Kapitola 29

Dobré skutky vykonané v sabatu

JE JARO roku 31 n. l. Uplynulo několik měsíců od chvíle, kdy Ježíš mluvil s ženou u studny v Samaří, když byl na cestě z Judeje do Galileje.

Ježíš učil ve velkém rozsahu po celé Galileji a nyní opět odchází do Judeje, kde káže v synagógách. Ve srovnání s pozorností, která je v Bibli věnována jeho kazatelské službě v Galileji, říká nám Bible málo o Ježíšově činnosti v Judeji při této návštěvě a v měsících, které tam strávil po předcházejícím pasach. Jeho služba v Judeji se zřejmě nesetkala s tak příznivou odezvou jako služba v Galileji.

Zakrátko je Ježíš na cestě do judského hlavního města Jeruzaléma, aby se tam účastnil pasach roku 31 n. l. Zde, blízko městské Ovčí brány, je rybník, kterému se říká Betcata. Přicházejí sem mnozí nemocní, slepí a chromí. Věří, že se lidé mohou uzdravit, dostanou-li se do vody tohoto rybníka, když se voda čeří.

Je sabat a Ježíš vidí u rybníka nějakého muže, který je nemocný už 38 let. Ježíš si uvědomí, že je tento muž nemocný již dlouho, a proto se ptá: „Chceš se uzdravit?“

Muž odpoví Ježíšovi: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě dal do rybníka, když se čeří voda; ale zatímco jdu, sestupuje přede mnou jiný.“

Ježíš mu říká: „Vstaň, vezmi svá nosítka a choď!“ Muž se okamžitě tělesně uzdravuje, zvedne nosítka a začíná chodit!

Když však Židé toho muže vidí, říkají: „Je Sabat a není zákonné, abys nesl nosítka.“

Muž jim odpovídá: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Zvedni svá nosítka a choď.‘ “

„Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Zvedni je a choď?‘ “ ptají se. Ježíš odešel kvůli zástupu stranou a ten, který byl uzdraven, neznal Ježíšovo jméno. Ale později se Ježíš s tímto mužem setká v chrámu a muž poznává, kdo ho uzdravil.

A tak ten uzdravený muž nachází Židy, aby jim řekl, že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil. Když se to Židé dovídají, jdou k Ježíšovi. Proč? Snad aby poznali, jakým způsobem je schopen konat takové podivuhodné věci? Ne. Chtějí mu vytknout, že činí tyto dobré věci v sabatu. A dokonce ho začínají pronásledovat. Lukáš 4:44; Jan 5:1–16.

▪ Kolik času asi uplynulo od Ježíšovy poslední návštěvy v Judeji?

▪ Proč je rybník zvaný Betcata tak známý?

▪ Jaký zázrak koná Ježíš u tohoto rybníka a jak na to reagují Židé?

Kapitola 30

Odpověď těm, kteří ho obviňují

KDYŽ židovští náboženští vůdci obviňují Ježíše, že porušil sabat, Ježíš odpovídá: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“

Přes tvrzení farizeů nepatří Ježíšova práce k těm, jež zákon o sabatu zakazuje. Jeho kazatelské a léčitelské dílo je úkolem od Boha a on napodobuje Boží příklad tím, že je koná denně. Svou odpovědí ovšem rozhněvá Židy ještě víc, a oni usilují o jeho zabití. Proč?

Protože nyní jsou nejen přesvědčeni, že Ježíš porušuje sabat, ale pokládají jeho tvrzení, že je Boží vlastní Syn, za rouhání. Ježíš však nemá strach a v odpovědi dále hovoří o svém příznivém vztahu k Bohu. „Otec má totiž náklonnost k Synovi,“ říká, „a ukazuje mu všechno, co sám dělá.“

„Právě jako Otec budí mrtvé,“ pokračuje Ježíš, „tak i Syn oživuje ty, které chce.“ Ano, Syn již v duchovním smyslu budí mrtvé! „Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal,“ říká Ježíš, „přešel ze smrti do života.“ A pokračuje: „Přichází hodina, a je již nyní, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří na to dbali, budou žít.“

