Co je Internet?

POMOCÍ Internetu získal David, jeden učitel ve Spojených státech, učební materiály. Jistý kanadský otec využil Internet k udržování kontaktu se svou dcerou v Rusku. Loma, žena v domácnosti, s jeho pomocí získala informace o vědeckém výzkumu počátků vesmíru. Jeden zemědělec našel v Internetu informace o nových pěstitelských metodách, při nichž se využívají družice. Internet přitahuje obchodní společnosti, protože s jeho pomocí mohou nabídnout své výrobky a služby milionům potenciálních zákazníků. Lidé na celém světě si díky jeho rozsáhlým zpravodajským a informačním službám čtou nejnovější zprávy z domova i ze světa.

Co tento počítačový jev zvaný Internet nebo Net vlastně je? Potřebujete ho vy osobně? Než se rozhodnete, že se na Internet připojíte, budete možná chtít něco o něm vědět. Je sice silně propagován, ale existují důvody k opatrnosti, zvlášť jsou-li v domácnosti děti.

Co to je?

Představte si místnost plnou pavouků, v níž si každý pavouk spřádá svou vlastní pavučinu. Pavučiny jsou natolik propojené, že se pavouci mohou v tomto bludišti volně pohybovat. To je zjednodušený pohled na Internet — celosvětová sbírka mnoha různých typů počítačů a počítačových sítí, které jsou vzájemně propojeny. Stejně jako vám telefon umožňuje mluvit s někým, kdo je na druhé straně zeměkoule a také má telefon, Internet člověku umožňuje sedět u počítače a vyměňovat si informace s jinými počítači a jejich uživateli na kterémkoli místě na světě.

Někteří lidé nazývají Internet informační superdálnicí. Stejně jako silnice dovoluje cestovat různými oblastmi země, Internet umožňuje, aby informace proudily mnoha různými, vzájemně propojenými počítačovými sítěmi. Jak zprávy cestují, každá síť, do níž dorazí, obsahuje informace, jež jsou užitečné pro předání oněch zpráv do sousední sítě. Konečné místo určení může být v jiném městě nebo v jiném státě.

Každá síť může „mluvit“ se sousední sítí pomocí společné sady pravidel, jež vytvořili tvůrci Internetu. Kolik sítí na celém světě je Internetem propojeno? Podle některých odhadů je jich přes třicet tisíc. Podle nejnovějších průzkumů propojují tyto sítě více než 10 000 000 počítačů a asi 30 000 000 uživatelů z celého světa. Odhaduje se, že počet propojených počítačů se každý rok zdvojnásobuje.

Co člověk může na Internetu najít? Internet nabízí rychle rostoucí kolekci informací z oborů medicíny, přírodních věd i techniky. Nabízí rozsáhlý materiál o umění i učební látku pro studenty nebo informace z oblasti rekreace, zábavy, sportu, nákupů a pracovních příležitostí. Internet zpřístupňuje almanachy, slovníky, encyklopedie a mapy.

Je však třeba zvážit i některé jeho znepokojivé stránky. Je možné považovat všechno, co se na Internetu najde, za prospěšné? Jaké služby a zdroje Internet nabízí? Jaká opatření je třeba udělat? O těchto otázkách budou pojednávat následující články.

[Rámeček a obrázek na straně 4]

Původ Internetu a jeho stavba

Internet začal v 60. letech jako experiment Ministerstva obrany USA, aby pomohl spolupracovat vědcům a výzkumníkům z velmi vzdálených oblastí, a to tím, že by tito pracovníci sdíleli své vzácné a nákladné počítače a soubory v nich uložené. K dosažení tohoto cíle bylo nutné vytvořit sadu propojených sítí, které by pracovaly jako koordinovaný celek.

V době „studené války“ záleželo na tom, aby síť byla odolná vůči narušení. Kdyby nějaká část sítě byla narušena, data by přesto docestovala do místa určení pomocí zbývajících částí sítě. Výsledkem těchto snah byl Internet, v němž úkol nasměrovat zprávu provádějí různé počítače v síti, nikoli jeden centrální počítač.

