Pozorujeme svět

Zachráněné knihy

Na mnoha milionech knih se podepsal zub času, jsou poškozeny nebo znečištěny. Noviny Leipziger Volkszeitung uvádějí, že jen v Německu se muselo přestat používat šedesát milionů knih. Ruční oprava knih je dlouhodobý a namáhavý proces. „Během doby, kdy se ručně opravuje jedna kniha, čtyři nebo pět dalších se rozpadne,“ říká provozní ředitel centra pro restaurování knih v Lipsku, dr. W. Wächter. Do tohoto centra byly soustředěny nejnovější stroje, které mohou konzervovat knihy ve velkém. Patří k nim zařízení na neutralizaci kyselin, které v jednosměnném provozu může zpracovat sto tisíc knih ročně. Mají zde také stroj na štěpení papíru, který zpevňuje jednotlivé stránky tím, že oddělí přední a zadní část každého listu a vloží mezi ně nesmírně tenký a velmi pevný papír. Tento stroj může zpevnit denně dva tisíce listů ve srovnání se sto či dvěma sty listy při ručním opracování a dosahuje devadesátičtyřprocentní úspornosti na stránku. Do tohoto centra se dostávají k ošetření nejen knihy z knihoven a archivů, ale také od soukromých osob.

Tunika pro poutníky

Turistům, kteří chtějí navštívit katolická svatá místa v Itálii, je často vstup zakázán, protože zvláště v letních měsících mají na sobě trička a šortky. Nyní smějí vstoupit pouze tehdy, když mají na sobě „poutnickou tuniku“, což je béžový oděv sahající ke kolenům. Tato tunika, která je ve stejné velikosti pro muže i pro ženy, se již prodává v Benátkách a v Římě. V Římě je na ní papežský znak a nápis „Jubilejní rok 2000“. Lze však tyto tuniky použít ve všech katolických kostelech? Tuniky jsou přijatelné v benátské kurii, ale někteří muži nebyli vpuštěni do baziliky svatého Petra, ačkoli si tuniku koupili a oblékli si ji. „Podle personálu Svaté stolice je tento oděv vhodný pouze pro ženy,“ vysvětlují italské noviny Corriere della Sera. „Muži nebyli vpuštěni — obnažené nohy jsou pokládány za ‚neslušné‘.“

Vztah k adoptovaným dětem

Rodiče, kteří plánují adoptovat dítě, si tento vztah někdy idealizují — myslí si, že dítě bude vždy roztomilé a že potíže budou snadno překonány a pochopeny. Tak to však obvykle není, uvádějí brazilské noviny O Estado de S. Paulo. Psycholožka Heloísa Martonová říká: „Rodiče obvykle nejsou připraveni řešit konfliktní situace.“ Jak uvádí profesorka Miriam Debieux Rosaová z univerzity v São Paulu, určitě zažijí překvapení „ty dvojice, které předpokládají, že dítě bude navždy vděčné“. Nikdo není šťastný stále, zdůrazňuje profesorka Rosaová a dodává: „Rodiče často přičítají těžkosti tomu, že s dětmi nemají pokrevní příbuzenství, ale to není správné.“ O tom, že je zapotřebí, aby rodiče projevovali adoptovanému dítěti náklonnost a lásku, profesorka říká: „Zajistit dítěti jeho potřeby nestačí.“ Dítě potřebuje také citový vztah.

Jak snadno získat rouno

Jak můžete získat rouno bez stresů a poranění, které obvykle provázejí stříž ovcí? V Austrálii se to dělá tak, že se ovcím do krve vstříkne protein, který se přirozeně nalézá v jejich krvi. Hladina proteinu zůstává zvýšená dvacet čtyři hodin a oslabuje vazby mezi vlákny rouna a kůží. Ovce potom shodí rouno vcelku a vlna jim začne růst znovu. Každé zvíře je opatřeno sítí zachycující rouno, která se za týden sejme. Tímto postupem se zlepšuje kvalita vlny a druhý střih již není zapotřebí. Bez použití chemických látek omezuje dermatitidu, výskyt vší a je pro ovce méně stresující. Zájem o tuto metodu stříže ovcí v Austrálii rychle vzrostl, uvádějí londýnské noviny The Sunday Times. V zemích, jako je Británie, kde se musí brát při stříži ovcí v úvahu počasí, však tato metoda není použitelná. Jeden průmyslový propagátor řekl, že kdyby po podání proteinu ovce shodily rouno a došlo by k náhlému poklesu okolní teploty, stádo by bylo silně podchlazené.

