Svědkové z celého Německa se dobrovolně hlásili na pomoc se stavbou. Projevovali vynikající postoj. Na staveništi bylo denně v průměru 400 pracovníků, kteří zde pomáhali pravidelně, a zároveň přibližně 200 „dovolenkářů“. Za čtyři roky stavby se tam vystřídalo nejméně 15 000 svědků, kteří dobrovolně nabídli své služby.

Jeden bratr vypráví: „Práce postupovala kupředu bez ohledu na počasí, bez ohledu na potíže, ať bylo horko nebo chladno, či dokonce mrazivá zima. V době, kdy jiní práci zastavovali, my jsme právě začínali.“

Určitá pomoc přicházela i z jiných zemí. Jack a Nora Smithovi a jejich patnáctiletá dcerka Becky přijeli na pomoc až z Oregonu ve Spojených státech a nebylo to pro ně příliš daleko, že museli cestovat tisíce kilometrů. Byli na mezinárodním sjezdu v Mnichově, když se oznamovalo, že Společnost má v plánu postavit nový areál odbočky v Německu. Řekli si: „To by byla nádherná výsada pracovat na stavbě nového betelu!“ A přihlásili se. Jack vzpomíná: „V době, kdy jsme se účastnili práce na přípravě sjezdu v roce 1979, jsme dostali přihlášku a pozvání, abychom přijeli co nejdříve. Měli jsme takovou radost, že jsme se těžko dokázali soustředit na práci i na sjezd.“

Většinu prací se nám podařilo udělat si sami. Jeden bratr dosud s údivem říká: „Nikdo z nás neměl žádné zkušenosti s prací na takové velké stavbě, kde se stavební četa stále měnila. Často jsme si mysleli, že v té či oné oblasti budeme muset zastavit práci, protože jsme nemohli najít potřebné odborníky na určité obory. Ale mnohokrát jsme až v poslední chvíli náhle dostali přihlášku od bratra s potřebnou kvalifikací. Kvalifikovaní bratři se objevovali právě tehdy, kdy to bylo potřeba.“ Bratři na stavbě děkovali Jehovovi za vedení a požehnání.