Přistěhovalci — Celosvětový problém

„JDEME DO Johannesburgu za penězi, tady pro nás není práce,“ řekl jeden migrující dělník pocházející z jihoafrického venkova. Dodává: „Kdyby tu práce byla, tak bychom se nenamáhali jít až do Johannesburgu.“ Toto dojemné vysvětlení popisuje dilema, před nímž stojí přistěhovalci a migrující dělníci.

Některé lidi však v posledních desetiletích lekají nesmírné rozměry, kterých migrace nabyla. (Viz rámeček na 5. straně.) Španělský deník El País napsal: „V novém Německu se znenadání znovu vynořil rasismus a xenofobie.“ Přistěhovalce napadají násilnické gangy, které tisk označuje za skupiny neonacistických skinheadů.

Někteří pracovníci přistěhovaleckých úřadů přiznávají, že se snaží přistěhovalcům vstup do země znemožňovat. Jistý úředník přistěhovaleckého úřadu jedné asijské země prohlásil, že jeho úkolem je ‚nepouštět do země cizince‘. Když časopis Time komentoval příval východoevropských uprchlíků směřujících na Západ, citoval jednoho vysoce postaveného úředníka, který řekl: „Nechceme, aby se cítili příliš pohodlně, protože si přejeme, aby se vrátili zpátky.“

Jeden novinář ve Francii se vyjádřil ještě ostřeji — je přesvědčen, že ‚cizinci, kteří tam přesídlují, jsou hrozbou‘. Důvody? Jsou ‚jiného rasového původu, mluví jinými jazyky, uznávají jiné hodnoty‘. A co z toho tento novinář vyvozuje? „Měli bychom jich co možná nejvíce vypovědět ze země a zbytek izolovat.“

Vidíme, že přistěhovalci jsou obklopeni nepřátelskými postoji. Nelze se tedy divit, že tito lidé stojí před hradbou předsudků ze strany místního obyvatelstva, které se cítí být ohroženo jejich náhlým hromadným příchodem. Typický je výrok jednoho rozzlobeného obyvatele Izraele, který naříkal nad tím, že „majitelé pozemků upřednostňují sovětské imigranty“, protože vláda jim poskytuje peněžitou dotaci, rozhodnou-li se usadit v Izraeli. Důsledkem je, že je místním obyvatelům zvyšováno nájemné, a tak jsou nuceni se ze svých domů vystěhovat.

Není žádným tajemstvím, že přistěhovalci často vykonávají podřadné práce, kterými místní obyvatelé pohrdají. Mnozí novousedlíci proto musejí pracovat v drsných podmínkách a za nízké mzdy — obzvlášť když jejich pobyt v zemi není legální. Na pracovišti jsou kromě toho kvůli svému společenskému postavení často diskriminováni.

Většina přistěhovalců — bez ohledu na to, kým jsou nebo kde se snaží usadit — musí projít bolestivým procesem hojení svých zpřetrhaných kořenů a vytváření nových vztahů pro budoucnost. Časopis U.S.News & World Report říká, že přistěhovalci „často začínají s pocity, že jsou vyřazeni ze společnosti, a to je zdolává“. Pro některé je tato námaha příliš veliká. Článek s ohledem na ně pokračuje: „Ztráta původního domova je tragédií, která je znásobena tím, že se jim nedaří nalézt nový domov.“ Pro mnohé je pocit, že do nové země nepatří, úzce spjat s nesmírně náročným úkolem naučit se nový jazyk.

Jak se řekne. . .?

Museli jste se již někdy učit cizí jazyk a přizpůsobovat se jinému kulturnímu prostředí? Jak jste se cítili? Je velmi pravděpodobné, že „na konci vašeho snažení je sžíravý pocit, že vám něco schází,“ říká spisovatel Stanislaw Baranczak, který emigroval z Polska do Spojených států. Ano, k tomu, aby se člověk stal funkčním článkem společnosti, je jazyk nezbytný. Učení se novému jazyku může být zvláště obtížným aspektem začlenění do nového prostředí pro přistěhovalce pokročilejšího věku.

