Kolik volnosti jim dát?

Asi nejčastější příčinou konfliktu mezi rodiči a dospívajícími je otázka nezávislosti. Kolik volnosti by měli dostat? „Někdy mám pocit, že když dceři podám prst, chce celou ruku,“ říká jeden otec.

Jestliže mladý člověk dostane neomezenou volnost, vede to ke špatným výsledkům. Bible to potvrzuje, když říká, že „chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce“. (Přísloví 29:15) Děti každého věku musí mít pevné vedení, a proto by rodiče měli domácí pravidla prosazovat láskyplně, ale důsledně. (Efezanům 6:4) Zároveň však dospívající potřebují určitou míru nezávislosti, aby později dokázali dělat moudrá rozhodnutí.

Přemýšlejte například o tom, jak jste se učili chodit. Nejdříve vás museli rodiče nosit. Časem jste začali lézt a pak dělat první krůčky. V té době pochopitelně na dítě číhají mnohá nebezpečí. Rodiče vás tedy stále sledovali a na některá místa, například před schody, možná dali určitou zábranu, abyste si neublížili. Přesto vás nechávali, abyste zkoušeli chodit sami, a po mnoha pádech jste se to nakonec naučili.

Získávání nezávislosti je podobný proces. Zpočátku rodiče své malé dítě „nosí“ v tom smyslu, že rozhodují za ně. Později, když dítě projeví určitou míru zralosti, nechají ho, aby „lezlo“, to znamená, že mu dovolí, aby si některé věci rozhodovalo samo. Po celou dobu však dávají určité zábrany, které ho chrání, aby si neublížilo. Jak dítě dospívá, rodiče mu ve stále větší míře dovolují, aby „chodilo“ samo. Když se pak z něho stane dospělý člověk, dokáže ‚nést svůj vlastní náklad‘. (Galaťanům 6:5)

Poučení z biblického příkladu

V době, kdy bylo Ježíšovi 12 let, měl od svých rodičů určitou míru volnosti. Jejich důvěru však nezneužíval. Naopak, „dále jim byl podřízen“ a „dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí“. (Lukáš 2:51, 52)

Jste-li rodiči, z tohoto příkladu se můžete poučit a dát svému dítěti více volnosti, když ukáže, že s ní umí naložit správně. Všimněte si, jaké zkušenosti měli někteří rodiče.

„Dříve jsem do aktivit synů zasahovala mnohem víc. Pak jsem jim ale začala vštěpovat různé zásady a nechávala je, aby se podle nich rozhodovali. Všimla jsem si, že svá rozhodnutí potom zvažovali mnohem pečlivěji.“ (Soo Hyun, Korea)

„I když s manželem stále máme trochu obavy, nechceme dovolit, aby to našim dětem bránilo zodpovědným způsobem využívat svobodu, kterou si zaslouží.“ (Daria, Brazílie)

„Zjistila jsem, že je důležité, abych svého dospívajícího syna chválila za to, že správně využívá takovou míru nezávislosti, jakou dostal. Také se vždycky snažím jednat tak, jak chci, aby jednal on. Například mu vždycky řeknu, kam jdu nebo co dělám. Když se někde zdržím, dám mu to vědět.“ (Anna, Itálie)

„V naší rodině zdůrazňujeme, že volnost není něco, na co synové mají právo, ale něco, co si svým jednáním musí zasloužit.“ (Peter, Británie)

Nechte je nést následky

Bible říká: „Je dobré, aby zdatný muž za svého mládí nosil jho.“ (Nářky 3:27) Jedním z nejlepších způsobů, jak se mladý člověk může naučit nést odpovědnost, je to, když z vlastní zkušenosti pochopí pravdivost slov, že „cokoli člověk rozsévá, to také sklidí“. (Galaťanům 6:7)

V dobrém úmyslu někteří rodiče své dospívající dítě chrání před následky jeho nerozvážného jednání. Představte si například, že syn lehkomyslně utrácí a zadluží se. Jaké poučení si odnese z toho, když mamka a taťka dluh zaplatí za něj? Naproti tomu, jaké poučení si odnese, když mu jeho rodiče pomohou najít způsob, jak dluh může splatit sám?

Jestliže rodiče svému dospívajícímu dítěti neumožní pocítit následky nezodpovědného jednání, nijak mu tím nepomohou. Místo aby se připravovalo na dospělost, jediné, co se učí, je to, že se vždycky najde někdo, kdo ho vytáhne z nepříjemností, urovná problémy nebo napraví jeho chyby. Mnohem lepší je, když mladý člověk dostane možnost, aby sklidil, co zasel, a tak se naučil řešit problémy, do kterých se vlastní vinou dostal. Je to nezbytné k tomu, aby ‚cvičil svou vnímavost, a tak rozlišoval mezi správným a nesprávným‘. (Hebrejcům 5:14)

[Rámeček na straně 9]

Více volnosti?

Dospívající často chtějí více volnosti, než mohou mít. Rodiče naproti tomu mají sklon dávat jim méně volnosti, než by mohli. Vyrovnanost je někde mezi těmito dvěma extrémy. Rodiče, jak ji můžete najít? Začněte tím, že se zamyslíte nad níže uvedenými body. V jakých oblastech projevuje váš syn nebo dcera odpovědný postoj?

□ Volba přátel

□ Výběr oblečení

□ Hospodaření s penězi

□ Včasné návraty domů

□ Domácí povinnosti

□ Příprava do školy

□ Schopnost omluvit se

□ Jiné ․․․․․․․․․․․․․․․

Pokud vaše dítě ve většině uvedených oblastí projevuje přiměřenou zralost, mohli byste mu v něčem dát větší volnost?