Kromě absolventů Gileadu, kteří byli přiděleni na stavbu, přišlo na pomoc téměř 300 bratrů a sester asi z pěti zemí, kteří sloužili jako dlouhodobí nebo krátkodobí mezinárodní dobrovolníci. Sousedé byli překvapeni, když viděli, že přijíždějí lidé z jiných zemí, aby pomáhali. Ještě více je udivilo, když se dozvěděli, že většina z nich přijela na vlastní náklady. K atmosféře mezinárodní jednoty přispěli také místní bratři a sestry.

Do projektu bylo zapojeno velké množství bratrů, kteří projevovali výborného ducha. Každý týden přicházelo z okolních sborů přibližně 600 dobrovolníků. Asi 30 procent práce vykonali právě tito dobrovolní pracovníci.

Filipínci jsou vysíláni jako mezinárodní služebníci

V průběhu výstavby odbočky se mezinárodní služebníci ze zahraničí dělili o své zkušenosti s filipínskými bratry. Hubertus Hoefnagels, který školil druhé, říká: „Mnozí místní bratři jsou velmi horliví a byli schopni uplatňovat, co se naučili.“ Výsledkem bylo to, že po dokončení projektu na Filipínách někteří z těchto vyškolených bratrů mohli být vysláni jako mezinárodní služebníci na stavby odboček do jiných zemí, zejména v jihozápadní Asii.

Jedním z nich byl Joel Moral z provincie Quezon. Když poprvé přišel na stavbu odbočky v Manile, myslel si, že zde bude pracovat jako dobrovolník jeden týden. Jeho pomoc však byla zapotřebí, a bratři ho poprosili, aby zůstal déle. Ačkoliv neměl ve stavebnictví žádné velké zkušenosti, práce na projektu odbočky mu umožnila rychle získat potřebné dovednosti tím, že se učil od mezinárodních služebníků z ciziny.

Ještě před tím, než skončil projekt na Filipínách, vyvstala potřeba pomoci při stavbě nové odbočky v Thajsku. Joel říká: „Nečekal jsem to, ale byl jsem do Thajska pozván. Moje zkušenost ze stavby na Filipínách mi velmi pomohla, abych byl jako mezinárodní pracovník dobře připraven.“ Na stavebním projektu v Thajsku pracoval více než rok.

Joshua a Sara Espirituovi se spolu seznámili při práci na stavbě filipínské odbočky. Krátce po zasvěcení se vzali a dali si za cíl sloužit společně jako mezinárodní služebníci. Po několika měsících byli pozváni, aby se podíleli na stavební práci v jiných zemích. Od té doby sloužili v pěti zemích — ve třech asijských a dvou afrických. O svých dřívějších zkušenostech z Filipín Joshua říká: „Když jsme spolupracovali s bratry ze zahraničí, naučili jsme se různým dovednostem, které teď můžeme předat druhým.“ Když spolupracovali s bratry v jiných zemích, říkali jim: „Nejsme tu napořád. V budoucnu budete v práci pokračovat vy.“ Joshua říká, jaký má cíl, když jede do zahraničí: „Nejedeme tam pouze pracovat, ale také proto, abychom bratry něco naučili.“

Cestování do jiných zemí samozřejmě vyžaduje přizpůsobivost. Jerry Ayura sloužil na několika místech včetně Thajska, Západní Samoy a Zimbabwe. Vypráví: „Poznal jsem, že Jehova používá lidi všeho druhu a jakéhokoli původu. Milujeme je, protože je miluje Jehova.“ Filipínští bratři jsou opravdu šťastní, že se mohou na Jehovově díle podílet v mezinárodním měřítku.