Kapitola 23

Druhá běda — vojska jízdy

1. Co se stalo, ačkoli se duchovenstvo snažilo kobylky vyhladit, a co naznačuje příchod dalších dvou běd?

OD ROKU 1919 působí duchovenstvu velké zneklidnění vpád symbolických kobylek do křesťanstva. Snaží se kobylky vyhladit, ale ty přicházejí dále a jsou stále silnější. (Zjevení 9:7) A to není vše. Jan píše: „Jedna běda pominula. Pohleďme, potom přicházejí další dvě bědy.“ (Zjevení 9:12) Křesťanstvo čekají ještě další trýznivé rány.

2. a) Co se děje, když šestý anděl troubí na trubku? b) Co znázorňuje „jeden hlas z rohů zlatého oltáře“? c) Proč je zde zmínka o čtyřech andělích?

² Co je zdrojem druhé bědy? Jan píše: „A šestý anděl zatroubil na svou trubku. A slyšel jsem jeden hlas z rohů zlatého oltáře, který je před Bohem, jak říká šestému andělovi, který měl trubku: ‚Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou spoutáni u velké řeky Eufratu.‘“ (Zjevení 9:13, 14) Uvolnění těchto andělů je odpovědí na hlas, který vychází od rohů zlatého oltáře. Je to zlatý oltář na kadidlo. Již dvakrát předtím bylo kadidlo na zlatých miskách a z tohoto oltáře spojeno s modlitbami svatých. (Zjevení 5:8; 8:3, 4) Tento jeden hlas tudíž představuje spojené modlitby svatých na zemi. Žádají, aby byli oni sami osvobozeni a mohli dále intenzívně sloužit jako Jehovovi „poslové“, což je základní význam řeckého slova, jež se zde překládá výrazem „andělé“. Proč se zde mluví o čtyřech andělích? Zdá se, že toto symbolické číslo naznačuje, že budou organizováni tak, aby propracovali celou zemi. — Zjevení 7:1; 20:8.

3. Jak byli ti čtyři andělé „spoutáni u velké řeky Eufratu“?

³ Jak byli tito andělé „spoutáni u velké řeky Eufratu“? Řeka Eufrat byla ve starověku severovýchodní hranicí země, kterou Jehova slíbil Abrahamovi. (1. Mojžíšova 15:18; 5. Mojžíšova 11:24) Andělé byli zřejmě drženi na hranicích své Bohem dané země neboli pozemské sféry činnosti, zdržováni, aby nevstoupili plně do služby, kterou jim Jehova připravil. Eufrat byl také význačně spojován s městem Babylónem a po pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. tam strávili tělesní Izraelité 70 let zajetí, „spoutáni u velké řeky Eufratu“. (Žalm 137:1) V roce 1919 byli duchovní Izraelité podobným způsobem „spoutáni“; byli sklíčeni a prosili Jehovu o vedení.

4. Jaké poslání mají tito čtyři andělé a jak bylo splněno?

⁴ Naštěstí může Jan oznámit: „A byli rozvázáni ti čtyři andělé, kteří jsou připraveni pro tu hodinu a den a měsíc a rok, aby zabili třetinu lidí.“ (Zjevení 9:15) Jehova dodržuje čas přesně. Má časový rozvrh a toho se drží. Tito poslové jsou tedy uvolněni přesně podle programu a včas, aby splnili to, co mají vykonat. Představ si, jak se radovali, když v roce 1919 vyšli z pout a byli připraveni k činnosti. Mají poslání, aby nejen trýznili, ale aby nakonec „zabili třetinu lidí“. To má vztah k ranám, které byly ohlášeny při prvních čtyřech zatroubeních a které postihly třetinu země, moře, tvorstva v moři, pramenů a řek a zdrojů nebeského světla. (Zjevení 8:7–12) Ti čtyři andělé jdou dále. ‚Zabíjejí‘ tím, že dokonale odhalují duchovně mrtvý stav křesťanstva. K tomu posloužila ohlašovaná oznámení od roku 1922 až dodnes.

5. Jaká byla v roce 1927 odezva na zvuk šesté trubky, pokud jde o křesťanstvo?

⁵ Vzpomeň, že nebeský anděl právě zatroubil na šestou trubku. Tomu odpovídal šestý ze série výročních mezinárodních sjezdů badatelů Bible, který se konal v Torontu, Ontario, v Kanadě. Program, který probíhal v neděli 24. července 1927, byl přenášen řetězem 53 rozhlasových stanic, což bylo do té doby nejrozsáhlejší spojení rozhlasových stanic. Pronesené poselství se dostalo snad k mnoha miliónům posluchačů. Nejprve bylo v mocné rezoluci odhaleno křesťanstvo jako duchovně mrtvé a bylo vyjádřeno pozvání: „V této dilematické hodině vybízí Jehova Bůh lidi, aby opustili a navždy zanechali ‚křesťanstvo‘ neboli ‚organizované křesťanství‘ a aby se od něho zcela odvrátili. . .; [ať] lidé věnují oddanost a věrnost svého srdce plně Jehovovi Bohu a jeho Králi a království.“ Následující veřejná přednáška měla název „Svoboda pro národy“. J. F. Rutherford pronesl tuto přednášku jako obvykle svým dynamickým způsobem odpovídajícím ‚ohni a dýmu a síře‘, které vidí dále Jan ve Zjevení.

6. Jak popisuje Jan vojenskou jízdu, kterou dále vidí?

⁶ „A počet vojsk jízdy byl dvě myriády myriád: slyšel jsem jejich počet. Koně a ty, kteří na nich seděli, jsem viděl ve vidění takto: Měli pancíře ohnivě červené a hyacintově modré a sírově žluté; hlavy koní byly jako hlavy lví a z jejich úst vycházel oheň a dým a síra. Těmi třemi ranami byla zabita třetina lidí, ohněm a dýmem a sírou, jež vycházely z jejich úst.“ — Zjevení 9:16–18.

7, 8. a) Pod vedením koho se jízda řítí vpřed? b) V jakém směru se tato jízda podobá předcházejícím kobylkám?

⁷ Tato jízda zřejmě burácí vpřed pod vedením čtyř andělů. To je podívaná, která opravdu vzbuzuje bázeň. Představ si, jak bys reagoval, kdyby útok takové jízdy směřoval proti tobě. Jen pohled na ni by naplnil tvé srdce strachem. Všiml sis však, jak se tato jízda podobá kobylkám, které ji předcházely? Kobylky byly jako koně; v této jízdě to jsou koně. Obojí tedy mají něco společného s teokratickým válečným tažením. (Přísloví 21:31) Kobylky měly zuby jako lvi. Koně v této jízdě mají hlavy jako lvi. Obojí tedy má spojitost s odvážným lvem z kmene Judy, Ježíšem Kristem, který je jejich vůdcem, velitelem a příkladem. — Zjevení 5:5; Přísloví 28:1.

⁸ Jak kobylky, tak i jízda se podílejí na Jehovově soudcovském díle. Kobylky se vynořily z dýmu, který byl pro křesťanstvo předzvěstí bědy a ničivého ohně; z úst koní vycházejí oheň, dým a síra. Kobylky měly železné pancíře, což naznačovalo, že mají srdce chránit nezlomnou oddaností ke spravedlnosti; jezdci mají pancíře červené, modré a žluté, což odpovídá ohni, kouři a síře smrtelných soudních poselství, která se řinou z úst koní. (Srovnej 1. Mojžíšovu 19:24, 28; Lukáše 17:29, 30.) Kobylky mají ocasy k trýznění jako štíři; koně mají ocasy jako hadi a mohou jimi zabíjet. Zdá se, že to, s čím začaly kobylky, vykonává dále ještě intenzívněji a k úplnému dovršení jízda.

9. Co symbolizuje tato jízda?

⁹ Co tedy znázorňuje tato jízda? Stejně jako začala pomazaná Janova třída s rozhlašováním oznámení o Jehovovu soudu v podobě božské pomsty proti křesťanstvu, a měla při tom autoritu ‚bodat a škodit‘, lze očekávat, že bude stejná žijící skupina použita k ‚zabíjení‘, to znamená k oznamování, že křesťanstvo a jeho duchovenstvo jsou duchovně zcela mrtví, Jehovou zavržení a připravení do „ohnivé pece“ věčného zničení. Celý Velký Babylón musí opravdu zaniknout. (Zjevení 9:5, 10; 18:2, 8; Matouš 13:41–43) Ale předtím, než bude křesťanstvo zničeno, užívá Janova třída „meč ducha, to je Boží slovo“ a odhaluje jím stav křesťanstva, který se podobá smrti. Čtyři andělé a jezdci na koních řídí toto obrazné zabíjení ‚třetiny lidí‘. (Efezanům 6:17; Zjevení 9:15, 18) To naznačuje, že tato děsivá skupina zvěstovatelů Království vyráží do bitvy správně organizována a pod teokratickým vedením a dohledem Pána Ježíše Krista.

