Křesťanská víra bude zkoušena

„Víra není vlastnictvím všech.“ (2. TESALONIČANŮM 3:2)

1. Jak dějiny ukázaly, že všichni nemají pravou víru?

PO CELOU dobu lidských dějin existovali muži, ženy i děti, kteří měli pravou víru. Přívlastek „pravá“ je použit vhodně, protože miliony jiných lidí projevují takovou víru, která se podobá lehkověrnosti, ochotě věřit bez opodstatněného podkladu nebo důvodu. K takové víře mnohdy patří uctívání falešných bohů nebo takové formy uctívání, které nejsou v souladu s tím, co říká Všemohoucí Bůh, Jehova, a jeho zjevené Slovo. Proto apoštol Pavel napsal: „Víra není vlastnictvím všech.“ (2. Tesaloničanům 3:2)

2. Proč je nesmírně důležité, abychom svou osobní víru zkoumali?

² Z Pavlova vyjádření však vyplývá, že někteří lidé tehdy pravou víru měli a že ji samozřejmě mají někteří lidé i dnes. Většina čtenářů tohoto časopisu si přeje mít a rozvíjet pravou víru, takovou víru, která je v souladu s přesným poznáním pravdy od Boha. (Jan 18:37; Hebrejcům 11:6) Přejete si to i vy? Pak je velmi důležité, abyste věděli, že vaše víra bude zkoušena, a abyste se na to připravili. Proč to lze říci?

3, 4. Proč bychom se, pokud jde o zkoušky víry, měli dívat na Ježíše?

³ Musíme uznat, že Ježíš Kristus je pro naši víru nejdůležitější osobou. Bible o něm dokonce mluví jako o Zdokonalovateli naší víry, a to kvůli tomu, co Ježíš říkal a dělal, a zejména kvůli tomu, jak splnil proroctví. Upevnil základ, na němž mohou lidé založit svou víru. (Hebrejcům 12:2; Zjevení 1:1, 2) A přesto čteme, že Ježíš byl „zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu“. (Hebrejcům 4:15) Ano, Ježíšova víra byla zkoušena. To by nás mělo potěšit, a rozhodně ne zastrašit nebo v nás vyvolat obavy.

⁴ Ježíš procházel velkými zkouškami až do smrti na mučednickém kůlu a z toho ‚se naučil poslušnosti‘. (Hebrejcům 5:8) Dokázal, že lidé mohou žít podle pravé víry navzdory jakýmkoli zkouškám, které je snad mohou postihnout. Tato myšlenka získává zvláštní význam, když si vzpomeneme na to, co Ježíš řekl o svých následovnících: „Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán.“ (Jan 15:20) A o svých následovnících v dnešní době Ježíš vlastně předpověděl: „Budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu.“ (Matouš 24:9)

5. Jak Písmo ukazuje, že se budeme potýkat se zkouškami?

⁵ Začátkem tohoto století začal soud od Božího domu. Písmo předpovídalo: „Je . . . ustanovený čas, aby soud začal od Božího domu. Jestliže začíná nejprve od nás, jaký bude konec těch, kdo nejsou poslušni Boží dobré zprávy? ‚A jestliže je spravedlivý s obtížemi zachraňován, kde se ukáže bezbožník a hříšník?‘ “ (1. Petra 4:17, 18)

Proč je víra zkoušena?

6. Proč je vyzkoušená víra neocenitelná?

⁶ V určitém smyslu víra, která je nevyzkoušená, nemá žádnou prokazatelnou hodnotu, a její jakost zůstává neznámá. Mohli bychom ji přirovnat k šeku, který ještě není proplacen. Možná jsme nějaký šek dostali za práci, kterou jsme vykonali, za zboží, které jsme dodali, nebo jsme ho dokonce dostali jako dar. Šek snad vypadá, že je platný. Je to ale pravda? Má skutečně hodnotu obnosu, který je na něm uveden? Podobně i naše víra musí být víc než pouhé zdání nebo než pouhé vyznání. Pokud máme prokázat, že má skutečný význam a opravdovou jakost, musí být vyzkoušena. Až bude naše víra vyzkoušena, možná zjistíme, že je silná a hodnotná. Zkouška také možná odhalí, v jakých oblastech naše víra potřebuje vytříbit nebo upevnit.

7, 8. Odkud pocházejí zkoušky naší víry?

