Pomocná ruka se najde všude

BAXTER, patnáctiletý student střední školy, tráví sobotní odpoledne zajímavým způsobem. Navštěvuje skupinu starých lidí v domově s pečovatelskou službou, hraje na hudební nástroje a k tomu zpívá. „Do života těchto lidí vnáší smích, legraci a radost,“ říká Baxterův učitel. Podobnou laskavost projevuje i Lucille, které je 78 let. Roznáší jídlo lidem, kteří to potřebují, a navštěvuje osamělé pacienty v nemocnici. Jedna Lucillina přítelkyně o ní říká: „Když to je zapotřebí a ona může pomoci, udělá to.“

Definice dobrovolné práce

Tento přístup k životu — ‚být k dispozici, když to je zapotřebí‘ — má po celém světě mnoho milionů lidí. Nabízejí svou pomoc na stavbách a v kancelářích, továrnách, domovech důchodců, hospicích, utečeneckých táborech, centrech pro bezdomovce, požárních stanicích, krizových centrech, útulcích pro zvířata a na dalších místech. Jsou prakticky všude. Svou dovednost využívají v široké paletě činností — od pomoci při budování dřevěných chýší až po získávání finančních prostředků, od péče o opuštěné děti až po utěšování smrtelně nemocných. Dělají to dobrovolně. Jsou to lidé, kterým záleží na druhých a snaží se uspokojovat jejich potřeby.

Práce dobrovolníků je popsána jako „vznešená myšlenka, která se stala skutkem“. Zahrnuje i takové prvky jako věrnost určitým zásadám, ducha obětavosti, a to bez nároku na jakoukoli odměnu, a projevování altruismu. Dva dlouholetí dobrovolníci říkají: „Dobrovolná služba znamená dávání sebe sama: svého času, svých rukou a nohou, svých idejí, svých schopností pomáhat jinému člověku, svých vloh k řešení problémů a své odbornosti.“ Je zajímavé, že takové dávání prospívá také dobrovolníkům samotným. (Viz rámeček „Užitečné i pro dobrovolníky“.)

S rostoucím počtem roste potřeba

Ve Spojených státech se dobrovolné práci věnuje odhadem sto milionů lidí a jejich počet se zvyšuje. „Naše organizace stále roste neuvěřitelnou rychlostí,“ řekla nedávno Probuďte se! Kathleen Behrensová, která je výkonnou ředitelkou dobrovolné organizace New York Cares. „Jen za poslední rok se k našemu programu připojilo více než 5 000 nových dobrovolníků.“ K podobnému vzestupu dochází i v evropských skupinách dobrovolníků. Za posledních dvacet let například počet dobrovolníků ve Francii vzrostl každý rok o šest procent. Potřeba nových dobrovolníků se však nezmenšuje. Naopak, jedna agentura OSN s názvem Dobrovolní pracovníci OSN, uvádí, že z celosvětového hlediska „je zvýšeného úsilí dobrovolníků dnes zapotřebí více než kdykoli dříve“. Ředitel jednoho muzea říká: „Provoz muzea je zcela závislý na dobrovolných pracovnících.“

Existuje však určitý paradox. Mnozí ředitelé, manažeři a koordinátoři spolupracující s dobrovolníky se sice domnívají, že tito lidé „mají cenu zlata“, ale přesto práce dobrovolníků zůstává většinou nedoceněna. Ve snaze změnit tuto situaci se OSN rozhodla, že rok 2001 využije k tomu, aby na dobrovolné pracovníky zaměřila pozornost. Rámeček „Mezinárodní rok dobrovolníků“ popisuje cíle, kterých by OSN chtěla dosáhnout.

Mezitím však ve sféře dobrovolné práce dochází ke změnám, jež jsou náročné jak pro samotné dobrovolníky, tak i pro ty lidi, kteří jejich činnost řídí. Přesto je na světě stále mnoho lidí, kteří jsou ochotni namáhat se ve prospěch jiných. Co je k tomu motivuje? Čeho dosahují? A jak mohou ovlivnit váš život?