Pro takové imigranty je studium jazyka často začarovaným kruhem. Časopis Aging říká, že když se přistěhovalci nedokáží vyrovnat s jazykem a ztrátou svého původního kulturního prostředí, dostávají se do deprese. Ta jim ovšem nedovoluje plně se soustředit na obtížné učení nového jazyka. Cizinci tak stále více ztrácejí ochotu vzít na sebe riziko a smířit se s možností, že budou ponižováni, než si jazyk osvojí. Problém se ještě více vyhrocuje, když se novému jazyku a prostředí přizpůsobí děti mnohem rychleji než jejich rodiče. V případě, že celá rodina emigruje společně, dochází k třenicím a vzniká generační propast.

Rozpad rodin

Jedním z nejméně doložených, avšak nejtragičtějších následků masového stěhování obyvatelstva je jeho katastrofální dopad na rodinu. Když jeden nebo oba rodiče při svém hledání lepších ekonomických podmínek zanechají děti v péči jiných rodinných příslušníků, dochází obvykle k rozpadu rodiny. Studie nazvaná Second Carnegie Inquiry Into Poverty and Development in Southern Africa poznamenává, že tento druh migrace „ničí. . . strukturu rodin“. Zpráva dále uvádí konkrétní příklady rodin, které se rozpadly, když jejich členové emigrovali nezávisle na sobě.

To jsou jen některé z problémů, kterým čelí přistěhovalci na celém světě, nemluvě o nákladech na přesídlení, právních krocích, které je při tom třeba podniknout, a opatřeních vzhledem k zdravotní péči, bydlení, vzdělání a také vzhledem k dalším členům rodiny.

Když vezmeme v úvahu všechny tyto těžkosti, ptáme se, co vlastně vede lidi k tomu, aby emigrovali.

[Rámeček na straně 4]

Spolupracovníci

AČKOLI je nespoutaný příliv cizinců spojen s určitými problémy, existuje i mnoho dokladů o tom, že přistěhovalci se v řadě případů stali pro svou novou zemi přínosem.

„V Západním Německu je zřejmé, že zahraniční dělníci a stát mají jeden z druhého vzájemný užitek,“ píše časopis Time a dodává: „V ocelárnách Ruhrské pánve a při montážních linkách firmy Mercedes nedaleko Stuttgartu pracují převážně zahraniční dělníci.“ Časopis National Geographic uvádí, že „newyorský oděvní průmysl by se zhroutil“ — nebýt práce přistěhovalců.

Ekonomové si uvědomují, jak hodnotný vklad přinášejí tito přistěhovalci svým hostitelským zemím. Turci, Pákistánci a Alžířané se přizpůsobili evropskému životnímu stylu — navzdory tomu, že čelí mnoha předsudkům. „Dokáží se adaptovat,“ říká časopis U.S.News & World Report, a budou v tom pokračovat, „dokud si Evropa. . .neuvědomí, že je čistě z ekonomických důvodů potřebuje“.

Přistěhovalci obvykle zoufale touží po tom, aby ve své nové zemi byli úspěšní, a tak jsou ve srovnání s místním obyvatelstvem více soběstační a méně závislí na sociální pomoci od vlády než místní obyvatelstvo. Jeden americký pracovník přistěhovaleckého úřadu, který se zabýval více než třemi tisíci případy přistěhovalců, řekl: „Neexistuje tvrzení, které by bylo méně opodstatněné, než to, že imigranti žijí z podpory.“

Přistěhovalci často ve snaze vylepšit okolí svého bydliště renovují celé čtvrti. Když vypukla válka v Angole a Mosambiku, byla Jihoafrická republika zaplavena vlnou uprchlíků portugalského původu. Portugalská komunita povznesla celé předměstí Johannesburgu na vyšší úroveň.