Přestože do té doby není zpráv o tom, že by Ježíš doslova někoho vzbudil z mrtvých, říká svým obviňovatelům, že takové doslovné vzkříšení z mrtvých nastane. „Nedivte se tomu,“ říká, „protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“

Ježíš zatím zřejmě ještě nikdy veřejně nepopsal svou podstatnou úlohu v Božím předsevzetí tak jasně a určitě. Ale Ježíšovi obviňovatelé o tom nemají jen jeho vlastní svědectví. „Poslali jste lidi k Janovi a on vydal svědectví pravdě,“ připomíná jim Ježíš.

Právě před dvěma lety pověděl Jan Křtitel těmto židovským náboženským vůdcům o Tom, kdo přichází po něm. Ježíš jim připomíná jejich někdejší velkou úctu k Janovi, který je nyní uvězněn, a říká: „Vy jste byli po krátký čas ochotni velmi se radovat v jeho světle.“ Připomíná jim to s nadějí, že jim pomůže, ano, že je zachrání. Není však závislý na Janově svědectví.

„Ta díla sama, která dělám [včetně zázraku, jejž právě provedl], vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec.“ Ale kromě toho, jak pokračuje Ježíš, „Otec, jenž mě poslal, sám o mně vydal svědectví“. Bůh vydal svědectví o Ježíšovi například při jeho křtu, kdy řekl: „To je můj Syn, milovaný.“

Ti, kteří Ježíše obviňují, skutečně nemají omluvu pro to, že jej odmítají. Sama Písma, jež podle svého tvrzení zkoumají, o něm svědčí. „Kdybyste vskutku věřili Mojžíšovi, věřili byste mně,“ uzavírá Ježíš, „protože ten o mně psal. Ale jestliže nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým výrokům?“ Jan 5:17–47; 1:19–27; Matouš 3:17.

▪ Proč není Ježíšovo dílo porušením sabatu?

▪ Jak popisuje Ježíš svou podstatnou úlohu v Božím předsevzetí?

▪ Na čí svědectví Ježíš poukazuje, aby prokázal, že je Boží Syn?

Kapitola 31

Trhání klasů v sabatu

JEŽÍŠ a jeho učedníci brzy opouštějí Jeruzalém a vracejí se do Galileje. Je jaro a na polích jsou na stéblech obilné klasy. Učedníci mají hlad. Otrhávají proto klasy a jedí zrní. Je však sabat a jejich počínání neunikne pozornosti jiných lidí.

Náboženští vůdcové v Jeruzalémě se právě snažili zabít Ježíše za údajné porušování sabatu. Nyní vznášejí farizeové obžalobu: „Pohleď, tvoji učedníci dělají, co není zákonné dělat v sabatu.“

Farizeové tvrdí, že trhat klasy a vymnout je v ruce, aby se člověk najedl, se rovná sklízení a mlácení. Ale jejich přísný výklad toho, co všechno je práce, učinil ze sabatu břemeno, zatímco to měla být doba radostná a duchovně budující. Ježíš jim proto odpovídá biblickými příklady a ukazuje, že Jehova Bůh si nikdy nepřál, aby byl jeho zákon o sabatu uplatňován tak nepatřičně přísně.

Ježíš říká, že se David a jeho muži, když byli hladoví, zastavili u svatostánku a jedli chleby předložení. I když byly tyto chleby již odstraněny z místa před Jehovou a nahrazeny čerstvými, obvykle byly vyhrazeny pro kněze, kteří je měli jíst. Ale za daných okolností nebyli David a jeho muži odsouzeni, když je jedli.

