Ethelin manžel zemřel po čtyřiceti pěti letech jejich manželství. Ethel se sice nevyhla zármutku, ale naučila se své emoce ovládat. Vysvětluje: „Stále se zaměstnávám tím, že něco dělám pro druhé. Například ráda druhé učím o Božích předsevzetích, která jsou v Bibli. Jedna mladá žena měla takovou radost z věcí, které se dovídala, že její ocenění pomohlo i mně, abych byla radostnější. Když se při vyučování druhých soustřeďuji na pozitivní věci v Bibli, pomáhá mi to vytlačit z mysli negativní myšlenky. Také za mnou přicházejí mladší ženy, abych jim pomohla s různými problémy, a když si povídáme o tom, jaké kladné věci mohou ve svém životě dělat, rovněž mi to pomáhá, abych negativní pocity překonala.“

Nita prošla sérií životních krizí, včetně toho, že jí zemřel manžel, a to mělo pochopitelně za následek hluboký zármutek a depresi. Časem se naučila tyto pocity ovládat: „Když mě přemáhá pocit smutku, hledám budující způsob, jak se odreagovat. Donutím se jít na procházku, zavolat laskavé přítelkyni, poslouchat hudbu nebo dělat cokoli, o čem ze zkušenosti vím, že to zmírňuje sklíčenost. Snažila jsem se jednat se sebou soucitně, tak, jak bych jednala s dobrým přítelem.“