Dvě myriády myriád

10. V jakém smyslu je počet jízdy dvě myriády myriád?

¹⁰ Jak mohou být této jízdy dvě myriády myriád? Jedna myriáda je doslova 10 000. Dvě myriády myriád by tedy obnášely 200 miliónů.a Je radostné, že jsou nyní milióny zvěstovatelů Království, ale jejich počet zdaleka nedosahuje sta miliónů. Vzpomeň si však na Mojžíšova slova ve 4. Mojžíšově 10:36: „Vrať se přece, Jehovo, k myriádám izraelských tisíců.“ (Srovnej 1. Mojžíšovu 24:60.) To by doslova znamenalo: ‚Vrať se přece, Jehovo, k desítkám miliónů Izraele.‘ V Mojžíšově době však bylo Izraelitů jen asi dva až tři milióny. Co tedy Mojžíš říkal? Bezpochyby měl na mysli, že mělo být Izraelitů bezpočet, ‚jako nebeských hvězd a jako zrnek písku, která jsou na mořském břehu‘, a tudíž je nebylo třeba počítat. (1. Mojžíšova 22:17; 1. Paralipomenon 27:23) Slova myriáda tedy užil k označení velkého, ale blíže neurčeného počtu. Proto například Bible česká překládá tento verš: „Usaď se zase, Hospodine, mezi četnými zástupy Izraelovými!“ To odpovídá druhé definici slova „myriáda“, jež je uvedena v řeckých a hebrejských slovnících: „nespočetné množství“, „množství“ a „neurčitě velký počet“. — Nový Thayerův řecko–anglický slovník Nového zákona; Geseniův Hebrejský a anglický slovník Starého zákona, přeložil Edward Robinson; J. B. Souček: Řecko–český slovník k Novému zákonu.

11. Co by bylo nutné, aby se z Janovy třídy staly i v symbolickém smyslu myriády?

¹¹ Ale členů Janovy třídy, kteří jsou ještě na zemi, je méně než 10 000 — méně než jedna doslovná myriáda. Jak mohou být přirovnáni k nespočetným tisícům jezdců? Nepotřebovali by nějakou posilu, aby se z nich staly myriády i v symbolickém smyslu? To skutečně potřebovali, a z Jehovovy nezasloužené laskavosti ji dostali. Odkud přišla?

12, 13. Jaký historický vývoj v letech 1918 až 1935 naznačuje, odkud přišla posila?

¹² V letech 1918 až 1922 začala Janova třída předkládat sklíčenému lidstvu šťastnou vyhlídku, že „milióny dnes žijících lidí nikdy nezemřou“. V roce 1923 bylo také oznámeno, že ovce z Matouše 25:31–34 zdědí pod Božím Královstvím život na zemi. Podobná naděje byla vyjádřena v brožuře Svoboda pro národy (angl.), jež vyšla při mezinárodním sjezdu v roce 1927. Začátkem třicátých let bylo ukázáno, že upřímná třída Jehonadabova a ‚lidé, kteří vzdychají a sténají‘ nad bědným duchovním stavem křesťanstva, jsou totožní se symbolickými ovcemi, jež mají vyhlídku na pozemský život. (Ezekiel 9:4; 2. Královská 10:15, 16) Strážná věž číslo 11a, 1934, ukazovala takovým osobám cestu k novodobým „útočištným městům“. Bylo v ní řečeno: „Údové třídy Jonadabovy zaslechli zvuk pozounu Božího a uposlechli výstrahy, proto se utekli do organizace Boží a přidružili se k lidu Božímu; a tam musí zůstati.“ — 4. Mojžíšova 35:6.

¹³ V roce 1935 byli členové této Jehonadabovy třídy výslovně pozváni k účasti na sjezdu svědků Jehovových ve Washingtonu, D. C., ve Spojených státech. Tam pronesl J. F. Rutherford v pátek 31. května svůj slavný proslov „Velký zástup“, v němž jasně ukázal, že tato skupina ze Zjevení 7:9 je totožná s ovcemi z Matouše 25:33 — že to je Bohu oddaná skupina s pozemskou nadějí. Jako předzvěst budoucích věcí bylo na tomto sjezdu pokřtěno 840 nových svědků, z nichž většina patřila k velkému zástupu.b

14. Měl mít velký zástup podíl na symbolickém útoku jízdy? Jaké rozhodnutí bylo vyjádřeno v roce 1963?

¹⁴ Má tento velký zástup nějaký podíl na útoku jízdy, který byl zahájen v roce 1922 a mimořádně zdůrazněn na sjezdu v Torontu v roce 1927? Rozhodně na něm podíl má, a to pod vedením čtyř andělů, pomazané Janovy třídy. Na sjezdu „Věčné dobré poselství“, který v roce 1963 prošel postupně celým světem, se velký zástup připojil k Janově třídě burcující rezolucí. V té bylo prohlášeno, že svět „stojí před světaširým soužením, podobným zemětřesení, jaké ještě nikdy nezažil, a všechno jeho zřízení a jeho dnešní náboženské město Babylón budou tak otřeseny, že se rozpadnou v trosky“. Bylo tam vyjádřeno rozhodnutí, že „budeme nadále zvěstovat všem lidem bez rozdílu ‚věčné dobré poselství‘ o Božím mesiášském Království a jeho soudní rozsudky, které jsou pro jeho nepřátele jako pohromy, ale jsou prováděny, aby byli osvobozeni lidé, kteří chtějí uctívat Boha, Stvořitele, duchem a pravdou“. Tato rezoluce byla nadšeně přijata na 24 sjezdech kolem celé zeměkoule celkem 454 977 účastníky, z nichž bylo více než 95 procent z velkého zástupu.

15. a) Jaké procento z pracovních sil, jež užívá Jehova v kazatelské službě, tvořil v roce 2005 velký zástup? b) Jak je v Ježíšově modlitbě u Jana 17:20, 21 vyjádřena jednota velkého zástupu s Janovou třídou?

¹⁵ Velký zástup nadále projevuje svou bezvýhradnou jednotu s Janovou třídou v tom, že společně vylévají tyto rány na křesťanstvo. V roce 2005 tvořil tento velký zástup více než 99,8 procenta všech pracovních sil, jež Jehova používá v poli. Jeho členové jsou celým srdcem v souladu s Janovou třídou, za niž se Ježíš modlil u Jana 17:20, 21: „Prosím nejen za ně, ale také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo; aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mě vyslal.“ Pomazaná Janova třída je pod Ježíšovým vedením v čele a velký zástup se s ní podílí na nejpustošivějším jezdeckém útoku celých lidských dějin.c

16. a) Jak popisuje Jan ústa a ocasy symbolických koní? b) Jak byla ústa Jehovova lidu připravena ke službě? c) Co odpovídá tomu, že „jejich ocasy jsou jako hadi“?

¹⁶ Tato jízda potřebuje k válečnému tažení vybavení. A Jehova se o ně opravdu podivuhodně postaral. Jan to popisuje: „Vždyť autorita těch koní je v jejich ústech a v jejich ocasech; neboť jejich ocasy jsou jako hadi a mají hlavy, a těmi škodí.“ (Zjevení 9:19) Jehova zmocnil své oddané, pokřtěné služebníky k této službě. Prostřednictvím školy teokratické služby a jiných sborových shromáždění a škol je učí, jak mají kázat slovo, aby mohli mluvit s autoritou, ‚jazykem poučených‘. Vložil jim do úst svá slova a vyslal je, aby oznamovali jeho soudy „veřejně a dům od domu“. (2. Timoteovi 4:2; Izajáš 50:4; 61:2; Jeremjáš 1:9, 10; Skutky 20:20) Janova třída a velký zástup za sebou zanechávají bodavé poselství, jež odpovídá ‚ocasům‘, a to v podobě miliard Biblí, knih, brožur a časopisů, které během let rozšířili. Jejich odpůrcům, kteří jsou informováni o nadcházející ‚škodě‘ od Jehovy, opravdu připadají tato jízdní vojska jako dvě myriády myriád. — Srovnej Joela 2:4–6.

17. Účastní se svědkové Jehovovi útoku této jízdy v zemích, kde nemůže být rozšiřována literatura, protože je tam dílo zakázáno? Vysvětli to.