⁷ Bůh připouští, abychom byli pronásledováni a aby byla naše víra zkoušena i jinými způsoby. Čteme: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13) Komu nebo čemu lze připsat na vrub tyto zkoušky? Satanovi, světu a našemu nedokonalému tělu.

⁸ Možná uznáváme, že Satan mocným způsobem ovlivňuje tento svět, jeho myšlení i jednání. (1. Jana 5:19) A pravděpodobně víme, že Satan podněcuje lidi k pronásledování křesťanů. (Zjevení 12:17) Jsme však stejně tak přesvědčeni, že i nás se Satan pokouší zavést na scestí tím, že působí na naše nedokonalé tělo, že nám mává před očima světskými lákadly a doufá, že se na tuto návnadu chytíme, přestaneme poslouchat Boha a nakonec se připravíme o Jehovovo schválení? Satanovy metody by nás ovšem neměly překvapovat, protože používá stejnou taktiku, jako když se pokoušel svést Ježíše. (Matouš 4:1–11)

9. Jak můžeme mít užitek z příkladů víry?

⁹ Jehova nám prostřednictvím svého Slova a křesťanského sboru staví před oči skutečné příklady víry, které můžeme napodobovat. Pavel nabádal: „Staňte se jednotně mými napodobiteli a upírejte oči na ty, kdo chodí způsobem, jenž se shoduje s příkladem, který máte v nás.“ (Filipanům 3:17) Pavel, který patřil k pomazaným Božím služebníkům v prvním století, iniciativně vykonával skutky víry, i když zažil velké zkoušky. Ani nyní, kdy se blížíme ke konci 20. století, nám nechybí podobné příklady víry. Slova z Hebrejcům 13:7 jsou nyní stejně naléhavá jako v době, kdy je Pavel napsal: „Pamatujte na ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“

10. Jaké konkrétní příklady víry z posledního období máme?

¹⁰ Toto upozornění má mimořádný význam, když si uvědomíme, k čemu vede chování pomazaného ostatku. Můžeme sledovat jejich příklad a napodobovat jejich víru. Mají pravou víru, která byla přečištěna zkouškami. Z malých začátků v 70. letech minulého století vzniklo celosvětové křesťanské společenství bratrů. Ovocem, jež od té doby přinesla víra a vytrvalost pomazaných bratrů, je více než pět a půl milionu svědků Jehovových, kteří nyní kážou a vyučují o Božím Království. Současný celosvětový sbor horlivých pravých Božích ctitelů je jasným dokladem vyzkoušené víry. (Titovi 2:14)

Zkoušky víry související s rokem 1914

11. V čem byl rok 1914 významný pro C. T. Russella a jeho společníky?

¹¹ Mnoho let před vypuknutím první světové války pomazaný ostatek oznamoval, že rok 1914 bude významným datem v biblickém proroctví. Některá z očekávání členů pomazaného ostatku však byla předčasná a neměli úplně přesný názor na to, co se bude dít. Například první prezident Watch Tower Society, C. T. Russell, a jeho společníci pochopili, že je nezbytná rozsáhlá kazatelská činnost. Četli: „Toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.“ (Matouš 24:14, Ekumenický překlad) Jak to ale jejich poměrně malá skupina mohla vůbec někdy dokázat?

12. Jak jeden z Russellových společníků reagoval na biblickou pravdu?

¹² Podívejte se, jak to zapůsobilo na Russellova společníka, A. H. Macmillana. A. H. Macmillan se narodil v Kanadě a ještě mu nebylo 20 let, když dostal Russellovu knihu The Plan of the Ages (Plán věků, 1886). (Tato kniha, která měla také název The Divine Plan of the Ages [Božský plán věků], se stala 1. svazkem velmi rozšířeného souboru Studies in the Scriptures [Studie Písem]. Ve 2. svazku The Time Is at Hand [Čas se přiblížil, 1889] bylo poukázáno na rok 1914 jako na konec ‚časů pohanů‘. [Lukáš 21:24, Kralická bible]) A. H. Macmillan začal knihu číst hned ten večer a uvažoval: „No, zní to jako pravda!“ V létě roku 1900 se setkal s C. T. Russellem na sjezdu badatelů Bible, jak se tehdy říkalo svědkům Jehovovým. Brzy byl pokřtěn a začal pracovat s bratrem Russellem v ústředí Společnosti v New Yorku.

