V DNEŠNÍCH slovnících je ctnost definována jako „mravní znamenitost, dobrota“. Projevuje se „správným jednáním a myšlením a dobrou povahou“. Lexikograf Marvin R. Vincent uvádí, že původní klasický význam řeckého slova, které se překládá slovem „ctnost“, označuje „jakoukoli znamenitost“. Není tedy nic překvapujícího, že mezi ctnosti bývají někdy zařazovány takové vlastnosti jako prozíravost, odvaha, sebekázeň, čestnost, soucit, vytrvalost, poctivost, pokora a věrná oddanost. Ctnost je také definována jako „přizpůsobení se měřítku toho, co je správné“.

Kdo stanovil měřítka znamenitosti, dobroty a správnosti, jimž bychom se měli přizpůsobovat? V časopise Newsweek bylo uvedeno, že „podle převládajícího filozofického názoru na základní principy morálky měl skepticismus, který se zrodil v osvícenství, za následek to, že otázka, co je správné a co nesprávné, se stala pouze záležitostí osobního vkusu, emocionální preference a volby, která odpovídá danému kulturnímu prostředí“. Je však pouhý vkus nebo osobní preference uspokojivým vodítkem při rozhodování o tom, co je správné a co nesprávné? Není. Máme-li pěstovat ctnost, potřebujeme spolehlivé měřítko pro to, co je dobré a co je špatné — měřítko, podle kterého lze určitý skutek, postoj nebo určitou vlastnost posoudit jako správné či nesprávné.

Jediný pravý zdroj mravních měřítek

Existuje pouze jeden pravý zdroj mravních měřítek — Stvořitel lidstva, Jehova Bůh. Brzy po stvoření prvního člověka Adama, Jehova Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Jehova Bůh označil tento strom jedinečným jménem, aby ukázal, že pouze On sám má výlučné právo rozhodovat o tom, co je pro jeho tvory dobré a co špatné. Boží měřítka toho, co je dobré a co zlé, se tedy stala základem pro posuzování nebo hodnocení našich skutků, názorů a osobních vlastností. Bez takových měřítek bychom nemohli přesně rozlišit správné od nesprávného.

Příkaz, který se týkal stromu poznání dobrého a špatného, dal Adamovi a Evě možnost volby — uposlechnout nebo neuposlechnout. V jejich případě by se ctnost projevila tím, že by tento příkaz uposlechli. V průběhu doby Jehova Bůh dále zjevoval, co se mu líbí a co se mu nelíbí, a informace o tom dal pro nás zaznamenat do Bible. Máme-li tedy pěstovat ctnost, je nutné, abychom se přizpůsobovali Jehovovým spravedlivým měřítkům, která jsou vyjádřena v Písmu.

Projevovat ctnost neznamená jen pasivně se vyhýbat špatnému jednání. Ctnost je mravní síla. Člověk, který se vyznačuje ctností, projevuje dobrotu. Jeden profesor říká, že „ctnosti se musíme učit nejen hlavou, ale také srdcem“.