¹⁷ Velice horlivým oddílem této jízdy jsou bratři v zemích, kde je dílo svědků Jehovových zakázáno. Jako ovce mezi vlky musí být „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. Poslouchají Jehovu, a proto nemohou přestat mluvit o věcech, které viděli a slyšeli. (Matouš 10:16; Skutky 4:19, 20; 5:28, 29, 32) Mají málo tištěného materiálu, který by mohli veřejně rozšiřovat, nebo nemají žádný. Ale máme se proto domnívat, že se nepodílejí na útoku této jízdy? To si rozhodně nesmíme myslet. Mají ústa a autoritu od Jehovy, aby jich užívali k vyjadřování Boží pravdy. Činí to příležitostně a přesvědčivě, zavádějí studia Bible a „mnohé přivádějí ke spravedlnosti“. (Daniel 12:3) Ačkoli snad nebodají svými ocasy v tom smyslu, že by za sebou zanechávali literaturu zasazující tvrdé údery, přece z jejich úst vychází symbolický oheň, dým a síra, když vydávají taktně a s rozlišovací schopností svědectví o Jehovovu nadcházejícím dni ospravedlnění.

18. V kolika jazycích a v jakém počtu rozšířila tato jízda v tištěné podobě poselství, jež působí jako rána?

¹⁸ Na jiných místech literatura Království nadále odhaluje babylónské nauky a způsoby křesťanstva a působí mu v symbolickém smyslu zaslouženou škodu. Tato početná jízda používá moderní tiskařské metody, a proto byla během 68 let do roku 2005 schopna rozšířit ve více než 450 jazycích světa miliardy Biblí, knih, časopisů a brožur — mnohokrát více, než jsou doslovné dvě myriády myriád. Kolik jen bodnutí způsobily tyto ocasy!

19, 20. a) Jak reagovaly některé země mimo sféru křesťanstva, ačkoli zvláštním terčem poselství, jež se podobá ráně, je křesťanstvo? b) Jak popisuje Jan reakci lidí všeobecně?

¹⁹ Jehovovým předsevzetím bylo, aby tato poselství podobná ranám ‚zabila třetinu lidí‘. Zvláštním terčem tohoto poselství však bylo křesťanstvo. Zasáhlo však i země mimo křesťanstvo, včetně mnoha zemí, v nichž je dobře známo, jak pokrytecká jsou náboženství křesťanstva. Přiblížili se lidé v těchto zemích k Jehovovi, když viděli rány způsobené této zkažené náboženské organizaci? Mnozí lidé se přiblížili. Mezi mírnými a milými lidmi, kteří žijí mimo sféru vlivu křesťanstva, se projevila pohotová odezva. Ale o reakci lidí všeobecně Jan píše: „Ale ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmi ranami, nečinili pokání ze skutků svých rukou, takže by neuctívali démony a modly ze zlata a stříbra a mědi a kamene a dřeva, které nemohou vidět ani slyšet ani chodit; a nečinili pokání ze svých vražd ani ze svých spiritistických zvyklostí ani ze svého smilstva ani ze svých krádeží.“ (Zjevení 9:20, 21) Takoví nekajícní lidé se v celosvětovém měřítku neobrátí. Všichni, kteří setrvávají na svých zkažených cestách, budou stát ve velkém dni Jehovova ospravedlnění před Jehovovým nepříznivým rozsudkem. Ale „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne“. — Joel 2:32; Žalm 145:20; Skutky 2:20, 21.

²⁰ Dosud jsme se zabývali částí druhé bědy. Mají přijít ještě další události, než tato běda skončí. Uvidíme to v následujících kapitolách.

[Poznámky pod čarou]

Kapitola 24

Sladké i hořké poselství

Vidění 6 — Zjevení 10:1–11:19

Námět: Vidění malého svitku; zážitky v chrámu; zatroubení sedmé trubky.

Doba splňování: Od dosazení Ježíše na trůn v roce 1914 do velkého soužení.

1, 2. a) K čemu vedla druhá běda a kdy bude prohlášeno, že tato běda pominula? b) Koho nyní Jan vidí sestupovat z nebe?

DRUHÁ běda je pustošivá. Postihuje křesťanstvo a jeho vůdce, „třetinu lidí“, kteří jsou tím odhaleni jako duchovně mrtví. (Zjevení 9:15) Jan si jistě kladl otázku, co asi přinese třetí běda. Ale počkejme! Druhá běda ještě neskončila — dokud nedosáhneme vyvrcholení zaznamenaného ve Zjevení 11:14. Než k tomu dojde, je Jan svědkem obratu událostí, v nichž má sám aktivní úlohu. Nejprve vidí něco, co vyvolává posvátnou bázeň:

² „A viděl jsem jiného silného anděla, oděného oblakem, jak sestupuje z nebe, a nad jeho hlavou byla duha a jeho obličej byl jako slunce a jeho nohy byly jako ohnivé sloupy.“ — Zjevení 10:1.

3. a) Kdo je tento ‚silný anděl‘? b) Jaký význam má duha nad jeho hlavou?

³ Kdo je tento ‚silný anděl‘? Je to zřejmě oslavený Ježíš Kristus v jiné úloze. Je oděn oblakem neviditelnosti, což nám připomíná Janova dřívější slova o Ježíšovi: „Pohleďte, přichází s oblaky a uvidí ho každé oko, a ti, kteří ho probodli.“ (Zjevení 1:7; srovnej Matouše 17:2–5.) Duha nad jeho hlavou nám připomíná Janovo dřívější vidění Jehovova trůnu s ‚duhou, vzhledem jako smaragd‘. (Zjevení 4:3; srovnej Ezekiela 1:28.) Ta duha naznačovala důstojnost a pokoj obklopující Jehovův trůn. Stejně i tato duha nad andělovou hlavou ukazuje, že to je posel míru, Jehovův předpověděný „Kníže pokoje“. — Izajáš 9:6, 7.

4. Co znamená, že a) obličej tohoto silného anděla je „jako slunce“? b) nohy tohoto anděla jsou „jako ohnivé sloupy“?

⁴ Obličej tohoto silného anděla byl „jako slunce“. V dřívějším vidění Ježíše v nebeském chrámu si Jan povšiml, že měl Ježíš vzhled „jako slunce, když září ve své síle“. (Zjevení 1:16) Ježíš, jako „slunce spravedlnosti“, září s uzdravením na svých křídlech ve prospěch těch, kteří se bojí Jehovova jména. (Malachiáš 4:2) Nádherný je nejen obličej tohoto anděla, ale i jeho nohy, které jsou „jako ohnivé sloupy“. Zaujímá pevný postoj jako ten, jemuž Jehova dal ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘. — Matouš 28:18; Zjevení 1:14, 15.

5. Co vidí Jan v ruce tohoto silného anděla?

⁵ Jan pozoruje dále: „A v ruce měl malý otevřený svitek. A postavil pravou nohu na moře, ale levou na zem.“ (Zjevení 10:2) Další svitek? Ano, ale tentokrát není zapečetěný. Můžeme společně s Janem očekávat, že brzo uvidíme další vzrušující odhalení. Nejprve však je nám vylíčen rámec toho, co má nastat.

6. a) Proč je vhodné, že jsou Ježíšovy nohy na zemi i na moři? b) Kdy se zcela splnil Žalm 8:5–8; 8:6–9, KB?

⁶ Věnujme se popisu Ježíše. Jeho ohnivé nohy jsou na zemi a na moři, nad nimiž má nyní plnou autoritu. Právě tak je to řečeno v prorockém žalmu: „A [Jehovo] udělal jsi ho [Ježíše] rovněž o něco menšího, než jsou ti podobní Bohu, a potom jsi ho korunoval slávou a nádherou. Necháváš ho panovat nad díly svých rukou, všechno jsi mu položil pod nohy: malý skot a voly, ty všechny, a také zvířata širého pole, nebeské ptáky a mořské ryby, všechno, co prochází mořskými stezkami.“ (Žalm 8:5–8; 8:6–9, KB; viz též Hebrejcům 2:5–9.) Tento žalm se zcela splnil v roce 1914, kdy byl Ježíš dosazen jako Král Božího Království a kdy začal čas konce. To, co vidí Jan v tomto vidění, má tedy své uplatnění od toho roku. — Žalm 110:1–6; Skutky 2:34–36; Daniel 12:4.

Sedm hromů

7. Jak volá silný anděl a co znamená jeho volání?

⁷ Janovo uvažování o tomto silném andělovi přerušuje sám anděl. „A [anděl] vykřikl silným hlasem, právě jako když řve lev. A když vykřikl, sedm hromů vydalo své vlastní hlasy.“ (Zjevení 10:3) Takové silné volání jistě upoutalo Janovu pozornost a potvrdilo, že Ježíš je skutečně „lev, který je z kmene Judy“. (Zjevení 5:5) Jan si byl snad také vědom toho, že je někdy i o Jehovovi řečeno, že „zařve“. Jehovovo zařvání prorocky ohlašuje opětovné shromáždění duchovního Izraele a příchod ničivého ‚Jehovova dne‘. (Ozeáš 11:10; Joel 3:14, 16; Amos 1:2; 3:7, 8) Je tedy zřejmé, že když tento silný anděl křičí, jako když řve lev, je to předzvěstí podobně velkých událostí, jež mají nastat na moři a na zemi. Je to výzva, aby promluvilo sedm hromů.

