Proč se hodnoty mění

„Co je pro vás v životě nejdůležitější?“

Tuto otázku dostalo 50 000 lidí v 60 zemích. Pracovníci Gallupova ústavu uvedli, že prakticky ve všech částech světa lidé nejčastěji odpovídali: „Mít šťastný rodinný život“ a „dobré zdraví“.

NA PRVNÍ pohled by se zdálo, že lidé na celém světě uznávají vznešené hodnoty. Situace však není tak růžová. V minulosti byly hodnoty založeny na tradičních náboženských a morálních principech. Věci se ale rychle mění. Výzkumná pracovnice Marisa Ferrari Occhionerová říká o situaci v Itálii: „Hodnoty mladých lidí jsou čím dál méně ovlivňovány rodiči, tradicí a náboženstvím.“ Totéž lze říci o mladých i starších lidech ve všech zemích.

Profesor Ronald Inglehart, koordinátor výzkumného projektu s názvem Světový výzkum hodnot, říká: „Přibývá dokladů o tom, že dochází k dalekosáhlým a celosvětovým změnám názorů.“ Čím je to způsobeno? Profesor Inglehart tvrdí: „Je to reakce na změny v oblasti hospodářství a techniky.“

Z průzkumu, který provedl Gallupův ústav, například vyplynulo, že lidé v bohatých zemích „jen zřídka“ řadí mezi nejdůležitější hodnoty zaměstnání. Avšak v rozvojových zemích byla možnost dostat nějakou práci uváděna na prvním místě. Ano, když jsou lidé chudí, stává se každodenní boj o přežití prvořadou věcí. Čím je země ekonomicky vyspělejší, tím více lidé upřednostňují takové věci, jako je zdraví, šťastný rodinný život a možnost seberealizace.

Technický pokrok určitě povede k tomu, že i v rozvojových zemích se hodnoty změní. Časopis The Futurist píše: „Naše názory a hodnoty jsou utvářeny tím, co vidíme a slyšíme.“ Obrovský vliv na hodnoty západních zemí mají tudíž sdělovací prostředky. Uvedený časopis dodává: „Tato média začínají ovlivňovat celý svět.“

Jaké změny v postojích a chování tedy pozorujeme? Jak tento posun hodnot ovlivňuje vás a vaši rodinu?

Dochází k úpadku hodnot?

MEZI největší dary, které rodiče mohou dát dětem, patří bezvýhradná láska a určitá soustava hodnot — hodnot, které jim rodiče nejen vštěpují, ale podle kterých také žijí.

Bez správných hodnot není život nic jiného než tvrdý boj o přežití. Dávají našemu životu smysl. Určují, čemu dáme v životě přednost. Vymezují morální hranice a zásady našeho chování.

Nicméně mnoho tradičních hodnot se rychle mění. Profesor Ronald Inglehart například říká, že „společnost má stále liberálnější postoj k sexu. To umožňuje daleko větší míru sexuálního uspokojování a sebevyjádření jednotlivce.“ V rámci průzkumu, který Gallupův ústav provedl v roce 1997, se obyvatelé v 16 zemích měli vyjádřit, zda pokládají za morální mít nemanželské dítě. Zpráva uvádí: „Počet obyvatel, kteří tento moderní trend uznávali, v některých částech západní Evropy dosáhl 90 procent i více, kdežto v Singapuru a Indii to bylo méně než 15 procent.“

Někteří lidé si tuto sexuální svobodu velmi pochvalují. Avšak brožura The Rise of Government and the Decline of Morality (Vzestup vlády a pokles morálky) od Jamese A. Dorna pokládá „všeobecné zvýšení počtu nemanželských dětí“ a „rozpad rodin“ za „zjevnou známku morálního rozkladu“.

Další upadající hodnoty

Výrazný posun k horšímu nastává také u dalších tradičních hodnot. Ze Světového výzkumu hodnot, který řídil profesor Inglehart, vyplývá, že v rozvinutých zemích „klesá úcta k autoritě“.