13. Jaký problém, pokud jde o splnění Matouše 24:14, viděli Macmillan a jiní bratři?

¹³ Na základě čtení Bible tito pomazaní křesťané poukazovali na rok 1914 jako na mezník v Božím záměru. Bratr Macmillan a jiní bratři si však lámali hlavu nad tím, jak by kázání národům předpověděné v Matoušovi 24:14 mohlo být uskutečněno v tak krátké zbývající době. Později řekl: „Vzpomínám si, že jsme o tom s bratrem Russellem často diskutovali a on říkával: ‚Víš, bratře, tady v New Yorku máme víc Židů, než jich je v Jeruzalémě. Máme tu víc Irů, než jich je v Dublinu. A víc Italů, než jich je v Římě. Takže jestliže se k nim dostaneme tady, dostane se poselství ke všem lidem na světě.‘ Ale nezdálo se, že nás to přesvědčilo. A tak nás potom napadlo připravit ‚Fotodrama‘.“

14. Jaký vynikající projekt se uskutečnil před rokem 1914?

¹⁴ „Fotodrama Stvoření“ bylo opravdu novátorské dílo! Skládalo se z filmu a kolorovaných diapozitivů synchronizovaných s hudebními nahrávkami a biblickými přednáškami na gramofonových deskách. V roce 1913 Strážná věž (angl.) napsala o sjezdu v Arkansasu v USA: „Bylo jednomyslně rozhodnuto, že nastal čas, aby při vyučování biblické pravdy byly používány filmy. . . . Bratr [Russell] vysvětlil, že právě na tomto projektu pracoval tři roky a nyní má již téměř připraveny stovky krásných snímků, které nepochybně přilákají velké zástupy lidí, oznámí Evangelium a pomohou veřejnosti znovu získat víru v Boha.“

15. Jaké výsledky přineslo „Fotodrama“?

¹⁵ A právě to se „Fotodramatu“ od jeho zahajovacího představení v lednu 1914 dařilo! Následující zprávy jsou vybrány ze Strážné věže z roku 1914 (angl.):

1. dubna: „Jeden duchovní shlédl dvě části a potom řekl: ‚Viděl jsem jenom polovinu představení FOTODRAMA STVOŘENÍ, ale i tak jsem se z něho o Bibli dozvěděl víc, než jsem se naučil za tři roky v teologickém semináři.‘ Jeden Žid po promítání podotkl: ‚Jsem teď, když odcházím, lepším Židem, než když jsem vešel.‘ Na DRAMA se přišlo podívat několik katolických kněží a jeptišek a projevili velké ocenění. . . . Dosud je kompletních teprve dvanáct sad. . . Nicméně jsme se již dostali do jednatřiceti měst a tam sloužíme. . . Více než pětatřicet tisíc lidí denně se dívá, poslouchá, obdivuje, přemýšlí a jsou šťastni.“

15. června: „Tyto snímky mě přinutily horlivěji šířit Pravdu, a posílily mou lásku k nebeskému Otci a k našemu drahému staršímu bratru Ježíšovi. Denně se modlím, aby Bůh co nejhojněji žehnal FOTODRAMATU STVOŘENÍ a všem, kdo se zabývají jeho promítáním. . . Jsem váš služebník v Pánu, F. W. KNOCHE (Iowa).“

15. července: „Máme radost, když vidíme, že snímky zapůsobily v tomto městě báječným dojmem, a jsme přesvědčeni, že toto svědectví světu je používáno také ke shromažďování mnoha lidí, kteří dosvědčují, že jsou klenoty podle Pánova vlastního výběru. Známe poměrně dost vážných badatelů Bible, kteří jsou v důsledku práce s Fotodramatem nyní spojeni se zdejší Třídou. . . . Vaše sestra v Pánu, EMMA L. BRICKEROVÁ.“

15. listopadu: „Jsme přesvědčeni, že rádi uslyšíte o tom, jaké skvělé svědectví je vydáváno prostřednictvím FOTODRAMATU STVOŘENÍ v londýnské opeře na Kingsway. Vedení Pánovou rukou se tak podivuhodně projevilo v každém detailu tohoto představení, že se bratří z toho velice radují. . . Naše obecenstvo se skládalo z lidí všeho druhu a ze všech společenských tříd; mezi přítomnými jsme zahlédli i mnoho duchovních. Jeden vikář . . . žádal o lístky, aby se na představení mohl znovu přijít podívat i se svou manželkou. Farář anglikánské církve přišel na DRAMA několikrát a . . . přivedl tam i mnoho svých přátel. Mezi diváky byli také dva biskupové a několik lidí s titulem.“

