nerealistické očekávání, které může vyústit ve velké zklamání.

Učte své děti, aby byly rozvážnými zákazníky. Přísloví 14:15 říkají: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ V článku, který uveřejnily The New York Times, se říkalo: „Někdy můžete už dopředu poukázat na to, proč je určitá hračka špatně udělaná anebo je nabízena nesprávným způsobem.“ List Times dodal: „Děti budou mnohem prozíravějšími spotřebiteli, jestliže peníze půjdou z jejich kapsy, a ne z vaší.“

Jistě, skutečná hodnota hračky převyšuje cenu materiálu i řemeslnou dovednost, s jakou byla vyrobena. Důležitým momentem je nyní to, jak často si s ní dítě bude hrát a jak velkou radost z té hračky bude mít. Houpačka na dvorku je možná relativně drahá, ale poskytne dítěti mnoho hodin zábavy po celá léta. Z dlouhodobého hlediska je levná hračka, která se rychle rozbije, horší investicí.

6. Jaké hodnoty a měřítka bude hračka dětem vštěpovat? David Elkind, profesor dětské propedeutiky, varuje, že „hračky mohou podněcovat dětskou představivost konstruktivním, ale i destruktivním způsobem“. Vyhýbejte se hračkám, které jsou děsivé, které jasně podporují násilí, nebo těm, které imitují zlozvyky dospělých jako například hazardní hraní.

A co hračky, které představují postavy z pohádek nebo z vědecko-fantastických děl? Příběhy o těchto postavách se většinou zabývají vítězstvím dobra nad zlem. Někteří rodiče se proto dívají na tyto pohádkové ‚magické prvky‘ jako na pouhý rozlet dětské představivosti a v tom, že se na ně děti dívají, nevidí žádné nebezpečí. Jiní rodiče se obávají, že by tyto příběhy mohly vzbudit zájem o okultismus. (5. Mojžíšova 18:10–13) Aniž by rodiče posuzovali jednání jiných rodičů, každý se musí rozhodnout sám poté, co zváží vliv takových příběhů — a jakýchkoli hraček, které jsou na nich založeny — na své děti.

Pamatujte také na zásadu vyjádřenou v 1. Korinťanům 10:23: „Všechno je zákonné, ale ne všechno je výhodné.“ A i kdybyste neměli námitky proti populární hračce, je opravdu výhodné koupit ji? Mohlo by to někoho urazit nebo mohl by o to někdo klopýtnout?

I hračky, které údajně mají výchovnou hodnotu, by měly být podrobeny rodičovskému zkoumání, zvláště tehdy, jestliže mají za cíl poučit dítě o sexuálních otázkách a o těhotenství. Je dítě zralé pro takovou informaci? Nebylo by lepší, abyste tyto věci probrali při rozhovorech s dítětem?a Některé hračky možná poukazují na tělesné hledisko těchto otázek, poukazují však také na správné morální postoje?

7. Opravdu si přeji, aby moje dítě tuto hračku mělo? Snad máte pocit, že vaše dítě má tolik hraček, že za těchto okolností koupit hračku prostě není praktické, nebo že hračka dělá více hluku, než jste schopni vydržet. Jestliže tyto problémy nelze vyřešit, pak vám nezbývá nic jiného, než říci ne. To není snadné. Podřídíte-li se však každému dětskému přání a nároku, tím svému dítěti nepomůžete, aby z něho vyrostl vyrovnaný dospělý člověk. Všimněte si zásady v Příslovích 29:21: „Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu, v pozdějším životě se stane dokonce nevděčníkem.“

To neznamená, že jako rodiče máte být dogmatičtí a nerozumní. Vedlo by to pouze k tomu, že by vaše dítě cítilo hněv a podrážděnost. „Moudrost shora je . . . rozumná.“ (Jakub 3:17) Jedna odbornice na výchovu dětí to vyjádřila takto: „Měli byste se s dítětem posadit a velmi důkladně vysvětlit, proč mu nechcete některé hračky dát.“

To, co je důležitější než hračky

Hračky sice mohou být hodnotnými prostředky pro výchovu a zábavu, ale jsou to jen předměty. Dítě může hračku milovat, ale hračka nemůže milovat dítě. Dítě potřebuje milující zájem a ten mu mohou poskytnout jen rodiče. „Rodiče jsou v podstatě tou nejlepší hračkou, jaká byla dosud vynalezena,“ říká doktorka Magdalena Greyová. To, že si rodiče s dětmi hrají, napomáhá k vytváření těsného citového pouta a přispívá k rozvíjení zdravých postojů a citů.

Ano, děti si potřebují hrát zdravým způsobem. Důležitější však je, že potřebují mravní a duchovní vedení. „To znamená věčný život,“ říká Bible, „že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) V tom, aby děti získávaly životně důležité poznání, mohou hrát nejdůležitější úlohu právě rodiče. Rodiny svědků Jehovových se snaží, aby se studium Bible stalo součástí jejich každodenního života. Často k tomu používají takové publikace, jako jsou Moje kniha biblických příběhů, Naslouchat velkému Učiteli a Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi, které jsou napsány zvláště pro mladé lidi.b Tyto knihy nejsou pouze zábavné — pomohly tisícům dětí, aby si vytvořily pevnou víru v Boha. Děti rovněž oceňují kazetové nahrávky biblických dramat a publikací, jako je kniha Největší člověk, který kdy žil.c

Praví křesťané si tedy s dětmi nejen hrají, ale také se s nimi modlí, studují s nimi a povídají si s nimi. Takový milující zájem stojí čas a úsilí. Z dlouhodobého hlediska to však dítěti přinese trvalejší radost, než by mohla přinést jakákoli hra či nová a přitažlivá hračka!

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 8 a 9]

Dětem se líbí po domácku udělané hračky — z košů na prádlo si dělají auta; z krabic od bot vlaky