Přesto se u Saliua doma scházela skupina 30 osob různých národností. Saliu vzpomíná: „V těch letech shromáždění probíhala v srbštině a literaturu jsme dostávali z Bělehradu. Jednou do mého domu nečekaně přišla policie. Právě u nás byli bratři z Bělehradu, kteří přivezli literaturu, a všichni jsme společně seděli a povídali si. Když jsem policistům řekl, že jsou to moji bratři, nemohli pochopit, jak mohou Srbové a Albánci být bratry.“

TVAROVÁNI JEHOVOU

Jedna sestra vyprávěla: „Nenávist mezi Srby a Albánci byla velmi silná. Vštěpovali nám ji totiž už od dětství. I když přijmete pravdu, není jednoduché se takového postoje zbavit. Mnozí jsme museli udělat velké změny, abychom začali smýšlet tak jako Jehova. Učila jsem se, že Jehova je láska, ale kvůli etnické nenávisti jsem se vyhýbala jedné sestře ve sboru jen proto, že byla srbského původu. Díky studiu jsem si však postupně uvědomila, že zatímco nauky jiných náboženství rozdělují, pravda z Jehovova Slova sjednocuje.“ Pomohla moc Božího Slova této sestře, aby oblékla novou křesťanskou osobnost? Sestra řekla: „Dnes jsem šťastná, že s bratry a sestrami srbského původu sloužím ve stejném sboru.“ (Kol. 3:7–11; Hebr. 4:12)

Jednota pravých křesťanů je nápadným protikladem k nábožensky rozdělenému světu. Zatímco nacionalismus podněcoval lidi, aby vypalovali domy a házeli ruční granáty, naši bratři cestovali do Bělehradu, kde se v červenci 1998 konal oblastní sjezd. V autobuse spolu pokojně jeli Albánci, Chorvati, Makedonci a Romové. Dashurie Gashiová, která se na sjezdu dala pokřtít, vypráví: „Když náš autobus zastavili vojáci, bylo na nich vidět, že jsou naprosto šokovaní. Uprostřed etnického napětí, které v těch zemích panovalo, jsme byli jednotným lidem — Jehovovým lidem.“