1. prosince: „Moje manželka a já opravdu velmi děkujeme našemu nebeskému Otci za významné a neocenitelné požehnání, kterého se nám dostalo vaším prostřednictvím. Vaše překrásné FOTODRAMA bylo příčinou toho, že jsme prohlédli a přijali Pravdu. . . Máme šest svazků vašich STUDIES IN THE SCRIPTURES. To je velká pomoc.“

Reakce na pozdější zkoušky

16. Proč přinesl rok 1914 zkoušku víry?

¹⁶ Co však, když takoví upřímní a zbožní křesťané zjistili, že jejich očekávání, že budou v roce 1914 spojeni s Pánem, se neuskutečnilo? Tito pomazaní prošli mimořádně obtížným obdobím. Strážná věž z 1. listopadu 1914 (angl.) prohlásila: „Pamatujme, že jsme v období zkoušek.“ Kniha Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království (1993) o tom píše: „Roky 1914 až 1918 se pro badatele Bible opravdu prokázaly jako ‚období zkoušek‘.“ Dovolili, aby jejich víra byla přečištěna a jejich smýšlení upraveno tak, aby se mohli chopit ještě většího úkolu, který měli před sebou?

17. Jak věrní pomazaní bratři reagovali na to, že zůstali na zemi i po roce 1914?

¹⁷ Strážná věž z 1. září 1916 (angl.) napsala: „Představovali jsme si, že žňové dílo shromažďování Církve [pomazaných] bude uzavřeno před skončením časů pohanů; ale Bible nic takového neříká. . . . Litujeme snad, že žňové dílo pokračuje? . . . Naším současným postojem, drazí bratří, by měla být velká vděčnost Bohu, rostoucí ocenění pro krásnou Pravdu, kterou nám dal tu čest vidět a ztotožnit se s ní, a rostoucí horlivost seznamovat druhé s onou Pravdou.“ Přestože víra těchto křesťanů byla vystavena zkoušce, oni ji podstoupili a úspěšně zvládli. Ale i my jsme křesťané, a měli bychom si uvědomovat, že víra může být zkoušena mnoha různými způsoby.

18, 19. Jaké další zkoušky víry postihly Boží ctitele brzy po smrti bratra Russella?

¹⁸ Například další druh zkoušky postihl ostatek krátce potom, co zemřel bratr Charles T. Russell. Byla to zkouška jejich věrné oddanosti a víry. Kdo byl „věrný otrok“ z Matouše 24:45? Někteří se domnívali, že to byl sám bratr Russell, a odmítali spolupracovat s novým organizačním uspořádáním. Co měli bratři po smrti bratra Russella dělat, jestliže tím otrokem byl jen on? Měli následovat nějakého nově ustanoveného jedince, nebo nastal čas rozeznat, že Jehova nepoužívá jako nástroj jen jednu osobu, ale celou skupinu křesťanů neboli třídu otroka?

¹⁹ Další zkouška postihla pravé křesťany v roce 1918, kdy světské autority, podněcované duchovenstvem křesťanstva, Jehovově organizaci ‚pod zdáním práva působily trápení‘. (Žalm 94:20, Překlad Žalmů v revizi kralického znění) Proti badatelům Bible se v Severní Americe i v Evropě zvedla vlna krutého pronásledování. Odpor podnícený duchovenstvem vyvrcholil 7. května 1918, kdy byly ve Spojených státech vydány federální zatykače na J. F. Rutherforda a několik jeho blízkých společníků včetně A. H. Macmillana. Bratři byli falešně obviněni z pobuřování a jejich obhajobu úřady nebraly v úvahu.

20, 21. Jaké dílo probíhalo mezi pomazanými, jak to bylo předpověděno v Malachiášovi 3:1–3?

²⁰ Tehdy sice nebyli uznáni nevinnými, ale přesto již probíhalo přečišťovací dílo, jak je popsáno v Malachiášovi 3:1–3: „Kdo se vyrovná s dnem jeho příchodu a kdo obstojí, až se objeví? Vždyť [posel smlouvy] bude jako oheň přečišťovače a jako louh pradlářů. A usedne jako přečišťovač a čistič stříbra a očistí syny Leviho; a vytříbí je jako zlato a jako stříbro, a jistě se Jehovovi stanou lidem, který předkládá obětní dar ve spravedlnosti.“

²¹ Když se první světová válka blížila ke konci, někteří badatelé Bible se potýkali s další zkouškou víry — se zkouškou, zda pokud jde o vojenské záležitosti světa, zachovají přísnou neutralitu. (Jan 17:16; 18:36) Někteří neutralitu nezachovali. V roce 1918 tedy Jehova poslal ke svému duchovnímu chrámovému uspořádání ‚posla smlouvy‘ Krista Ježíše, aby malou skupinu Božích ctitelů očistil od poskvrn světa. Ti, kdo odhodlaně projevovali pravou víru, se z této zkušenosti poučili, postupovali kupředu a neustále horlivě kázali.

