OSMNÁCTILETÁ Sujata z vegetariánské hinduistické rodiny ochotně souhlasila s poučením o stravě, které dal Bůh prvnímu člověku Adamovi. Ale ihned se zeptala: „Proč tedy lidé zabíjejí a jedí zvířata, když je k jídlu tolik jiných věcí?“

U Sujaty souvisela strava s jejím náboženským přesvědčením. „Vyrůstala jsem jako hinduistka a věřím v nauku o převtělování,“ vysvětlovala. „Lidská duše se může vrátit ve formě zvířete, a proto považuji zvířata za bytosti, které jsou mi rovné. Zdá se mi tedy, že je nesprávné zvířata zabíjet a jíst.“ Vegetariánské stravy se zastávají i jiná náboženství.

Někteří lidé, kteří stejně jako Sujata považují zvířata za rovnocenné člověku, jsou silně přesvědčeni, že brát zvířeti život, ať je to z jakéhokoli důvodu, je nesprávné — a zabíjet ho pro jídlo o to více. Nicméně Písmo ukazuje, že mezi životem zvířecím a životem lidským Bůh rozlišuje a dovoluje zvíře zabít z různých důvodů. V Izraeli mohlo být zvíře zabito například tehdy, když ohrožovalo život člověka nebo něčí dobytek. (2. Mojžíšova 21:28, 29; 1. Samuelova 17:34–36)

Když jedna sedmdesátiletá hinduistka četla poprvé Bibli, byla jí myšlenka na obětování zvířat nepříjemná. Ale jak její poznání Písma postupovalo, viděla, že oběti, které Bůh přikázal, měly svůj účel. Poukazovaly dopředu na oběť Ježíše Krista, který měl naplnit zákonný požadavek pro odpuštění hříchů. (Hebrejcům 8:3–5; 10:1–10; 1. Jana 2:1, 2) V mnoha případech sloužily oběti také jako jídlo pro kněze a někdy i pro ty, kdo je předkládali. (3. Mojžíšova 7:11–21; 19:5–8) Bůh, jemuž patří každý živý tvor, mohl takové uspořádání oprávněně zavést. Ovšem jakmile Ježíš zemřel, zvířecí oběti již pro uctívání vyžadovány nebyly. (Kolosanům 2:13–17; Hebrejcům 10:1–12)

Sujatino přesvědčení o postavení zvířat bylo ve skutečnosti založeno na víře v převtělování. V tomto ohledu Bible říká, že lidé i zvířata sice jsou duše, ale že duše není nesmrtelná. (1. Mojžíšova 2:7; Ezekiel 18:4, 20; Skutky 3:23; Zjevení 16:3) Lidé i zvířata jakožto duše umírají a přestávají existovat. (Kazatel 3:19, 20) Lidé však mají nádhernou naději na vzkříšení v Božím novém světě.b (Lukáš 23:43; Skutky 24:15) I to ukazuje, že zvířata nejsou člověku rovna.

„Ale proč ta změna stravy?“ chtěla vědět Sujata. Podnebí na zemi prošlo vlivem potopy zřejmě drastickými změnami. To, zda Jehova zavedl do lidské stravy maso proto, že předvídal potřeby budoucích generací, jež budou žít v oblastech, kde bude vegetace vzácná, Bible neříká. Ale pro Sujatu bylo přijatelné, že Vlastník všeho živého má právo udělat změnu.

Jak projevovat úctu k životu zvířat

Sujata si však přece říkala: ‚Neměli bychom k životu zvířat projevovat alespoň jistou úctu?‘ Ano, měli. A Stvořitel všech věcí nám řekl, jak to dělat. „Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nesmíte jíst,“ říká jeho výnos v 1. Mojžíšově 9:4. Proč to omezení nejíst krev? „Duše [život] těla je totiž v krvi,“ říká Bible. (3. Mojžíšova 17:10, 11) Jehova si vyhradil: ‚Měl bys vylít krev poraženého zvířete na zem jako vodu.‘ (5. Mojžíšova 12:16, 24)