Internet je dnes starý více než dvacet let a svou popularitu získal především díky prohlížečům. Prohlížeč je programový nástroj, který velmi zjednodušuje proces, při němž uživatel „navštěvuje“ různá místa na Internetu.

Služby a zdroje Internetu

BĚŽNÝM zdrojem, jejž Internet poskytuje, je celosvětový systém pro odesílání a přijímání elektronické pošty, takzvaný e-mail. E-mail vlastně představuje velkou část veškerého provozu na Internetu a pro mnoho uživatelů je to jediný zdroj Internetu, který využívají. Jak pracuje? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, zopakujme si nejprve, jak pracuje běžný poštovní systém.

Představte si, že žijete v Kanadě a chcete poslat dopis své dceři do Moskvy. Nejprve napíšete na obálku správnou adresu a pak dopis odešlete. Tak odstartujete jeho putování. Na poště je dopis odeslán do dalšího místa, snad do nějakého oblastního či státního centra, a pak na místní poštovní úřad poblíž místa, kde žije vaše dcera.

U e-mailu je to podobné. Když máte dopis v počítači napsaný, musíte udat e-mailovou adresu, která patří vaší dceři. Jakmile ten elektronický dopis odešlete, odcestuje z vašeho počítače — často přes zařízení zvané modem, jímž je váš počítač připojen na Internet pomocí telefonní sítě. Dopis tedy vyrazí a putuje do různých počítačů, které působí jako místní a státní třídírny pošty. Mají dost informací k tomu, aby dopis doručily do cílového počítače, a tam si ho vaše dcera může vyzvednout.

Na rozdíl od běžné pošty dojde e-mail na místo určení, třeba i na jiný kontinent, během několika minut nebo i méně — pokud není nějaká část sítě silně přetížená nebo dočasně vyřazená. Až si vaše dcera bude prohlížet svou elektronickou schránku, objeví váš e-mail. Díky rychlosti e-mailu a jednoduchosti, s jakou je možné poslat dopis i více adresátům do celého světa, je e-mail oblíbeným komunikačním prostředkem.

Usenet

Další oblíbené službě se říká Usenet. Usenet nabízí přístup do skupin, ve kterých se diskutuje o určitém tématu. Některé skupiny se zaměřují na nákup či prodej různého spotřebního zboží. Existují tisíce skupin, a jakmile uživatel získal přístup do Usenetu, za přihlášení k některé skupině nic neplatí.

Představte si, že se někdo připojil ke skupině, která se zajímá o sbírání známek. Tomuto nováčkovi jsou dostupné všechny nové zprávy, které o tomto koníčku posílají ostatní uživatelé přihlášení do této skupiny. Může si prohlédnout nejen to, co někdo do skupiny poslal, ale také odpovědi ostatních přihlášených. Jakmile někdo žádá informace například o konkrétní sérii známek, krátce nato možná přijde mnoho odpovědí z celého světa a tyto informace budou ihned dostupné všem, kdo jsou k této skupině přihlášeni.

Variací na toto téma je Bulletin Board System (BBS). BBS se podobá Usenetu, ale všechny soubory jsou umístěny na jednom počítači, který obvykle udržuje jedna osoba nebo skupina osob. V obsahu souborů se odrážejí různé zájmy, názory a mravní hodnoty lidí, kteří soubory používají, a tak je třeba opatrnosti.

Sdílení souborů a vyhledávání témat

Jedním z původních cílů Internetu bylo celosvětové sdílení informací. Učitel, o kterém byla zmínka v předchozím článku, našel na Internetu jiného pedagoga, jenž byl ochoten podělit se o své již vypracované přípravy. Soubory se přenesly během několika minut, přestože musely překonat vzdálenost přes 3 000 kilometrů.

Jaká pomoc je dostupná, když člověk neví, kde v Internetu nějakou informaci najít? Stejně jako hledáme telefonní číslo v telefonním seznamu, může uživatel najít zajímavá místa na Internetu tak, že nejprve získá přístup k takzvaným hledačům. Uživatel zadá slovo nebo slovní spojení, a hledač mu odpoví seznamem míst na Internetu, kde takovou informaci může najít. Hledání je obvykle zdarma a trvá jen několik sekund.

