Vynikající ženy

15. a) Jak dokládá Sářino chování správný vztah mezi mužem a jeho manželkou? b) Proč stojí za povšimnutí příběh Raab?

¹⁵ Hebrejská písma obsahují mnoho příkladů žen, které byly vynikajícími služebnicemi Jehovy Boha. Sára je znamenitým příkladem toho, jak může být zbožná žena současně poddajná vůči svému manželovi a přitom mu pomáhat v rozhodování. (1. Mojžíšova 21:9–13; 1. Petra 3:5, 6) Za povšimnutí stojí příběh Raab. Vyvrací obvinění, že Jehova je rasově zaujatý a tvrdý k ženám. Raab byla neizraelská prostitutka. Nejenže ji Jehova přijal jako ctitelku, ale pro její velkou víru podpořenou skutky, včetně změny způsobu života, ji prohlásil za spravedlivou. Navíc ji odměnil zvláštní výsadou, že se stala jedním z předků Mesiáše. — Matouš 1:1, 5; Hebrejcům 11:31; Jakub 2:25.

16. Co dokládá příklad Abigail a proč byl její postup oprávněný?

¹⁶ To, že Jehova od manželky nežádá slepou poslušnost manžela, dokládá příklad Abigail. Její manžel byl bohatý člověk s velkými stády ovcí a koz. Byl však „drsný a špatný ve svých zvyklostech“. Abigail odmítla následovat svého manžela na jeho špatné cestě. Projevila rozvahu, zdravý rozum, pokoru a bystrost, a tak zabránila situaci, která mohla být pro její rodinu katastrofální, a Jehova jí bohatě požehnal. — 1. Samuelova 25:2–42.

17. a) Jakou jedinečnou přednost měly některé ženy v Izraeli? b) Jakou lekcí pro křesťanské ženy, které snad obdrží určité přednosti služby, je příklad Miriam?

¹⁷ Několik žen bylo dokonce prorokyněmi, například Debora v době soudců. (Soudci, kapitoly 4 a 5) Hulda byla prorokyní v Judě krátce před zničením Jeruzaléma. (2. Královská 22:14–20) Pozornost zaslouží i případ Miriam. Ačkoli se o ní mluví jako o prorokyni poslané Jehovou, tato přednost jí zřejmě jednou stoupla do hlavy. Neuznala autoritu, kterou dal Jehova jejímu mladšímu bratru Mojžíšovi, aby vedl Izrael, a byla za to potrestána. Zjevně však činila pokání a byla uzdravena. — 2. Mojžíšova 15:20, 21; 4. Mojžíšova 12:1–15; Micheáš 6:4.

Věrné ženy, které očekávaly Mesiáše

20, 21. a) Kdo také vyhlížel Mesiáše, když se blížil čas jeho příchodu, přes opovržlivý postoj židovských náboženských vůdců vůči ženám? b) Co ukazuje, že Alžběta i Marie měly hlubokou zbožnou oddanost?

²⁰ Tento opovržlivý postoj k ženám byl dalším způsobem, jak rabíni ‚svým ústním podáním činili Boží slovo neplatným‘. (Marek 7:13) Ale jak se blížil čas příchodu Mesiáše, některé zbožné ženy jej navzdory tomuto pohrdání bedlivě vyhlížely. Jednou z nich byla Alžběta, manželka levitského kněze Zachariáše. Ona i její manžel „byli před Bohem spravedliví, protože chodili bezúhonně ve shodě se všemi Jehovovými přikázáními a zákonnými požadavky“. (Lukáš 1:5, 6) Alžběta dostala od Jehovy jako projev přízně to, že ačkoli byla neplodná a pokročilého věku, stala se matkou Jana Křtitele. — Lukáš 1:7, 13.