[Rámeček na straně 5]

Některé základní údaje o přistěhovalectví:

▶ osm procent obyvatelstva Francie tvoří 4,5 miliónu přistěhovalců, včetně 1,5 miliónu Severoafričanů

▶ osm set příslušníků americké pohraniční stráže zatkne jen v jednom úseku hranic s Mexikem každou noc v průměru 1 500 osob, které chtějí ilegálně překročit hranice

▶ přibližně 20 procent obyvatelstva Austrálie se narodilo jinde než v Austrálii

▶ v Západní Evropě pracuje nelegálně asi jeden milión Poláků

▶ nedávno se v průběhu jediného roku do Jihoafrické republiky legálně přistěhovalo za prací 350 000 mužů. Odhaduje se, že nelegálně žije v zemi asi 1,2 miliónu cizinců

▶ v roce 1990 imigrovalo do Izraele přinejmenším 185 000 sovětských Židů

▶ od roku 1975 se do Spojených států přistěhovalo z jihovýchodní Asie více než 900 000 osob

▶ každý týden emigruje z Hongkongu nejméně tisíc lidí

Přistěhovalci — Proč vlastně migrují?

„NIKDO si neumí představit, jakému nebezpečí jsme vystaveni v zemích Třetího světa. . . a s jakými těžkostmi se zde potýkáme, když se snažíme uspět a podporovat rodinu, která zůstala doma.“ To napsala vydavateli časopisu National Geographic Elizabeth, africká imigrantka. Její slova odhalují základní příčinu toho, proč jsou milióny lidí ochotny zapomenout na své kořeny a začít nový život v cizí zemi.

Životní příběh každého přistěhovalce je samozřejmě jiný. Někteří, podobně jako žena, o níž jsme se zmínili výše, možná emigrovali proto, aby unikli těžkým životním podmínkám země, v níž se narodili. William Hance ve své knize Population, Migration, and Urbanization in Africa (Populace, migrace a urbanizace v Africe) vysvětluje, že hlavními příčinami masového exodu obyvatel Afriky jsou takové faktory jako nemoci, zamoření hmyzem, vyčerpání půdy, sucho, povodně, hlad, válka a kmenové rozbroje. Jiná místa na světě, kde panují podobné zoufalé podmínky, se rovněž stala podhoubím pro migraci obyvatel.

Sociologové však označili touhu po úniku z tísnivých životních podmínek jen za jednu z mnoha příčin migrace, ke které dnes dochází.

Efekt odpuzování a přitahování

Silnou pohnutkou k vystěhování bývá také přitažlivost zemí, které nabízejí lepší příležitosti k životu. Tato skutečnost spolu s touhou po úniku ze špatných životních podmínek vyvolává jev, kterému se říká efekt odpuzování a přitahování. Bída domovské země člověka odpuzuje a výhody v zahraničí jej přitahují, lákají k emigraci. Uvažujme nad příkladem Nguyena Van Tue, typického vietnamského uprchlíka, který žije v Japonsku. Nguyen musel mnoho překonat, když se vyrovnával se svou pozicí cizince, ale přiznává: „Jsem spokojený. Mám s sebou rodinu, žijeme a daří se nám v této zemi dobře. Je tu svoboda a mír.“

Ekonomická přitažlivost je jedním z nejsilnějších podnětů k emigraci. Spisovatel John Brown rozebírá ve své knize The Un-melting Pot (Netavící kelímek) italskou komunitu v jednom anglickém městě: „Jejich hlavním cílem vždycky bylo vydělat si peníze.“ Dodává, že tohoto cíle dosahují „tvrdou a kvalitní“ prací. Když člověk prozkoumá obrovský rozdíl v úrovni platů v různých státech, nelze se divit, že lidé migrují. Časopis National Geographic psal o mexických dělnících ve Spojených státech a ukázal, že „na jih od hranic [USA] se za hodinu práce platí pětina až desetina toho, co ve Spojených státech“.

Přitažlivá síla rodiny a přátel

Mnozí se samozřejmě stěhují, aby byli blíže své rodině a přátelům, kteří se přestěhovali dříve. Například mnoho sovětských Židů imigrovalo do Izraele, protože se ve velkém množství cítí bezpeční. Někteří byli dokonce připraveni přijmout riziko žít na západním břehu Jordánu sužovaném bojem.

