Dominikánská republika je stále objevována

KRYŠTOF Kolumbus už v mládí spojil svůj život s mořem, a to ho nakonec dovedlo až k objevení ostrovů, které jsou dnes známé pod jménem Velké Antily. V prosinci roku 1492 jeho vlajková loď Santa María najela na mělčinu na severním pobřeží ostrova Española, který se dnes jmenuje Hispaniola a na němž se nachází Haiti a Dominikánská republika. Tam Kolumbus založil první evropskou osadu — narychlo postavil pevnost — a nazval ji La Navidad. Tento ostrov se stal základnou pro jeho další výzkumné cesty.

Kolumbus zjistil, že ostrov obývají mimořádně pěkní, důvěřiví a pohostinní lidé — Indiáni Tainové. V té době jich tam bylo odhadem sto tisíc. Kolonisté, jejichž prvořadým zájmem bylo nalezení zlata, s nimi však krutě zacházeli a domorodého obyvatelstva rychle ubývalo. Zpráva z roku 1570 říká, že tam zbylo pouze pět set Tainů.

Dnes v Dominikánské republice žijí lidé mnoha ras i barev pleti, lidé, jejichž předkové se na ostrov přistěhovali. I přesto se zdá, že mají s Tainy mnoho společného — jsou to přátelští a tolerantní lidé. Když se k tomu přidá upřímná víra v Boha a úcta k Bibli, je jasné, proč je kazatelská a vyučovací činnost svědků Jehovových v této zemi tak mimořádně úspěšná.

Jiný objev

První misionáři Watch Tower Society, Lennart a Virginia Johnsonovi, přijeli do Dominikánské republiky v době vlády diktátora Trujilla. Ke své radosti zjistili, že lidé tam na biblické poselství reagují rychle a příznivě. To se však moc nelíbilo úřadům a jejich náboženským poradcům. Brzy propukla vlna pronásledování a víra prvních dominikánských svědků byla tvrdě vyzkoušena. Až dodnes se o jejich věrnosti a víře — někdy vytrvalosti až do smrti — hodně mluví.

Svědkové Jehovovi, kterých je v zemi asi 16 000, jsou dobře známí. Před nějakým časem pět televizních stanic vysílalo po celé republice videokazetu Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem.a

Tak vzbudilo dílo svědků Jehovových značnou pozornost nejen ve velkých, ale i v menších městech a v některých venkovských oblastech. Po odvysílání videokazety svědkové uspořádali kampaň, při níž se snažili přinést dobrou zprávu o Království do těchto odlehlých oblastí.

Snaha měla dobré výsledky

Mnoho mladých, silných a horlivých svědků se nabídlo, že ve vzdálených obvodech budou dva měsíce kázat. Za své úsilí dostali bohatou odměnu. V jedné oblasti se dva svědkové setkali s nevídaným zájmem o Bibli. Byla právě doba každoroční slavnosti na památku Kristovy smrti, a proto se rozhodli tuto slavnost uspořádat a pozvat na ni všechny lidi z okolí. Sál byl plný a bratři vedli shromáždění. Když byl konec, ke svému překvapení zjistili, že před sálem čeká velká skupina lidí, kteří se také chtěli slavnosti zúčastnit. Pozvali je tedy dál a program zopakovali. Nyní je v této oblasti sbor.

Štědrost a otevřenost zdejších lidí často vede k tomu, že biblickou pravdu, kterou poznávají, předávají svým příbuzným a jiným lidem. Jeden zájemce měl velkou radost, když byl nakonec schválen, aby mohl chodit do služby dům od domu. V té době už vedl pět biblických studií, ale byl šťastný, že teď se může služby účastnit ještě více.

Je zde mnoho obvodů, kam zvěstovatelé Království nechodí pravidelně, a proto se snaží kázat lidem v autobuse nebo těm, kdo přijedou do města za obchodem nebo na nákup. Jak ukazuje příběh z dopisu, který dostala kancelář odbočky, má to pěkné výsledky. Dopis napsali, jak se zdálo, dva muži z venkova a žádali o studium Bible. Když je jeden svědek navštívil, ukázalo se, že „mužům“ je deset a jedenáct let. Ale jak se dozvěděli, že mohou studovat Bibli? Jeden muž z jejich vesnice jel kvůli nějaké obchodní záležitosti do hlavního města. Potkal na ulici svědka, který mu dal traktát a nabídl mu bezplatné domácí studium Bible. Když se muž vrátil do své vesnice, dal traktát dvanáctileté holčičce ze sousedství a řekl jí o možnosti studovat Bibli. Holčička to zase řekla dvěma chlapcům, kteří ihned napsali dopis. Oba chlapci, holčička, muž i jeho děti začali studovat Bibli.

Pěkná odezva u mladých lidí

Mladí lidé, kteří byli vychováni v pravdě, i ti ostatní berou uctívání Boha vážně. Například Tamar a její sestra Keila byly obě pokřtěny v deseti letech a v jedenácti začaly se službou plným časem. Wendy Carolině bylo dvanáct let, když své zasvěcení symbolizovala křtem ve vodě, a o dva roky později, v roce 1985, se stala pravidelnou průkopnicí. Dnes je schopnou učitelkou pravdy a stále se radostně podílí na službě plným časem. Malý Jovanny byl pokřtěn v deseti letech, v jedenácti se stal pravidelným průkopníkem a dnes vede čtyři domácí studia Bible. Když desetiletý Rey zjistil, že v antikvariátu mají brožuru, kterou vydali svědkové Jehovovi, přemluvil maminku, aby mu ji koupila. Přečetl ji od začátku do konce. Pátrání po biblické literatuře ho nakonec přivedlo až ke kontaktu s kanceláří odbočky. Dnes slouží Bohu plným časem a jeho maminka je také Boží služebnicí.

