Apoštolové poslouchali Ježíšův příkaz, aby mluvili o dobré zprávě po celé zemi. V roce 47 n. l. bratři v Antiochii poslali Pavla a Barnabáše na kazatelskou cestu. Ti dva obětaví muži procestovali celou Malou Asii a dostali se například do Derbé, Lystry a Ikonia.

Mluvili s bohatými i chudými, mladými i starými. Hodně lidí začalo věřit v Ježíše. Když si o něm Pavel a Barnabáš povídali s vládcem Kypru Sergiem Paulem, jeden kouzelník se jim v tom snažil zabránit. Pavel mu řekl: „Jehova tě potrestá!“ Kouzelník okamžitě oslepl. Když to Sergius Paulus viděl, stal se křesťanem.

Pavel a Barnabáš mluvili o Ježíšovi všude – dům od domu, na tržištích, na cestách a v synagogách. Když v Lystře uzdravili muže, který nemohl chodit, lidi si mysleli, že jsou bohové, a chtěli je uctívat. Pavel a Barnabáš jim ale řekli: „Uctívejte jenom Boha! My jsme obyčejní lidé.“ Pak do Lystry přišli nějací Židé a navedli místní obyvatele, aby na Pavla zaútočili. Ti začali Pavla kamenovat, a když si mysleli, že je mrtvý, odtáhli ho za město. Pavel byl ale pořád naživu. Bratři mu okamžitě přišli na pomoc a vzali ho zpátky do města. O něco později se Pavel vrátil do Antiochie.

Roku 49 n. l. se Pavel vydal na další cestu. Nejdřív se vrátil za bratry v Malé Asii, aby zjistil, jak se jim daří. A pak šel oznamovat dobrou zprávu ještě dál, do Evropy. Navštívil Atény, Efez, Filipy, Tesaloniku a další města. Na cestách ho doprovázeli Silas, Lukáš a mladý Timoteus. Spolu s Pavlem zakládali sbory a pomáhali jim, aby byly silné. Rok a půl Pavel zůstal v Korintu a povzbuzoval tam bratry. Mluvil s lidmi o dobré zprávě, vyučoval a psal dopisy sborům. Taky pracoval jako výrobce stanů. Časem se vrátil do Antiochie.

Později, v roce 52 n. l., Pavel vyrazil na svoji třetí cestu a začal v Malé Asii. Cestoval na sever až do Filip a pak dolů do Korintu. Několik let strávil v Efezu, kde vyučoval, uzdravoval a pomáhal místnímu sboru. Taky měl každý den přednášky v sále jedné školy. Hodně lidí poslouchalo, co Pavel učí, a změnilo se. Potom co oznamoval dobrou zprávu v mnoha zemích, se nakonec vydal na cestu do Jeruzaléma.

Ve Filipech byla jedna mladá otrokyně, která v sobě měla démona. Pod jeho vlivem předpovídala budoucnost a tím vydělávala svým majitelům hodně peněz. Když do Filip přišli Pavel a Silas, všude za nimi chodila. Dělala to hodně dnů a démon ji nutil, aby křičela: „Ti muži jsou otroci nejvyššího Boha!“ Nakonec Pavel démonovi řekl: „V Ježíšově jménu ti nařizuju, abys z ní vyšel!“ Démon to okamžitě udělal.

Když si majitelé otrokyně uvědomili, že už jim nebude vydělávat peníze, rozzlobilo je to. Dovlekli Pavla a Sila k městským úředníkům a řekli jim: „Ti muži porušují zákony a dělají ve městě rozruch!“ Úředníci nechali Pavla a Sila zbít a zavřít do vězení. Vězeňský dozorce je odvedl do nejhorší a nejtmavší části vězení a dal jim nohy do klády.

Pavel a Silas začali uprostřed noci zpívat písně, ve kterých chválili Jehovu, a ostatní vězni je poslouchali. Najednou otřáslo celým vězením silné zemětřesení. Otevřely se všechny dveře a vězňům se uvolnila pouta. Dozorce se spěchal podívat, co se děje, a uviděl otevřené dveře. Myslel si, že vězni utekli, a tak vzal meč a chtěl se zabít.

Pavel ale zavolal: „Neubližuj si! Všichni jsme tady!“ Dozorce k Pavlovi a Silovi přiběhl a vrhnul se před nimi na zem. Zeptal se: „Co musím dělat, aby mě Bůh zachránil?“ Řekli mu: „Ty a tvoje rodina musíte uvěřit v Ježíše.“ Potom je Pavel a Silas začali učit o Jehovovi a Ježíšovi a vězeňský dozorce se s celou rodinou dal pokřtít.