Mnoho lidí emigruje, protože je k tomu povzbuzují přátelé a příbuzní. Řadě případných emigrantů byla doporučována Austrálie. Nyní skoro 22 procent australského obyvatelstva není australského původu.

Jeden emigrant z Barbadosu, který žije ve Spojených státech, navštívil svého přítele. „Myslíš si, že se ti tu vede dobře,“ řekl. Tvrdil mu však, že pobytem na ostrově jen „ztrácí. . . čas“. O mnoho let později jeho přítel připouští, že tato slova do něho zasela semena nespokojenosti, což jej nakonec přimělo k emigraci.

Je škoda, že případným emigrantům je často vykreslen obrázek jen v růžových barvách. Ron, mladý muž, který se vystěhoval do Kanady, aby unikl rostoucím nepokojům v Jižní Africe, říká: „Přátelé a příbuzní mají sklon mluvit jen o tom nejlepším. . ., a záporné věci pochopitelně vynechají.“

Nehledě na to, co člověka k emigraci motivuje, obvykle si přistěhovalci mnoho vytrpí. Když si plně uvědomí všechny důsledky emigrace, někteří silně zatouží po návratu domů. Jak se tedy může cizinec úspěšně přizpůsobit svému novému prostředí, když se zároveň musí vyrovnávat se steskem po domově, zpřetrhanými rodinnými pouty, kulturním šokem, odlišným jazykem a hojným počtem problémů, které s tím souvisejí?

[Praporek na straně 6]

Ekonomická přitažlivost je jedním z nejsilnějších podnětů k emigraci

[Praporek na straně 6]

„Jsem spokojený. Mám s sebou rodinu, žijeme a daří se nám v této zemi dobře. Je tu svoboda a mír.“ — Vietnamec žijící v Japonsku

[Praporek na straně 7]

Když člověk prozkoumá rozdíl v úrovni platů v různých státech, nelze se divit, že lidé migrují

[Obrázek na straně 7]

Přistěhovalci připadá všechno neznámé a obtížné

Přistěhovalci — Jak mohou čelit problémům?

„PODÍVEJTE,“ odsekl sedmnáctiletý Jaroslav, kterého už unavovalo, že si ho druzí dobírají pro jeho ukrajinský původ, „moji rodiče sem přišli [jako] uprchlíci.“ Vysvětlil, že ztratili svou zemi, a že i kdyby se chtěli vrátit, teď už nemohou. Z této zkušenosti, kterou ve své knize The Un-melting Pot zachytil John Brown, je vidět, jaký boj musí obvykle svádět mnoho přistěhovalců, aby je místní obyvatelstvo přijalo mezi sebe. Tento mladík přišel obtížnou cestou na to, že omlouvat se za svůj původ věci nijak neprospěje. Nakonec se rozhodl zvolit přístup ‚berte mě takového, jaký jsem‘ — a pomohlo to.

Předsudky, podezírání a nesnášenlivost — to je realita, které jsou přistěhovalci vystaveni. Pokud jste cizincem, můžete ovšem učinit některé pozitivní kroky, jež vám pomohou se vyrovnat se změnou spojenou s vystěhováním.

Pohnutky a postoje

Když si budete vědom, že se v novém prostředí setkáte s předsudky, a případně i s odmítnutím, můžete své reakce patřičně přizpůsobit. Rosemary, anglická imigrantka v Japonsku, hovoří z vlastní zkušenosti. „Nerozčilujte se, když lidé pronášejí kousavé poznámky o vaší zemi.“ A dále varuje: „Nepodlehněte velkému pokušení bránit sebe, svou zemi a svůj původ. Dopřejte jim čas, a začnou vás posuzovat podle vašich každodenních postojů a jednání, a své názory podle toho uzpůsobí. Může to trvat celé roky.“