Co pomohlo těmto i jiným dětem, aby si vážily duchovních věcí? Často hrála velkou roli výchova. To byl případ Josuého, jehož rodiče jsou učitelé. Cestující dozorce jim navrhl, aby se alespoň jedno ze svých dětí pokusili přivést ke službě plným časem. Soustředili se tedy na Josuého. Josué se velmi dobře učil, a dostal proto státní stipendium, aby mohl studovat inženýrství. Po roce a půl na univerzitě přijal pozvání, aby začal pracovat na stavbě v ústředí svědků Jehovových v Dominikánské republice. Jeho rodiče byli opravdu rádi, že přivedli svého syna ke službě pro Jehovu.

„Objevitelé“ z jiných zemí

Na zdejší kazatelskou službu se mohou velmi dobře uplatnit Ježíšova slova „žeň je veliká, ale dělníků je málo“. (Matouš 9:37) Skutečnost, že jsou v Dominikánské republice potřební další zvěstovatelé, a také pěkná odezva lidí na kázání pobídly svědky z jiných zemí, aby se přidali k těm, kdo v této zemi objevují novodobé poklady — lidi, kteří upřímně hledají pravdu.

Ze sousedního ostrova Portoriko přišly rodiny svědků, které našly velké uspokojení ve službě v různých částech Dominikánské republiky. Jeden otec rodiny řekl: „Když můžete mluvit o své víře a naději s lidmi, kteří vám rádi naslouchají, cítíte, že pravda je skutečně živá.“ Když se Cecilia ze Švédska a Nia ze Spojených států dozvěděly, že v Dominikánské republice by mohly být potřebné, spojily své síly ještě s několika dalšími mladými průkopnicemi. Nyní slouží ve vnitrozemí ve větší nadmořské výšce, kde je mírnější podnebí. Vysoko v horách zarostlých borovicovými lesy se dvě kanadské rodiny připojily k dominikánské rodině, která se vrátila ze Spojených států. Patří do malého sboru a mohou navštěvovat lidi, za kterými už deset let žádní svědkové nepřišli.

Alfredo a Lourdes se svými pěti dětmi přijeli z New Yorku a jsou spojeni s malým sborem v krásném přímořském městečku vyhledávaném turisty. Mají radost z toho, že také mohou hledat upřímné lidi a pomáhat, aby sbor rostl. Roland, počítačový programátor z Rakouska, a jeho manželka Yuta se usadili v teplé, suché jižní části země. Mají velkou radost, protože od jejich příjezdu již byl vytvořen nový sbor. V sousedním městě slouží tři průkopnice a jedna manželská dvojice z Kalifornie a podle jejich zprávy tam lidé mají o studium Bible takový zájem, že svědkové nemohou uspokojit všechny. Radí proto zájemcům, aby chodili na shromáždění do místního sálu Království a aby se zapsali do seznamu těch, kdo na biblické studium čekají. Na severovýchodě republiky v malém sboru v krásném městě Samaná věrně slouží Yutin bratr Stefan. Během pouhých dvou let se počet zvěstovatelů Království v tomto místě zdvojnásobil.

Láska a horlivost, kterou projevují tito a další bratři a sestry, kteří sem přišli pomoci, si skutečně zaslouží pochvalu. Přijali náročný úkol, který znamenal nejen to, že se museli přestěhovat do nové země s jinou kulturou a zvyky, ale museli se ve většině případů naučit také nový jazyk, aby se mohli starat o duchovní potřeby lidí podobných ovcím. Na jejich úsilí místní lidé příznivě reagovali.

Některé dominikánské rodiny opustily pohodlí velkých měst a přestěhovaly se na venkov. Všichni za to dostávají bohatou odměnu v podobě radosti, kterou mají, když objevují skutečné poklady — lidi, kteří upřímně hledají pravdu.

Lidé, kteří sem v patnáctém století přijeli hledat poklady, s sebou nepřinesli nic dobrého, pro domorodé Tainy to naopak znamenalo otroctví a nevýslovné utrpení. Ani samotný Kolumbus neměl užitek z pokladů Nového světa. Nakonec byl zatčen a odvezen z ostrova, který objevil, a do Španělska se vrátil v poutech.

Dnes se zde hledá něco jiného a nacházejí se cennější poklady. Jehovův lid pilně pátrá po upřímných lidech, kteří na dobrou zprávu o Království reagují kladně. Vede to k tomu, že stále rostoucí zástup lidí se těší ze svobody, kterou může přinést jen Boží slovo. (Jan 8:32) Těší se na dobu, kdy tato hornatá země s krásnými vodopády a plážemi a okouzlujícími jeskyněmi nebude jen rajským ostrovem, ale součástí nového světa, který bude po celé zemi. (2. Petra 3:13)

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Dominikánská republika

[Obrázky na straně 24 a 25]

Mladí lidé objevují hodnotu duchovních věcí tím, že se účastní služby plným časem