22. O čem je v souvislosti se zkouškami víry ještě potřeba uvažovat?

²² To, o čem jsme uvažovali, nemá jen pomíjivý historický význam. Má to přímou souvislost se současným duchovním stavem Jehovova celosvětového sboru. V příštím článku se však budeme zabývat některými zkouškami víry, s nimiž se potýkají dnešní Boží ctitelé, a podíváme se, jak je možné tyto zkoušky úspěšně překonat.

Nyní je zkoušena jakost vaší víry

„Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ (JAKUB 1:2, 3)

1. Proč by měli křesťané očekávat, že jejich víra bude zkoušena?

PRAVÍ křesťané si nelibují v utrpení ani nemají radost z bolesti či z pokoření. Mají však na paměti výše uvedená slova Ježíšova nevlastního bratra Jakuba. Kristus svým učedníkům vysvětlil, že mohou očekávat pronásledování a jiné těžkosti už jen proto, že se řídí Božími měřítky. (Matouš 10:34; 24:9–13; Jan 16:33) Přesto však z takových zkoušek může vyplynout radost. Jak je to možné?

2. (a) Jak mohou zkoušky naší víry vyústit v radost? (b) Jak v našem případě může vytrvalost dokončit své dílo?

² Ve zkouškách víry nacházíme radost hlavně proto, že tyto zkoušky mohou přinést dobré ovoce. Jak říká Jakub, statečné zdolávání zkoušek nebo těžkostí „působí vytrvalost“. Pěstování této cenné křesťanské vlastnosti nám může přinést užitek. Jakub napsal: „Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“ (Jakub 1:4) Vytrvalost musí vykonat určitou práci, určité „dílo“. Jejím úkolem je působit tak, abychom byli ve všech ohledech úplní, má nám pomáhat, aby se z nás stali vyzrálí křesťané. Jestliže tedy dovolíme, aby zkoušky probíhaly přirozenou cestou, a nepokusíme se je rychle ukončit nějakými nebiblickými prostředky, naše víra bude vyzkoušena a přečištěna. Pokud nám však při řešení určitých situací nebo při jednání s bližními chybí trpělivost, soucit, laskavost nebo láska, vytrvalost nám může pomoci, abychom si tyto vlastnosti doplnili. Ano, probíhá to v tomto pořadí: Zkoušky působí vytrvalost; vytrvalost zlepšuje křesťanské vlastnosti; tyto vlastnosti jsou důvodem k radosti. (1. Petra 4:14; 2. Petra 1:5–8)

3. Proč bychom se neměli ze strachu vyhýbat zkouškám víry?

³ Apoštol Petr také upozorňoval na to, proč se zkoušek své víry nemusíme bát ani se jim vyhýbat. Napsal: „Z této skutečnosti se velmi radujete, ačkoli jste nyní na malou chvíli, musí-li to být, zarmucováni různými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem hodnotnější než zlato, jež zaniká, přestože se zkouší ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ (1. Petra 1:6, 7) Tato slova jsou povzbudivá zejména nyní, protože „velké soužení“ — období chvály, slávy, cti a přežití — je mnohem blíže, než si někdo možná myslí, a mnohem blíže než v době, kdy jsme se stali věřícími. (Matouš 24:21; Římanům 13:11, 12)

4. Jak se jeden bratr díval na zkoušky, které zažil on a další pomazaní křesťané?

⁴ V předchozím článku jsme uvažovali o zkouškách, s nimiž se od roku 1914 potýkal pomazaný ostatek. Byly tyto zkoušky zdrojem radosti? A. H. Macmillan nám poskytl tento pohled do minulosti: „Viděl jsem na organizaci přicházet mnoho tvrdých zkoušek, a víra lidí, kteří s ní byli spojeni, byla zkoušena. S pomocí Božího ducha však přežila a dál vzkvétala. Viděl jsem, že je moudré trpělivě čekat na Jehovu, až vyjasní naše porozumění biblickým věcem, místo abychom se rozčilovali kvůli nějaké nové myšlence. . . . Ať už budeme muset čas od času jakkoli opravovat své názory, nezmění se tím milostivé opatření výkupného a Boží slib věčného života. Není tedy žádný důvod k tomu, abychom nechali svou víru zeslábnout, když se nesplní naše očekávání nebo když změníme názory.“ (Strážná věž z 15. srpna 1966, strana 504, angl.)

