Učíš se od našeho Vznešeného učitele?

„PĚT let jsem studoval práva na jedné z nejlepších univerzit ve Španělsku,“ říká Julio. „Ale to, co jsem se dozvěděl, když jsem začal studovat Bibli, bylo daleko lepší. Univerzita mě naučila, jak se mám učit; Bible mě naučila, jak mám žít.“

Bible nám zprostředkovává Boží myšlenky, zásady a pokyny. Písma líčí Jehovu jako „Vznešeného učitele“, protože Jehova je tím nejlepším učitelem v celém vesmíru. (Izajáš 30:20) Hebrejský text ho doslovně nazývá „učitelé“ — množné číslo zde naznačuje jedinečnost. To by nám mělo připomenout, že být vyučován Jehovou je mnohem lepší, než studovat pod vedením kteréhokoli jiného učitele.

Praktická moudrost od Jehovy

Proč je „božské vyučování“ pro člověka tak užitečné? Především pro svůj nedostižně hodnotný obsah. Jehovovo učení nám poskytuje „praktickou moudrost“. A moudrost od Boha navíc „zachovává naživu“ ty, kdo v souladu s ní jednají. — Přísloví 3:21, 22; Kazatel 7:12.

Skladatel Žalmu 119 si uvědomoval, že Jehovova moudrost ho po celý život chránila. Zpíval například: „Zákon tvých úst je pro mne dobrý, a to více než tisíce kousků zlata a stříbra. Kdyby tvůj zákon nebyl to, co mám rád, pak bych byl zahynul ve svém trápení. Tvé přikázání mě činí moudřejším, než jsou moji nepřátelé, protože je moje na neurčitý čas. Nabyl jsem větší pochopení než všichni moji učitelé, protože se zabývám tvými připomínkami.“ — Žalm 119:72, 92, 98, 99.

Žalmista nebyl sám, kdo by „zahynul ve svém trápení“, kdyby nebylo Jehovova zákona. Mladá Španělka Rosa je přesvědčena, že uplatňování Božích zásad jí zachránilo život. „Ve dvaceti šesti letech jsem měla za sebou dva pokusy o sebevraždu,“ vzpomíná.

Rosa se začala podílet na prostituci a zneužívat alkohol i drogy. „Jednoho dne, když jsem se v zoufalství dostala až na dno,“ říká, „mluvili se mnou jedni manželé, svědkové, o tom, že Bible může lidem pomoci vyřešit jejich problémy. Začala jsem studovat Boží slovo a zjistila jsem, že je úžasné. Do měsíce jsem měla sílu začít nový, čistý život. Našla jsem smysl života, a už jsem nepotřebovala berličku alkoholu a drog. A jelikož jsem si velice přála, aby mezi mnou a Jehovou byl přátelský vztah, rozhodla jsem se žít podle jeho požadavků. Kdyby nebylo praktické moudrosti z Božího slova, určitě bych už se svým životem skoncovala.“

Moudrost od Jehovy skutečně zachraňuje lidem život. Můžeme mít proto užitek nejen z velice hodnotného obsahu „božského vyučování“, ale také z prostředků, které Jehova používá, aby jimi poučoval své služebníky. Boží Syn, Ježíš Kristus, nám přikázal, abychom byli učiteli, abychom činili učedníky. Proto se chceme naučit používat co nejúčinnější vyučovací metody. — Matouš 28:19, 20.

Jak Jehova používá přirovnání

V Markově evangeliu je napsáno, že „[Ježíš] k nim nemluvíval bez podobenství“. (Marek 4:34) Není překvapující, že to byl charakteristický rys Ježíšova vyučování. Ježíš totiž pouze napodobil jeden ze způsobů, jimiž byla izraelskému národu předávána Jehovova prorocká poselství. Tato poselství obsahují řadu barvitých podobenství. — Izajáš 5:1–7; Jeremjáš 18:1–11; Ezekiel 15:2–7; Ozeáš 11:1–4.

