³ Až se sám obeznámíš s dobrou mluvou, zjistíš, že slova a výrazy mají svou „osobnost“. Mohou být hořké, nebo sladké, měkké, nebo tvrdé, přátelské, nebo nepřátelské, budující, nebo pohoršující. Proto je výběr správných slov nebo výrazů nepostradatelný. Zvláště je to tak, když máme na mysli slova pravdy a dobrou zprávu o Království.

4. Jak můžeme rozšířit svůj slovník?

⁴ Rozšiř svůj slovník. Nahlédneme-li do kteréhokoli slovníku, přesvědčíme se, že slov, kterými můžeme chválit Jehovu, rozhodně není nedostatek. Ale je otázkou, jak dobře využíváš zásobárny použitelných slov. Když čteš, vyhledáváš si slova, kterým plně nerozumíš, nebo si je třeba označíš, abys je vyhledal po dočtení článku? To ti pomůže, abys rozšířil svůj slovník. Také zjistíš, že jsou mnohá slova, která chápeš, ale která nepoužíváš v každodenní mluvě. Vědomě se snaž používat je na vhodných místech. Jako křesťanský služebník nebo studující bys měl mít sám zájem pěstovat schopnost dobré mluvy.

5, 6. Co nám pomůže naučit se správně používat slova?

⁵ Uč se použít správné slovo. Dvě slova mohou mít podobné, ale lehce odlišné významy, a tak mohou být použita za rozdílných okolností. Když si to uvědomíš, vyhneš se nepochopení ze strany svých posluchačů a zlepšíš jasnost své řeči. Pracovat s dobrým slovníkem je velkou pomocí. Některé slovníky uvádějí u každého slova jak jeho synonyma (slova podobného, ale přesto ne totožného významu), tak antonyma (slova opačného významu). Tak pro tutéž myšlenku najdeš výrazy, které jsou nejen rozmanité, ale mají také různé významové odstíny. To je neocenitelné, když hledáš správné slovo pro správnou situaci. Použití správného slova také brání, abys nebyl zbytečně mnohomluvný, a pomáhá, abys mluvil k věci. Mnohomluvnost může vést k zatemnění myšlenek. Uč se proto vyjadřovat se málo slovy. Až to dobře zvládneš, začni obměňovat své výrazy popisnými slovy, která dodávají barvitost a význam.

⁶ Při rozšiřování svého slovníku nemysli pouze na nová slova, ale uvažuj o slovech z hlediska jejich charakteristické zvláštnosti: slovesa mohou vyjádřit sílu, přídavná jména zprostředkují barvu, spojovací výrazy napomáhají vyhnout se jednotvárnosti, jiné výrazy vyjadřují vřelost nebo v sobě mají znaky laskavosti. Při čtení publikací Společnosti si můžeš povšimnout velké rozmanitosti ve slovech a výrazových prostředcích a můžeš si z nich vybrat.

7, 8. Jakých nebezpečí, spojených s rozšiřováním svého slovníku, bychom si měli být vědomi?

⁷ Smyslem rozšíření slovníku samozřejmě není stavět se nějak na odiv. Naším cílem je předat poučení, ne udělat osobní dojem na posluchače. Měli bychom mít takový postoj, jaký vyjádřil apoštol Pavel: „Nicméně ve sboru bych raději promluvil pět slov svou myslí, abych také ústně poučil jiné, než deset tisíc slov [cizím] jazykem.“ (1. Kor. 14:9, 19) Jestliže je něčí řeč příliš složitá, než aby jí bylo možno rozumět, je to stejné, jako kdyby to byl cizí jazyk. Podobně je moudré nemluvit příliš odborně tam, kde není možno očekávat ocenění pro podrobnosti. Ani v běžném rozhovoru bychom se neměli snažit udělat na posluchače dojem složitou řečí a dlouhými slovy. Je důležitější, aby naši posluchači pochopili, co jim máme říci. Pamatuj si, že podle Přísloví 15:2 ‚jazyk moudrých koná dobro s poznáním‘. Volba dobrých slov, slov snadno srozumitelných, učiní naši řeč osvěžující a podněcující, a ne těžkopádnou a nezajímavou. — Kol. 4:6.

9–12. Jakému druhu řeči bychom se měli vyhnout a proč?

⁹ Jaké mluvě se vyhýbat. Boží slovo nás vede i v otázce, jakému druhu řeči se máme vyhýbat ve svém každodenním životě. Apoštol Pavel nám například radí, abychom se vyhýbali věcem ‚které se nesluší‘, jako je ‚oplzlé žertování‘. (Ef. 5:3, 4) Měli bychom se vyhýbat slovům a výrazům, které jsou oplzlé a vulgární. Pavel také napsal: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Ef. 4:29) Křesťané se tedy musí vyhýbat klení a hrubým slovům. Někdo si myslí, že taková mluva dodává důraz tomu, co říkají. Ale je mnoho dobrých slov, která silně působí. Není důvod k napodobování obhroublé řeči takových lidí, když s nimi mluvíme. Pomoci může jednoduchá mluva, ale měla by být čistá a správná.

¹⁰ Vyhýbat bychom se měli i určitým výrazům a obratům, které jsou v rozporu s užívanou gramatikou. Takovou řeč často slyšíme u moderních zpěváků a v zábavných programech. Lidé mají sklon je napodobovat. Pro křesťany však není dobré, aby si ve své mluvě osvojovali takové návyky. Kdybychom to dělali, ztotožňovali bychom se se světem a jeho způsobem života. Překupníci drog nebo jiní lidé, jejichž celý způsob života je protizákonný nebo nemravný, mají často svůj vlastní slovník a používají slova způsobem, který není náhodnému posluchači ihned jasný. Úroveň naší řeči by neměla být dotčena takovými světskými vlivy. — Řím. 12:2.

¹¹ Křesťané se musí pozorně vyhýbat neuctivému jazyku. Někteří lidé používají výrazy „Bůh“ a „Pán“ stejně jako „Ježíš“ a „Kristus“ pouze k tomu, aby řeči dodali váhu nebo jako náhradu za klení. I jiná slova jako „božínku“, „panečku“, „jéžišmarjá“ jsou pouze eufemismy odvozenými ze shora uvedených slov, a jako citoslovce se nehodí. — 2. Mojž. 20:7; Mat. 5:34–37.

¹² To, co lidé říkají a dělají, nás může občas dráždit. Přesto by však bylo pro křesťana nevhodné, aby reagoval hněvivě nebo utrhačně. Apoštol k tomu říká: „Nyní je skutečně všechny od sebe odložte: zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu ze svých úst.“ (Kol. 3:8) I když tě tedy mluva jiných dráždí, je moudré se ovládnout. — Přísl. 14:29; Jak. 3:11.