Zemědělec, o němž jsme se již zmínili, slyšel o nové technice zvané precision farming, která využívá počítače a družicové mapy. Toto slovní spojení zadal hledači a našel jména zemědělců, kteří tuto metodu používají, a také podrobné informace o této metodě.

World Wide Web

Část Internetu zvaná World Wide Web (nebo Web) dovoluje uživatelům využít starý nápad — poznámky pod čarou — novým způsobem. Když autor nějakého článku nebo knihy použije symbol pro poznámku pod čarou, podíváme se na spodní část stránky a možná jsme odkázáni na jinou stránku nebo na jinou knihu. Autoři internetových počítačových dokumentů mohou dělat v podstatě totéž pomocí jisté techniky, která jim umožní, aby ve svém dokumentu podtrhli nebo zvýraznili slovo, slovní spojení či obrázek.

Zvýrazněné slovo nebo obrázek čtenáři napoví, že je k němu přiřazen nějaký jiný zdroj Internetu, často další dokument. Tento internetový dokument si čtenář může ihned vyvolat na monitor. Dokument může být dokonce na jiném počítači někde v jiné zemi. David Peal, autor publikace Access the Internet! (Připojte se na Internet!), uvádí, že pomocí této techniky „se dostanete ke skutečným dokumentům, ne jen k odkazům na ně“.

Na Webu můžete uchovávat také fotografie, grafiku, animace, videozáznamy a zvuky a pak si je prohlížet nebo přehrávat. Loma, žena v domácnosti, o níž jsme psali na začátku předchozího článku, obdržela a přehrála si krátký barevný film o současných teoriích o vesmíru. Pomocí audiosystému svého počítače slyšela i slovní doprovod k filmu.

Surfování v Netu

Pomocí Web-prohlížeče se člověk může snadno a rychle podívat na informace a barevnou grafiku, které mohou být uloženy na počítačích v mnoha různých zemích. Používání Web-prohlížeče se něčím může podobat skutečnému cestování, jen je rychlejší. Člověk může navštívit Web-výstavu Svitků od Mrtvého moře nebo výstavu Amerického památníku holocaustu. Když se někdo čile pohybuje mezi různými místy internetového Webu, běžně se říká, že surfuje v Netu.

Obchodní a jiné organizace se začaly o Web zajímat jako o prostředek, který jim umožní dělat reklamu na jejich výrobky či služby a nabízet i jiné druhy informací. Vytvoří si Web-stránku, něco jako elektronickou výkladní skříň. Jakmile je adresa Web-stránky nějaké organizace známa, mohou potenciální zákazníci jít pomocí prohlížeče „nakupovat“ nebo zjišťovat informace. Ovšem stejně jako na každém jiném tržišti nejsou ani na Internetu všechny poskytované produkty, služby nebo informace prospěšné.

Výzkumníci se snaží vybavit Internet bezpečnostními prostředky, které by chránily důvěrné a chráněné transakce. (Bezpečností se budeme zabývat později.) Kvůli tomu, že Internet je touto obchodní činností zatěžován stále více, vyvíjí se další celosvětový Internet, někdy zvaný Internet II.

Co je „Chat“?

Další běžnou službou Internetu je Internet Relay Chat neboli Chat. Chat umožňuje skupině lidí, aby si pod pseudonymy okamžitě posílali zprávy. Této služby využívají lidé různých věkových skupin, ale zvlášť oblíbená je u mladých lidí. Jakmile se uživatel připojí, je v kontaktu s celou řadou jiných uživatelů z celého světa.

Jsou vytvořeny takzvané kanály, které jsou věnovány určitému tématu, například science fiction, filmu, sportu či lásce. Všechny zprávy napsané v rámci kanálu se téměř simultánně objeví na monitorech všech účastníků kanálu.