8. Co jsou ‚hlasy sedmi hromů‘?

⁸ Jan slyšel již předtím hromy vycházející přímo od Jehovova trůnu. (Zjevení 4:5) Kdysi v době Davidově se někdy o doslovném hromu mluvilo jako o ‚Jehovovu hlasu‘. (Žalm 29:3) Když Jehova v době Ježíšovy pozemské služby slyšitelně oznamoval své předsevzetí, že oslaví své jméno, pro mnohé to znělo jako hrom. (Jan 12:28, 29) Je tedy rozumné z toho vyvozovat, že ‚hlasy sedmi hromů‘ znamenají Jehovův vlastní výrok o jeho předsevzetích. To, že bylo hromů „sedm“, naznačuje, že Jan slyšel vše.

9. Co přikazuje hlas z nebe?

⁹ Ale slyš! Zaznívá jiný hlas. Přináší příkaz, který musí Janovi připadat zvláštní: „A když těch sedm hromů mluvilo, již jsem chtěl psát; ale slyšel jsem hlas z nebe, který řekl: ‚Zapečeť, co mluvilo sedm hromů, a nezapisuj to.‘“ (Zjevení 10:4) Jan jistě dychtí po tom, aby slyšel a zaznamenal tato hřmějící poselství, stejně jako dnes Janova třída dychtivě čeká na to, až Jehova odhalí své božské záměry, aby byly uveřejněny. Taková zjevení však přicházejí teprve v Jehovově ustanoveném čase. — Lukáš 12:42; viz též Daniela 12:8, 9.

Ukončení posvátného tajemství

10. Při kom přísahá silný anděl a na jaké prohlášení?

¹⁰ Mezitím měl Jehova pro Jana jiný úkol. Když zaznělo sedm hromů, promlouvá opět silný anděl: „A anděl, kterého jsem viděl, jak stojí na moři a na zemi, pozvedl pravici k nebi a při Tom, který žije po celou věčnost, který stvořil nebe a věci v něm, a zemi a věci na ní, a moře a věci v něm, přísahal: ‚Již nebude odklad.‘“ (Zjevení 10:5, 6) Při kom tento silný anděl přísahá? Oslavený Ježíš nepřísahá sám při sobě, ale při nejvyšší autoritě ze všech, při Jehovovi, nesmrtelném Stvořiteli nebe a země. (Izajáš 45:12, 18) Touto přísahou ujišťuje anděl Jana, že z Boží strany již nebude žádný další odklad.

11, 12. a) Co je míněno tím, že již „nebude odklad“? b) Co je dovedeno do konce?

¹¹ Řecké slovo, které je zde přeloženo výrazem „odklad“ je chronos, jež doslova znamená „čas“. Někteří se proto domnívají, že by mělo být toto andělovo prohlášení přeloženo: „Nebude již více čas“, jako by měl skončit čas, jak jej známe dnes. Ale slovo chronos je zde použito bez určitého členu. Neznamená tedy čas všeobecně, ale spíše „nějaký čas“ neboli „časové období“. Jinými slovy, nebude již žádné další časové období (neboli odklad) od Jehovy. Řecké sloveso odvozené od slova chronos je použito také v Hebrejcům 10:37, kde Pavel cituje z Habakuka 2:3, 4 a píše, že „ten, kdo přichází,. . . nebude otálet“.

¹² „Již nebude odklad“ — jak výstižně dnes platí tato slova na stárnoucí Janovu třídu! V jakém ohledu již nebude odklad? Jan nás informuje: „Ale ve dnech, kdy zaduje sedmý anděl, až se přichystá zatroubit na svou trubku, je opravdu dovedeno do konce Boží posvátné tajemství podle dobré zprávy, kterou oznámil svým vlastním otrokům, prorokům.“ (Zjevení 10:7) Nadešel Jehovův čas k tomu, aby bylo posvátné tajemství dovedeno k šťastnému vyvrcholení, a to s nádherným úspěchem!

13. Co je Boží posvátné tajemství?

¹³ Co je toto posvátné tajemství? Týká se semene, které bylo poprvé zaslíbeno v Edenu a o němž se prokázalo, že to je v prvé řadě Ježíš Kristus. (1. Mojžíšova 3:15; 1. Timoteovi 3:16) Má také něco společného s totožností ženy, z níž toto semeno pochází. (Izajáš 54:1; Galaťanům 4:26–28) Dále zahrnuje i druhotné členy třídy semene a Království, v němž toto semeno panuje. (Lukáš 8:10; Efezanům 3:3–9; Kolosanům 1:26, 27; 2:2; Zjevení 1:5, 6) Dobrá zpráva o tomto jedinečném nebeském Království musí být kázána během času konce po celé zemi. — Matouš 24:14.

14. Proč je třetí běda uvedena do souvislosti s Božím Královstvím?

¹⁴ Je to jistě ta nejlepší dobrá zpráva. A přece je ve Zjevení 11:14, 15 třetí běda spojená s Královstvím. Proč? Protože pro ty z lidstva, kteří dávají přednost Satanovu světu, je rozhlašování dobré zprávy o tom, že je dovedeno do konce Boží posvátné tajemství — že je totiž Boží mesiášské Království zde —, bolestnou zprávou. (Srovnej 2. Korinťanům 2:16.) Znamená to, že světové uspořádání, které se jim tak líbí, očekává zakrátko zničení. Hlasy sedmi hromů, jež obsahují takové osudné bouřlivé varování, se stávají jasnějšími a hlasitějšími, jak se přibližuje Jehovův velký den pomsty. — Sefanjáš 1:14–18.

Otevřený svitek

15. Co říkají Janovi hlasy z nebe a silný anděl a jak to na Jana působí?

¹⁵ Zatímco Jan čeká na zatroubení této sedmé trubky a na ukončení Božího posvátného tajemství, dostává další úkol: „A hlas, který jsem slyšel z nebe, se mnou opět mluví a říká: ‚Jdi, vezmi otevřený svitek, který je v ruce anděla, jenž stojí na moři a na zemi.‘ A odešel jsem k andělovi a pověděl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. A řekl mi: ‚Vezmi ho a sněz, a v tvém břiše způsobí hořkost, ale v tvých ústech bude sladký jako med.‘ A vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a snědl jsem ho, a v mých ústech byl sladký jako med; ale když jsem ho snědl, v mém břiše způsobil hořkost. A říkají mi: ‚Musíš opět prorokovat vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům.‘“ — Zjevení 10:8–11.

16. a) Jakou zkušenost podobnou Janově měl prorok Ezekiel? b) Proč Janovi chutnal malý svitek sladce, ale proč byl hořký, když jej měl strávit?

¹⁶ Janův zážitek je dosti podobný tomu, co zažil prorok Ezekiel, když byl ve vyhnanství v babylónské zemi. Také on dostal příkaz, aby snědl svitek, který v jeho ústech chutnal sladce. Ale když mu naplnil žaludek, vyvolal v něm odpovědnost, aby předpověděl hořké věci pro vzpurný dům izraelský. (Ezekiel 2:8–3:15) Otevřený svitek, který dává Ježíš Kristus Janovi, je rovněž božské poselství. Jan má kázat vzhledem „k lidem a národům a jazykům a mnoha králům“. Sytit se tímto svitkem je pro něj sladké, protože svitek pochází z božského zdroje. (Srovnej Žalm 119:103; Jeremjáše 15:15, 16.) Ale shledává — podobně jako kdysi Ezekiel —, že je obtížné ho strávit, protože jsou v něm předpověděny pro vzpurné lidi nechutné věci. — Žalm 145:20.

17. a) Kdo říká Janovi, aby „opět“ prorokoval, a co to znamená? b) Kdy se měl splnit dramatický obraz, který viděl Jan?

¹⁷ Ti, kteří říkají Janovi, aby prorokoval, jsou opět bezpochyby Jehova Bůh a Ježíš Kristus. Ačkoli je Jan ve vyhnanství na ostrově Patmu, předtím již prorokoval o lidech, národech, jazycích a králích prostřednictvím poučení, které bylo až do této chvíle obsaženo v knize Zjevení. Slovo „opět“ znamená, že musí zapsat a uveřejnit zbytek informací zaznamenaných v knize Zjevení. Ale pamatuj na to, že se zde Jan skutečně sám účastní prorockého vidění. To, co zaznamenává, je vlastně proroctví, jež se mělo splňovat po roce 1914, až silný anděl zaujme své postavení na zemi a na moři. Co tedy znamená toto dramatické znázornění pro dnešní Janovu třídu?

