Obavy z prohlubujícího se rozdělení světa

Pravděpodobně největší obavy jsou z toho, jak globalizace prohlubuje propast mezi majetnými a nemajetnými. V globálním měřítku sice bohatství nepochybně roste, ale soustřeďuje se v rukou malého počtu lidí jen v několika zemích. Vlastní jmění dvou set nejbohatších lidí na světě nyní převyšuje úhrnný příjem čtyřiceti procent lidí žijících na této planetě — tedy asi 2,4 miliardy lidí. A zatímco v bohatých zemích se mzdy stále zvyšují, průměrný příjem v osmdesáti nejchudších zemích za posledních deset let klesl.

Další zásadní obava se týká životního prostředí. Ekonomická globalizace je poháněna tržními silami, které mají daleko větší zájem na zisku než na ochraně planety. Toto dilema vysvětluje Agus Purnomo, představitel Světového fondu na ochranu přírody v Indonésii: „Stále soutěžíme s vývojem. ... Obávám se, že během deseti let sice pochopíme, že přírodu je třeba chránit, ale již nebude co chránit.“

Lidé se také obávají, že přijdou o zaměstnání. Zaměstnání i příjem jsou stále více nejisté, protože globální fúze firem a silná konkurence nutí podniky zvyšovat produktivitu pracovních postupů. Firmám jde pochopitelně o zisk, takže se jim vyplatí najímat a propouštět pracovníky podle momentálních potřeb, ale taková strategie ničí lidské životy.

Globalizací finančního trhu vzniká ještě další destabilizující faktor. Do rozvojových zemí mohou mezinárodní investoři vložit obrovské sumy peněz, ale když se tam později hospodářská situace zhorší, mohou je najednou stáhnout. Takové silné odčerpání prostředků může v mnoha zemích způsobit hospodářskou krizi. Při finanční krizi ve východní Asii, k níž došlo během roku 1998, ztratilo zaměstnání 13 milionů lidí. Navíc těm lidem v Indonésii, kteří o zaměstnání nepřišli, klesly reálné mzdy na polovinu.

Prohlubující se propast

Rozdělení globálního bohatství nikdy nebylo spravedlivé, ale ekonomickou globalizací se propast mezi bohatými a chudými ještě prohlubuje. Je pravda, že pro některé rozvojové země bylo jejich začlenění do globální ekonomiky zřejmě užitečné. Podle odborníků se v Indii počet lidí žijících pod hranicí chudoby během posledních deseti let snížil z 39 na 26 procent a k podobnému zlepšení došlo v celé Asii. Jedna studie ukazuje, že v roce 1988 muselo 27 procent obyvatel východní Asie vystačit s jedním dolarem na den, kdežto o deset let později jich bylo pouze 15 procent. Celosvětová situace však zdaleka není tak růžová.

Příjmy v subsaharské Africe a v několika dalších méně rozvinutých oblastech za posledních třicet let v podstatě klesly. „Ve světě nepředstavitelného bohatství mezinárodní společenství nechává ... skoro tři miliardy lidí — tedy téměř polovinu celého lidstva — živořit s necelými dvěma dolary na den,“ uvádí generální tajemník OSN Kofi Annan. Jednou z hlavních příčin těchto obrovských sociálních rozdílů jsou sobecké finanční zájmy. „Privátní finanční trhy na celém světě přehlížejí zájmy chudých lidí,“ vysvětluje Larry Summers, bývalý americký ministr financí. „Běžné banky se nezaměřují na chudé komunity — tam totiž nejsou peníze.“

Obrovský rozdíl mezi příjmy bohatých a chudých vytváří rozdíly nejen mezi lidmi, ale i mezi zeměmi. Jmění jednoho z nejbohatších lidí ve Spojených státech nedávno převýšilo úhrnný čistý příjem více než 100 milionů jeho spoluobčanů. Globalizace také napomáhá růstu bohatých nadnárodních společností, které tak prakticky ovládají světový trh s určitými produkty. Například v roce 1998 vlastnilo 86 procent telekomunikačních akcií v hodnotě 295 miliard eur pouze deset společností. Ekonomický vliv těchto nadnárodních společností často přesahuje vliv vlád a — jak uvádí organizace Amnesty International — „lidská práva a právo na práci nejsou prioritou“ těchto společností.

Organizace prosazující lidská práva pochopitelně mají obavy z toho, že světové bohatství je soustředěno v rukou několika privilegovaných lidí. Chtěli byste žít ve společenství, kde 20 procent nejbohatších vydělává 74krát více než 20 procent těch nejchudších? Ve společenství, kde i ti nejchudší díky televizi velmi dobře vědí, jak se žije těm bohatým, ale sami nemají žádnou možnost svůj úděl změnit? Hrubá nespravedlnost, která v našem globálním sousedství panuje, je samozřejmě živnou půdou nepokojů a frustrace.