Kanály se podobají večírkům, kde se lidé druží a povídají si na totéž obecné téma — až na to, že na kanále si píší krátké zprávy. Kanály jsou v provozu obvykle 24 hodin denně. Křesťané si ovšem uvědomují, že biblické zásady týkající se společnosti, například ta z 1. Korinťanům 15:33, se stejně jako všech stránek života týkají i účasti v chat-skupinách.a

Kdo Internet platí?

Možná si říkáte: ‚Kdo platí poplatky za to, že člověk může v Internetu cestovat na tak velké vzdálenosti?‘ Na výdajích se podílejí všichni uživatelé, jako celek i jako jednotlivci. Avšak koncový uživatel nemusí nutně platit účty za mezistátní telefonní spojení, i když navštívil mnoho míst v zahraničí. Většina uživatelů má účet u místního komerčního správce služeb Internetu, který v mnoha případech uživateli účtuje pevný měsíční poplatek. Správci obvykle dávají uživatelům místní telefonní čísla, aby uživatel nemusel platit větší poplatky za telefonní spojení. Typický měsíční poplatek je přibližně 20 amerických dolarů.

Jak vidíte, možnosti Internetu jsou obrovské. Ale měli byste se na tuto informační superdálnici připojit vy?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Internetové adresy — Co to je?

Identifikace lidí připojených na Internet se provádí pomocí e-mailových adres. Představte si, že chcete poslat e-mail příteli, jehož e-mailová adresa je drg@tekwriting.com.b V tomto případě je identifikátor tohoto uživatele neboli jeho login řetězec „drg“. Jako svůj login lidé často používají své iniciály nebo celé jméno. Výraz za symbolem „@“ může být jejich zaměstnavatel, místo, kde pracují, nebo správce, který jim poskytuje službu e-mailu. V tomto případě označuje výraz „tekwriting“ takového správce. Poslední část adresy označuje typ organizace, v rámci níž se váš přítel připojuje. V našem případě je v adrese „com“, což znamená, že jde o komerční organizaci. Vzdělávací organizace mají podobnou jmennou konvenci, ale jejich adresa končí na „edu“, a adresy neziskových organizaci končí na „org“. Podle jiného standardu končí e-mailové adresy kódem země, v níž člověk žije. Například z adresy lvg@spicyfoods.ar vyplývá, že osoba, jejíž login je „lvg“, je členem firmy označené „spicyfoods“ v Argentině.

Další typ adresy udává místo v Internetu, kde se nachází určitý Web dokument. Dejme tomu, že informace o výzkumu deštných pralesů se dá najít ve Web-dokumentu na adrese http://www.ecosystems.com/research/forests/rf. Písmena „http“ (Hypertext Transfer Protocol) označují protokol, podle něhož se přenáší jistý typ Web dokumentu, a „www.ecosystems.com“ je jméno Web-serveru, počítače, který je v tomto přídadě v komerční firmě označené jako „ecosystems“. Poslední část adresy — „/research/forests/rf“ — je vlastní Web-dokument. Web-adresám se často říká Uniform Resource Locators nebo zkráceně URL.

Skutečně potřebujete Internet?

MĚLI byste Internet používat? To je samozřejmě osobní věc, již byste měli pečlivě zvážit. Které činitele by mohly ovlivnit vaše rozhodnutí?

Spočítali jste nutné náklady?

Nedávný rozmach Internetu byl velkou měrou způsoben intenzívní reklamou obchodního světa. Je jisté, že snahou je vytvořit pocit, že se bez Internetu neobejdete. Jakmile je tato domnělá potřeba vypěstována, některé organizace vyžadují členství nebo roční předplatné na informace či služby, které jste původně měli zdarma. Tento poplatek se přičítá k vašemu měsíčnímu poplatku za přístup na Internet. Běžným příkladem této praxe jsou některé on-line noviny.