Mějte na paměti, že je místní obyvatelstvo velmi citlivé na důvody, proč jste zatoužil po životě v jejich zemi. Dopisovatel Probuďte se! v Německu, kde je v současné době velmi mnoho imigrantů z východní Evropy, říká: „Problém přizpůsobení se životu v nové zemi závisí na pohnutkách, které člověka k emigraci vedly. Lidé, kteří mají k emigraci dobrý důvod, kteří touží přijmout zemi, do níž se přistěhovali, za svůj nový domov, mají obvykle chuť naučit se jazyk a zařadit se co nejlépe do společnosti. Ti, kteří vystěhování do této země považují jen za něco dočasného nebo které motivují pouze představy o ekonomických výhodách, se brzy zklamou. Vynakládají proto jen málo úsilí, aby se přizpůsobili. Výsledkem je zklamání jak pro ně samotné, tak pro ty, kteří s nimi jednají.“ To samozřejmě neznamená, že by se přistěhovalci neměli nikdy vrátit do své domovské země, pokud po tom touží.

Zda bude proces asimilace úspěšný, nebo ne, to mohou zásadně ovlivnit postoje a pohnutky cizince. Jste-li přistěhovalcem, uvědomte si, že mezi místním obyvatelstvem panuje silný názor, že „cizinci rozpouštějí etnické pojivo, které navzájem spojuje lidi v národě“, jak píše U.S.News & World Report. Jakmile však jako cizinec začnete prokazovat své klady a přispívat svým dílem, bude pro vaše hostitele mnohem snazší přijmout vás a snad se s vámi i spřátelit. Rosemary, imigrantka, o které jsme již hovořili, vysvětluje: „Chtějí, abyste byl cizincem, ale také po vás chtějí, abyste měl rád to, co mají rádi oni.“

Některé problémy, kterým budete jako imigrant čelit, se dají předvídat, nedá-li se jim dokonce zabránit. Měli byste proto získat co nejvíce poznatků o zemi, do níž se chystáte. Když budete o této zemi, o jejích zvyklostech a kultuře číst, studovat a hovořit o ní s jinými, velmi vám to pomůže připravit se na ‚kulturní šok‘, kterým nevyhnutelně projdete.

Samozřejmě že k tomu, abyste si získal úctu místního obyvatelstva, je nutné váš pobyt legalizovat. Nelegální přistěhovalci představují v očích mnoha lidí zlořád a hrozbu. V nejlepším případě jsou pokládáni za levnou pracovní sílu, která čeká jen na to, aby byla bezohledně vykořisťována. Úspěšní imigranti říkají, že se vyplácí vynaložit veškeré úsilí, abyste svůj pobyt legalizoval. Chcete-li na přistěhovaleckém úřadě udělat při pohovorech dobrý dojem, základem je přijít čistý a upravený. Dejte najevo ochotu spolupracovat. Neodpovídejte vyhýbavě.

Je toho však mnohem více, co můžete jako přistěhovalec podniknout, abyste zmírnil bolesti spojené s přizpůsobováním se životu v nové zemi.

Mějte otevřenou mysl

Většina nově příchozích má přirozený sklon uskupovat se do národních komunit. Například ve městě New Yorku jsou celé čtvrti osídlené převážně jednou národností — malá Itálie, Chinatown (čínská čtvrť), židovská čtvrť, a to jsou jen některé. Takové komunity zabezpečují nezbytné výpomocné služby, které dávají přistěhovalcům pocit domova — jsou odrazovým můstkem k průzkumu nových obzorů.