Malý svitek dnes

18. Jak se Janova třída na začátku Pánova dne zajímala o knihu Zjevení?

¹⁸ To, co Jan vidí, předstiňuje pozoruhodné zážitky Janovy třídy na počátku Pánova dne. Tehdy měla neúplné porozumění Jehovovým předsevzetím, včetně toho, co znamená těchto sedm hromů. Hluboce se však zajímali o Zjevení a Charles Taze Russell komentoval za svého života mnoho jeho částí. Po jeho smrti v roce 1916 bylo sebráno několik jeho spisů a byly vydány v knize Ukončené tajemství. Během doby se však ukázalo, že tato kniha není uspokojivým vysvětlením Zjevení. Na přesné porozumění této inspirované zprávě musel ostatek Kristových bratrů čekat o něco déle, dokud se nezačala tato vidění splňovat.

19. a) Jak Jehova Bůh používal Janovu třídu ještě předtím, než byly plně zveřejněny hlasy sedmi hromů? b) Kdy dostala Janova třída otevřený malý svitek a co to pro ni znamenalo?

¹⁹ Ale Jehova je používal, podobně jako Jana, ještě předtím, než byly plně zveřejněny hlasy sedmi hromů. Pilně kázali již 40 let před rokem 1914 a během první světové války usilovali o to, aby zůstali v činnosti. Prokázalo se, že právě je nachází Pán při svém příchodu, jak dávají domácím služebníkům pokrm v pravý čas. (Matouš 24:45–47) V roce 1919 byl tedy právě jim dán otevřený malý svitek — neboli otevřené poselství, které má být kázáno lidstvu. Podobně jako Ezekiel, měli i oni poselství pro nevěrnou organizaci — křesťanstvo —, která tvrdila, že slouží Bohu, ale ve skutečnosti mu nesloužila. Podobně jako Jan museli kázat ještě dál vzhledem k „lidem a národům a jazykům a mnoha králům“.

20. Co znázorňuje, že Jan snědl svitek?

²⁰ To, že Jan svitek snědl, znázornilo, že Ježíšovi bratři přijali tento úkol. Stal se jejich součástí do té míry, že se nyní ztotožnili s touto částí Božího inspirovaného Slova a čerpali z něho výživu. Ale to, co měli kázat, obsahovalo projevy Jehovových soudů, jež byly pro mnohé lidi nechutné. K tomu patřily i rány předpověděné v 8. kapitole Zjevení. Pro tyto upřímné křesťany však bylo sladké znát tyto soudy a uvědomovat si, že je opět Jehova používá k jejich oznamování. — Žalm 19:9, 10; 19:10, 11, KB.

21. a) Jak se poselství malého svitku stává sladkým i pro velký zástup? b) Proč je dobrá zpráva špatnou zprávou pro odpůrce?

²¹ Během doby se poselství tohoto svitku stalo také sladkým ‚velkému zástupu. . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků‘, o nichž bylo shledáno, že vzdychají pro odporné věci, jež se dějí v křesťanstvu. (Zjevení 7:9; Ezekiel 9:4) Také oni usilovně ohlašují dobrou zprávu a používají sladkých, líbezných slov, když popisují Jehovovo nádherné uspořádání pro křesťany podobné ovcím. (Žalm 37:11, 29; Kolosanům 4:6) Ale pro odpůrce to je špatná zpráva. Proč? Znamená, že svět, ve který doufají — a který jim snad dokonce přinesl i přechodné uspokojení — přestane existovat. Pro ně je dobrá zpráva předzvěstí záhuby. — Filipanům 1:27, 28; srovnej 5. Mojžíšovu 28:15; 2. Korinťanům 2:15, 16.

Kapitola 25

Oživení dvou svědků

1. K čemu vyzývá Jana silný anděl?

NEŽ s konečnou platností pomine druhá běda, vyzývá silný anděl Jana, aby se podílel na jiném prorockém znázornění, tentokrát ve spojení s chrámem. (Zjevení 9:12; 10:1) Jan o tom říká: „A byl mi dán rákos podobný prutu, když řekl: ‚Vstaň a změř Boží chrámovou svatyni a oltář a ty, kteří v ní uctívají.‘“ — Zjevení 11:1.

Chrámová svatyně

2. a) Která chrámová svatyně měla trvat dále až do naší doby? b) Kdo je velekněz chrámové svatyně a co je její Nejsvětější?

² Chrám, o němž je zde zmínka, nemůže být žádný doslovný chrám v Jeruzalémě, protože poslední z těchto chrámů zničili Římané v roce 70 n. l. Apoštol Pavel však ukázal, že ještě před tímto zničením se objevila jiná chrámová svatyně, která měla trvat až do naší doby. Byl to velký duchovní chrám, který splňoval prorocké symboly, jež poskytoval svatostánek a později chrámy vystavěné v Jeruzalémě. Je to ‚pravý stan, který postavil Jehova, a ne člověk‘ a jeho veleknězem je Ježíš, o němž Pavel říká, že se již „posadil po pravici trůnu Majestátu v nebesích“. Jeho Nejsvětější je místem Jehovovy přítomnosti v samotném nebi. — Hebrejcům 8:1, 2; 9:11, 24.

3. Co bylo ve svatostánku znázorněno a) oponou oddělující Nejsvětější od Svaté? b) oběťmi zvířat? c) obětním oltářem?

³ Apoštol Pavel vysvětluje, že opona svatostánku, která oddělovala Nejsvětější od oddělení Svaté, znázorňuje Ježíšovo tělo. Když Ježíš obětoval svůj život, roztrhla se tato opona vedví, čímž bylo ukázáno, že Ježíšovi již tělo nepřekáželo ve vstupu do Jehovovy přítomnosti v nebi. Na základě Ježíšovy oběti mají pomazaní nižší kněží, kteří zemřou ve věrnosti, také v patřičném čase přijít do nebe. (Matouš 27:50, 51; Hebrejcům 9:3; 10:19, 20) Pavel také zdůrazňuje, že stálé oběti zvířat ve svatostánku poukazovaly dopředu na Ježíšovu jednu oběť jeho dokonalého lidského života. Obětní oltář na nádvoří znázorňoval Jehovovo opatření odpovídající jeho vůli, aby mohla být přijata Ježíšova oběť ve prospěch „mnohých“ — jak pomazaných, tak později i jiných ovcí — „k záchraně pro ty, kteří ho vážně očekávají“. — Hebrejcům 9:28; 10:9, 10; Jan 10:16.

4. Co bylo symbolizováno a) Svatým místem? b) vnitřním nádvořím?

⁴ Z této božsky inspirované informace můžeme vyvodit závěr, že Svaté místo ve svatostánku symbolizuje svatý stav, z něhož se nejprve těšil Kristus a potom pomazaní členové královského kněžstva 144 000, dokud jsou ještě na zemi a než vstoupí skrze „oponu“. (Hebrejcům 6:19, 20; 1. Petra 2:9) Dobře je tím znázorněno, že byli přijati jako Boží duchovní synové, stejně jako Bůh uznal Ježíše po jeho křtu v Jordánu v roce 29 n. l. za svého Syna. (Lukáš 3:22; Římanům 8:15) A co lze říci o vnitřním nádvoří, o jediné části svatostánku, kterou mohli pozorovat nekněžští Izraelité a kde se přinášely oběti? To znázorňuje stav dokonalosti člověka Ježíše, který ho činil způsobilým, aby obětoval svůj život za lidstvo. Znázorňuje také spravedlivé postavení, z něhož se jako svatí těší jeho pomazaní následovníci, dokud jsou na zemi, neboť je jim přičteno na základě Ježíšovy oběti.a — Římanům 1:7; 5:1.

Měření chrámové svatyně

5. Jaký význam mělo v proroctvích hebrejských Písem a) měření Jeruzaléma? b) měření chrámu, o němž měl Ezekiel vidění?

⁵ Janovi je řečeno, aby ‚změřil Boží chrámovou svatyni a oltář a ty, kteří v ní uctívají‘. Co to znamená? V proroctvích Hebrejských písem poskytovalo takové měření záruku, že se bude postupovat podle práva, a to na základě Jehovových dokonalých měřítek. Za dnů zlého krále Manaseho dosvědčilo prorocké měření Jeruzaléma nezměnitelný rozsudek, že má být toto město zničeno. (2. Královská 21:13; Nářky 2:8) Ale později, když viděl Jeremjáš měření Jeruzaléma, bylo to potvrzením toho, že bude město znovu postaveno. (Jeremjáš 31:39; viz též Zecharjáše 2:2–8.) Podobně také rozsáhlé a podrobné měření chrámu ve vidění, čehož byl svědkem Ezekiel, bylo pro židovské vyhnance v Babylóně zárukou, že bude v jejich vlasti obnoveno pravé uctívání. Bylo to také připomínkou, že Izrael musí vzhledem ke svým chybám nadále odpovídat Božím svatým měřítkům. — Ezekiel 40:3, 4; 43:10.