[Rámeček a obrázek na straně 4]

Užitečné i pro dobrovolníky

„Namáhat se ve prospěch jiných lidí mi přináší hlubší, bohatší a daleko příjemnější odměnu, než jakou bych mohl dosáhnout tím, že bych se zaměřoval výlučně na svou profesionální kariéru,“ říká Michael, který je dobrovolným pracovníkem na částečný úvazek. Podobný názor mají i jiní lidé. Sharon Capeling-Alakijaová, která je úřadující koordinátorkou organizace Dobrovolní pracovníci OSN, říká: „Lidé na celém světě, kteří ... pracují jako dobrovolníci, jsou si plně vědomi toho, jak velmi prospěšné to pro ně je.“ Podle doktora Douglase M. Lawsona, který je specialistou na práci dobrovolníků, vědci zjistili, že „často již po několika hodinách dobrovolné práce se celková fyziologická stránka člověka a jeho psychický stav zlepší natolik, že se tomu nadneseně říká ‚dobrovolnický rauš‘“. A není to jen nějaký prchavý pocit. Výzkumní pracovníci na Cornellově univerzitě ve Spojených státech studovali déle než 30 let určitou skupinu lidí a zjistili, že „ti, kdo pracovali jako dobrovolníci, byli šťastnější a zdravější než ti, kdo to nedělali“. Je zajímavé, že Bible říká: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35; Přísloví 11:25)

[Rámeček a obrázek na straně 5]

Mezinárodní rok dobrovolníků

Dne 20. listopadu 1997 Valné shromáždění OSN prohlásilo rok 2001 za „Mezinárodní rok dobrovolníků“. Podle OSN se během tohoto roku má dosáhnout čtyř cílů.

Zvýšit uznání Vlády jsou podněcovány k tomu, aby význam dobrovolníků uznaly tím, že budou studovat a zaznamenávat výsledky na tomto poli činnosti a udělovat odměny za vynikající aktivity.

Zvýšit legislativní podporu Státy jsou nabádány, aby povzbuzovaly k dobrovolné práci například tím, že akceptují dobrovolnou službu jako alternativu k vojenské službě, nebo tím, že poskytnou určité daňové zvýhodnění.

Výměna informací Sdělovací prostředky jsou vybízeny k tomu, aby se více podílely na publikování zpráv o úspěšné práci dobrovolníků. Tyto projekty pak lze napodobovat, „takže není nutné, aby každá místní komunita znovu objevovala Ameriku“.

Propagace Organizace dobrovolníků jsou vyzývány k pořádání výstav, aby veřejnost byla o prospěšnosti jejich práce informována.

Organizace spojených národů doufá, že Mezinárodní rok dobrovolníků 2001 bude mít za následek větší poptávku po službách dobrovolníků, větší zájem lidí o dobrovolnou službu a větší finanční podporu a více zařízení pro organizace dobrovolníků, aby se rostoucí potřeby společnosti pokryly. Ke sponzorování cílů této rezoluce OSN se připojilo celkem 123 vlád.

Dobrovolníci v akci

KAŽDÝ pátek odpoledne Sirley, brazilská učitelka ve středním věku, promění svůj obývací pokoj ve třídu. Asi ve dvě hodiny přichází Amélia, která patří mezi žáky. Nezamešká ani jedinou vyučovací hodinu a již čte lépe než mnoho mladých lidí na střední škole. Amélii je 82 let.

Amélia kráčí ve šlépějích více než 60 starších lidí, kteří již ukončili bezplatnou výuku čtení a psaní, jež Sirley poskytuje ve svém domovském městečku. O této její dobrovolné práci nedávno psaly brazilské noviny Jornal do Sudoeste. Novinový článek nejdříve uvedl, že to, co Sirley dělá, „ohromně prospělo životu v této obci“. Dále tam bylo řečeno, že její metoda výuky starších lidí je tak účinná, že „již po 120 vyučovacích hodinách jsou tito lidé schopni psát dopisy, číst noviny a zvládat základní početní úkony i další každodenní úkoly“. Článek dodával, že jako učebnici Sirley používá brožuru Naučte se číst a psát, kterou připravili svědkové Jehovovi.a

Od pocitu zahanbení k důstojnému životu

Další účastnice Sirleyiny výuky, 68letá Dona Luzia, vypráví, že než se naučila číst a psát, styděla se mluvit s jinými lidmi. Problémem pro ni bylo i nakupování. „Teď píšu dopisy svým příbuzným v jiných městech a sama hospodařím s penězi. Již mě nikdo neokrade,“ říká Dona Luzia s úsměvem. Maria, které je také 68 let, vzpomíná, jak trapně se cítila, když převzetí důchodu potvrzovala namísto podpisu jen otiskem palce. „Měla jsem pocit, že jsem úplně neschopná,“ říká. Ale díky kursům čtení a psaní se Marie nyní umí podepsat.

