Jedna mladá žena romského původu se už jako dítě dozvěděla o pravdě od svých tet, které žily v zahraničí. Velkou překážkou, kterou musela překonat, byla negramotnost. Podněcovala ji však láska k Jehovovi, a tak se naučila číst a psát během tří let, kdy studovala Bibli. Problémy jí navíc působil její dědeček, u kterého bydlela. Sestra říká: „Když jsem šla na shromáždění, musela jsem se z domu dostat tak, aby si toho dědeček nevšiml.“ Po návratu ji však bil. Sestra pokračuje: „Tělesně jsem kvůli pravdě trpěla, ale nikdy bych se jí nevzdala. Připomínala jsem si, kolik toho musel vytrpět věrný Job. Měla jsem silnou lásku k Jehovovi a byla jsem rozhodnutá se studiem nepřestat.“ Tato sestra dnes slouží jako průkopnice a vede biblické studium se dvěma negramotnými dívkami. Nikdy sice nezískala žádné světské vzdělání, ale je vděčná za to, že se v teokratické škole naučila, jak vyučovat druhé.

„Kde ty lidi najdu?“

AGRON BASHOTA

ROK NAROZENÍ 1973

ROK KŘTU 2002

Z JEHO ŽIVOTA Byl vojákem Kosovské osvobozenecké armády a nyní slouží jako pravidelný průkopník a služební pomocník.

KDYŽ jsem viděl válečné hrůzy, včetně vraždění malých dětí, dospěl jsem k závěru, že Bůh neexistuje. Říkal jsem si: Kdyby byl, proč už se vším tím utrpením něco neudělal? V tom mě ještě utvrdilo to, když jsem viděl, jak muslimští náboženští vůdci podporují válčení proti Srbům. Před válkou jsem byl muslim, ale na jejím konci byl ze mě ateista. Vstoupil jsem do Kosovské osvobozenecké armády, a přestože jsem v ní sloužil jen krátkou dobu, získal jsem si respekt a měl jsem mnoho výhod. Stal se ze mě agresivní a pyšný člověk, kterého museli všichni poslouchat.

Drsně jsem se žel choval i ke své manželce Meritě. Myslel jsem si, že mě musí vždycky poslechnout a udělat všechno, co jí přikážu. Merita byla během války v kontaktu se svědky a měla od nich nějakou literaturu. Jednou večer než šla spát, mi řekla: „Vezmi si tohle a přečti si to. Mluví se tam o Bohu.“ Rozzuřil jsem se: Myslí si snad, že mě může o Bohu poučovat? Merita se chtěla vyhnout hádce, a raději si šla lehnout.

Když jsem zůstal v pokoji sám, rozhodl jsem se přečíst si brožuru Co od nás Bůh vyžaduje? Pak jsem sáhl po brožuře The Time for True Submission to God (Čas, abychom se opravdově podřídili Bohu). Jako muslima mě překvapilo, že se v ní cituje z Koránu. Nakonec jsem si přečetl několik čísel časopisů Strážná věž a Probuďte se! Pozdě v noci jsem šel do ložnice a probudil Meritu. „Od koho jsi to dostala?“ zeptal jsem se. „Kde ty lidi najdu?“

Myšlenky z publikací na mě hluboce zapůsobily, a proto jsem se chtěl se svědky setkat. Merita mi však nedůvěřovala a bála se, co udělám. Přesto jsme ještě tu noc zavolali jedné sestře a zjistili jsme, kdy a kde budou mít shromáždění. Hned příští ráno jsme se tam šli podívat. Udělalo na mě velký dojem, jak laskavě nás bratři přijali. Nemyslel jsem si, že by takoví lidé mohli vůbec existovat. Byli tak jiní! Během shromáždění mě napadla jedna otázka. Tak moc jsem chtěl znát odpověď, že jsem se dokonce přihlásil, abych se zeptal. Starší nevěděli, proč si tolik přeji s nimi mluvit, a byli ze mě trochu nervózní. Muselo se jim velmi ulevit, když zjistili, že chci jen vědět, jak se mohu stát svědkem Jehovovým.

Ještě ten den jsem začal studovat. Chtěl jsem na sobě změnit spoustu věcí, ale nebylo to jednoduché. Musel jsem přestat kouřit a také přerušit kontakt s bývalými přáteli. Díky modlitbám a pravidelné účasti na shromáždění jsem litoval svého dřívějšího způsobu života a oblékl jsem si novou osobnost. Pravda úplně změnila život můj i mé rodiny. Roku 2006 jsem byl jmenován služebním pomocníkem a nyní s manželkou sloužíme jako pravidelní průkopníci. Teď mohu pomáhat druhým porozumět tomu, proč lidé trpí a jak Jehova brzy vyřeší veškeré naše problémy.