Ve zkoušce naší víry jsme nebyli opuštěni

Vicky byla krásná holčička — zdravá, roztomilá a kypící životem. Ano, když se nám na jaře roku 1993 narodila, byli jsme bezmezně šťastní. Žili jsme v malém městečku v jižním Švédsku, a život byl nádherný.

KDYŽ však bylo Vicky půl druhého roku, náš svět se jako by začal hroutit. Nějaký čas Vicky nevypadala dobře, a proto jsme ji vzali do nemocnice. Nikdy nezapomeneme na tu chvíli, kdy nám lékař řekl, že naše dceruška trpí akutní lymfoblastovou leukemií, což je forma dětské rakoviny, která postihuje bílé krvinky.

Pochopit a uvědomit si dosah toho, že naše holčička je postižena touto hroznou nemocí, bylo těžké. Začíná si teprve uvědomovat okolní svět — a teď by se mohlo stát, že by zemřela! Lékař se nás snažil potěšit a řekl, že léčení, které Vicky může podstoupit, bývá poměrně úspěšné a skládá se z chemoterapie a několika krevních transfuzí. To pro nás byla další rána.

Zkouška naší víry

Naši dcerušku jsme velice milovali a přáli jsme si, aby dostala tu nejlepší lékařskou péči. Krevní transfuze však v žádném případě nepřicházely v úvahu. Pevně věříme Božímu slovu, Bibli, a zde je jasně řečeno, že se křesťané musí ‚zdržovat krve‘. (Skutky 15:28, 29) Také jsme věděli, že transfuze jsou nebezpečné samy o sobě. Tisíce lidí v důsledku transfuzí onemocnělo a zemřelo. Jedinou alternativou bylo skutečně kvalitní léčení bez použití krevních transfuzí. V tomto směru nyní začal náš boj za víru.

Co jsme mohli dělat? Spojili jsme se s oddělením Nemocničních informačních služeb ve švédské odbočce svědků Jehovových a požádali jsme o pomoc.a Okamžitě začalo hledání vhodné nemocnice a lékaře, který by byl ochoten poskytnout chemoterapii bez krevních transfuzí. Byly proto rozeslány faxy různým nemocnicím v Evropě. Naši křesťanští bratři se horlivě a s láskou snažili nám pomáhat, a to nás velice posilovalo. V našem boji za víru jsme nebyli opuštěni.

Během několika hodin byla nalezena nemocnice a lékař v Německu, a to v Homburgu nad Saarou. Náš odlet byl zařízen hned na příští den, aby Vicky mohla být vyšetřena. Při našem příletu nás čekali naši křesťanští bratři z místního sboru svědků Jehovových v Homburgu a také někteří z našich příbuzných. Vřele nás přivítal i zástupce místního výboru pro styk s nemocnicemi. Doprovodil nás do nemocnice a poskytl nám veškerou podporu, jaká jen byla možná. Bylo pro nás velice povzbuzující vidět, že i v cizí zemi nám naši duchovní bratři stojí po boku.

Když jsme se v nemocnici setkali s doktorem Grafem, opět jsme se cítili povzbuzeni. Měl pro nás velké pochopení a ubezpečil nás, že udělá všechno, co bude v jeho silách, aby Vicky léčil bez použití krevních transfuzí. I kdyby hladina hemoglobinu u ní klesla na 5 g/dl, bude ochoten pokračovat v léčení bez použití krevních transfuzí. Řekl také, že diagnóza byla stanovena v počátečním stadiu nemoci a potřebné kroky byly učiněny rychle, a že tedy léčení může být úspěšné. Přiznal však, že to bude první případ tohoto druhu, kdy poskytne chemoterapii bez použití krevních transfuzí. Byli jsme doktoru Grafovi velice vděčni a obdivovali jsme jeho odvahu a odhodlání poskytnout nám pomoc.

Finanční problémy

Nyní vznikla otázka, jak léčení Vicky zaplatíme. Byli jsme ohromeni, když jsme se dozvěděli, že dvouleté léčení bude stát asi 150 000 německých marek. Tolik peněz jsme zdaleka neměli, ale s léčením Vicky se muselo začít okamžitě. Ze Švédska jsme odjeli a léčení se mělo provádět v Německu, a proto jsme neměli nárok na žádný druh veřejného zdravotního pojištění. Byli jsme zde tedy s naší těžce nemocnou holčičkou, měli jsme k dispozici vysoce kvalifikovanou lékařskou péči, ale neměli jsme dost peněz.

Nemocnice nám vyšla vstříc. Dozvěděli jsme se, že léčení může začít okamžitě, jestliže složíme zálohu 20 000 německých marek a podepíšeme záruku, že zbytek doplatíme. Nějaké úspory jsme měli, a s laskavou pomocí přátel a příbuzných jsme byli schopni těch 20 000 marek zaplatit, ale jak doplatíme to ostatní?

Opět jsme měli příležitost uvědomit si, že v našem boji za víru nejsme opuštěni. Jeden duchovní bratr, kterého jsme tehdy vůbec neznali, byl ochoten vzít na sebe odpovědnost za to, že účet bude vyrovnán. Jeho velkorysou nabídku jsme však nemuseli využít, protože se nám podařilo zařídit věci jinak.

Vysoce kvalifikované lékařské postupy uplatněny

Chemoterapie byla zahájena. Plynuly dny a týdny. Bývalo to obtížné a vyčerpávající jak pro naši dcerušku, tak pro nás. Na druhé straně jsme ovšem pociťovali nesmírnou radost a vděčnost, kdykoli se projevily nějaké příznaky zlepšení. Chemoterapie trvala osm měsíců. Nejnižší hladina hemoglobinu u Vicky byla 6 g/dl a doktor Graf svůj slib dodržel.

Uplynulo víc než šest let, a při posledním vyšetření mozkomíšního moku žádné stopy leukemie u Vicky nalezeny nebyly. Je z ní dnes veselá holčička, a nikdo by neřekl, že byla tak těžce nemocná. To, že se úplně uzdravila, se opravdu zdá jako zázrak. Víme, že mnoho dětí na tuto nemoc umírá, i když dostanou chemoterapii a krevní transfuze.

Náš boj za víru byl vítězný, ale neobešli bychom se bez pomoci našich příbuzných, našich křesťanských bratrů a sester a lékařských odborníků. Nemocniční informační služby nám poskytovaly plnou podporu celých 24 hodin denně. Doktor Graf a jeho kolegové vynaložili své znalosti a dovednosti, aby pomohli Vicky k uzdravení. Za to všechno jsme jim opravdu vděčni.

Naše víra se posílila

Především však děkujeme našemu Bohu Jehovovi za jeho láskyplnou péči a za sílu, kterou jsme dostali prostřednictvím jeho Slova, Bible. Když se díváme zpět, uvědomujeme si, kolik jsme se toho naučili a jak mocně se tímto těžkým životním zážitkem posílila naše víra.

Nyní ze srdce toužíme po tom, abychom si svůj důvěrný vztah k Jehovovi Bohu zachovali. Naši dcerku chceme naučit žít v souladu s jeho požadavky a chceme, aby věděla, že takový život má velkou cenu. Ano, přejeme si dát jí dobré duchovní dědictví v podobě naděje na věčný život v ráji, který bude na této zemi. (Zasláno.)

[Poznámka pod čarou]