Další tradiční hodnotou je dobrá pracovní morálka. Existují však doklady o tom, že i zde dochází k úpadku. Národní sdružení soukromých podnikatelů provedlo průzkum u více než půl milionu zaměstnavatelů ve Spojených státech. „Třicet jedna procent dotázaných prohlásilo, že je těžké obsadit pracovní místa, a 21 procent uvedlo, že kvalita práce je všeobecně špatná.“ Jeden zaměstnavatel říká: „Je čím dál těžší najít zaměstnance, kteří alespoň dva dny po sobě přijdou do práce včas a střízliví.“

K tomuto sestupnému trendu mohou přispívat i ekonomické tlaky. Když zisk klesá, zaměstnavatelé propouštějí pracovníky nebo omezují zaměstnanecké výhody. Časopis Ethics & Behavior píše: „Pracovníci, kteří u zaměstnavatelů pociťují nedostatek loajality a zájmu, se k nim začnou chovat stejným způsobem. Nemají žádnou motivaci tvrdě pracovat, protože zítra mohou o své zaměstnání přijít.“

Další oblastí, kde hodnoty výrazně upadají, je společenské chování a zdvořilost. Průzkum provedený v Austrálii odhalil následující: „Více než 87,7 % zaměstnanců prohlásilo, [že] nevychovanost vede ke špatné pracovní morálce.“ Z amerického průzkumu podnikatelů vyplynulo, že „podle osmdesáti procent respondentů je hrubost při podnikání stále častější“. Zpravodajská agentura CNN uvedla, že „jsou velmi rozšířené nekvalitní služby zákazníkům. Skoro polovina dotázaných řekla, že v minulém roce z tohoto důvodu odešli z nějaké prodejny, aniž by nakoupili. Polovina respondentů často byla svědkem toho, že lidé telefonují z mobilního telefonu hlasitě nebo způsobem, který okolí obtěžuje. A šedesát procent řidičů se běžně setkává s tím, že lidé řídí agresivně nebo bezohledně.“

Jakou cenu má lidský život?

Někdy lidé tvrdí, že určité „hodnoty“ přijali za své, ale nejednají podle toho. Například pracovníci Institutu globální etiky zjišťovali názory zástupců 40 zemí. Čtyřicet procent respondentů uvedlo mezi pěti „nejdůležitějšími“ hodnotami „úctu k životu“.a

Jak je to ale ve skutečnosti? Průmyslově vyspělé země mají určitě dostatek prostředků, aby mnoho lidského utrpení odstranily. Carol Bellamyová, výkonná ředitelka Dětského fondu OSN, však v roce 1998 ve své knize uvedla, že „v rozvojových zemích každoročně umírá [na podvýživu] téměř 12 milionů dětí ve věku do pěti let. Je to nejrozsáhlejší pohroma od ‚černé smrti‘, která ve 14. století řádila v Evropě.“ Pro každého, kdo si váží lidského života, jsou tyto zprávy značně znepokojivé. Bellamyová uvádí, že „ačkoliv přibývá zásadních vědeckých dokladů o hrozbě celosvětové krize v podobě podvýživy, veřejnost tím není zneklidněna. Více pozornosti než katastrofálním důsledkům podvýživy nebo ohromným výhodám zdravé výživy je věnováno výkyvům na světové burze.“

Nepochopitelně pokřivený názor na život mají i někteří lékaři. Dítě, které se narodilo ve 23. týdnu těhotenství, nemělo ještě začátkem 70. let minulého století téměř žádnou naději na přežití. Dnes přežije skoro 40 procent těchto dětí. Je proto absurdní, že na světě se každý rok provede 40 až 60 milionů potratů. K většině těchto potratů dojde v době, kdy plod je jen o několik týdnů mladší než předčasně narozené děti, o jejichž život lékaři bojují. Neukazuje to snad, že převládá obrovský morální chaos?

Potřebujeme morální kompas

Respondenti Gallupova ústavu dostali otázku: „Co v životě považujete za nejméně důležité?“ Jedna ze dvou nejčastějších odpovědí zněla: „Být věrný svému náboženství.“ Není tedy divu, že návštěvnost kostelů stále klesá. Profesor Inglehart se domnívá, že blahobyt západních zemí „vede k nebývalému pocitu bezpečí“ a že „se tím zmenšuje potřeba duševní posily, kterou náboženství tradičně poskytovalo“.

Pokles důvěry k organizovanému náboženství je provázen ztrátou důvěry v Bibli. V jednom mezinárodním průzkumu byli lidé dotázáni, o koho nebo o co se opírají, když chtějí zjistit, co je morálně správné. Velká většina respondentů uvedla, že se opírají především o osobní zkušenost. „Na druhém místě, ale se značným odstupem, bylo Boží slovo,“ říká se ve zprávě.