V důsledku pochvalných vyjádření žáků a absolventů se Sirleyin bezplatný program stal tak populární, že její obývací pokoj začíná být přeplněný. Třída se brzy přesune do prostornějších míst.

Program, který dostal ocenění

Sirley je svědek Jehovův. Nepochybně víte o biblickém vzdělávacím díle, jež svědkové provádějí formou dobrovolné služby. Úspěch, který Sirley má, však není ojedinělý. Kursy čtení a psaní, jež proběhly ve stovkách sálů Království po celé Brazílii, již pomohly 22 000 lidí v této zemi, aby se naučili číst a psát.

Podobné programy svědků Jehovových měly úspěch i v dalších částech světa. Například v africké zemi Burundi bylo oddělení ministerstva školství, které má na starosti gramotnost dospělých lidí, tak spokojeno s výsledky programu svědků Jehovových pro výuku čtení a psaní, že čtyřem učitelům v tomto programu udělilo odměnu za „tvrdou práci, kterou výuce čtení věnovali“. Na státní úředníky zvlášť zapůsobila skutečnost, že 75 procent těch, kdo se naučili číst a psát, jsou dospělé ženy — což je skupina, která má obvykle zábrany účastnit se těchto programů.

V Mosambiku je do kursu výuky čtení a psaní, který pořádají svědkové, přihlášeno 4 000 lidí a během posledních čtyř let se jich naučilo číst a psát více než 5 000. Jeden absolvent tohoto kursu napsal: „Rád bych vyjádřil své upřímné ocenění. Díky této škole umím číst a psát.“

Humanitární pomoc, která je ‚praktická, nikoli formální‘

Další formou dobrovolné služby, kterou svědkové Jehovovi provádějí, je humanitární pomoc. V jednom skladišti blízko Paříže ve Francii to před nedávnem vypadalo jako v úle. Asi 400 dobrovolníků věnovalo víkend tomu, že skládali oblečení, potraviny a léky do kartonových krabic. Na konci víkendu bylo připraveno k odeslání devět obrovských kontejnerů, které obsahovaly humanitární pomoc v ceně skoro jednoho milionu amerických dolarů. Zásilka zakrátko dorazila do válkou zmítané střední Afriky, kde místní dobrovolníci z řad svědků zásoby rychle rozdělili. A právě svědkové darovali převážnou většinu humanitární pomoci.

Jedny noviny v Konžské demokratické republice pochvalně označily humanitární činnost svědků Jehovových jako „praktickou, nikoli formální“. Představitelé Úřadu vysoké komisařky OSN pro uprchlíky (UNHCR) také vyjádřili svou podporu. Zástupkyně tohoto úřadu v Konžské demokratické republice byla natolik nadšená spořádaností, s jakou svědkové Jehovovi humanitární pomoc provádějí, že těmto dobrovolníkům dala k dispozici své auto. Velký dojem to udělalo i na místní lidi. Když si pozorovatelé všimli, jak rychle se humanitární pomoc dostala ke všem, kdo ji potřebovali, někteří se s údivem ptali: „Jak to máte zorganizované, že se dokážete dostat ke každému z vašich lidí?“

Humanitární činnost svědků Jehovových a jejich programy výuky čtení a psaní jsou jen dva příklady služeb, které svědkové provádějí po celém světě již několik desetiletí. Svědkové však vykonávají ještě jednu formu dobrovolné práce — a ta lidem přináší opravdu dlouhodobý užitek. Tímto námětem se bude zabývat další článek.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 6 a 7]

Charakter dobrovolné práce se mění

Julie jezdí na služební cesty po celém světě a přitom si dokáže najít čas na dobrovolnou práci — tu a tam několik hodin nebo nějaký ten den. Když byla nedávno v Jižní Americe, strávila odpoledne tím, že vypomáhala v jednom sirotčinci blízko Santiaga v Chile. Julie říká, že cestování otevírá pro dobrovolnou práci „velké možnosti“.

