Ale jaké kroky je možné podniknout, jestliže se dopouští vážných chyb nebo hříchů nepokřtěný zvěstovatel?

12. a) Proč mohou dostat milosrdnou pomoc i nepokřtění zvěstovatelé, kteří hřeší? b) Jak se může zásada vyjádřená u Lukáše 12:48 vztahovat na odpovědnost za nesprávné jednání?

¹² Juda nabádá, aby bylo pomazaným křesťanům, u nichž vznikly pochybnosti nebo kteří upadli do hříchu těla, prokázáno milosrdenství, pokud činili pokání. (Juda 22, 23; viz též 2. Korinťanům 7:10) Nebylo by tedy ještě daleko vhodnější, aby bylo prokázáno milosrdenství nepokřtěné osobě, která chybuje a projevuje pokání? (Skutky apoštolů 3:19) Ano, protože její duchovní základ ještě není tak pevný a její zkušenost s křesťanským způsobem života je omezenější. Možná, že dosud nepoznala, jak Bůh smýšlí o některých věcech. Starší s ní dosud neměli řadu biblických rozprav, jež předcházejí křtu, a ještě se nepodrobila vážnému kroku, totiž ponoření ve vodě. A Ježíš řekl, že „každému, komu bylo mnoho dáno, od toho bude mnoho požadováno“. (Lukáš 12:48) Mnoho je tedy očekáváno od pokřtěných, kteří mají společně s rostoucím poznáním a požehnáním také zvláštní odpovědnost. — Jakub 4:17; Lukáš 15:1–7; 1. Korinťanům 13:11.

13. Jak budou chtít pomoci starší, jestliže se dopouští nesprávného jednání nepokřtěný zvěstovatel?

¹³ V souladu s Pavlovou radou chtějí duchovně způsobilí bratři pomáhat každému nepokřtěnému zvěstovateli, který učiní nějaký nesprávný krok, než si to uvědomí. (Srovnej Galaťanům 6:1.) Starší mohou požádat dva ze svého středu (snad ty, kteří se s ním již dříve sešli), aby se pokusili uvést ho na pravou cestu, pokud si přeje pomoc. Neměli by to činit s úmyslem kárat ho přísně, ale milosrdně a v duchu mírnosti. (Žalm 130:3) Ve většině případů již biblické napomenutí a praktické podněty budou stačit k tomu, aby projevil pokání a nastoupil správnou cestu.

14, 15. a) Co je možné učinit, jestliže provinilec činí upřímné pokání? b) Jaké krátké objasňující oznámení je možné vydat v některých případech?

¹⁴ Oba starší poskytnou pokyny, které odpovídají situaci nepokřtěné osoby, jež se dopouští nesprávného jednání. V některých případech se možná postarají, aby ten, kdo chybuje, nechodil nějaký čas do školy teokratické služby nebo aby mu nebylo dovoleno podávat komentáře při shromážděních. Nebo mu dají pokyn, aby se nepodílel se sborem na veřejné kazatelské službě, dokud neučiní větší duchovní pokroky. Teprve potom mu mohou říci, aby se opět na kazatelské službě podílel. Pokud se nesprávné jednání neopakuje a neohrožuje čistotu stáda, není nutné upozorňovat sbor nějakým oznámením.

¹⁵ Co však dělat, jestliže oba starší zjistí, že tato osoba upřímně lituje, ale její nesprávné jednání je známé v širokém okolí? Nebo co když se nesprávné jednání stane známým později? V obou případech mohou starší informovat služební výbor sboru, který vydá jednoduché oznámení, například: „Záležitost týkající se . . . byla projednána a on [ona] dále slouží se sborem jako nepokřtěný zvěstovatel.“ Jako ve všech takových záležitostech může rada starších rozhodnout, zda bude vhodné pronést někdy v budoucnosti biblický proslov s radou ohledně nesprávného jednání, o jaké šlo.

16, 17. a) Které dvě situace by mohly být základem pro jiné oznámení? b) Co je obsahem tohoto oznámení?

¹⁶ Někdy se stane, že nepokřtěný zvěstovatel, který jednal nesprávně, nebude reagovat na láskyplnou pomoc. Nebo se nepokřtěný zvěstovatel rozhodne, že si nepřeje pokračovat dále ke křtu, a informuje starší, že nechce být uznáván jako zvěstovatel. Co dělat v takovém případě? Jde-li o někoho, kdo ve skutečnosti nebyl Bohem schválen, nedochází k odnětí pospolitosti. Krok odnětí pospolitosti nekajícím provinilcům se vztahuje na ty, kteří jsou ‚nazýváni bratry‘, na pokřtěné. (1. Korinťanům 5:11) Znamená to však, že se nesprávné jednání přehlíží? Ne.

¹⁷ Starší jsou odpovědni za to, aby ‚pásli Boží stádo, které je v jejich péči‘. (1. Petra 5:2) Jestliže dva starší, kteří nabídli pomoc, zjistí, že nepokřtěný provinilec nečiní pokání a neodpovídá požadavkům na zvěstovatele, budou o tom tohoto jednotlivce informovat.d Nebo jestliže některý nepokřtěný řekne starším, že si již nepřeje být uznáván za zvěstovatele, přijmou jeho rozhodnutí. V obou případech je namístě, aby služební výbor sboru vydal ve vhodné době jednoduché oznámení tohoto znění: „. . . již není zvěstovatelem dobrého poselství.“

18. a) Nač budou křesťané pamatovat po takovém oznámení, mají-li se osobně rozhodovat, jak budou jednat? b) Je nutné úplně se vyhýbat nepokřtěným, kteří se v minulosti dopustili nesprávného jednání?