Někteří se však naneštěstí oddělují a sami se odřezávají od příležitostí a výhod, které by jim mohly skutečně pomoci. „Pokud se člověk začne vyrovnávat s novým. . . způsobem života tím, že raději zaujme odmítavý postoj a uchová si odstup od hostitelské kultury,“ říká časopis Psychology of Women Quarterly, „je možné, že se jeho adaptace nikdy úspěšně nezavrší.“

Naproti tomu většina přistěhovalců, kteří měli mysl dostatečně otevřenou, aby se zcela začlenili do hostitelské společnosti, říká, že se jejich život v důsledku toho velmi obohatil. Skupina amerických studentů, kteří strávili několik týdnů na mikronéském ostrově Guamu v rámci vzájemného studia kultur, poznamenala, že změnili názor a že se k jiným kulturám stali tolerantnějšími. „Nyní se na odlišnost [druhých lidí] dívám se zájmem a zaujetím. Nepovažuji je už za hrozbu,“ přiznal jeden ze studentů. Jiný student řekl: „Začínám vidět svou vlastní kulturu z nadhledu. . . Kladu si otázky ohledně hodnot a věcí, které jsem dříve považoval za pravé. . . Mohl jsem se od nich [obyvatel Guamu] něčemu přiučit.“

Ovšem k tomu, aby člověk úspěšně otevřel dveře příležitostí, musí splnit některé základní předpoklady.

Klíč k začlenění

„Studium jazyka hostitelské země vede k rychlejšímu a snadnějšímu přizpůsobení. . ., protože to imigrantovi umožňuje těsnější vzájemný kontakt s hlavním proudem [obyvatelstva].“ Na to upozorňuje časopis Psychology of Women Quarterly. Ovšem mějte na paměti, že studium jazyka není nic snadného. „Zpočátku to bylo těžké,“ vzpomíná George, imigrant žijící v Japonsku. „Smáli se mi, když jsem udělal chybu, ale nepomohli mi.“ George to neodradilo. Kamkoli šel, vždy měl s sebou přenosné rádio a poslouchal japonské vysílání. Dodává: „Zjistil jsem, že mi k lepšímu poznání jazyka pomáhá hodně číst.“

Jazyk je branou k národní kultuře. Ovšem i když se vám časem podaří jazyk zvládnout, daleko obtížnější je přizpůsobit se novému kulturnímu prostředí. Zde je zapotřebí uplatnit určitou vyrovnanost. Přistěhovalec, který se chce setkat s úspěchem, musí být připraven poznávat cizí kulturu, ale tak, aby si zároveň nenarušil svou osobnost a sebeúctu. Jugoslávský spisovatel Milovan Djilas k tomu říká: „Člověk může opustit vše — domov, svou zemi, svůj kraj —, ale sebe opustit nesmí.“ Je překvapivé, jak náročné je nalézt vyrovnanost.

Rodinná jednota

Každý člověk reaguje na nové prostředí jinak. Starší lidé pochopitelně zjistí, že jejich rodná kultura a jazyk v nich zapustily hluboké kořeny. Děti se však novému jazyku a kulturnímu prostředí přizpůsobí mnohem rychleji. Netrvá to dlouho, a děti musí rodičům tlumočit, zatímco rodiče se ocitají v roli žáků. Tato nepřirozená výměna úloh vede často k rodinným konfliktům. Rodiče mají pocit, že ztrácejí u dětí respekt, a děti se začínají vzpouzet tomu, že jim jsou vnucovány ‚staromódní‘ zvyky. Jak se tedy mohou rodiny přistěhovalců s tímto zvýšeným tlakem vyrovnat?

Rodiče by měli mít na zřeteli to, jakým vlivem nové prostředí působí na jejich děti. To znamená, že vynaloží úsilí a budou se snažit zapojit se do společnosti spolu se svými dětmi — nebudou očekávat, že děti budou žít v jedné kultuře, a přitom zachovají věrnost druhé. Od rodičů to vyžaduje prozíravost, ale značně to zmírní napětí v domácnosti. Jedna biblická zásada k tomu říká: „Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností.“ — Přísloví 24:3.

Děti by si také měly uvědomit, že ačkoli jejich rodiče pocházejí z jiného kulturního prostředí, prošli školou života, a mají proto daleko více zkušeností. Budou-li jim projevovat náležitou úctu, značně tím přispějí k zajištění pokojného rodinného života.

