Překážky jednoty

Skutečností je, že římskokatolická církev se nikdy nevzdala svého postavení jediné pravé církve. Edikt o ekumenismu Druhého vatikánského koncilu říká: „Právě prostřednictvím jediné Kristovy katolické církve, jež je všeobecnou pomocí ke spasení, lze obdržet plnost prostředků ke spáse. Věříme, že to bylo pouze apoštolské kolegium s apoštolem Petrem jako hlavou, jemuž náš Pán svěřil všechna požehnání Nového Zákona.“

Nedávno vydané francouzské dílo Théo — Nouvelle Encyclopédie Catholique (1989) říká: „Pro katolíky je papež jakožto Petrův nástupce teologicky trvalým prvkem jednoty církve a biskupů. Nicméně prostým faktem je, že papež je hlavní příčinou rozdělení mezi křesťany.“

Tato rozvratnická nauka o nadřazenosti papeže úzce souvisí s dogmatem o papežské neomylnosti a apoštolské posloupnosti katolických biskupů, z nichž obě jsou pro nekatolické církve křesťanstva nepřijatelné. Udělal Druhý vatikánský koncil něco pro to, aby upravil katolický postoj k těmto naukám?

Dogmatická konstituce (naukové uspořádání) v církvi po Druhém vatikánském koncilu odpovídá v paragrafu 18: „Tento svatý synod, jenž kráčí ve stopách Prvního vatikánského koncilu [který prohlásil dogma o papežské neomylnosti], spolu s ním učí a prohlašuje, že Ježíš Kristus, věčný pastýř, ustavil svatou církev tím, že pověřil apoštoly jejich posláním stejně, jako byl on vyslán od Otce. (Srovnej Jana 20:21.) Bylo jeho vůlí, aby jejich nástupci, zejména biskupové, byli pastýři jeho církve až do konce světa. Aby však sám episkopát byl jediný a nerozdělený, ustanovil Petra hlavou ostatních apoštolů a v něm zřídil trvalý a viditelný zdroj a základ jednoty víry i společenství. Tento svatý synod znovu nabádá všechny věřící, aby tomuto učení o zřízení, trvalosti, povaze a důležitosti svaté nadřazenosti římského pontifika a neomylnosti jeho učitelského úřadu pevně věřili, a v neochvějném postupu v souladu s tímto prohlášením navrhuje veřejně hlásat a jasně formulovat nauku o biskupech, nástupcích apoštolů, kteří spolu s nástupcem Petrovým, Kristovým náměstkem a viditelnou hlavou celé církve, řídí dům živého Boha.“

Nástupce papeže Jana, Pavel VI., vyhlásil Dogmatickou konstituci v církvi vydanou Druhým vatikánským koncilem, která říká: „Toto je jediná Církev Kristova, o níž v Krédu vyznáváme, že je jedna, svatá, katolická a apoštolská. . . Tato Církev, založená a organizovaná jako společnost v přítomném světě, trvá v katolické církvi, jež je spravována nástupcem Petra a biskupy ve spojení s ním.“