Spočítali jste výdaje na zařízení a software a srovnali jste je se svými skutečnými potřebami? (Srovnej Lukáše 14:28.) Jsou nějaké veřejné knihovny nebo školy, které mají přístup na Internet? Využijete-li nejprve tyto možnosti, pomůže vám to odhadnout, do jaké míry Internet potřebujete. Přitom nemusíte předem investovat do osobního počítače a dalšího vybavení. Možná, že budete podle potřeby využívat vhodných zdrojů Internetu přístupných veřejnosti, dokud nebude jasné, jak často takové zdroje skutečně potřebujete. Pamatujte, že Internet existoval více než dvacet let předtím, než o tom veřejnost vůbec věděla, natož aby pociťovala jeho potřebnost!

Bezpečnost — Je chráněno vaše soukromí?

Další základní věcí je utajení. Například vaše zprávy po e-mailu by měl vidět jen ten, komu jsou určeny. Když se však dopis právě přenáší, mohl by chytrý a možná bezzásadový člověk nebo skupina lidí přerušit vaši korespondenci nebo ji sledovat. Někteří lidé používají na ochranu své korespondence e-mailové softwarové produkty, jimiž dopisy s citlivým obsahem před odesláním zašifrují. Na druhém konci musí mít adresát podobný software k dešifrování zprávy.

Nedávno se mnoho diskusí zaměřilo na výměnu kreditních kart a jiných citlivých informací obchodního rázu přes Internet. Očekávají se sice významné inovace pro posílení bezpečnosti, nicméně Dorothy Denningová, významná analytička v oboru bezpečnosti počítačového přenosu informací, uvedla: „Naprosto bezpečné systémy nejsou možné, ale riziko se dá značně snížit, pravděpodobně na úroveň, která odpovídá hodnotě informací uchovávaných v systému, i hrozbě, jakou představují jak hackeři, tak pracovníci správcovských organizací.“ Absolutní bezpečnost se nedá realizovat v žádném počítačovém systému, ať je připojený na Internet, nebo ne.

Máte na to čas?

Dalším důležitým činitelem je váš čas. Jak dlouho vám bude trvat, než nainstalujete nástroje pro cestování v Internetu a než se je naučíte používat? Jeden zkušený učitel Internetu se také vyjádřil, že surfování na Internetu „může být pro nového uživatele Internetu jednou z nejnávykovějších a časově nejnáročnějších činností“. Proč?

Je tam ohromné množství zajímavých námětů a bezpočet nových věcí k objevování. Internet je vlastně ohromná sbírka knihoven s vizuálně přitažlivými dokumenty. Cestování po pouhé jeho části může snadno zabrat většinu večerních hodin, než vůbec pomyslíte na spánek. (Viz rámeček na straně 13, „Jak cenný je váš čas?“.) To samozřejmě neznamená, že všem uživatelům Webu chybí sebeovládání. Bylo by však moudré stanovit pro surfování ve Webu časová i obsahová omezení — zvlášť pro mladé lidi. Mnoho rodin dělá totéž v případě televize.a Tak se zachrání čas pro rodinu a duchovní činnosti. (5. Mojžíšova 6:6, 7; Matouš 5:3)

Jste vynecháni?

Časem bude technologie Internetu plněji rozvinuta i v rozvojových oblastech světa. Vzpomeňte si však na lidi, o nichž byla zmínka na začátku prvního článku. Většinu informací, které získali, mohli získat i v knihovnách, po telefonu, běžnou poštou nebo z novin. Některé z těchto metod samozřejmě vyžadují více času a výdajů. Přesto pro většinu lidí na zemi budou tyto tradičnější metody pravděpodobně ještě nějaký čas hlavními prostředky komunikace.

Internet — Proč být opatrný?

INTERNET rozhodně poskytuje velké možnosti vzdělávání a každodenní komunikace. Když si však odmyslíme lesk jeho vyspělé technologie, vidíme, že je postižen stejnými problémy, jimiž už dlouho trpí televize, telefony, noviny a knihovny. Namístě tedy může být otázka: Je obsah Internetu vhodný pro mě a pro moji rodinu?

