Provinění, přestupky, přečiny. Písmo často uvádí „provinění“ (heb. ʽa·wonʹ), „přestupek“ (heb. peʹšaʽ; řec. pa·raʹba·sis), „přečin“ (řec. pa·raʹpto·ma) a jiné podobné výrazy do spojitosti s „hříchem“ (heb. chat·taʼthʹ; řec. ha·mar·tiʹa). Všechny tyto příbuzné výrazy poukazují na hřích z různých hledisek a ukazují jeho podoby.

Přestupek a „překročení“. Hřích může mít podobu „přestupku“. Řecký výraz pa·raʹba·sis (přestupek) se v podstatě vztahuje na „překročení“, tedy překročení určitých mezí nebo hranic, zejména porušením nějakého zákona. Matouš používá slovesný tvar (pa·ra·baiʹno), když podrobně vypráví, jak se farizeové a znalci Zákona ptali, proč Ježíšovi učedníci „překračují tradici mužů dřívějších časů“, a když uvádí Ježíšovu protiotázku, proč tito odpůrci ‚překračují Boží přikázání kvůli své tradici‘ a činí tak Boží slovo neplatným. (Mt 15:1–6) Toto slovo může mít také význam ‚odchýlit se‘, například v případě Jidáše, který se „odchýlil“ od své služby a svého apoštolátu. (Sk 1:25) V některých řeckých textech je toto sloveso použito na místě, kde se mluví o tom, „kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu“. (2Ja 9, EP)

V Hebrejských písmech jsou podobné zmínky o hřešících lidech, kteří Boží smlouvu nebo některé výslovné příkazy ‚překračovali‘ nebo ‚překročili‘, a ‚obcházeli‘ nebo ‚obešli‘ (heb. ʽa·varʹ). (4Mo 14:41; 5Mo 17:2, 3; Joz 7:11, 15; 1Sa 15:24; Iz 24:5; Jer 34:18)

Apoštol Pavel poukazuje na zvláštní spojení mezi pa·raʹba·sis a porušením ustanoveného zákona; říká totiž, že „kde není zákon, tam není ani přestupek“. (Ří 4:15) Kdyby tedy neexistoval zákon, hříšník by nebyl nazýván ‚přestupníkem‘. Na místech, kde Pavel a ostatní křesťanští pisatelé píší o zákonu, používají v tomto kontextu soustavně výraz pa·raʹba·sis (a pa·ra·baʹtes, ‚přestupník‘). (Srovnej Ří 2:23–27; Ga 2:16, 18; 3:19; Jk 2:9, 11.) Adam dostal od Boha výslovný příkaz, a provinil se tedy ‚přestoupením‘ ustanoveného zákona. Jeho manželka sice byla oklamána, ale přestoupením tohoto zákona se provinila také. (1Ti 2:14) Smlouva Zákona, kterou Mojžíšovi přednesli andělé, byla připojena k abrahamské smlouvě proto, aby ‚byly učiněny zjevnými přestupky‘, aby ‚všechno bylo společně vydáno do vazby hříchu‘, aby byli podle zákona všichni Adamovi potomci, včetně Izraelitů, obviněni z hříchu a aby se ukázalo, že všichni lidé zcela jasně potřebují odpuštění a záchranu prostřednictvím víry v Krista Ježíše. (Ga 3:19–22) Kdyby tedy byl Pavel opět vstoupil pod mojžíšský Zákon, byl by sám sebe znovu učinil ‚přestupníkem‘ tohoto Zákona, byl by pod jeho odsouzením, a tím by odstrčil Boží nezaslouženou laskavost, která poskytla osvobození od tohoto odsouzení. (Ga 2:18–21; srovnej 3:1–4, 10.)