Tající ledovce vydávají další překvapení

Alpské ledovce, které se zmenšují v důsledku stále rostoucích teplot, vydávají další překvapení. V roce 1991 se v dávnověkém tajícím ledovci na rakousko-italských hranicích objevily tělesné pozůstatky prehistorického lovce. Během srpna 1998 musely úřady v severní Itálii prohlásit některé horské oblasti za uzavřené, aby bylo možné odnést další nálezy — tělesné ostatky vojáků a nevybuchlé ruční a dělostřelecké granáty. To všechno pochází z první světové války, když se v této oblasti odehrávaly prudké boje mezi italskými a rakouskými jednotkami. Italské noviny Corriere della Sera říkají, že při této likvidační akci „byli vyzýváni všichni obyvatelé, a zvláště turisté a horolezci, aby byli mimořádně opatrní“ a aby si své trasy ověřovali u úřadů, protože je zde „stále nebezpečí výbuchů“. Materiál je většinou velmi nebezpečný a ještě stále může zabít nebo vážně zranit člověka, který jej najde.

Udusaná půda

Třicet milionů hektarů půdy v Evropě je „zcela zničeno udusáním,“ uvádí časopis New Scientist. Výzkumem provedeným na německé univerzitě v Kielu se ukázalo, že když těžké traktory, jejichž každé kolo působí na půdu silou pěti tun, projedou po poli šestkrát, průměrné množství malých bezobratlovců, jako jsou pavoukovci a červi, se do hloubky jednoho metru sníží až o osmdesát procent. Tito malí tvorové totiž přispívají k tomu, aby byla půda úrodná, takže úměrně s jejich ničením klesá i výnos polí. Kořeny rostlin nemohou udusanou spodní vrstvou půdy proniknout a v suchém počasí rostliny trpí. Déšť nemůže vsáknout a místo toho stéká po povrchu, což vede k erozi vrchní vrstvy půdy. Tento problém ještě zhoršuje pravidelné orání, které umožňuje přenášení tlaku do hlubších vrstev půdy. Němečtí vědci tvrdí, že mělkou orbou se vrchní vrstva půdy rozorá pouze do hloubky osmi centimetrů a poškození půdy se přitom zmenší na jednu třetinu.

Zahlceni vzkazy

„Komunikace, kterou umožňují současné komunikační prostředky, má za následek novou formu ohrožení zdraví na pracovišti — stres způsobený vzkazy,“ říkají noviny Computing Canada, které se zabývají informačně technickým managementem. Průzkum, který nedávno provedla firma Pitney Bowes Inc. ve Stamfordu (Connecticut), se týkal komunikace na pracovišti. Zjistilo se, že průměrný kancelářský pracovník pošle či dostane „denně odhadem sto devadesát vzkazů v různé podobě“ — formou hlasové schránky, telefonického hovoru, faxu, pageru, beeperu a e-mailu. „To znamená,“ říkají noviny, „že práce je nyní do určité míry ovlivněna potřebou odpovídat na vzkazy, a to vede k rostoucímu pocitu stresu a přetíženosti.“ Ve studii se zjistilo, že většina pracovníků dává přednost přímému kontaktu buď osobnímu, nebo po telefonu. Výzkumní pracovníci doporučují, aby „všichni zaměstnanci dostali směrnice o tom, jak tyto komunikační prostředky používat — a jak je používat správným způsobem“, a tím snížit přetížení vzkazy.

Další údaje o nerozumnosti kouření

Nedávná studie v Nizozemsku říká, že „kouřením se riziko vzniku demence a Alzheimerovy choroby zdvojnásobuje,“ uvádějí noviny International Herald Tribune. Studie provedená na 6 870 lidech, kterým bylo více než padesát pět let, ukázala, že u kuřáků je 2,3krát vyšší pravděpodobnost vzniku Alzheimerovy choroby než u lidí, kteří celý život nekouřili. U těch, kdo přestali kouřit, je riziko jen nepatrně vyšší než u lidí, kteří nekouřili nikdy. Alzheimerova choroba, při které dochází k postupné destrukci mozkových buněk, je „nejčastější formou demence“.

Vzdoruje rozluštění

„Nobelova cena pravděpodobně čeká toho, kdo rozluští písmo lidí z povodí řeky Indus,“ prohlásil časopis India Today. „Spolu s italskými Etrusky je to poslední písmo doby bronzové, které zbývá rozluštit.“ Jedním důvodem je to, že dosud nebyl nalezen žádný dvojjazyčný artefakt, který by pomohl rozluštit kód. Egyptské hieroglyfy byly rozluštěny potom, co Napoleonovi lidé našli Rosettskou desku s nápisy v hieroglyfickém písmu, démotické egyptštině a řečtině. Sumerské klínové písmo bylo rozluštěno, když Henry Rawlinson objevil v Bisotūnu nápis obsahující klíč, který potřeboval k rozluštění sumerského písma. O způsobu psaní lidí v povodí řeky Indus je zatím známo jen to, že psali zprava doleva — což vyplývá z vrypů — a že základem snad byly slabiky. Toto písmo se skládá většinou z rytých piktografů a má asi 419 znaků.