I když je tedy zapojení do společnosti složitý proces, přece můžete vy, jako přistěhovalec, udělat mnoho pro to, aby se tato zkušenost obrátila ve váš prospěch. Jeden úspěšný mladý portugalský imigrant jménem Tony to shrnul: „Prožil jsem sice mnoho těžkostí, ale v konečném důsledku mě to obohatilo. Znalost dvou jazyků a dvou kultur velmi rozšířila mé životní obzory.“

[Rámeček na straně 10]

Jak se může přistěhovalec vyrovnat s problémy?

Měl by. . .

▶ naučit se jazyk

▶ přijmout a pochopit novou kulturu

▶ přizpůsobit se místním zvykům

▶ prostudovat nové prostředí a ptát se na ně

▶ vynaložit úsilí, aby se začlenil do společnosti on i jeho rodina

▶ spolupracovat s úřady; udělat vše, co je v jeho moci, aby svůj pobyt legalizoval

Neměl by. . .

▶ oddělovat se od hostitelské komunity

▶ považovat rodnou kulturu za nadřazenou

▶ dávat peníze a majetek na první místo v životě

▶ očekávat, že se děti přidrží své původní kultury

▶ znevažovat své rodiče proto, že mají jiné společenské zázemí

▶ vystěhovat se odděleně od rodiny, dá-li se tomu zabránit

[Obrázek na straně 9]

Naučíte-li se jazyk vaší nové země, rozšíříte tím své vztahy

Přistěhovalci — Jak jim můžete pomoci?

NOVINÁŘ Günter Wallraff se přestrojil za tureckého dělníka a pracoval v jedné německé ocelárně. Když pak zveřejnil svá zjištění o tom, jak se zachází se zahraničními neboli ‚hostujícími‘ dělníky, veřejnost byla šokována a pobouřena. Doložil případy nestydaté diskriminace a ponižujících předsudků vůči zahraničním dělníkům. Jednou byl svědkem toho, jak dostali turečtí dělníci příkaz pracovat na nebezpečném místě, navzdory nebezpečí ohlašovanému sirénami a svítícími výstražnými červenými světly. Když jeden z mužů dostal strach a chtěl z toho místa odejít, vyhrožovali mu výpovědí.

Wallraffovy zkušenosti vynášejí na světlo útrapy imigrantů. Soucitní občané si stále více uvědomují, s jakými problémy se cizinci střetávají, a tak mnozí z nich přemýšlejí, jak by mohli přistěhovalcům a jejich rodinám pomoci.

Berte nás, jací jsme

Varujte se předsudků. Nic tak rychle nepostaví mezi místní obyvatelstvo a přistěhovalce zeď v podobě podezírání a nesnášenlivosti, jako slepé předsudky. „[Kultura] zamlžuje náš pohled na to, jak jiní dělají různé věci, zvláště jsou-li jejich způsoby odlišné. . . od norem, které jsme přijali my,“ říká spisovatel Ben Levitas ve své knize Tribal Life Today (Kmenový život dnes). Dodává, že tyto rozdíly „nás často vedou k tomu, že se díváme na jednání jiných lidí kriticky“. Helen, korejská imigrantka žijící v Kanadě, si jasně pamatuje na den, kdy se na ni učitelka rozhněvaně rozkřičela proto, že neudělala úkol, který dostala celá třída. „Neuvědomila si, že jí nerozumím,“ říká Helen, kterou to tehdy velice ranilo.

Nedorozumění a předpojaté názory o lidech jiných národností se často zakládají spíše na výmyslech než na skutečnosti. Mildred Sikkemová a Agnes Niyekawa– Howardová, autorky knihy Cross-Cultural Learning & Self-Growth (Vzájemné poznání kultur a osobní růst), vyprávějí o jednom americkém profesorovi, který své nové zahraniční studenty zkoušel tak, že jim řekl vtip. Pozoroval jejich reakci. Studenty, kteří se nerozesmáli, okamžitě poslal na hodiny angličtiny. „[Tento profesor] si neuvědomil,“ píší autorky, „že k pochopení amerického vtipu je třeba kromě znalosti jazyka i důvěrné obeznámení s americkou kulturou. . . To, co lidé z jednoho kulturního prostředí mohou považovat za směšné, mohou [jiní] považovat za nevkusné.“ Takové jednání ze strany místního obyvatelstva, byť dobře míněné, prozrazuje nedostatek vědomostí o tom, jak se chovat k přistěhovalcům.