5. (a) Co prospěšného pro pomazané křesťany vyplynulo ze zkoušek, kterými prošli? (b) Proč by zkoušky měly nyní zajímat i nás?

⁵ Pomazaní křesťané, kteří přežili období zkoušek v letech 1914–1919, byli osvobozeni od silného vlivu světa a od mnoha babylónských náboženských praktik. Ostatek šel dále jako očištěný a přečištěný lid, který ochotně přinášel Bohu oběti chvály a který měl jako celek jistotu, že je Bohu přijatelný. (Izajáš 52:11; 2. Korinťanům 6:14–18) Soud začal od Božího domu, ale neměl být ukončen v jednom stanoveném období. Zkoušení a prosévání Božího lidu pokračuje. Zkoušena je také víra těch, kdo doufají, že jako část ‚velkého zástupu‘ přežijí blížící se ‚velké soužení‘. (Zjevení 7:9, 14) Zkoušky jsou také jiného druhu, než byly zkoušky, s nimiž se potýkal pomazaný ostatek.

Jak bychom mohli být zkoušeni?

6. Jaký druh kruté zkoušky zažili mnozí křesťané?

⁶ Mnozí křesťané přemýšlejí o tom, že je velmi náročné obstát ve zkouškách v podobě přímých frontálních útoků. Připomínají si tuto zprávu: „[Židovští vůdci] předvolali apoštoly, zmrskali je a nařídili jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a pustili je. Ti tedy odešli ze Sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno.“ (Skutky 5:40, 41) A novodobé dějiny Božího lidu, zejména v období světových válek, odhalují, že mnozí svědkové Jehovovi skutečně od svých pronásledovatelů zažili bití, a ještě mnohem horší zacházení.

7. Do jaké míry projevovali víru někteří novodobí křesťané?

⁷ V případě pronásledování křesťanů svět nedělá rozdíly mezi pomazaným ostatkem a velkým zástupem ‚jiných ovcí‘. (Jan 10:16) Členové obou skupin byli kvůli své lásce k Bohu a své víře v něho po celá léta krutě zkoušeni vězněním, a dokonce i mučením. Obě skupiny potřebovaly Božího ducha, bez ohledu na to, jakou naději měli jejich členové. (Srovnej Strážnou věž z 15. června 1996, strana 31.) Ve 30. a 40. letech tohoto století bylo v nacistickém Německu mnoho Jehovových služebníků, včetně dětí, kteří projevovali mimořádnou víru, a nemálo z nich bylo zkoušeno až do krajnosti. V pozdějších letech se Jehovův lid potýkal se zkouškami v podobě pronásledování například v Burundi, Eritreji, Etiopii, Malawi, Mosambiku, ve Rwandě, v Singapuru a v Zairu. A zkoušky tohoto druhu pokračují.

8. Jak je z vyjádření jednoho našeho afrického bratra vidět, že ke zkouškám naší víry nepatří jen pronásledování ve formě bití?

⁸ Jak jsme však již zjistili, naše víra je zkoušena také lstivějšími způsoby. Některé zkoušky nejsou tak přímé a snadno rozeznatelné. Posuďme, jak bychom reagovali na některé z dále uvedených zkoušek. Jeden bratr v Angole, otec deseti dětí, patřil do sboru, který nějakou dobu neměl spojení s odpovědnými bratry. Později se naskytla možnost, že sbor mohli navštívit někteří bratři. Zeptali se bratra, jak dokáže uživit svou rodinu. Neodpovídalo se mu snadno a mohl říci jen to, že situace je těžká. Na otázku, zda je schopen dát dětem alespoň jedno jídlo denně, odpověděl: „To sotva. Naučili jsme se vystačit s tím, co máme.“ Potom s výrazem absolutního přesvědčení řekl: „Ale co jiného bychom čekali v těchto posledních dnech?“ Taková víra je ve světě pozoruhodná, ale není nijak neobvyklá mezi věrnými křesťany, kteří mají naprostou důvěru, že sliby o Království budou splněny.