²¹ Na popud svatého ducha vyjádřila Alžběta hlubokou lásku k jiné zbožné ženě své doby, své příbuzné, která se jmenovala Marie. Když někdy na konci roku 3 př. n. l. sdělil anděl Gabriel Marii, že zázračně počne dítě (Ježíše), oslovil ji „Vysoce poctěná“ a dodal: „Jehova je s tebou.“ Brzy nato navštívila Marie Alžbětu, a ta požehnala jí i nenarozenému dítěti, které čekala, a nazvala Ježíše svým „Pánem“, ještě než se narodil. Nato pronesla Marie chválu Jehovovi, která výmluvně svědčí o její hluboké zbožné oddanosti. — Lukáš 1:28, 31, 36–55.

22. Která bohabojná žena ukázala po Ježíšově narození, že patřila k těm, kdo očekávali Mesiáše?

²² Když se Ježíš narodil a Marie ho přinesla do jeruzalémského chrámu, aby ho představila Jehovovi, jiná bohabojná žena, letitá prorokyně Anna, nad tím vyjádřila radost. Vzdala díky Jehovovi a promluvila o Ježíšovi ke všem, kteří napjatě očekávali slíbeného Mesiáše. — Lukáš 2:36–38.

23. Jak mluví apoštol Petr o věrných předkřesťanských ženách a jaké otázky bude zkoumat následující článek?

²³ Když se přiblížil čas Ježíšovy pozemské služby, existovaly tedy ještě stále „svaté ženy, které doufaly v Boha“. (1. Petra 3:5) Některé z těchto žen se staly Kristovými učedníky.

Marie si při té příležitosti zvolila „dobrý díl“, dala duchovním věcem první místo. (Lukáš 10:38–42) Ale za několik měsíců po smrti jejich bratra to byla Marta, ne Marie, kdo projevil větší dychtivost setkat se s Pánem. I dnes nás silně vzrušuje ten hluboce duchovní rozhovor mezi Ježíšem a Martou o naději na vzkříšení. (Jan 11:20–27) Byla to pro Martu veliká přednost.

Ženy, které sloužily Ježíšovi

4, 5. Kdo vedle apoštolů doprovázel Ježíše během jeho služby v Galileji? Jak mu sloužily?

⁴ Ježíš také při svých cestách zemí přijímal služby od žen. Marek se ve svém evangeliu zmiňuje o ženách, „které [Ježíše] doprovázely a sloužily mu, když byl v Galileji“. (Marek 15:40, 41) Kdo byly ty ženy a jak Ježíšovi sloužily? Jména všech neznáme, ale Lukáš jich několik uvádí a vysvětluje, jakým způsobem ty ženy Ježíšovi sloužily.

⁵ Píše: „Brzo potom cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království. A dvanáct bylo s ním, a nějaké ženy, které byly vyléčeny od ničemných duchů a nemocí, Marie nazývaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, a Johana, manželka Chuzy, Herodova pověřence, a Zuzana a mnoho jiných žen, které jim sloužily ze svého majetku.“ (Lukáš 8:1–3) Ježíš se nechal ochotně následovat těmito ženami a dovolil jim, aby ze svého majetku sloužily hmotným potřebám jeho i apoštolů.

6. a) Kdo doprovázel Ježíše na jeho poslední cestě do Jeruzaléma? b) Kdo stál při Ježíšovi až do smrti a jak byly některé odměněny? c) Co je pozoruhodné na zprávě u Jana 20:11–18 z hlediska judaistických tradic?

⁶ Když byl Ježíš popravován, „z dálky se také dívalo mnoho žen, které doprovázely Ježíše z Galileje, aby mu sloužily; mezi nimi byla Marie Magdaléna, také Marie, matka Jakubova a Josesova“. (Matouš 27:55, 56) Mnoho věrných žen tedy stálo při Ježíšovi, když umíral. Za povšimnutí také stojí, že ženy byly prvními svědky jeho vzkříšení. (Matouš 28:1–10) To samo bylo ranou židovské tradici, protože v judaismu se ženy nepokládaly za hodné toho, aby byly legálními svědky. Měj to na mysli, když budeš číst Jana 20:11–18, a snaž se představit si silné pohnutí, které musela cítit Marie Magdaléna, když se jí vzkříšený Pán zjevil, zavolal ji jménem a použil ji jako svého svědka, aby sdělila učedníkům, že je opravdu živ!