Řada zpráv se zabývala tím, že na Internetu je dostupný pornografický materiál. Znamená to ale, že Internet je pouhá žumpa plná sexuálně zvrácených deviantů? Někteří lidé tvrdí, že je to velmi nadsazené. Říkají, že člověk musí vynaložit vědomé a soustředěné úsilí, aby nějaký pochybný materiál našel.

Je pravda, že člověk musí vynaložit soustředěné úsilí, aby našel nějaký závadný materiál, ale jiní lidé zase tvrdí, že na Internetu to úsilí nemusí být tak velké jako jinde. Stačí párkrát stisknout nějaké klávesy a uživatel se může dostat k erotickému materiálu, například k sexuálně vyzývavým fotografiím a také k audio- a videoklipům.

O tom, v jaké míře je pornografie na Internetu dostupná, se v současné době živě diskutuje. Někteří lidé se domnívají, že zprávy, které o tom mluví jako o všudypřítomném problému, jsou nadsazené. Avšak pokud byste se dozvěděli, že na vašem dvorku není sto jedovatých hadů, ale jen několik, dělali byste si méně starostí o bezpečnost své rodiny? Od těch, kdo mají přístup na Internet, by bylo moudré, aby byli opatrní.

Pozor na ty, kdo zneužívají děti!

Nedávno věnoval tisk pozornost tomu, že se někteří pedofilové připojují k interaktivním rozhovorům mladých lidí po chat-kanálech. Vydávají se za malé děti a z bezelstných mladých lidí úskočně lákají jejich jména a adresy.

Některé takové aktivity zdokumentovalo Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti (NCMEC). Například v roce 1996 našla policie dvě dívky ve věku 13 a 15 let z Jižní Karolíny, které byly týden nezvěstné. S osmnáctiletým mladíkem, s nímž se seznámily přes Internet, odjely do jiného státu. Jistý pětatřicetiletý muž byl obviněn ze svedení čtrnáctiletého chlapce k nezákonnému sexuálnímu styku v době, kdy chlapcovi rodiče nebyli doma. Oba případy začaly dialogem na jednom kanále Internetu. Jiný dospělý se v roce 1995 setkal na Internetu s jistým patnáctiletým chlapcem a drze za ním šel do školy, aby se s ním setkal osobně. Ještě jiný dospělý přiznal, že měl sexuální styk se čtrnáctiletou dívkou. Ta používala otcův počítač ke komunikaci s mladými lidmi přes BBS. I ona se s tímto dospělým setkala na Internetu. Všichni tito mladí lidé byli nakonec přemluveni, aby prozradili svoji totožnost.

Potřeba rodičovského vedení

I když k takovým případům dochází poměrně zřídka, musí se rodiče touto věcí důkladně zabývat. Jaké prostředky mají, aby své děti chránili před zločinem a zneužitím?

Některé společnosti začínají nabízet celou škálu prostředků, od hodnotících systémů jako u filmů, přes software na detekci slov, který odfiltrovává nežádoucí obsah, až k systémům vyžadujícím doklad o věku uživatele. Některé systémy blokují materiál ještě předtím, než se dostane na rodinný počítač. Většina systémů však není neomylná a dá se různými metodami oklamat. Pamatujte, že Internet byl původně navržen tak, aby byl odolný vůči narušení, proto je cenzura obtížná.

V interview pro časopis Probuďte se! radil jeden policejní seržant, který v Kalifornii velí skupině, jež vyšetřuje zneužívání dětí: „Rodičovské vedení se nedá ničím nahradit. Sám mám dvanáctileté dítě. Já a manželka jsme mu dovolili používat Internet, ale bereme to jako rodinnou událost a pečlivě odměřujeme čas, který tomu věnujeme.“ Tento otec zvlášť dává pozor na chat-kanály a stanovuje jasná omezení na jejich používání. Dodává: „Osobní počítač není v synově pokoji, ale v otevřených prostorách domu.“

Je potřeba, aby rodiče měli aktivní zájem na rozhodování, zda svým dětem dovolí Internet používat, a jestliže ano, tak v jaké míře. Jaká praktická a rozumná opatření by měli zvážit?