Roste počet lidí, kteří podobně jako Julie věnují dobrovolné práci svůj čas — avšak ve stále kratších úsecích. „Je to nový trend,“ říká Sara Meléndezová, předsedkyně výzkumné skupiny, jež shromažďuje statistiky o práci dobrovolníků. „Lidé sice pracují jako dobrovolníci, ale dělají to příležitostně v krátkodobých projektech.“ Organizátoři se tudíž potýkají s nedostatkem dobrovolných pracovníků a jen s obtížemi zajišťují personál pro své programy.

„Příležitostné dobrovolnictví“

Někteří organizátoři se domnívají, že tento nový trend — věnovat dobrovolné práci kratší časové úseky — je způsoben změnou postoje dobrovolníků. „Dobrovolná práce typu ‚jsem k dispozici tak dlouho, jak mě budete potřebovat‘ již neexistuje,“ říká Susan Ellisová, konzultantka pro skupiny dobrovolníků. „Lidé již nechtějí mít žádné další závazky.“ Novinářka Eileen Daspinová s tím souhlasí. Poté, co o nedostatku pracovníků mluvila s několika vedoucími skupin dobrovolníků, dospěla k závěru, že „postoj k dobrovolné práci je postižen těžkou fobií z přijetí závazku“.

Kathleen Behrensová, která je ředitelkou organizace New York Cares, o níž jsme se zmínili na začátku této série článků, se však domnívá, že ti, kdo se dobrovolné práci věnují takříkajíc ‚za poklusu‘, to nedělají proto, že by na sebe nechtěli vzít závazek, ale proto, že nemají dost času. Lidé, kteří se snaží skloubit více než padesátihodinový pracovní týden s péčí o děti nebo zestárlé rodiče, zkrátka nemohou pracovat jako dobrovolníci pravidelně. „Avšak již samotný fakt, že pro tyto velmi zaměstnané lidi je služba společnosti součástí jejich života, ukazuje, že jejich pocit závazku je opravdu velmi silný,“ říká ředitelka.

Pro tyto časově velmi vytížené dobrovolníky je podle paní Behrensové určitým řešením takzvané „příležitostné dobrovolnictví“. Mnoho dobrovolných organizací nyní dokonce nabízí jednodenní projekty. „Díky tomu mohou lidé dělat smysluplnou dobrovolnou práci a zároveň mít volnost potřebnou k tomu, aby ji mohli vykonávat alespoň s určitou mírou pravidelnosti.“

Roste také počet lidí, kteří tuto dobrovolnou práci dělají doma na počítači, když vkládají data nebo provádějí výzkum. Noviny The Wall Street Journal píšou, že „dobrovolná práce na internetu může být velmi neobvyklá, a podle některých lidí jde o nejperspektivnější formu takzvaného ‚příležitostného dobrovolnictví‘“.

[Rámeček a obrázky na straně 8]

Na pomoc Kóbe!

Když v lednu 1995 bylo vzkvétající přístavní město Kóbe v Japonsku zasaženo zemětřesením, škody byly obrovské. Vzhledem k tomu, že zde zahynulo více než 5 000 lidí, to bylo nejhorší zemětřesení, jaké postihlo Japonsko od roku 1923. Svědkové Jehovovi v Japonsku a na celém světě okamžitě poskytli postiženým lidem humanitární pomoc. Byl zřízen humanitární fond a během tří pracovních dnů se v něm shromáždil příspěvek více než milion dolarů. Do Kóbe proudily všechny druhy humanitární pomoci.

Jeden křesťanský starší, který se podílel na humanitárních pracích, zjistil, že v sále Království jeho sboru se rychle nahromadilo více zásob, než bylo možné použít. Co s tím udělat? Navrhl darovat tyto věci blízké nemocnici. Svědkové je naložili do dodávkového auta a vydali se na cestu sutinami. Cesta, která obvykle trvá několik minut, trvala několik hodin. V nemocnici potom tyto věci nabídli vedoucímu lékaři — byly to přikrývky, matrace, plenky, čerstvé ovoce a volně prodejné léky. Lékaře to potěšilo a řekl, že nemocnice ráda přijme vše, co jim svědkové mohou poskytnout. Zvláště vítané bylo ovoce, protože nebyl dostatek čerstvých potravin pro všechny pacienty.

