Pozorujeme svět

Hledání duchovního osvícení

„S blížícím se koncem století Britové pátrají po něčem duchovním ve svém životě, což podle osobního založení jednotlivců jsou knihy o víře, okultismu a nadpřirozených věcech,“ říkají noviny The Times. Podle studie, která vyšla v publikaci Cultural Trends, za posledních pět let vzrostl počet knih s náboženským názvem o 83 procent a počet knih o New Age a okultismu se zvýšil o 75 procent. Naproti tomu počet vydaných vědeckých knih klesl, například počet knih pojednávajících o chemii a fyzice je o 27 procent nižší. Autorka této zprávy Sara Selwoodová se vzhledem k těmto statistikám domnívá, že „ke konci století budou lidé více introspektivní a budou chtít vědět, co je vlastně skutečným smyslem života“. Proč se ale počet atlasů a zeměpisných knih zvýšil o 185 procent? Možná to znamená „potřebu úniku“, říká Sara Selwoodová.

Porušování náboženské svobody v Evropě

Mezinárodní helsinská federace „obviňuje devatenáct evropských zemí z porušování náboženských svobod,“ píše katolický časopis Catholic International. Federace uvedla, že tlak proti náboženským menšinám je zvláště silný v zemích s pravoslavným náboženstvím. Několik členských států Evropské unie kromě toho „připravuje zákony, které posílí statut tradičních vyznání, ale omezí menší skupiny jako [svědky Jehovovy],“ uvedl časopis. Ředitel federace Aaron Rhodes dodal: „V západních civilizacích se objevují obavy z ‚invaze sekt‘, a proto jsou náboženské menšiny potlačovány. Dokud si lidé neuvědomí, že svoboda vyznání je součástí základních hodnot a pravidel, jež musí platit stejným dílem pro každého, bude se situace zhoršovat.“

„Teologie blahobytu“

„Tradiční protestantské církve v Latinské Americe ‚jsou zastiňovány‘ novými, rychle se šířícími náboženskými hnutími, která hlásají ‚teologii blahobytu‘,“ cituje luteránskou teoložku Wandu Deifeltovou věstník ENI Bulletin. Podle paní Deifeltové mají nyní brazilské letniční a charismatické církve „dva až třikrát více členů než běžné tradiční církve“. Řekla, že „teologie blahobytu“ věřícím slibuje „za finanční příspěvky církvi okamžitou odměnu. Modlitba k Bohu je téměř jako obchodní transakce . . . Když Bohu něco dám, dá Bůh něco mně.“ Toto hnutí získává své členy mezi brazilskou chudinou. Proč ale stoupenci neodejdou, když zjistí, že slibovaný blahobyt se nedostavil a že největší prospěch z toho mají představitelé církve? Paní Deifeltová říká: „Je zcela běžné mít dvě [náboženství], aby si člověk zajistil, že když nebude fungovat jedno náboženství, druhé bude.“ Navíc „představitelé těchto církví mluví jazykem, kterému lidé rozumějí a říkají to, co lidé chtějí slyšet“.

Kontrolujte videohry

„Rodiče jsou pokládáni za hlupáky,“ prohlašují francouzské noviny Le Figaro. Proč? Protože většina rodičů zjevně vůbec nezná obsah videoher pro mladé. Cílem jedné hry například je mučit nepřítele a u jiné zase přejet chodce. Jedna z nejúspěšnějších her poslední doby ukazuje deset odporných způsobů, jak mučit ženy. Noviny Le Figaro vybízejí rodiče, aby provedli „podrobnou kontrolu“ videoher svých dětí a tím odhalili „skrytou krutost“, která se v hrách často vyskytuje. Noviny říkají, že „je stále nebezpečnější koupit mladým lidem všechno, o co si řeknou“. Noviny také kladou otázku, „kolik drzosti je třeba k tomu, abychom se zasazovali o lidská práva, když připouštíme, aby výlohy byly plné věcí, jež těmito právy tak otevřeně pohrdají“.

„Přehlížený pomocník“

Německý časopis Psychologie Heute říká, že při procesu uzdravování v nemocnici byl dlouho přehlížen jeden důležitý faktor. Je to pacient na sousední posteli. Studie prokázala, že je léčebně prospěšné, když vedle pacienta leží další nemocný, a v protikladu k všeobecnému přesvědčení se ukázalo, že jen velmi málo pacientů — asi sedm procent — chce být samo. Většinou by chtěli být na pokoji s jedním nebo se dvěma jinými pacienty. Záleží ovšem na tom, jaký typ lidí to je. Ideální spolubydlící „by měl být především a hlavně společenský a tolerantní,“ uvedl článek. Další žádoucí vlastnosti byly uvedeny v pořadí podle důležitosti: „chápavý, se smyslem pro humor, čistotný, nezaujatý, ochotný, ohleduplný, pořádný, přátelský, upřímný, spořádaný, vyrovnaný, trpělivý, taktní, laskavý, klidný, inteligentní, přizpůsobivý a vnímavý“.