6. Znamením čeho je to, že bylo Janovi řečeno, aby změřil chrámovou svatyni a kněze, kteří v ní uctívají? Vysvětli to.

⁶ Když tedy Jan dostává příkaz, aby změřil chrámovou svatyni a kněze, kteří v ní uctívají, je to opět znamení, že nic nemůže zabránit splnění Jehovových předsevzetí ohledně chrámového uspořádání a těch, kteří s ním jsou spojeni, a že se blíží vyvrcholení těchto předsevzetí. Nyní, kdy byly všechny věci položeny pod nohy Jehovova silného anděla, nadešel čas, aby byla „hora Jehovova domu“ „pevně založena nad vrcholkem hor“. (Izajáš 2:2–4) Po všech těch staletích odpadnutí křesťanstva musí být vyvýšeno Jehovovo čisté uctívání. A je také čas, aby ti z Ježíšových věrných bratrů, kteří zemřeli, byli vzkříšeni do ‚Svatého svatých‘. (Daniel 9:24; 1. Tesaloničanům 4:14–16; Zjevení 6:11; 14:4) A poslední zapečetění ‚otroci našeho Boha‘ na zemi musí být měřeni podle božských měřítek, aby byli jako Božím duchem zplození Boží synové způsobilí pro své trvalé místo v chrámovém uspořádání. Dnešní Janova třída si je plně vědoma těchto svatých měřítek a je rozhodnuta jim vyhovovat. — Zjevení 7:1–3; Matouš 13:41, 42; Efezanům 1:13, 14; srovnej Římanům 11:20.

Pošlapávání nádvoří

7. a) Proč je Janovi řečeno, aby neměřil nádvoří? b) Kdy bylo svaté město pošlapáváno 42 měsíců? c) Jak se duchovenstvo křesťanstva nedrželo po 42 měsíců Jehovových spravedlivých měřítek?

⁷ Proč bylo Janovi zakázáno, aby měřil nádvoří? Říká nám to slovy: „Ale nádvoří, které je vně chrámové svatyně, to zcela vyvrhni a neměř je, protože bylo dáno národům a budou nohama pošlapávat svaté město dvaačtyřicet měsíců.“ (Zjevení 11:2) Povšimli jsme si, že vnitřní nádvoří znázorňuje spravedlivé postavení duchem zplozených křesťanů na zemi. Jak uvidíme, je zde odkaz na doslovných 42 měsíců, od prosince 1914 do června 1918, kdy byli všichni, kteří se prohlašovali za křesťany, podrobeni přísné zkoušce. Budou se během těchto válečných let držet Jehovových spravedlivých měřítek? Většinou se jich nedrželi. Duchovenstvo křesťanstva jako celek postavilo nacionalismus před poslušnost božského zákona. Na obou stranách ve válce, která probíhala hlavně v křesťanstvu, hnalo duchovenstvo svým kázáním mladé muže do zákopů. Milióny lidí byly pobity. Do roku 1918, kdy začal soud od Božího domu, byly do krveprolévání zapojeny již i Spojené státy americké, a duchovenstvo celého křesťanstva si přivodilo vinu krve, která stále ještě volá o božskou pomstu. (1. Petra 4:17) Byli natrvalo a nezvratně vyvrženi. — Izajáš 59:1–3, 7, 8; Jeremjáš 19:3, 4.

8. Co si uvědomili mnozí badatelé Bible během první světové války, ale co plně nechápali?

⁸ Ale co ta malá skupina badatelů Bible? Měli být měřeni okamžitě v roce 1914 podle toho, zda se drží Božích měřítek? Ne. Také oni musí být zkoušeni stejně jako všichni, kteří se v křesťanstvu prohlašují za křesťany. Byli ‚zcela vyvrženi a dáni národům‘, aby byli těžce zkoušeni a pronásledováni. Mnozí z nich si uvědomili, že nemají jít a zabíjet své bližní, ale ještě plně nechápali, co znamená křesťanská neutralita. (Micheáš 4:3; Jan 17:14, 16; 1. Jana 3:15) Pod tlakem ze strany národů se někteří dopustili kompromisu.

9. Co je svaté město, které pošlapávaly národy, a kdo na zemi zastupuje toto město?

⁹ Ale jak se stalo, že tyto národy nohama pošlapávaly svaté město? To se očividně nevztahuje na Jeruzalém, který byl zničen více než 25 let předtím, než bylo napsáno Zjevení. Svatým městem je spíše Nový Jeruzalém, popsaný později ve Zjevení, který je nyní představován na zemi zbytkem pomazaných křesťanů na vnitřním chrámovém nádvoří. Časem se i ti stanou částí velkého města. Jestliže jsou pošlapáváni oni, je to totéž, jako by bylo pošlapáváno samotné město. — Zjevení 21:2, 9–21.

Dva svědkové

10. Co mají dělat Jehovovi věrní svědkové, zatímco jsou pošlapáváni?

¹⁰ I když byli tito věrní pošlapáváni, přece nepřestali být Jehovovými věrnými svědky. Proto proroctví dále říká: „‚A chci způsobit, aby moji dva svědkové prorokovali oblečeni v pytlovině tisíc dvě stě šedesát dnů.‘ Ti jsou znázorněni dvěma olivovníky a dvěma svícny a stojí před Pánem země.“ — Zjevení 11:3, 4.

11. Co znamenalo pro věrné pomazané křesťany, že mají prorokovat „v pytlovině“?

¹¹ Tito věrní pomazaní křesťané potřebovali vlastnost vytrvalosti, protože měli prorokovat „v pytlovině“. Co to znamenalo? V biblických dobách symbolizovala pytlovina často truchlení. Oblékala se na znamení hlubokého zármutku nebo sklíčenosti. (1. Mojžíšova 37:34; Job 16:15, 16; Ezekiel 27:31) Pytlovina byla spojena s truchlivými poselstvími zkázy nebo zármutku, jež měli ohlašovat Boží proroci. (Izajáš 3:8, 24–26; Jeremjáš 48:37; 49:3) Nošení pytloviny mohlo naznačovat pokoru nebo pokání v souvislosti s božským varováním. (Jonáš 3:5) Jestliže byli tito dva svědkové oblečeni v pytlovině, naznačuje to zřejmě, že pokorně a vytrvale oznamovali Jehovovy soudy. Byli svědky, kteří ohlašovali den pomsty, jenž přinese truchlení také národům. — 5. Mojžíšova 32:41–43.

12. Proč se zdá, že období, kdy mělo být svaté město pošlapáváno, je doslovné?

¹² Janova třída měla kázat toto poselství po přesně stanovenou dobu: 1 260 dnů neboli 42 měsíců, stejně dlouho, jak dlouho mělo být pošlapáváno svaté město. Zdá se, že je toto období doslovné, neboť je vyjádřeno dvěma různými způsoby, nejprve v měsících a potom ve dnech. Navíc na začátku Pánova dne bylo vyznačené období tří a půl let, kdy těžké zkušenosti Božího lidu odpovídaly událostem, o nichž se zde prorokovalo — počínaje prosincem 1914 až do června 1918. (Zjevení 1:10) Kázali poselství „pytloviny“, pokud jde o Jehovův soud nad křesťanstvem a nad světem.

13. a) Jaký význam má to, že byli pomazaní křesťané symbolizováni dvěma svědky? b) Které Zecharjášovo proroctví připomíná to, že Jan nazývá dva svědky „dvěma olivovníky a dvěma svícny“?

¹³ Byli symbolizováni dvěma svědky, což nám potvrzuje, že jejich poselství bylo přesné a dobře podložené. (Srovnej 5. Mojžíšovu 17:6; Jana 8:17, 18.) Jan je nazývá ‚dva olivovníky a dva svícny‘ a říká, že „stojí před Pánem země“. To je zřejmý odkaz na proroctví Zecharjášovo, který viděl sedmiramenný svícen a dva olivovníky. Bylo řečeno, že ty dva olivovníky znázorňují ‚dva pomazané‘, neboli místodržitele Zerubabela a velekněze Jozua, „kteří stojí vedle Pána celé země“. — Zecharjáš 4:1–3, 14.

14. a) Co bylo naznačeno Zecharjášovým viděním dvou olivovníků? A svícnů? b) Co měli prožívat pomazaní křesťané během první světové války?