Když svědkové darované věci vykládali, lékař stál a tiše přihlížel, přestože měl naléhavou práci. Potom se pokorně uklonil a poděkoval. Svou vděčnost projevil i tím, že tam zůstal stát, když odjížděli pryč. Zmíněný sborový starší si všiml, že tato nemocnice byla k pacientům z řad svědků Jehovových později velmi vstřícná.

[Rámeček a obrázky na straně 9]

Práce dobrovolníků je prospěšná

Když skupina dobrovolníků v Kabezi, malé obci v Burundi, chtěla postavit sál Království svědků Jehovových, místní úředník vznesl neobyčejný požadavek. Požádal svědky, zda by mohli opravit cestu vedoucí kolem navrhovaného místa stavby. Svědkové rádi souhlasili, že poškozenou silnici opraví, a celou tuto práci provedli ručně. Dobrovolníci to udělali tak dobře, že místní úředníci jim vyjádřili vděčnost za tvrdou práci a za ochotu. Dobrovolníci potom začali stavět sál Království, který je na obrázku nahoře. Svědkové nyní mají krásnou budovu, která v příštích letech bude napomáhat k biblickému vzdělávání. Práce dobrovolníků může přinášet skutečně dalekosáhlý užitek.

[Obrázky na straně 6 a 7]

Sirley nachází uspokojení v tom, že učí lidi číst

[Podpisek obrázku na straně 6 a 7]

Nelson P. Duarte-Jornal do Sudoeste

Trvalý užitek z práce dobrovolníků

JEŽÍŠ KRISTUS pravidelně dělal dobré skutky ve prospěch těch, kdo to potřebovali. Například nasytil hladové a léčil nemocné. (Matouš 14:14–21) Jakou činnost však pokládal za nejdůležitější? Odpověď nám poskytne jedna událost, k níž došlo na začátku Ježíšovy služby. Je zaznamenána v první kapitole Markova evangelia.

Když byl Ježíš v Kafarnaum blízko Galilejského moře, přišel do domu Šimona neboli Petra. Zde „Šimonova tchyně ležela nemocná s horečkou“ a Ježíš ji uzdravil. (Marek 1:29–31) Později se u dveří Petrova domu začal shromažďovat zástup, v němž bylo mnoho lidí, kteří „stonali různými nemocemi“, a Ježíš je také vyléčil. (Marek 1:32–34) Potom přišla noc a všichni šli spát.

Následující ráno, „dokud byla ještě tma“, Ježíš tiše vstal a odešel z domu „na osamělé místo“, kde „se začal modlit“. Zanedlouho se vzbudili i učedníci, vyhlédli z domu a uviděli, že u dveří čeká velký zástup lidí. Co však mohli dělat? Ježíš tam nebyl. Petr a ti, kdo byli s ním, rychle Ježíše vyhledali a řekli mu: „Všichni tě hledají.“ (Marek 1:35–37; Lukáš 4:42) Zdá se, že Ježíšovi vlastně říkali: ‚Co tady děláš? To, jak jsi včera večer vyléčil nemocné, mělo ohromný úspěch. Dnes na tebe čeká další velká příležitost.‘

Všimněte si však Ježíšovy reakce: „Pojďme někam jinam, do blízkých venkovských městeček, abych i tam kázal.“ Tato odpověď má velký význam. Ježíš se do Petrova domu již nevrátil, aby uzdravil další lidi. Ukázal proč, když řekl: „Za tím účelem [tedy kázat] jsem vyšel.“ (Marek 1:38, 39; Lukáš 4:43) Co tím Ježíš říkal svým učedníkům? Ačkoli pokládal za důležité dělat dobré skutky, hlavním Ježíšovým posláním bylo kázat a vyučovat Boží slovo. (Marek 1:14)

Bible křesťany vybízí, aby „věrně následovali [Ježíšovy] šlépěje“, takže praví křesťané dnes mají při stanovování priorit v dobrovolné práci jasné vodítko. (1. Petra 2:21) Podobně jako Ježíš i oni pomáhají těm, kdo jsou v nouzi — jak ukázal předchozí článek. A podobně jako Ježíš i oni pokládají za nejdůležitější vyučovat biblické poselství týkající se dobré zprávy o Božím Království.a (Matouš 5:14–16; 24:14; 28:19, 20) Proč by však dobrovolné poučování lidí o biblickém poselství mělo mít přednost před jinými hodnotnými formami dobrovolné práce?