Nelze se tedy divit, že hodnoty se mění k horšímu. Nedostatek morálního vedení spolu s rostoucím důrazem na hmotařské cíle a sobecký individualismus podporují kulturu chamtivosti a lhostejnosti k pocitům druhých. V důsledku toho se některé důležité hodnoty vytrácejí. O jaké hodnoty se jedná?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 4 a 5]

Úpadek hodnot se dnes projevuje rozpadem rodin, špatnou pracovní morálkou a vzpurným chováním

[Obrázek na straně 6]

Každý rok jsou provedeny potraty milionů dětí, které jsou jen o několik týdnů mladší než toto předčasně narozené dítě

Hodnoty se mění — Máte pocit, že něco postrádáte?

„CO POKLÁDÁTE za nejzávažnější problém své země?“ Většina dotázaných lidí ve Spojených státech si dělala největší starosti s úpadkem morálky a rodinného života. A nejsou jediní.

Pařížský deník International Herald Tribune například uvedl: „Zvláště mladí lidé potřebují mít nejen určitou představu o budoucnosti, ale i soustavu uznávaných idejí, které by zasáhly a zneškodnily mechanismy chtivosti, sobectví a ztráty soudržnosti panující na celém světě. . . . Tato sílící debata o potřebě celosvětové etiky je určitým přiznáním, že nám něco chybí.“

Myslíte si, že vlády a světoví vůdci, včetně představitelů obchodu, mají morální hodnoty potřebné k tomu, aby nám zajistili šťastnější a bezpečnější budoucnost? Máte v důsledku měnících se hodnot kolem vás alespoň částečně pocit, že cosi postrádáte?

Možná si děláte velké starosti o své osobní bezpečí. Můžete bez obav nechat své obydlí nezamčené? Nemáte strach jít v noci po ulici, a to i v okolí svého bydliště? A i v případě, že máte štěstí a žijete v místě, kde se neválčí, kde nejsou etnické nepokoje a boje gangů na život a na smrt, se možná bojíte násilného útoku, přepadení, vloupání nebo krádeže. To pochopitelně vyvolává napětí a pocit, že cosi postrádáte.

Kromě toho jste možná — alespoň do určité míry — ztratili důvěru k lidem, kterou jste kdysi mívali. V práci i v osobním životě se vám možná stále častěji stává, že vám někdo ublíží, pokud to jen trochu prospěje jeho zájmům.

Vláda musí jít příkladem

V průběhu dějin se ukázalo, že existuje těsná vazba mezi osobními hodnotami společnosti a hodnotami, které zastává její vláda. Calvin Coolidge, který se později stal prezidentem Spojených států, řekl: „Lidé mluví o přirozených právech, ale ať mi někdo ukáže, kde ve světě kdy existovala či byla uznávána nějaká práva před tím, než byl vyhlášen celý soubor zákonů, jenž má tato práva chránit.“

V konečném důsledku je to tedy panující vláda — ať už se dostala k moci jakkoli —, kdo může buď prosazovat, nebo potlačovat občanská práva. Jedná se například o svobodu tisku, shromažďování, vyznání a veřejného projevu, o právo na to, aby člověk nebyl nezákonně zatčen nebo šikanován, a o právo na spravedlivé soudní přelíčení.

Abraham Lincoln, který byl později prezidentem Spojených států, jednou řekl: „Skutečným cílem vlády je udělat pro lidi to, co potřebují, ale co si v rámci svých schopností jako jednotlivci nedokážou zajistit vůbec nebo ne tak dobře.“ Jestliže vlády tento vznešený účel plní, pak jim lidé důvěřují.

Dnes se však zdá, že cynismus a podezíravost takovou důvěru vytlačily. Jedna nedávná studie ve Spojených státech uvedla, že 68 procent respondentů hodnotilo morální úroveň vládních úředníků pouze jako průměrnou, nebo dokonce špatnou. V mnoha zemích negativně ovlivnily názor lidí na vládní představitele také skandály týkající se úplatků a korupce na nejvyšších místech. V důsledku toho má pochopitelně stále více lidí pocit, že cosi postrádají.

Dobrý příklad krále Šalomouna

Jeden příklad ze starověku dokládá, že hodnoty těch, kdo vládnou, mohou mít velký vliv. Král Šalomoun vládl od roku 1037 do roku 998 př. n. l. nad dvanácti izraelskými kmeny. Jeho otec David byl vynikající izraelský král. Bible popisuje Davida jako člověka, který miloval pravdu a spravedlnost a který měl především naprostou důvěru v Boha Jehovu. Tyto hodnoty David vštěpoval i Šalomounovi.