Timoteus byl mladý bratr ze sboru v Lystře. Jeho táta byl Řek a maminka byla Židovka. Už odmalička ho maminka Euniké a babička Lois učily o Jehovovi.

Když byl Pavel v Lystře při druhé kazatelské cestě, všiml si, že Timoteus má moc rád bratry a sestry ve sboru a chce jim pomáhat. Nabídl mu, aby cestoval s ním. Postupem času Pavel naučil Timotea, jak s lidmi mluvit o dobré zprávě, aby je to zajímalo.

Svatý duch Pavlovi a Timoteovi pokaždé ukázal, kam mají jít. Jednou v noci měl Pavel vidění, ve kterém ho nějaký muž prosil, aby šel pomoct lidem do Makedonie. Pavel, Timoteus, Silas a Lukáš se tam vydali, aby s lidmi mluvili o Ježíšovi a zakládali sbory.

V makedonském městě Tesalonika se hodně mužů a žen stalo křesťany. Byli tam ale nějací Židé, kteří na Pavla a jeho spolupracovníky žárlili. Vzali si na pomoc další lidi, odvlekli bratry k vládcům města a křičeli: „Tihle muži jsou nepřátelé Římské říše!“ Pavlovi a Timoteovi šlo o život, a tak v noci utekli do Beroy.

Lidem v Beroi se dobrá zpráva moc líbila a z Řeků i Židů se stávali křesťané. Přišli tam ale Židé z Tesaloniky a dělali problémy. Proto Pavel odešel do Atén. Timoteus a Silas v Beroi zůstali a povzbuzovali bratry. Později Pavel poslal Timotea zpátky do Tesaloniky, aby pomohl místním křesťanům, kteří zažívali těžké pronásledování. Časem Pavel poslal Timotea do mnoha dalších sborů. Měl zjistit, jak se daří bratrům a sestrám, a povzbudit je.

Pavel řekl Timoteovi: „Ti, kdo chtějí sloužit Jehovovi, budou pronásledovaní.“ Přesně to Timoteus kvůli svojí víře zažíval a dostal se i do vězení. Byl rád, že měl příležitost ukázat, jak je Jehovovi věrný.

Filipanům Pavel napsal: „Posílám k vám Timotea. Naučí vás, jak máte sloužit Jehovovi a jak s lidmi mluvit o dobré zprávě.“ Pavel věděl, že se na Timotea může spolehnout. Hodně let společně pracovali pro Jehovu a byli dobří přátelé.

Pavlova třetí kazatelská cesta skončila v Jeruzalémě. Tam ho zatkli a zavřeli do vězení. V noci měl Pavel vidění, ve kterém mu Ježíš řekl: „Budeš oznamovat dobrou zprávu v Římě.“ Pak Pavla odvedli do Cesareje, kde byl ve vězení dva roky. Když ho soudil Festus, vládce Judeje, Pavel řekl: „Ať mě soudí císař v Římě.“ Festus odpověděl: „Chceš jít k císaři, tak k císaři půjdeš.“ Vojáci vzali Pavla na loď, která plula do Říma. Na cestu se s ním vydali i bratři Lukáš a Aristarchos.

Na moři je zastihla prudká bouře, která trvala hodně dní. Všichni si mysleli, že umřou. Pavel jim ale řekl: „Muži, anděl mi ve snu pověděl: ‚Neboj se, Pavle. Dostaneš se do Říma a všichni, kdo jsou s tebou na lodi, se zachrání.‘ Proto buďte odvážní! Neumřeme.“

Bouře zuřila 14 dní. Nakonec se na obzoru objevila země. Byl to ostrov Malta. Loď najela na mělčinu a rozbila se na kusy. Ale všech 276 lidí se dostalo do bezpečí. Někteří ke břehu doplavali a jiní se drželi trosek z lodi, které je tam donesly. Obyvatelé Malty se o trosečníky postarali a zapálili oheň, aby se mohli ohřát.

O tři měsíce později vzali vojáci Pavla na jinou loď, která plula do Říma. Když tam dorazili, bratři přišli Pavlovi naproti. Hned jak je uviděl, dodalo mu to odvahu a poděkoval Jehovovi. I když byl vězeň, mohl bydlet v pronajatém domě, kde ho hlídal voják. Zůstal tam dva roky. Lidi za ním chodili a on s nimi mluvil o Božím království a učil je o Ježíšovi. Taky psal dopisy do sborů v Malé Asii a Judeji. Jehova opravdu používal Pavla k tomu, aby se dobrá zpráva dostala k lidem z mnoha národů.