Proč a jak je biblické vzdělávání prospěšné

Odpověď vyplývá z jednoho asijského přísloví. Říká se v něm: „Pokud plánuješ na rok, zasej semena. Pokud plánuješ na deset let, zasaď stromy. Pokud plánuješ na sto let, vzdělávej lidi.“ Skutečně, má-li se jednat o dlouhodobá řešení, je vzdělávání absolutně nezbytné, protože člověk tím rozvíjí schopnost dělat rozhodnutí, jež budou pro jeho život prospěšná. Proto dnes více než šest milionů dobrovolníků celodobě nebo částečně věnuje svůj čas, úsilí a prostředky tomu, aby veřejnosti poskytli biblické vzdělání. Tento osvědčený dobrovolný program, který provádějí svědkové Jehovovi, ovlivňuje lidi na celém světě. Jak?

Lidé dostávají pomoc, aby pochopili biblické rady a jednali podle nich, takže si s životními problémy dokážou lépe poradit. Získávají mravní sílu potřebnou k tomu, aby překonali škodlivé návyky. Nelson, mladý muž z Brazílie, zdůrazňuje další prospěch z biblického vzdělání: „Od té doby, kdy jsem začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, vím, co je radost, protože nyní mám smysl života.“ (Kazatel 12:13) Stejné pocity jako Nelson mají statisíce dalších lidí — mladých i starších —, kteří nedávno začali studovat Boží slovo. Poselství o Božím Království těmto zájemcům nejen pomáhá najít uspokojující smysl života, ale dává jim také povznášející naději do budoucnosti — naději, pro kterou stojí za to žít, a to i v těch nejnáročnějších podmínkách. (1. Timoteovi 4:8) (Viz rámeček „Co dobrého přinese Boží Království“.)

Poskytováním biblického vzdělání svědkové Jehovovi provádějí dobrovolnou službu, která přináší dlouhodobý užitek. Jak dlouho bude tento užitek trvat? Boží slovo prohlašuje: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Představte si, že se podílíte na programu, který přináší věčný užitek — a právě to je forma dobrovolné práce, která je skutečně prospěšná! Není to snad typ programu, o kterém byste se chtěli dozvědět více? Pokud ano, obraťte se na svědky Jehovovy v místě svého bydliště. Když toto pozvání přijmete, nebudete toho litovat.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 11]

„Pokud plánuješ na rok, zasej semena. Pokud plánuješ na deset let, zasaď stromy. Pokud plánuješ na sto let, vzdělávej lidi“

[Rámeček a obrázky na straně 10]

Přináší pomoc a naději

Nadine, 43letá francouzská ošetřovatelka a specialistka na tropické choroby, patří k dobrovolným pracovníkům, kteří působí ve střední Africe. „Lidé se mě ptají, proč to dělám,“ řekla v nedávném interview. „Věřím v Boha, miluji lidi a chci věnovat čas a úsilí tomu, že budu pomáhat druhým. A to, že jsem svědek Jehovův, mě podněcuje, abych trpícím poskytovala jak léčebné prostředky, tak naději.“ Při své dobrovolné práci v Africe věnuje Nadine svůj čas nejen poskytování humanitární pomoci, ale podílí se také na biblickém vzdělávacím díle, které provádějí místní svědkové.

[Obrázky]

Nadine v Africe

[Rámeček na straně 12]

Co dobrého přinese Boží Království

Přečtěte si laskavě ve své vlastní Bibli tyto biblické texty, abyste poznali, že Bůh slibuje uspokojení lidských potřeb v následujících oblastech:

Zdraví „Setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4; Izajáš 33:24; 35:5, 6)

Vzdělání „Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře, protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“ (Izajáš 11:9; Habakuk 2:14)

Zaměstnání „Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. ... Nebudou se lopotit zbytečně.“ (Izajáš 65:21–23)

Potrava „Sama země jistě vydá svůj výnos; Bůh, náš Bůh, nám bude žehnat.“ (Žalm 67:6; 72:16; Izajáš 25:6)

Sociální podmínky „Jehova zlomil prut ničemných... Celá země došla odpočinku, osvobodila se od rozrušení.“ (Izajáš 14:5, 7)

Spravedlnost „Pohleďte, král bude vládnout pro spravedlnost; a knížata, ta budou panovat jako knížata pro právo.“ (Izajáš 11:3–5; 32:1, 2)