Důkaz panenství. Po večeři odvedl muž svou nevěstu do svatební komnaty. (Ža 19:5; Joel 2:16) O svatební noci použili ženich s nevěstou buď nějakou látku, nebo oděv, na nichž pak ulpěly stopy krve, jež byly znamením dívčina panenství. Látku či oděv potom uschovali nebo předali rodičům nevěsty, protože pro dívku představovaly právní ochranu, pokud byla později obviněna, že před vstupem do manželství nebyla pannou nebo že byla prostitutkou. Jinak totiž mohla být ukamenována za to, že se vydávala za neposkvrněnou pannu, a za to, že přivedla velkou pohanu na dům svého otce. (5Mo 22:13–21) Tento zvyk schovávat látku použitou o svatební noci zachovávaly až donedávna některé národy na Středním východě.

Pokud manžel svou manželku formálně obvinil z toho, že v době uzavření manželství nebyla pannou, a pokud se toto obvinění prokázalo jako falešné, musel manžel zaplatit pokutu a nikdy se s manželkou nesměl rozvést. (5Mo 22:17–19)

Muž se ale nesměl rozvést, pokud dívku svedl před uzavřením manželství nebo pokud ji po uzavření manželství neoprávněně obvinil z toho, že se v době svatby lživě prohlašovala za pannu. (5Mo 22:13–19, 28, 29)