¹⁴ Zecharjáš žil v době opětovné výstavby a jeho vidění dvou olivovníků znamenalo, že Zerubabel a Jozue budou požehnáni Jehovovým duchem, aby mohli posilovat lid v práci. Vidění svícnu Zecharjášovi připomínalo, aby ‚nepohrdal dnem malých věcí‘, protože Jehovova předsevzetí měla být vyplněna „‚ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem,‘ řekl Jehova vojsk“. (Zecharjáš 4:6, 10; 8:9) Malá hrstka křesťanů, která vytrvale přinášela během první světové války světlo pravdy lidstvu, měla být podobně použita i při obnovovacím díle. Také oni měli být zdrojem povzbuzení, a protože jich bylo málo, měli se naučit spoléhat se na Jehovovu sílu a nepohrdat dnem malých začátků.

15. a) Co nám připomíná to, že byli pomazaní křesťané popsáni jako dva svědkové? Vysvětli to. b) Jaké znamení mají provádět ti dva svědkové?

¹⁵ To, že byli popsáni jako svědkové, nám také připomíná scénu proměnění. V tomto vidění viděli tři apoštolové Ježíše v jeho slávě Království, a to v doprovodu Mojžíše a Elijáše. To předstiňovalo, jak se Ježíš v roce 1914 posadí na svůj slavný trůn, aby dovršil dílo předstíněné těmito dvěma proroky. (Matouš 17:1–3) Je výstižné, že jsou nyní tito dva svědkové viděni, jak konají znamení připomínající činy Mojžíšovy a Elijášovy. Jan o nich například říká: „A jestliže jim někdo bude chtít uškodit, vyjde z jejich úst oheň a pohltí jejich nepřátele; a kdyby jim někdo chtěl uškodit, musí být zabit tímto způsobem. Ti mají autoritu zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršelo.“ — Zjevení 11:5, 6a.

16. a) Jak nám znamení týkající se ohně připomíná dobu, kdy byla v Izraeli uvedena v pochybnost Mojžíšova autorita? b) Jak bojovalo duchovenstvo křesťanstva během první světové války proti badatelům Bible a podněcovalo k těžkostem vůči nim, a jak se to obrátilo proti nim samotným?

¹⁶ To nám připomíná dobu, kdy byla v Izraeli uvedena v pochybnost autorita Mojžíšova. Tento prorok vyslovil ohnivá slova soudu a Jehova zničil buřiče tím, že jich bylo 250 stráveno doslovným ohněm z nebe. (4. Mojžíšova 16:1–7, 28–35) Podobně i vůdcové křesťanstva odporovali badatelům Bible a říkali, že nikdy neabsolvovali žádnou teologickou vysokou školu. Ale Boží svědkové měli vyšší důkazy, že jsou kazateli: důkazem byli mírní lidé, kteří dbali jejich biblického poselství. (2. Korinťanům 3:2, 3) V roce 1917 vydali badatelé Bible knihu Ukončené tajemství, mocný komentář ke Zjevení a Ezekielovi. Následovalo rozšíření deseti miliónů výtisků čtyřstránkového traktátu Měsíčník badatelů Bible s hlavním článkem nazvaným „Pád Babylóna — proč musí křesťanstvo trpět — konečný výsledek“. Rozhněvané duchovenstvo ve Spojených státech využilo válečné hysterie jako záminky k zákazu této knihy. V jiných zemích byla tato kniha zcenzurována. Ale Boží služebníci odpověděli ohnivými publikacemi v podobě čtyřstránkového traktátu nazvaného Zvěsti Království. Pánův den postupoval a další publikace poukazovaly na to, že křesťanstvo duchovně selhalo. — Srovnej Jeremjáše 5:14.

17. a) Za jakých okolností v době Elijášově nastalo sucho a kdy se snesl oheň? b) Jak vyšel oheň z úst dvou svědků a v jakém smyslu nastalo sucho?

¹⁷ A co lze říci o Elijášovi? Za dnů izraelských králů tento prorok prohlásil, že jako projev Jehovovy nelibosti nad Izraelity uctívajícími Baala přijde sucho. Sucho opravdu trvalo tři a půl roku. (1. Královská 17:1; 18:41–45; Lukáš 4:25; Jakub 5:17) Později, když nevěrný král Achazjáš vyslal vojáky, aby přinutili Elijáše přijít do jeho královské přítomnosti, svolal prorok oheň z nebe, aby ty vojáky strávil. Teprve když vojenský důstojník projevil náležitou úctu k jeho postavení proroka, souhlasil Elijáš s tím, že ho bude doprovázet ke králi. (2. Královská 1:5–16) Podobně i pomazaný ostatek mezi lety 1914 až 1918 obracel odvážně pozornost na duchovní sucho v křesťanstvu a varoval před ohnivým soudem při ‚příchodu toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne‘. — Malachiáš 4:1, 5; Amos 8:11.

18. a) Jakou autoritu dostali dva svědkové a v čem se to podobá autoritě, kterou dostal Mojžíš? b) Jak tito dva svědkové odhalili křesťanstvo?

¹⁸ Jan dále říká o těchto dvou svědcích: „A mají autoritu nad vodami, aby je změnili v krev a aby stíhali zemi všemožnými ranami, kdykoli si přejí.“ (Zjevení 11:6b) Když chtěl Jehova přemluvit faraóna, aby propustil Izraelity, použil Mojžíše k tomu, aby ranil utlačující Egypt ranami, včetně té, při níž se voda změnila v krev. O staletí později si filištínští nepřátelé Izraele dobře pamatovali na Jehovovy skutky proti Egyptu, takže zvolali: „Kdo nás zachrání z ruky tohoto majestátního Boha? To je ten Bůh, který v pustině tloukl Egypt pobíjením všeho druhu [„pohromami“, Heger].“ (1. Samuelova 4:8; Žalm 105:29) Mojžíš znázornil Ježíše, který měl autoritu pronášet božské soudy nad náboženskými vůdci své doby. (Matouš 23:13; 28:18; Skutky 3:22) A během první světové války poukázali Kristovi bratři, dva svědkové, na to, že ‚vody‘, které předkládá křesťanstvo svým stádům, jsou smrtonosné.

Dva svědkové jsou zabiti

19. Co se podle zprávy Zjevení děje, když ti dva svědkové končí se svým svědčením?

¹⁹ Tato rána, která dopadla na křesťanstvo, byla tak krutá, že po 42 měsících, kdy ti dva svědkové prorokovali v pytlovině, použilo křesťanstvo svého světského vlivu, aby je dalo ‚zabít‘. Jan píše: „A až dokončí své svědectví, divoké zvíře, jež vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je. A jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt, kde byl i jejich Pán přibit na kůl. A ti z lidí a kmenů a jazyků a národů se budou dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedají jejich mrtvoly uložit do hrobky. A ti, kteří bydlí na zemi, se nad nimi radují a těší se a budou jeden druhému posílat dary, protože ti dva proroci trýznili ty, kteří bydlí na zemi.“ — Zjevení 11:7–10.

20. Co je „divoké zvíře, jež vystupuje z propasti“?

²⁰ To je první z 37 míst ve Zjevení, kde je zmínka o jakémsi divokém zvířeti. Tímto a jinými zvířaty se budeme během doby zabývat podrobně. Prozatím stačí, abychom si řekli, že „divoké zvíře, jež vystupuje z propasti“ je Satanův výtvor, je to živý politický systém věcí.b — Srovnej Zjevení 13:1; Daniela 7:2, 3, 17.

21. a) Jak využili válečnou situaci náboženští nepřátelé těch dvou svědků? b) Co naznačuje, že mrtvá těla dvou svědků byla ponechána nepohřbena? c) Jak se máme dívat na období tři a půl dne? (Viz pozn. pod čarou.)

²¹ Od roku 1914 do roku 1918 vedly národy první světovou válku. Vlastenecké cítění bylo rozjitřené a této situace využili na jaře 1918 náboženští nepřátelé oněch dvou svědků. Ovlivňovali státní soudní moc takovým způsobem, že odpovědní zástupci badatelů Bible byli na základě falešné obžaloby z protistátní činnosti uvězněni. Jejich věrní spolupracovníci byli ochromeni. Činnost Království téměř ustala. Vypadalo to, jako by kazatelské dílo bylo mrtvé. V biblických dobách bylo projevem velké nevážnosti, jestliže někdo nebyl pohřben do pamětní hrobky. (Žalm 79:1–3; 1. Královská 13:21, 22) Kdyby zůstali ti dva svědkové nepohřbeni, znamenalo by to tedy velkou potupu. V horkém palestinském podnebí by mrtvá těla volně ležící na ulici jistě začala po třech a půl doslovných dnech zapáchat.c (Srovnej Jana 11:39.) Tato podrobnost v proroctví tedy naznačuje, že ti dva svědkové měli vytrpět potupu. Výše uvedeným uvězněným osobám bylo dokonce odepřeno propuštění na záruku v době, kdy byly jejich případy v odvolacím řízení. Byli vydáni napospas veřejnosti dost dlouho, aby se stali obyvatelům „velkého města“ zápachem. Co však bylo toto ‚velké město‘?