9. Jak jsme zkoušeni ve spojitosti se zásadou z 1. Korinťanům 11:3?

⁹ Velký zástup je zkoušen také v souvislosti s postojem k teokratickým postupům. Celosvětový křesťanský sbor je řízen podle Božích zásad a teokratických měřítek. To v první řadě znamená uznávat Ježíše jako Vůdce, jako toho, kdo byl jmenován do postavení Hlavy sboru. (1. Korinťanům 11:3) Tím, že se ochotně podřizujeme Ježíšovi a jeho Otci, dáváme najevo svou víru v teokratická jmenování a rozhodnutí, jež souvisejí s naší jednotnou snahou činit Jehovovu vůli. V každém sboru jsou kromě toho muži, kteří jsou jmenováni, aby poskytovali vedení. Tito muži jsou nedokonalí, a tak možná snadno vidíme jejich chyby, ale přesto jsme nabádáni, abychom tyto dozorce respektovali a abychom byli poddajní. (Hebrejcům 13:7, 17) Připadá vám to někdy náročné? Je to pro vás skutečnou zkouškou? Pokud ano, přináší vám tato zkouška vaší víry nějaký užitek?

10. S jakou zkouškou se setkáváme, pokud jde o kazatelskou službu?

¹⁰ Také jsme zkoušeni v souvislosti s výsadou a požadavkem pravidelně se účastnit kazatelské služby. Máme-li v této zkoušce obstát, musíme si uvědomit, že k tomu, abychom měli plný podíl na této službě, nestačí kázat jen v minimálním nebo symbolickém rozsahu. Vzpomeňme si, s jakým uznáním Ježíš mluvil o chudé vdově, která dala vše, co měla. (Marek 12:41–44) Mohli bychom si položit otázku: ‚Jsem podobně obětavý, pokud jde o mou kazatelskou službu?‘ Všichni máme být po celý den Jehovovými svědky připravenými nechat zářit své světlo při každé příležitosti. (Matouš 5:16)

11. V čem mohou být zkouškou změny v porozumění nebo rady ohledně chování?

¹¹ Další zkouška, do níž bychom se mohli dostat, souvisí s tím, do jaké míry máme ocenění pro postupující objasňování biblické pravdy a pro rady, jež nám poskytuje třída věrného otroka. (Matouš 24:45) Někdy to vyžaduje úpravy v osobním jednání, například když bylo objasněno, že pokud ti, kdo kouří, chtějí zůstat ve sboru, budou muset s kouřením přestat.a (2. Korinťanům 7:1) Nebo zkouškou může být to, zda uznáme, že potřebujeme upravit svůj vkus, pokud jde o hudbu nebo o některé jiné druhy zábavy.b Budeme o tom, zda jsou předložené rady moudré, pochybovat? Nebo dovolíme Božímu duchu, aby formoval naše myšlení a pomáhal nám obléknout křesťanskou osobnost? (Efezanům 4:20–24; 5:3–5)

12. Co k posilování víry potřebuje každý člověk potom, když je pokřtěn?

¹² Počet členů velkého zástupu po několik desítek let vzrůstá a tito lidé po křtu nadále posilují svůj vztah k Jehovovi. To znamená nejen navštěvovat křesťanské sjezdy, chodit na některá shromáždění do sálu Království nebo se příležitostně účastnit kazatelské služby. Pro znázornění: Někdo je možná formálně oddělen od Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, ale je otázka, zda z něho doopravdy vyšel. Lne dosud k věcem, z nichž vyzařuje duch Velkého Babylóna — duch opovrhování Božími spravedlivými měřítky? Zlehčuje morálku a manželskou věrnost? Klade větší důraz na zájmy osobní a hmotné než na zájmy duchovní? Opravdu zůstal bez poskvrny od světa? (Jakub 1:27)

Jaký užitek přináší vyzkoušená víra

13, 14. Co někteří udělali potom, když se vydali na cestu pravého uctívání?

¹³ Jestliže jsme doopravdy uprchli z Velkého Babylóna a také jsme vyšli ze světa, nesmíme se dívat na věci za sebou. Podle zásady uvedené v Lukášovi 9:62 kdokoli z nás by se ohlížel nazpět, mohl by se připravit o možnost stát se poddaným Božího Království. Ježíš řekl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na věci za sebou, se nehodí pro Boží království.“