Povšimněme si například mocného podobenství, které Jehova použil o bezcennosti model. Izajáš 44:14–17 uvádí: „Je ten, jehož zaměstnáním je kácet cedry; a vezme jistý druh stromu, dokonce mohutný strom . . . Zasadil vavřín a . . . [ten se stal] pro člověka něčím k udržování ohně. Vezme tedy část z něho, aby se ohřál. Ve skutečnosti založí oheň a opravdu upeče chléb. Pracuje také na bohu, kterému by se klaněl. Udělal z něho vyřezávaný obraz a vrhá se před ním k zemi. Polovinu z něho opravdu spálí v ohni. Na polovině z něho dobře opeče maso, které jí, a nasytí se . . . Ale ze zbytku opravdu udělá boha, jeho vyřezávaný obraz. Vrhne se před ním k zemi a klaní se a modlí se k němu a říká: ‚Osvoboď mě, vždyť jsi můj bůh.‘ “ Taková podobenství jsou působivým prostředkem, kterým je možné pomoci lidem s upřímným srdcem, aby zavrhli modlářství a falešné nauky.

Zkoumavé otázky

V Bibli jsou také příklady toho, jak Jehova prostřednictvím podnětných otázek upravil myšlení některých svých služebníků. Jedním z těchto služebníků byl patriarcha Job. Jehova mu trpělivě pomáhal, aby dokázal pochopit, jak je oproti Bohu nepatrný. Jehova k tomu použil několik otázek, na které Job zdaleka nebyl schopen odpovědět.

„Kdes byl, když jsem zakládal zemi?“ ptal se Jehova Joba. „Kdo zahradil dveřmi moře? . . . Můžeš pevně svázat pouta souhvězdí Kimy, nebo můžeš uvolnit samotné šňůry souhvězdí Kesilu? . . . Máš takovou paži jako pravý Bůh?“ Do této řady pokořujících otázek patřila i tato: „Prohlásíš mě [Jehovu] za ničemného, abys byl v právu ty?“ — Job 38:4, 8, 31; 40:8, 9.

Tyto zkoumavé otázky přiměly Joba, aby si uvědomil, že mluvil bez porozumění. Job proto odvolal své výroky a činil pokání. (Job 42:6) Podobně jako v případě Joba, i u našich dětí nebo zájemců mohou promyšlené otázky přispět k napravení jejich nesprávného myšlení.

Budování důvěry

Co však dělat, když potřebujeme pomoci někomu, kdo se cítí méněcenný nebo neschopný? Tehdy může být užitečná zpráva o rozhovoru mezi Jehovou a jeho prorokem Mojžíšem. Když dal Bůh Mojžíšovi za úkol být jeho mluvčím před faraónem a před Izraelity, tento prorok měl pocit, že pro takový úkol není způsobilý. „Mám pomalá ústa a pomalý jazyk,“ řekl Mojžíš. Bůh mu však odpověděl: „Kdo ustanovil člověku ústa? . . . Nejsem to já, Jehova? Nyní tedy jdi, a sám prokáži, že jsem s tvými ústy, a chci tě vyučovat, co máš říci.“ — 2. Mojžíšova 4:10–12.

Jehova ustanovil Mojžíšova bratra Árona jako mluvčího Mojžíše a oba v Egyptě vykonali své úkoly. (2. Mojžíšova 4:14–16) Mojžíšovy pocity nedostatečnosti sdílí nejeden svědek Jehovův, když se poprvé účastní služby dům od domu nebo na ulici. Když ale víme, že máme za sebou Jehovu a že jsme ve společnosti zkušeného služebníka, může nám to pomoci, abychom své rozpaky překonali, podobně jako je překonal Mojžíš. Mojžíš si vypěstoval tak silnou důvěru v Jehovu, že dokázal pronést mocná prohlášení, která můžeme číst v biblické knize nazvané 5. Mojžíšova. S Jehovovou pomocí si řečnické schopnosti můžeme zlepšit i my.

