Puma — Je všude, a přesto nikde

Od našeho dopisovatele v Brazílii

TĚSNĚ před nástupem tropické noci, která svou černí maže všechny barvy, se obloha nad jihoamerickým deštným pralesem zbarvila nepopsatelnými odstíny. A pak se nečekaně a tiše objevila puma! Opatrně vstoupila na lesní mýtinu a náhle se zastavila.

Velká kočka zůstala chviličku bez hnutí stát na místě, jen koneček jejího ocasu se stále pohyboval jako stěrač na předním skle automobilu běžící na nejnižší rychlost. Potom si puma všimla, že je sledována, a tak skokem přelétla paseku a uháněla do pralesa. Tehdy odpoledne před několika lety jsem pochopil, proč se její jméno objevuje na sportovních botách, na rychlých automobilech i na tryskových stíhačkách. Puma neboli kuguár, druhá největší americká kočka, je nepochybně vybavena pro rychlý pohyb.a

Samý sval

Svým stejnoměrným žlutohnědým zabarvením vám puma možná připomíná lvici. Zepředu však nemá tak hranatou hlavu jako její africká sestřenice. Hlava pumy je poměrně kulatá a malá, a nahoře z ní vystupují stejně kulaté, malé uši. Ze strany hlava pumy vypadá jako protáhlá, aerodynamicky tvarovaná střela. Puma se na vás dlouze, upřeně dívá velkýma zelenýma očima. Kolem tlamy má kousek bílé srsti, což budí dojem, že ponořila čenich do misky mléka a zapomněla si utřít tlamu. Má pružné, hubené tělo, které bez hustého ocasu s tmavou špičkou měří asi 1,5 metru nebo je o něco delší.

Dlouhé, statné zadní nohy jsou příčinou toho, že má zadek posazený výše než plece. Silné nohy tomuto šedesátikilovému svalovci umožňují, aby mohl odstartovat od země jako raketa. Pumy byly spatřeny, jak se jedním skokem vymrští do výšky pěti metrů. Podobá se to skákání o tyči, ovšem bez použití tyče.

Stejně strhujícím dojmem puma působí, když skáče dolů. Je známo, že provádí skoky plavmo na zem z výšky osmnácti metrů. To je skoro dvojnásobek výšky můstků, z nichž skáčou olympijští skokani do vody, ale puma nemá dole výhodně umístěný plavecký bazén naplněný vodou. Přesto když tato kočka dopadne na zem, obratně se odrazí, jako kdyby přistála na trampolíně.

„Je to zdatné, pozoruhodné zvíře,“ říká biolog Kenneth Logan, který studuje život v přírodě. „Jakmile poznáte, jak si tyto kočky obstarávají živobytí, zjistíte, že si zasluhují značnou úctu.“ Kupodivu se zdá, že jsou prakticky všude, přesto nikde.

Je skoro všude, a přesto ji není vidět

V době, kdy se v „novém světě“ usadili první kolonisté, se oblast výskytu pumy rozkládala od Atlantiku až k Pacifiku. Uživila se jak v horách, tak v močálech, v prériích, i v džunglích. I když lovci a zemědělci nyní pumu vypudili z mnoha končin Severní Ameriky, puma přesto zůstává ryze americkou kočkou a stále putuje po území od Kanady až k nejvzdálenějšímu cípu Jižní Ameriky. Pokud budete úspěch nějakého zvířete měřit podle toho, po jak rozlehlé oblasti se rozšířilo a v jak rozmanitém prostředí žije, potom je puma dnes určitě nejúspěšnější ze všech savců amerického původu. V čem spočívá tajemství jejího úspěchu?

Puma je dobře vybavena pro přežití. Má odolný žaludek a používá rozmanité lovecké metody. Umí se přizpůsobit téměř každému druhu místní potravy. Jeden zvěrolékař, který zkoumal obsah žaludku několika pum zabitých v Brazílii, říká: „Dokáže zabít a odtáhnout i pětkrát větší zvíře, než je sama, ale není-li k dispozici nic jiného, živí se i kobylkami. Pokud jde o stravu, puma je mnohem všestrannější než jakýkoli jiný druh koček.“

Rozmanitá strava také vyžaduje rozmanitou loveckou zručnost. Dejme tomu, že k ulovení ptáka je potřeba jiná taktika než k polapení vysoké zvěře. Jak to puma dělá? V brazilském pralese u Atlantiku vábí tinamu samotářskou tím, že napodobuje volání tohoto ptáka. „Dokonalá imitace,“ říká jeden pozorovatel. „Tinama zavolá jen několikrát, kdežto puma hvízdne až desetkrát nebo dvacetkrát.“ A přesto to působí. Tinama se domnívá, že nějaký hlučný samec narušil její teritorium, a rozhodne se vystoupit proti svému sokovi a střetnout se s ním, což je pro ni osudný krok.