Redaktor listu San Jose Mercury News David Plotnikoff dal rodičům, kteří se rozhodli, že budou mít doma přístup na Internet, několik zajímavých tipů.

• Vaše děti budou mít s Internetem nejlepší zážitky, když budou spolupracovat s vámi a ocení váš úsudek a vedení. Varuje, že bez vašeho vedení „jsou všechny informace na Netu jako voda bez sklenice“. Pravidla, na nichž trváte, jsou „rozšířením samozřejmých věcí, které jste dětem vštěpovali celou dobu“. Příkladem mohou být pravidla týkající se mluvení s cizími lidmi.

• Internet je veřejné místo, a neměl by se používat jako služba na hlídání dětí. „Koneckonců, přece byste své desetileté dítě jen tak nevysadili ve velkoměstě a neřekli mu, aby se šlo na pár hodin bavit, že?“

• Naučte se v Internetu rozeznávat rozdíl mezi místy, kde se hrají hry nebo se povídá, a mezi místy, kde je možné získat pomoc pro domácí úkoly.

Brožurka NCMEC Child Safety on the Information Highway (Bezpečnost dětí na informační dálnici) předkládá mladým lidem několik vodítek:

• Neprozrazujte osobní informace, například adresu, telefonní číslo domů nebo jméno a místo vaší školy. Neposílejte bez souhlasu rodičů své fotografie.

• Ihned své rodiče informujte, jestliže dostanete informaci, která vás znepokojuje. Nikdy neodpovídejte na zprávy, které jsou nelaskavé nebo agresivní. Ihned to rodičům řekněte, aby mohli kontaktovat on-line službu.

• Spolupracujte s rodiči a dodržujte pravidla pro používání Internetu, například v kterou dobu je možné se připojit, na jak dlouho a jaká místa v Internetu jsou vhodná; držte se jejich rozhodnutí.

Mějte na paměti, že jistá opatření jsou užitečná i pro dospělé. Někteří dospělí se již zapletli do nechtěných vztahů a díky své neopatrnosti zabředli do vážných problémů. Kouzlo chat-kanálů — to, že se komunikující vzájemně nevidí, a anonymita přezdívek — snížily u některých lidí zábrany a vytvořily falešný pocit bezpečí. Dospělí, buďte opatrní!

Zachovejte si vyvážený názor

Některý materiál a mnoho služeb Internetu má svou vzdělávací hodnotu a může posloužit prospěšným cílům. Stále více společností uchovává interní dokumentaci na svých vnitřních sítích neboli intranetech. Objevující se video- a audiokonference přes Internet mohou natrvalo změnit náš způsob cestování a vedení obchodních setkání. Společnosti používají Internet k distribuci svého počítačového softwaru a tak snižují náklady. Mnoho služeb, které dnes využívají k obchodním transakcím lidskou pracovní sílu, například obchodního cestujícího nebo burzovního makléře, bude pravděpodobně zasaženo tím, že uživatelé Internetu dostávají možnost zařídit si některé nebo všechny věci sami. Ano, vliv Internetu je velmi silný a Internet bude pravděpodobně i nadále důležitým prostředkem pro sdílení informací, vedení podniků a pro komunikaci.

Jako většina nástrojů se Internet dá prospěšně využít. Nicméně je možné jej i zneužít. Někdo se možná rozhodne, že se pozitivními stránkami Internetu bude zabývat více, někdo možná ne. Křesťan není oprávněn k tomu, aby posuzoval, jaká rozhodnutí udělali v osobních záležitostech jiní lidé. (Římanům 14:4)

Užívání Internetu může být jako cestování do nové země, kde člověk může vidět a slyšet mnoho nových věcí. Cestování vyžaduje, abyste se dobře chovali a v rozumné míře podnikli nějaká bezpečnostní opatření. Jestliže se rozhodnete připojit se na Internet — informační superdálnici —, je potřeba dělat totéž.

[Praporek na straně 12]

„Osobní počítač není v synově pokoji, ale v otevřených prostorách domu“

[Praporek na straně 13]

Internet je veřejné místo, a neměl by se používat jako služba na hlídání dětí