22. a) Co je velké město? b) Jak se veřejný tisk připojil k duchovenstvu v jásání nad umlčením dvou svědků? (Viz rámeček.)

²² Jan nám dává určité záchytné body k porozumění. Říká, že tam byl Ježíš přibit na mučednický kůl. Okamžitě si tedy vzpomeneme na Jeruzalém. Říká však také, že se to velké město jmenuje Sodoma a Egypt. Doslovný Jeruzalém byl jednou označen jako Sodoma, a to následkem tamějších nečistých zvyků. (Izajáš 1:8–10; srovnej Ezekiela 16:49, 53–58.) A Egypt, první světová velmoc, se někdy vyskytuje jako obraz současného světového systému věcí. (Izajáš 19:1, 19; Joel 3:19) Toto velké město tedy znázorňuje jakýsi poskvrněný „Jeruzalém“, který tvrdí, že uctívá Boha, ale stal se nečistým a hříšným jako Sodoma a stal se jako Egypt částí současného satanského světového systému věcí. Zobrazuje křesťanstvo, novodobý protějšek nevěrného Jeruzaléma, organizaci, jejíž členové měli mnoho důvodů k jásání, když umlčeli znepokojující kázání dvou svědků.

Opět vzkříšeni!

23. a) Co se děje se dvěma svědky po třech a půl dnech a jak to působí na jejich nepřátele? b) Kdy v nové době dochází ke splnění Zjevení 11:11, 12 a Ezekielova proroctví o tom, že Jehova dechne na údolí suchých kostí?

²³ Veřejný tisk se připojil k duchovenstvu v zesměšňování Božího lidu. V jednom listu bylo řečeno: „Je skoncováno s Ukončeným tajemstvím.“ Nic však nemohlo být vzdálenějšího pravdě. Ti dva svědkové nezůstali mrtví. Čteme: „A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach. A slyšeli silný hlas z nebe, který jim řekl: ‚Pojďte sem nahoru.‘ A vystoupili do nebe v oblaku a jejich nepřátelé je spatřili.“ (Zjevení 11:11, 12) Zažili tedy něco podobného tomu, co se stalo se suchými kostmi v údolí, které navštívil ve vidění Ezekiel. Jehova dechl na tyto suché kosti a ty ožily, což zobrazilo znovuzrození izraelského národa po 70 letech zajetí v Babylóně. (Ezekiel 37:1–14) Tato dvě proroctví, u Ezekiela a ve Zjevení, se podivuhodně splnila v nové době v roce 1919, kdy Jehova obnovil své ‚zesnulé‘ svědky, aby překypovali životem.

24. Kdy ti dva svědkové ožili a jak to zapůsobilo na jejich náboženské pronásledovatele?

²⁴ To byl otřes pro pronásledovatele! Mrtvá těla těch dvou svědků náhle ožila a opět byla činná. Byla to hořká pilulka, kterou muselo duchovenstvo spolknout, a to tím spíše, že křesťanští kazatelé, kteří se měli dostat na základě jejich plánů do vězení, byli opět svobodní a později byli plně zproštěni obvinění. Otřes musel být ještě větší, když v září roku 1919 uspořádali badatelé Bible sjezd v Cedar Pointu, Ohio, USA. Joseph F. Rutherford, který byl krátce před tím propuštěn z vězení, vyburcoval účastníky sjezdu svou přednáškou „Oznamovat království“, jež byla založena na Zjevení 15:2 a Izajášovi 52:7. Ti, kteří patřili k Janově třídě, začali opět „prorokovat“ neboli veřejně kázat. Neustále jim přibývalo síly a oni nebojácně odhalovali pokrytectví křesťanstva.

25. a) Kdy bylo dvěma svědkům řečeno: „Pojďte sem nahoru“ a jak se to stalo? b) Jak otřesně zapůsobilo na velké město oživení těch dvou svědků?

²⁵ Křesťanstvo se mnohokrát snažilo zopakovat své vítězství z roku 1918. Uchylovalo se k akcím lůzy, k manipulacím se zákony, k zatýkání a dokonce k popravám — ale marně. Po roce 1919 již pro ně byla duchovní sféra oněch dvou svědků nedostupná. Těm totiž v onom roce Jehova řekl: „Pojďte sem nahoru.“ A oni vystoupili na vyvýšené duchovní místo, kde je mohli jejich nepřátelé vidět, ale nemohli se jich dotknout. Jan popisuje, jak otřesně zapůsobilo jejich oživení na velké město: „A v tu hodinu nastalo velké zemětřesení a desetina města padla; a sedm tisíc osob bylo zabito zemětřesením a ostatní byli zděšeni a vzdali slávu nebeskému Bohu.“ (Zjevení 11:13) V náboženské sféře došlo opravdu k velkým záchvěvům. Zdálo se, že se vůdcům tradičních církví pohybuje půda pod nohama, když se oživení křesťané pustili do práce. Jedna desetina jejich města, obrazně 7 000 osob, byla tak důkladně zasažena, že je o nich řečeno, že byli zabiti.

26. Koho znázorňuje „desetina města“ a „sedm tisíc“ ze Zjevení 11:13? Vysvětli to.

²⁶ Výraz „desetina města“ nám připomíná Izajášovo proroctví o starověkém Jeruzalému. Desetina totiž měla přežít zničení města jakožto svaté semeno. (Izajáš 6:13) Podobně nám počet 7 000 připomíná pocit Elijášův, že zůstal v Izraeli věrný jen on sám. Jehova mu však řekl, že tam je ještě 7 000 těch, kteří se nesklánějí před Baalem. (1. Královská 19:14, 18) V prvním století apoštol Pavel napsal, že těchto 7 000 znázorňovalo ostatek Židů, kteří reagovali na dobrou zprávu o Kristu. (Římanům 11:1–5) Tyto texty nám pomáhají pochopit, že „sedm tisíc“ a „desetina města“ ve Zjevení 11:13 jsou ti, kteří poslouchají dva oživené svědky a opouštějí hříšné velké město. Pro křesťanstvo jakoby umírají. Jejich jména jsou vyňata z jejich členských matrik. Pro křesťanstvo již neexistují.d

27, 28. a) Jak ‚ostatní vzdali slávu nebeskému Bohu‘? b) Co muselo uznat duchovenstvo křesťanstva?

²⁷ Ale jak ‚ostatní [z křesťanstva]. . . vzdali slávu nebeskému Bohu‘? Rozhodně ne tím, že by opustili své odpadlické náboženství a stali se služebníky Božími. Je to spíše tak, jak je vysvětleno ve Vincentově knize Rozbor slov v Novém zákoně (angl.), kde se rozebírá výraz „vzdali slávu nebeskému Bohu“. Je tam řečeno: „Tímto vyjádřením není označeno ani obrácení ani pokání ani díkůvzdání, ale uznání, což je jeho obvyklý smysl v Písmu. Srovnej Jozua vii. 19 (Sept.); Jana ix. 24; Skutky xii. 23; Římanům iv. 20.“ Ke své nelibosti musí křesťanstvo uznat, že Bůh badatelů Bible vykonal velký skutek, když je oživil ke křesťanské činnosti.

²⁸ Je možné, že duchovenstvo toto uznává pouze v duchu, samo pro sebe. Nikdo z nich rozhodně veřejně neuznal Boha těchto dvou svědků. Ale Jehovovo proroctví prostřednictvím Janovým nám pomáhá rozeznat, co bylo v jejich srdcích, a uvědomit si, jaký pokořující otřes zažili v roce 1919. „Sedm tisíc“ opustilo křesťanstvo, které se ze všech sil snažilo své ovce si podržet. Od té doby bylo duchovenstvo nuceno uznat, že Bůh Janovy třídy je silnější než jejich bůh. V pozdějších letech si to měli uvědomit ještě jasněji, protože měli z jejich stáda odejít ještě mnozí jiní, což je jakoby ozvěnou slov, která pronesl lid, když Elijáš zvítězil nad ctiteli Baalovými na hoře Karmelu: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ — 1. Královská 18:39.

29. Co přichází podle Janových slov rychle a jaký další otřes čeká křesťanstvo?

²⁹ Naslouchej však! Jan nám říká: „Druhá běda pominula. Pohleďme, třetí běda rychle přichází.“ (Zjevení 11:14) Jestliže je křesťanstvo otřeseno tím, co se děje až dosud, co bude dělat, až bude oznámena třetí běda, až zatroubí na svou trubku sedmý anděl a až bude posléze ukončeno Boží posvátné tajemství? — Zjevení 10:7.

[Poznámky pod čarou]