Cizinec si bude vážit člověka, který jej bude přijímat takového, jaký je, bez předsudků. Toto jednání je v souladu se zásadou, kterou řekl Ježíš a která může sloužit jako vodítko: „Budeš milovat. . . svého bližního jako sám sebe.“ (Lukáš 10:27) Jasuši Higašisawa, tokijský právník, který často jedná s přistěhovalci, doporučuje jako „nejlepší lék proti předsudkům mít blízké styky s lidmi jiných kultur“. Podobnými styky se imigrantovi rovněž naskytne možnost, aby obdržel pomoc i v mnoha jiných ohledech.

Praktická pomoc

Cizinec se potřebuje dozvědět o své nové zemi mnoho věcí — jak najít ubytování, jak se naučit jazyk, jak zapsat děti do školy, jak využívat zdravotnické a sociální služby. Můžete jej uchránit mnoha zbytečných problémů a zbytečně vynaloženého úsilí, když se s ním podělíte o své znalosti.

Mohl byste například cizinci pomoci najít úřady a organizace, které mu usnadní přizpůsobování novému jazyku a kulturnímu prostředí? Mohl byste doprovodit imigrantku při jejích prvních nákupech a pomoci jí vyznat se v potravinách a domácích potřebách? Co třeba nabídnout radu rodině imigrantů, kteří musejí vyřizovat často složité formality vzhledem k legalizaci pobytu, získání zaměstnání, vyplňování daňových formulářů a podobně?

Mít někoho, o koho se mohou opřít

Vždy je dobré položit si otázku: ‚Kdybych já byl v jiné zemi, jak bych si přál, aby se mnou tamní lidé jednali?‘ „Všechno. . ., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim,“ říká Ježíš ve známém Zlatém pravidle. (Matouš 7:12) Mnozí přistěhovalci by ocenili pomoc přítele, který by jim pomohl během náročného období, kdy se přizpůsobují novému prostředí. Taková pohostinnost ze strany místních obyvatel je užitečná oběma stranám. Jiná biblická zásada zní: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35.

Jsi-li svědkem Jehovovým, pak nejlepší dar, který můžeš dát přistěhovalci, je vyhlídka na život ve sjednoceném bratrství. Nepochybně se ti podaří najít v jeho mateřštině nějakou budující publikaci, kterou bys mu mohl nabídnout.

Odpovědnost za úspěšné přesídlení nese samozřejmě především přistěhovalec. Když však budete trochu prozíravý, zjistíte, že můžete udělat mnoho pro to, aby se cítil jako doma. Přesídlení pak pro něj nebude tak traumatické, a možná mu přinese i spokojenost.

[Praporek na straně 11]

„Domníváme se, že lidé jiné kultury. . . vidí, cítí a myslí jako my. . . Mnoho nedorozumění působí domněnka, že naše vlastní reakce jsou univerzální.“ — Cross-Cultural Learning & Self-Growth

[Praporek na straně 12]

Jeden student strávil určitý čas na ostrově Guam a potom řekl: ‚Jsem nyní tolerantnější vzhledem k novým nebo odlišným způsobům, jak dělat některé věci.‘ — Cross-Cultural Learning & Self-Growth

[Rámeček na straně 12]

Můžete cizinci pomoci v tom, jak. . .

▶ se v zemi usadit — tím, že budete pohostinným sousedem

▶ jednat s úřady, když se bude snažit legalizovat svůj pobyta

▶ vyplňovat daňové formulářeb

▶ vyhledat organizace, které se zabývají výukou jazyka a kultury

▶ získat ubytování

▶ využít zdravotnických a sociálních služeb

▶ nechat zapsat děti do školy

▶ nakupovat potřebné věci za přiměřené ceny

▶ najít zaměstnání

[Poznámky pod čarou]