„V téhle Indii je tolik stromů, že se to nedá vypovědět,“ prohlásil španělský kronikář Gonzalo Fernández de Oviedo v roce 1526. O pět století později má jeho posudek stále svou váhu. „Deštný prales,“ píše autorka jedné knihy Cynthia Russ Ramsayová, je „nejrozmanitější, nejsložitější a nejméně pochopitelný ekosystém na zemi“.

Biolog Seymour Sohmer, který zkoumá přírodu v tropech, říká: „Nikdy bychom neměli ztrácet ze zřetele fakt, že o tom, jak jsou uspořádány a jak pracují nejvlhčí tropické pralesy, nemluvě o jednotlivých druzích rostlin a zvířat v nich, víme jen málo nebo nevíme skoro nic.“ Už pouhý počet druhů a složitost jejich vzájemných vztahů představuje pro výzkumníka velmi náročný úkol.

V lese mírného pásma možná připadá na hektar jen několik druhů dřevin. Naproti tomu půl hektaru deštného pralesa snad poskytuje výživu více než 80 různým druhům, přestože celkový počet stromů na hektar činí v průměru jen asi 700. Roztřídění tak rozmanitých druhů je nesmírně namáhavý a vyčerpávající úkol, a proto bylo podrobeno rozboru pouze několik vyhrazených úseků deštného pralesa větších než jeden hektar. Provedené rozbory však přinesly překvapivé výsledky.

Rozsáhlý sortiment stromů poskytuje nespočetné možnosti úkrytu pro obrovské množství obyvatel pralesa — mnohem větší množství, než by si kdokoli představoval. Americká Národní akademie věd uvádí, že na 10 čtverečních kilometrech typického původního deštného pralesa žije asi 125 různých druhů savců, 100 druhů plazů, 400 druhů ptáků a 150 druhů motýlů. Pro srovnání si uveďme, že v celé Severní Americe žije nebo tam pravidelně zavítá méně než 1 000 druhů ptáků.

Některé z nesčetných druhů rostlin a živočichů je sice možné najít na celém území deštného pralesa, ale jiné se vyskytují pouze v jednom horském pásmu. Z toho důvodu jsou tak choulostivé. Jakmile dřevorubci před několika lety vykáceli všechen porost na jednom horském hřebenu v Ekvádoru, vyhynulo tam 90 endemických druhů rostlin.

Kvůli tomu, že dochází k takovým tragédiím, americká Komise pro tropické pralesy varuje: „Mají-li být tyto značně podceněné a pravděpodobně nenahraditelné zdroje uchráněny před možným zničením v první polovině příštího století, musí společnost národů ihned na tento problém podniknout rychlý a koordinovaný útok.“

Člověk si nemůže dovolit přehlížet původ své zásoby potravin. Plodiny i hospodářská zvířata mohou být oslabeny přešlechtěním jednotlivých druhů. Rozmanité druhy potřebné pro posílení těchto rostlin a zvířat je možné získat právě z deštného pralesa, kde je ohromná koncentrace nejrůznějších druhů. Mexický botanik Rafael Guzmán například objevil nový druh trávy příbuzný dnešní kukuřici. Zemědělci byli jeho objevem nadšeni, protože tato tráva (Zea diploperennis) je odolná proti pěti ze sedmi závažných chorob, které ničí úrodu kukuřice. Vědci doufají, že pomocí tohoto nového druhu vypěstují takovou odrůdu kukuřice, která bude odolná proti chorobám.

Pohoří, kde byla tato divoká kukuřice objevena, vzala mexická vláda v roce 1987 pod svou ochranu. Stále je však ničeno tolik pralesa, že i podobně cenné druhy jako tato kukuřice se nepochybně ztrácejí dříve, než jsou objeveny. V pralesích jihovýchodní Asie žije několik druhů divokého skotu, které by mohly posílit plemena domácích stád. Jenže všechny tyto druhy jsou kvůli ničení jejich biotopu téměř na pokraji vyhynutí.