¹⁸ Jak se budou svědkové Jehovovi potom dívat na takovou osobu? Nejdříve to byl ‚nevěřící‘, který se účastnil shromáždění. Potom si přál být zvěstovatelem dobrého poselství a byl k tomu způsobilý. V takovém stavu ale teď už není, a je proto opět člověkem ze světa. Bible nevyžaduje, aby se mu svědkové vyhýbali a nemluvili s ním, protože mu nebyla odňata pospolitost.e Vzhledem k takové světské osobě, která neuctívá Jehovu, však budou křesťané obezřetní, stejně jako byli Izraelité obezřetní ve styku s neobřezanými cizími usedlíky. Tato obezřetnost pomáhá chránit sbor před jakýmkoli malým množstvím „kvasu“ neboli škodlivého působení. (1. Korinťanům 5:6) Jestliže takový člověk někdy později vyjádří upřímné přání, aby s ním bylo vedeno biblické studium, a jestliže s tím starší souhlasí, snad mu to pomůže, aby opět ocenil, jakou výsadou je uctívat Jehovu společně s jeho lidem. — Žalm 100.

19. Jak mohou v některých případech poskytnout starší soukromě další pomoc?

¹⁹ Jestliže starší vidí, že nějaký takový člověk neobyčejně ohrožuje stádo, mohou soukromě varovat ty, kteří jsou v nebezpečí. Bývalý zvěstovatel je například mladý člověk, který se začal opíjet a začal pěstovat nemravnost. Ačkoli bylo oznámeno, že již není nepokřtěným zvěstovatelem, bude se možná pokoušet pěstovat společenství s mládeží ve sboru. V takové situaci promluví starší soukromě s rodiči ohrožených osob a snad i s mladými. (Hebrejcům 12:15, 16; Skutky apoštolů 20:28–30) Ve vzácných případech, kdy někdo působí rozkladným vlivem nebo je nebezpečně násilný, může mu být řečeno, že není vítán na shromáždění a že jakýkoli pokus o vstup bude považován za nedovolený.

Pomáhat nezletilým, aby uctívali Boha

20. Jakou pomoc poskytují svým dětem křesťanští rodiče a k čemu to vede?

²⁰ Bible ukládá rodičům odpovědnost, aby poučovali své děti o cestě božské pravdy. (5. Mojžíšova 6:4–9; 31:12, 13) Svědkové Jehovovi proto již dlouho povzbuzují křesťanské rodiny, aby vedly každý týden biblické studium. Křesťanští rodiče by měli povzbuzovat své děti, aby postupovaly k oddanosti a křtu a aby tak získaly Boží schválení. (Přísloví 4:1–7) Ve sborech vidíme radostné výsledky — statisíce příkladných mladých lidí, kteří milují Jehovu a chtějí ho uctívat navždy.

21–23. a) Především co je nutné brát v úvahu, jestliže se dopustil nesprávného jednání nezletilý? b) Jakou úlohu mají v takových situacích sboroví starší?

²¹ Křesťanští rodiče mají prvořadou odpovědnost, aby své děti ukázňovali a kárali a aby jim ukládali jakákoli omezení nebo láskyplné tresty, které považují za nutné. (Efezanům 6:4; Hebrejcům 12:8, 9; Přísloví 3:11, 12; 22:15) Jestliže se nezletilý, který byl spojen se sborem jako nepokřtěný zvěstovatel, dopustí vážného přestupku, je to záležitost starších, kteří ‚bdí nad dušemi‘ stáda. — Hebrejcům 13:17.

²² V případě takového provinění by se mělo jednat podle směrnic, které již byly v tomto článku vyjádřeny. Věc by měli prozkoumat dva určení starší. Mohli by například nejprve pohovořit s rodiči (nebo s rodičem) o tom, co se stalo, o tom, jaký postoj má dítě a jaké kroky k nápravě byly podniknuty. (Srovnej 5. Mojžíšovu 21:18–21.) Mají-li křesťanští rodiče situaci pod dohledem, mohou si ji starší u nich jen občas ověřit a nabídnout jim pomocnou radu, návrhy a láskyplné povzbuzení.

²³ Někdy se však při rozpravě s rodiči ukáže, že by bylo nejlépe, kdyby se starší sešli s mladým, který se dostal na scestí, i s jeho rodiči. Dozorci mají mít na paměti, že mladí lidé mají svá omezení a své sklony, a proto by se měli snažit dávat mladému nepokřtěnému zvěstovateli pokyny s mírností. (2. Timoteovi 2:22–26) V některých případech může být jasné, že již neodpovídá požadavkům na zvěstovatele a je nutné učinit patřičné oznámení.

24. a) Co by měli správně činit rodiče, i když se nezletilý dopustil vážného provinění, a jak to mohou dělat? b) Jak to platí pro nezletilého, jemuž byla odňata pospolitost?

²⁴ Co potom udělají rodiče pro své nezletilé dítě, jež se dostalo na scestí? Stále mají odpovědnost za své dítě, i když není způsobilé být nepokřtěným zvěstovatelem nebo je mu dokonce odňata pospolitost, protože se provinilo po křtu. Stejně jako mu budou dále poskytovat jídlo, ošacení a přístřeší, musí je poučovat a ukázňovat v souladu s Božím slovem. (Přísloví 6:20–22; 29:17) Milující rodiče proto mohou vést se svým dítětem domácí biblické studium, i když mu byla odňata pospolitost.f Snad bude mít největší užitek, když budou studovat pouze s ním samotným, a povede to k jeho nápravě. Nebo se rodiče mohou rozhodnout, že se bude účastnit studia, které se vede v rodině. Ačkoli se dostalo dítě na scestí, chtějí, aby se vrátilo k Jehovovi, jako se vrátil marnotratný syn v Ježíšově podobenství. — Lukáš 15:11–24.