Všemohoucí Bůh se Šalomounovi objevil ve snu a řekl mu: „Pros! Co ti mám dát?“ (2. Paralipomenon 1:7) Šalomoun nežádal velké bohatství, osobní slávu ani politická vítězství. Žádal o moudré, chápající a poslušné srdce, aby dokázal izraelskému národu dobře vládnout, a tak ukázal, jakých hodnot si cení.

Jaký vliv měla Šalomounova vláda na lid? Dokud byl věrný duchovním hodnotám svého národa, Bůh mu žehnal moudrostí, slávou a bohatstvím. Hmotný blahobyt za Šalomounovy vlády potvrzují i archeologické vykopávky. Kniha The Archaeology of the Land of Israel(Archeologie izraelské země) uvádí: „Bohatství, které ze všech stran proudilo na královský dvůr, a prosperující obchod . . . způsobily náhlou a zásadní revoluci v každé oblasti materiální kultury.“

Ano, Šalomounova dobrá vláda vedla k pokoji, bezpečí a štěstí poddaných. „Juda a Izrael dále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Danu po Beer-šebu, po všechny Šalomounovy dny.“ (1. Královská 4:20, 25)

Špatný příklad krále Šalomouna

Je ale smutné, že stejně jako mnozí dnešní vládci, i Šalomoun nakonec opustil hodnoty, které dříve uznával. Biblická zpráva říká: „Získal sedm set manželek, kněžen, a tři sta konkubín, a jeho manželky postupně naklonily jeho srdce. A v čase, kdy Šalomoun zestárl, se stalo, že jeho manželky naklonily jeho srdce, aby následovalo jiné bohy; a jeho srdce se neprokázalo být úplné s Jehovou, jeho Bohem, jako srdce jeho otce Davida.“ (1. Královská 11:3, 4)

Jaký dopad na lid mělo to, že hodnoty krále Šalomouna se změnily? Přestože Šalomoun měl velké schopnosti a moudrost, stal se v pozdější době svého panování despotickým vládcem. Vysoké výdaje jeho vlády nadměrně zatěžovaly národní hospodářství. Pracující lid začal být nespokojený. Političtí rivalové se králi postavili na odpor a snažili se uchvátit moc. Národ ztratil soudržnost. Je ironií, že právě Šalomoun napsal: „Když přibývá spravedlivých, lid se raduje; ale když panuje někdo ničemný, lid vzdychá.“ (Přísloví 29:2)

Krátce po Šalomounově smrti vedla ztráta důvěry a politické nepokoje k tomu, že národ se rozdělil a nastalo období těžkostí, nejednoty a úpadku. Izraelité si velmi silně uvědomovali, že cosi postrádají. Došlo ke změně hodnot vládních představitelů, a ti přestali jednat v zájmu lidu. Jejich základní chybou bylo to, že přehlíželi Jehovu i jeho zákony. Celý národ tudíž strádal.

Všeobecně rozšířená nedůvěra

Vládní, obchodní i náboženské kruhy dnes nevěnují téměř žádnou pozornost dodržování vysokých mravních hodnot, a proto má mnoho lidí pocit, že cosi postrádají. Stále častěji se stává, že členové vlád a jiní čelní představitelé nedokážou vyřešit základní problémy své země.

Nejsou schopni například skoncovat s válkami, omezit stoupající náklady za zdravotní péči nebo zabránit hrozným důsledkům obchodu s drogami. Dochází také k úpadku vzdělávacích systémů. Mnohé vlády dokonce sponzorují organizované hazardní hraní. Řada představitelů obchodu a náboženství navíc vyvolává šokující nelibost svým zkorumpovaným a nemorálním jednáním. Není tedy divu, že všeobecně panuje nedostatek důvěry v bezúhonnost těch, od nichž lidé očekávají vedení.

Je vůbec možné, aby nějaká vláda chránila, či dokonce prosazovala základní lidská práva a hodnoty? Ano, je to možné. Závěrečný článek ukáže proč.

[Praporek na straně 7]

‚Chtivost, sobectví a ztráta soudržnosti panují na celém světě.‘ — INTERNATIONAL HERALD TRIBUNE

[Obrázky na straně 8]

Když král Šalomoun poslouchal Boží zákony, předával vysoké morální hodnoty i svým poddaným