Prohlubující se propast

Rozdělení globálního bohatství nikdy nebylo spravedlivé, ale ekonomickou globalizací se propast mezi bohatými a chudými ještě prohlubuje. Je pravda, že pro některé rozvojové země bylo jejich začlenění do globální ekonomiky zřejmě užitečné. Podle odborníků se v Indii počet lidí žijících pod hranicí chudoby během posledních deseti let snížil z 39 na 26 procent a k podobnému zlepšení došlo v celé Asii. Jedna studie ukazuje, že v roce 1988 muselo 27 procent obyvatel východní Asie vystačit s jedním dolarem na den, kdežto o deset let později jich bylo pouze 15 procent. Celosvětová situace však zdaleka není tak růžová.

Příjmy v subsaharské Africe a v několika dalších méně rozvinutých oblastech za posledních třicet let v podstatě klesly. „Ve světě nepředstavitelného bohatství mezinárodní společenství nechává ... skoro tři miliardy lidí — tedy téměř polovinu celého lidstva — živořit s necelými dvěma dolary na den,“ uvádí generální tajemník OSN Kofi Annan. Jednou z hlavních příčin těchto obrovských sociálních rozdílů jsou sobecké finanční zájmy. „Privátní finanční trhy na celém světě přehlížejí zájmy chudých lidí,“ vysvětluje Larry Summers, bývalý americký ministr financí. „Běžné banky se nezaměřují na chudé komunity — tam totiž nejsou peníze.“

Obrovský rozdíl mezi příjmy bohatých a chudých vytváří rozdíly nejen mezi lidmi, ale i mezi zeměmi. Jmění jednoho z nejbohatších lidí ve Spojených státech nedávno převýšilo úhrnný čistý příjem více než 100 milionů jeho spoluobčanů. Globalizace také napomáhá růstu bohatých nadnárodních společností, které tak prakticky ovládají světový trh s určitými produkty. Například v roce 1998 vlastnilo 86 procent telekomunikačních akcií v hodnotě 295 miliard eur pouze deset společností. Ekonomický vliv těchto nadnárodních společností často přesahuje vliv vlád a — jak uvádí organizace Amnesty International — „lidská práva a právo na práci nejsou prioritou“ těchto společností.

Organizace prosazující lidská práva pochopitelně mají obavy z toho, že světové bohatství je soustředěno v rukou několika privilegovaných lidí. Chtěli byste žít ve společenství, kde 20 procent nejbohatších vydělává 74krát více než 20 procent těch nejchudších? Ve společenství, kde i ti nejchudší díky televizi velmi dobře vědí, jak se žije těm bohatým, ale sami nemají žádnou možnost svůj úděl změnit? Hrubá nespravedlnost, která v našem globálním sousedství panuje, je samozřejmě živnou půdou nepokojů a frustrace.

„Má-li globalizace dobře dopadnout, musí dobře dopadnout jak pro chudé, tak pro bohaté. Musí přinést nejen bohatství, ale i práva. Musí zajistit nejen sociální spravedlnost a rovnost, ale i ekonomickou prosperitu a zlepšení komunikace.“ — GENERÁLNÍ TAJEMNÍK OSN KOFI ANNAN

KOFI Annan zdůraznil, že úspěšná globalizace by měla zlepšit život každého obyvatele globálního společenství. Ale to, čeho jsme svědky v posledních letech, je tomuto ideálu na hony vzdáleno. Lidská práva a sociální rovnost pokulhávají za technickým a materiálním pokrokem.

Hlavním problémem je to, že hybnou silou ekonomické globalizace je silná touha vydělat mnoho peněz. A tento motiv jen zřídka bere v úvahu ty, kdo jsou chudí a v nepříznivé situaci, a jen zřídka dbá na to, co je z dlouhodobého hlediska v zájmu naší planety. „Neregulovaná globální ekonomika ovládaná obchodními korporacemi, které jako jedinou hodnotu uznávají peníze, je již svou podstatou nestabilní ... a ožebračuje lidstvo nejen finančně,“ tvrdí doktor David C. Korten.

Budou vlády světa schopny regulovat globální ekonomiku takovým způsobem, aby byla zajištěna sociální spravedlnost? Zdá se, že je to nepravděpodobné. Prozatím se vládám nepodařilo vyřešit žádný z globálních problémů — ať to je globální kriminalita, oteplování či chudoba. „K ochraně globálních zájmů je zapotřebí kolektivních kroků,“ vysvětluje Kofi Annan, „ale tyto mechanismy jsou v dnešním globalizovaném světě prozatím jen v plenkách.“