• Dostala jsem neobyčejné dědictví
    Strážná věž – 2000 | 1. října

    • Dědeček před soudem a ve vězení

      Ve vstupní hale v Pattersonu jsme s Paulem narazili také na expozici s fotografií, která je vidět na následující stránce. Fotografii jsem hned poznala, protože stejnou jsem dostala od dědečka před více než padesáti lety. Dědeček zde stojí jako první zprava.

      První světová válka vyvolala vlasteneckou hysterii, a těchto osm badatelů Bible, včetně prezidenta Watch Tower Society Josepha F. Rutherforda (sedí uprostřed), bylo neprávem uvězněno a byli drženi ve vazbě bez možnosti složit kauci. Obvinění, která proti nim byla vznesena, se soustřeďovala na výroky obsažené v sedmém svazku Studies in the Scriptures (Studií Písem), který měl název The Finished Mystery (Ukončené tajemství). Tyto pasáže byly pochopeny nesprávně v tom smyslu, jako by odrazovaly od účasti Spojených států na první světové válce.

      Prvních šest svazků Studies in the Scriptures napsal v průběhu mnoha let Charles Taze Russell, ale sedmý svazek již před svou smrtí napsat nestačil. Jeho poznámky proto byly předány dědečkovi a ještě dalšímu badateli Bible, a ti sedmý svazek napsali. Byl vydán v roce 1917, před koncem války. Dědeček a většina ostatních byli v tomto procesu odsouzeni ke čtyřem souběžným trestům odnětí svobody, z nichž každý zněl na dvacet let.

      Komentář k obrázku ve vstupní hale v Pattersonu říká: „Devět měsíců potom, co byli Rutherford a jeho spolupracovníci odsouzeni — a když už bylo po válce —, dne 21. března 1919, nařídil odvolací soud, aby bylo všech osm obžalovaných propuštěno na kauci, a 26. března byli v Brooklynu propuštěni proti složené kauci 10 000 dolarů za každého. Pátého května 1920 byli J. F. Rutherford a jeho společníci v plném rozsahu zproštěni obvinění.“

      Předtím, než bylo těchto osm bratrů po vynesení rozsudku posláno do federální káznice v Atlantě ve státě Georgia, strávili několik prvních dnů ve věznici na Raymond Street v Brooklynu. Dědeček odtud napsal, jaké to je, když je člověk držen v cele o rozměrech 1,8 na 2,4 metru, „v nevýslovné špíně a nepořádku“. Vyjádřil se o tom takto: „Hromadu novin, která tu je, může sice člověk zpočátku považovat za bezcennou, ale velmi brzy si uvědomí, že tyto kousky papíru, mýdlo a žínka jsou jediné věci, které mu umožňují zachovat si čistotu a sebeúctu.“

      Dědeček však neztratil svůj smysl pro humor. Toto vězení nazval „Hôtel de Raymondie“ a poznamenal: „Jakmile uplyne doba, po kterou zde mám zaopatření, toto místo budu muset opustit.“ Popisoval také vycházky po vězeňském dvoře. Když se jednou na chvilku zastavil, aby si nechal pomoci s česáním vlasů, nějaký kapsář mu chtěl ukrást kapesní hodinky, ale — jak napsal — „řetízek se přetrhl a o hodinky jsem nepřišel“. Když jsem v roce 1958 navštívila brooklynský betel, zavolal mě do své kanceláře Grant Suiter, tehdejší tajemník-pokladník Watch Tower Society, a tyto hodinky mi dal. Stále je opatruji.