Ježíš dává jiný příklad, když říká: „Nebo jste nečetli v Zákoně, že o sabatech kněží v chrámu nezacházejí se sabatem jako s posvátným, a dále jsou nevinní?“ Ano, i v sabatu provádějí kněží porážky a vykonávají jiné práce v chrámu při přípravě zvířecích obětí! „Ale povídám vám,“ říká Ježíš, „že zde je něco většího než chrám.“

Ježíš dále napomíná farizey: „Kdybyste. . . byli rozuměli, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť ‘, nebyli byste odsoudili nevinné.“ Pak končí slovy: „Syn člověka je totiž pánem sabatu.“ Co tím Ježíš myslí? Ježíš má na mysli pokojné panství svého tisíciletého Království.

Lidstvo je po 6 000 let zotročováno Satanem Ďáblem, musí lopotně pracovat, a války a násilí jsou na denním pořádku. Naproti tomu velké sabatní panství Kristovo bude dobou odpočinku od všeho takového utrpení a útlaku. Matouš 12:1–8; 3. Mojžíšova 24:5–9; 1. Samuelova 21:1–6; 4. Mojžíšova 28:9; Ozeáš 6:6.

▪ Jaké obvinění je vzneseno proti Ježíšovým učedníkům a jak na ně Ježíš odpovídá?

▪ Na kterou chybu farizeů poukazuje Ježíš?

▪ V jakém smyslu je Ježíš „Pánem sabatu“?

Kapitola 32

Co je v sabatu zákonné?

JE OPĚT sabat a Ježíš navštěvuje synagógu u Galilejského moře. Je přítomen muž s uschlou pravou rukou. Znalci Zákona a farizeové bedlivě sledují, zda ho Ježíš uzdraví. Nakonec se zeptají: „Je zákonné léčit v sabatu?“

Židovští náboženští vůdci se domnívají, že léčit v sabatu je zákonné, jen když je v nebezpečí život. Vyučují například, že je nezákonné v sabatu napravit zlomeninu nebo ovázat vymknutí. Znalci Zákona a farizeové se tedy Ježíše dotazují ve snaze získat proti němu obvinění.

Ježíš však zná jejich uvažování. Současně si uvědomuje, že přijali extrémní, nebiblický názor na to, co znamená porušení sabatního zákazu práce. A tak Ježíš připravuje scénu pro dramatické střetnutí tím, že říká muži s uschlou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed.“

Tu se Ježíš obrátí ke znalcům Zákona a farizeům a říká: „Kdo mezi vámi bude takový člověk, který bude mít jednu ovci, a jestliže ta upadne do jámy v sabatu, neuchopí ji a nevyzvedne?“ Protože ovce představuje peněžní investici, nenechali by ji v jámě do druhého dne, aby snad nezchromla a neztratila hodnotu. Kromě toho Písmo říká: „Spravedlivý pečuje o duši svého domácího zvířete.“

Ježíš činí přirovnání a pokračuje: „Celkem vzato, oč cennější je člověk než ovce! Je tedy zákonné udělat v sabatu něco znamenitého.“ Takové logické, soucitné uvažování nemohou náboženští vůdci vyvrátit, a proto mlčí.

Ježíš se s rozhořčením i zármutkem nad jejich tvrdošíjnou hloupostí rozhlédne. Pak řekne muži: „Natáhni ruku.“ On ji natáhne, a ruka je uzdravena.

Místo aby byli farizeové šťastní, že má muž ruku vyléčenou, vyjdou a okamžitě se smlouvají s Herodovými stoupenci, že Ježíše zabijí. K této politické straně zřejmě patří členové sekty saduceů. Obvykle se tato politická strana a farizeové stavějí otevřeně proti sobě, ale ve svém odporu k Ježíšovi se pevně spojují. Matouš 12:9–14; Marek 3:1–6; Lukáš 6:6–11; Přísloví 12:10; 2. Mojžíšova 20:8–10.

▪ Jaká scéna je připravena pro dramatické střetnutí Ježíše s židovskými náboženskými vůdci?

▪ Čemu věří tito židovští náboženští vůdci ohledně uzdravování v sabatu?

▪ Jaké znázornění Ježíš použije, aby vyvrátil jejich nesprávné názory?