Ať pátráte po pumě v Severní, Střední nebo Jižní Americe, většinou se jí všude daří zůstat mimo váš dohled — všudypřítomná, ale neviditelná jako vzduch. Badatelé, kteří pumu zkoumají, ji nejčastěji označují takovými přídavnými jmény, jako například „tajnůstkářská, nepolapitelná a opatrná“. Jeden lovec, který zabil asi 70 pum, se později přiznal, že „žádnou ze svých obětí nikdy neviděl dříve, než ji psi zahnali na strom“. Není divu, že zklamaní badatelé tuto kočku pojmenovali „k zbláznění nepolapitelná“.

Kočka, která má mnoho jmen

Tuto ryze americkou kočku je však těžké nejen zahlédnout, ale také přesně nazvat. Jak uvádí The Guinness Book of Animal Records, puma „má více jmen než kterýkoli jiný savec na světě“. V angličtině je puma mimo jiné známá pod 40 různými přezdívkami a „také má přinejmenším 18 jihoamerických a dalších 25 severoamerických domorodých jmen“.

Zoologové ji nejčastěji označují jménem puma, které pochází z peruánského jazyka kečujštiny. V češtině dostala tato kočka ještě několik jiných jmen, například horský lev, stříbřitý lev, kuguár a puma americká.

Doktor Faiçal Simon, správce zoologické zahrady v São Paulu a odborník na pumy, vypozoroval: „V chování a tělesných schopnostech má puma málo společného s ostatními velkými kočkami.“ Je to opravdu odlišný druh kočky a liší se velikostí i barvou. Je zjištěno, že na celém americkém kontinentě žije až 30 poddruhů pumy a 6 z nich v Brazílii.

Měla by být vyhlazena?

Mnozí chovatelé dobytka v Brazílii i jinde považují pumu za škodnou, a jakmile ji spatří, hned ji chtějí zabít. Zasluhuje si však opravdu pověst masového vraha dobytka? Dr. Simon vysvětluje: „Jestliže má puma dost divoce žijících zvířat, zřídka zabíjí dobytek. To, že se to několikrát stane, rozhodně nedává právo k systematickému vybíjení tohoto zvířete. Chovatelé dobytka vlastně střílením pum škodí sami sobě.“ V čem?

Například v brazilském Pantanalu, v bažinaté krajině větší než Jižní Korea, kde se volně potuluje nesčetné množství dobytka, chovatelé dobytka pumy zabíjejí. To vede k tomu, vypráví dr. Simon, že rychle příbývá pásovců, jimiž se puma v této oblasti převážně živí. Pásovci jsou savci opatření krunýřem velcí jako králíci a vyhrabávají si nory. Když v okolí nejsou žádné pumy, pásovci přeměňují pantanalské pastviny ve vražedná pole. Jak to?

Chovné zvíře prostě vkročí do jámy, zlomí si nohu a zahyne. Doktor Simon říká: „Tito chovatelé, protože pobili pumy, nyní přicházejí o více dobytka než dříve. To je jen jeden příklad toho, co se děje, když člověk nevhodně zasahuje do přírody.“

Stále více lidí na americkém kontinentě chce pumu chránit. Úřady v některých částech Severní Ameriky tedy ve prospěch pumy schválily zákony, které regulují lov této divoké kočky a chrání prostředí, v němž žije.

Díky tomu se puma na západě Spojených států vrací do míst, která byla dříve jejím přirozeným domovem. Je sice pravda, že všichni lidé to nevítají, ale mnozí ano. Časopis Smithsonian poukazuje na to, že puma „za poměrně krátkou dobu prodělala skvělou přeměnu . . . od škodné k velmi žádoucímu zvířeti“.

Po pumě touží milovníci přírody i lovci. Pro milovníky přírody je tato kočka vznešeným symbolem divočiny, ale pro lovce je i nadále kořistí. Otázkou zůstává, jak dlouho může být obojím.

Je možné „žít a nechat žít“?

Zákony, které pumu neboli kuguára chrání, na západě Spojených států vedly nejen k tomu, že se populace pumy značně rozrostla, ale také k tomu, že vzrostl počet střetnutí mezi pumami a lidmi. Příčina je očividná: na okraji divočiny — domovského prostředí pumy — se usazuje stále více lidí a tím vzniká problém bezpečnosti obyvatelstva. Přesto k útokům pumy na lidi dochází výjimečně.

Provedenými výzkumy je doloženo, že ve Spojených státech a v Kanadě došlo od roku 1890 k 65 útokům pumy, což se rovná asi třem útokům za každých pět let. Snad jen 10 z těchto 65 útoků vedlo ke smrti napadeného člověka. Pro srovnání: jen ve Spojených státech zemře asi 40 lidí za rok na následky bodnutí včelím žihadlem.

„Přestože má dostatek příležitostí,“ uvádí Kevin Hansen, biolog, který studuje život v přírodě, „útoky kuguára na lidi jsou opravdu překvapivě výjimečnými událostmi a svědčí o jeho obrovské vůli žít a nechat žít — alespoň pokud jde o lidi.“