Nebezpečí nadměrného cvičení

Cvičení je sice dobré pro srdce a plíce, ale příliš mnoho cvičení může oslabit kosti a v pozdějším věku způsobit potíže. Podle londýnského listu The Guardian se o tom mluvilo na konferenci, která se zabývala účinkem cvičení na lidskou kostru. Nejvíce jsou ohroženi běžci a lidé „usilující o vrcholnou zdatnost“. Mladé ženy, které příliš často chodí na aerobik nebo na hodiny tance mají více stresových zlomenin a ve vyšším věku jim údajně hrozí větší nebezpečí osteoporózy. „Sportovci jsou upozorňováni, že síla kostí roste pouze do věku osmnácti či devatenácti let, a od té doby postupně začínají slábnout,“ uvádělo se v článku. „Jako sport, který nejvíc zvyšuje sílu kostí, byl označen squash a tenis.“ Michael Horton, vedoucí londýnského univerzitního centra pro studium kostí, doporučuje najít mezi cvičením a zdravím správnou rovnováhu. Pan Horton varuje: „Vláda stále říká, aby mladí lidé hodně cvičili. Možná je to nějakou dobu prospěšné, nikdo však nemyslí na to, co to udělá, až těmto mladým lidem bude padesát let.“

Problémy se závažím

Od konce 19. století je světovým měřítkem jednoho kilogramu Le Grand K — válec ze slitiny platiny a iridia o velikosti pouzdra na film. Od této míry je odvozena i americká libra. Vědci jsou však zneklidněni, protože se zdá, že hmotnost tohoto válce se mění. Je uložen pod třemi skleněnými příklopy a uzavřen v pancéřové schránce na předměstí Paříže. Za celé století byl válec vyjmut pouze třikrát. Časopis Science uvádí, že když k tomu naposledy došlo, vědci „dospěli k závěru, že jeho hmotnost se každý rok změní o necelých pět miliontin gramu“. Tento nepatrný rozdíl — možná přírůstek — lze přisoudit znečišťujícím látkám, které se navzdory čištění tvoří na povrchu válce. Dnešní technika vyžaduje stále přesnější měření. Například kosmické lety jsou závislé na atomových hodinách, které se zpožďují pouze o jednu sekundu za 1,4 milionu let. Vědci proto diskutují o možnosti vytvořit pro kilogram nějakou spolehlivější normu. Časopis Science však uvádí, že k tomu bude možná zapotřebí „takovou míru přesnosti, že si vědci budou dělat starosti s vlivem tak nepatrným, jako jsou chybějící atomy“.

Na rýmu není žádný lék?

Britské centrum pro výzkum rýmy nakonec uznalo, že deset let trvající výzkum, který stál pět milionů liber (osm milionů dolarů), nebyl úspěšný. Rýmu může způsobit více než dvě stě různých virů, takže najít na rýmu lék je „jako snažit se léčit zároveň spalničky, plané neštovice, příušnice a zarděnky,“ říká Ronald Eccles, ředitel tohoto centra na Waleské univerzitě v Cardiffu. „Nedomnívám se, že je v dohlednu léčba, pomocí které bychom vymýtili všechny viry. To nejlepší, co podle mě můžeme udělat, je, že se kvůli tomu nebudeme znepokojovat.“

Co dokázal hurikán Mitch

Loňský ničivý hurikán Mitch způsobil smrt tisíců lidí a přibližně milion lidí bylo nějakým způsobem postiženo. Tento hurikán však měl i určitý pozitivní dopad. Archeologům, kteří v Nikaragui prováděli vykopávky rozvalin místa León Viejo — asi devadesát kilometrů severovýchodně od hlavního města —, pomohl tím, že „odkryl nové zdi, kosti a archeologické exempláře,“ uvádějí mexické noviny Excelsior. Rigoberto Navarro, ředitel Archeologického naleziště León Viejo, řekl, že Mitch odplavil hlínu a odkryl tak místo, po němž archeologové již dlouhou dobu bezvýsledně pátrali. Odkryl zeď, která je 2,5 metru vysoká, 70 centimetrů silná a 100 metrů dlouhá. Noviny citovaly pana Navarru, že „hurikán udělal za tři dny to, co by archeologům trvalo roky“.