¹⁴ Avšak někteří lidé, kteří se v minulosti stali křesťany, se od té doby nechali utvářet podle tohoto systému věcí. Nevzepřeli se duchu světa. (2. Petra 2:20–22) Jsou plně zaujati světskými možnostmi, které je připravují o čas a brání jim v pokroku. Neupírají svou mysl a své srdce pevně na Boží Království a na Boží spravedlnost a nedávají tyto věci na první místo ve svém životě, ale místo toho se zaměřili na dosažení hmotařských cílů. Pokud si neuvědomí, že mají slabou víru a že jsou vlažní, a pokud nezmění způsob života na základě Božích rad, jsou v nebezpečí, že ztratí svůj cenný vztah k Jehovovi a k jeho organizaci. (Zjevení 3:15–19)

15. Co je nezbytné k tomu, abychom zůstali přijatelní Bohu?

¹⁵ To, zda budeme schváleni a zda budeme moci přežít velké soužení, které se rychle blíží, závisí na tom, zda zůstaneme čistí a budeme mít roucha ‚vypraná v Beránkově krvi‘. (Zjevení 7:9–14; 1. Korinťanům 6:11) Jestliže si neudržíme čisté, spravedlivé postavení před Bohem, naše posvátná služba bude nepřijatelná. Každý z nás by si rozhodně měl uvědomit, že vyzkoušená jakost víry nám pomůže vytrvat a nezpůsobit si Boží nelibost.

16. Jakými způsoby se jako zkouška naší víry mohou prokázat lži?

¹⁶ Sdělovací prostředky a světské úřady někdy o Božím lidu podávají nepravdivé zprávy, jimiž zkreslují naše křesťanské názory a náš způsob života. Nemělo by nás to překvapovat, protože Ježíš jasně ukázal, že ‚svět nás bude nenávidět, protože nejsme jeho částí‘. (Jan 17:14) Dovolíme těm, kdo jsou zaslepeni Satanem, aby nás zastrašili a sklíčili a aby nás přiměli k tomu, že se budeme stydět za dobrou zprávu? Připustíme, aby lži o pravdě ovlivnily naši pravidelnou účast na shromáždění a kazatelskou činnost? Nebo zůstaneme pevní a odvážní a více než kdy předtím rozhodnuti, že budeme nadále oznamovat pravdu o Jehovovi a jeho Království?

17. Jaké ujištění nás může povzbudit k tomu, abychom dále projevovali víru?

¹⁷ Podle toho, jak se splňují biblická proroctví, nyní žijeme hluboko v čase konce. Na základě Bible očekáváme nový spravedlivý svět a jsme si jisti, že toto očekávání se stane nádhernou skutečností. Dokud ten den nepřijde, kéž všichni projevujeme neotřesitelnou víru v Boží slovo a dokazujeme ji tím, že nepolevíme v kázání dobré zprávy o Království po celém světě. Vezměme v úvahu, že každý týden jsou pokřtěny tisíce nových učedníků. Není to snad dostatečný důvod k tomu, abychom byli Jehovovi vděčni za to, že trpělivě čeká s vykonáním svého rozsudku, a že tedy může být zachráněno mnoho dalších lidí? Cožpak nemáme radost, že Jehova dosud nechal pokračovat kázání o Království, činnost pro záchranu života? A nemáme snad radost z toho, že miliony lidí přijaly pravdu a projevují svou víru?

18. K čemu jste odhodláni, pokud je o službu pro Jehovu?

¹⁸ Nemůžeme říci, jak dlouho současné zkoušky naší víry potrvají. Jedno je však více než jisté: Jehova pevně stanovil den, kdy bude účtovat se současnými ničemnými nebesy a zemí. Rozhodněme se tedy, že do té doby budeme napodobovat vynikající jakost vyzkoušené víry, jakou projevoval Zdokonalovatel naší víry, Ježíš. A řiďme se příkladem stárnoucího pomazaného ostatku a dalších z nás, kteří odvážně slouží.

19. Co jistě zvítězí nad tímto světem?

¹⁹ Měli bychom být rozhodnuti, že ve spolupráci s andělem, který letí středem nebe, budeme bez přestání oznamovat dobrou zprávu každému národu, kmeni, jazyku a lidu. Ať slyší andělské prohlášení: „Bojte se Boha a oslavujte jej, protože přišla hodina jeho soudu.“ (Zjevení 14:6, 7) Jaký výsledek přinese vyzkoušená jakost naší víry, až bude vykonán božský rozsudek? Cožpak osvobození ze současného systému věcí do Božího spravedlivého nového světa nebude opravdu slavné vítězství? Jestliže vytrváme ve zkouškách své víry, budeme moci říci totéž, co řekl apoštol Jan: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ (1. Jana 5:4)