Věrné křesťanské ženy po letnicích

7, 8. a) Jak víme, že byly přítomny ženy, když byl o letnicích vylit duch? b) Jak se křesťanské ženy podílely na raném šíření křesťanství?

⁷ Po Ježíšově výstoupení do nebe byly zbožné ženy s věrnými učedníky v horní místnosti v Jeruzalémě. (Skutky 1:12–14) Je zřejmé, že mezi těmi, na něž byl o letnicích vylit svatý duch, byly ženy. Proč? Protože Petr, když vysvětloval, co se stalo, citoval Joela 2:28–30, který se jmenovitě zmiňuje o „dcerách“ a „služkách“ neboli „otrokyních“. (Skutky 2:1, 4, 14–18) Hned při založení křesťanského sboru tedy byly jeho členkami duchem zplozené, pomazané křesťanské ženy.

⁸ Ženy hrály v šíření křesťanství důležitou, ač ne vůdčí úlohu. Marie, matka Markova a teta Barnabášova, dala svůj patrně velký dům k dispozici jeruzalémskému sboru. (Skutky 12:12) A byla k tomu ochotna v době, kdy právě propuklo pronásledování křesťanů. (Skutky 12:1–5) Čtyři dcery evangelisty Filipa měly přednost být křesťanskými prorokyněmi. — Skutky 21:9; 1. Korinťanům 12:4, 10.

Pavlův postoj k ženám

9. Jakou radu ohledně křesťanských žen dal Pavel v prvním dopise Korinťanům a k dodržování jaké božské zásady povzbuzoval ženy?

⁹ Apoštol Pavel je někdy obviňován z misogynství, totiž nenávisti k ženám a nedůvěry k nim. Je pravda, že právě Pavel trval na tom, aby se ženy držely svého náležitého místa v křesťanském sboru. Za normálních okolností neměly vyučovat na sborových shromážděních. (1. Korinťanům 14:33–35) Jestliže křesťanská žena na shromáždění mluvila, buď protože nebyl přítomen žádný křesťanský muž, nebo protože prorokovala na podnět svatého ducha, vyžadovalo se, aby měla pokrývku hlavy. Tato pokrývka byla „znamením autority“, viditelným důkazem, že ta žena uznává Boží uspořádání ohledně vedení prostřednictvím hlavy. — 1. Korinťanům 11:3 až 6, 10.

10. Z čeho někteří obviňovali apoštola Pavla, ale co dokazuje, že je to obvinění falešné?

¹⁰ Pavel zřejmě shledal, že je třeba připomínat raným křesťanům tyto teokratické zásady, aby se na shromážděních sboru ‚všechno dělo slušně‘. (1. Korinťanům 14:40) Znamená to však, že byl Pavel proti ženám, jak někteří tvrdí? Ne. Nebyl to snad Pavel, kdo v závěrečné kapitole svého dopisu Římanům posílal vřelé pozdravy devíti křesťanským ženám? Neprojevoval hluboké ocenění pro Fébé, Prisku (Priscillu), Tryfainu a Tryfózu a neřekl o posledních dvou, že jsou to „ženy, které tvrdě pracují v Pánu“? (Římanům 16:1–4, 6, 12, 13, 15) A právě Pavel pod inspirací napsal: „Vy všichni. . . kteří jste byli pokřtěni v Krista, jste oblékli Krista. Není Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť všichni jste jedna osoba ve spojení s Kristem Ježíšem.“ (Galaťanům 3:27, 28) Pavel očividně miloval a oceňoval své křesťanské sestry včetně Lydie, která projevila příkladnou pohostinnost v době zkoušky. — Skutky 16:12–15, 40; Filipanům 4:2, 3.