Dcery, které zdědily půdu, se však musely provdat jedině do rodiny v kmenu svého otce, aby jejich dědictví nepřecházelo z kmene do kmene. (4Mo 36:6–9)

Dědičný pozemkový majetek. Synové Izraele dostali své dědictví od Jehovy; ten Mojžíšovi vytyčil hranice země. (4Mo 34:1–12; Joz 1:4) Synům Gada, synům Rubena a polovině kmene Manasse přidělil jejich území Mojžíš. (4Mo 32:33; Joz 14:3) Ostatní kmeny dostaly své dědictví losem pod vedením Jozua a Eleazara. (Joz 14:1, 2) V souladu s Jákobovým proroctvím v 1. Mojžíšově 49:5, 7 Simeon a Levi nedostali jako dědictví žádné samostatné území. Simeonovým územím byla země (včetně enklávových měst) uvnitř území Judy (Joz 19:1–9), zatímco Levi obdržel 48 měst po celém území Izraele. Levité byli jmenováni ke zvláštní službě ve svatyni, a proto jim bylo řečeno, že jejich dědictvím je Jehova. Za svou službu dostávali desátky jako svůj podíl nebo dědictví. (4Mo 18:20, 21; 35:6, 7) Na rodiny byl převáděn majetek na území jejich kmene. Rodiny rostly a synové dostávali dědictví, a tak byla země postupně rozdělována na stále menší pozemky.