Názorné poučení

Je také zapotřebí, abychom upřímně toužili lidem pomáhat. Právě tato touha chyběla proroku Jonášovi. Jehova dal Jonášovi za úkol varovat obyvatele Ninive před hrozícím zničením města. Ale oni kupodivu činili pokání. (Jonáš 3:5) Jehova proto zkázu města odložil. Ovšem Jonáš, místo toho, aby se velmi radoval z úspěchu své kazatelské kampaně, se rozzlobil, protože se jeho předpověď nesplnila. Jak mu Jehova pomohl, aby se na věci díval ze správného úhlu?

Jehova použil lahvovitou tykev a jejím prostřednictvím Jonáše poučil o tom, jak je důležité projevovat zájem o ostatní lidi. Tato rostlina zázrakem vyrostla během jediné noci a Jonášovi, který si blízko Ninive vystavěl chýš, poskytla vítaný stín. Jonáš se nad tou docela obyčejnou rostlinou „velmi zaradoval“. Pak ale Jehova způsobil, že tykev napadl červ, a uschla. Jonáš byl nyní vystaven slunci a vysoušejícímu větru. Začal se hněvat: „Zemřít je pro mne lepší než být naživu.“ (Jonáš 4:5–8) Jaké z toho plynulo pro Jonáše poučení?

Jehova Jonášovi řekl: „Tobě bylo líto rostliny, lahvovité tykve, pro kterou ses nelopotil ani jsi nezpůsobil, že vyrostla veliká. Prokázala se jako to, co vyrostlo přes noc, a zanikla jako to, co vyrostlo přes noc. A já, já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí?“ — Jonáš 4:9–11.

To bylo velice působivé názorné poučení! Jonáš se více zajímal o lahvovitou tykev než o život tisíců lidí. Je sice chvályhodné, když nám záleží na jakémkoli Božím výtvoru, ale naším nejdůležitějším úkolem je pomáhat při záchraně lidských životů.

Trpělivost při poučování

Není vždy snadné ‚dovršit svou službu‘, jak zjistil i Jonáš. (2. Timoteovi 4:5) Bude však prospěšné, když budeme mít s lidmi trpělivost.

Jak reaguješ, když některý z tvých zájemců dělá pomalé pokroky nebo jedná poněkud nerozumně? Náš Vznešený učitel nás učí, jak takový problém řešit. Projevil neobyčejnou trpělivost, když se jej Abraham vyptával na rozsudek, který hrozil Sodomě a Gomoře. „Skutečně smeteš spravedlivého s ničemným?“ ptal se Abraham. Naléhal: „Dejme tomu, že je uprostřed města padesát spravedlivých. Smeteš je tedy a nepromineš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm?“ Jehova odpověděl, že promine, a to Abrahama podnítilo k dalším otázkám, až se nakonec počet těch spravedlivých snížil na deset. Jehova věděl, že záchranu si zaslouží pouze Lotova rodina a učinil již pro její záchranu určité opatření. Přesto Abrahamovi trpělivě dovoloval klást otázky, dokud Abraham nepochopil rozsah Jehovova milosrdenství. — 1. Mojžíšova 18:20–32.

Jehova měl pochopení pro Abrahamovo neúplné porozumění situaci i pro jeho starostlivost. Pokud také my budeme mít pochopení pro určitá omezení, která má náš zájemce, pomůže nám to k trpělivosti, když nerozumí nějaké nauce nebo překonává určitý zakořeněný zvyk.

Stále se učme od Jehovy

Jehova Bůh je nesporně Vznešeným učitelem. Prostřednictvím přirovnání, otázek i názorného poučování lidi trpělivě poučuje. Oč lépe budeme napodobovat jeho vyučovací metody, o to lepšími učiteli budeme.

Lidé, kteří vyučují, by neměli zanedbávat to, že se sami musí učit. Proto se musíme dále nechat ‚vyučovat Jehovou‘. (Izajáš 54:13) Izajáš napsal: „Tvé oči se stanou očima, které uvidí tvého Vznešeného učitele. A tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste šli doprava, nebo v případě, že byste šli doleva.“ (Izajáš 30:20, 21) Když půjdeme i nadále Jehovovou ‚cestou‘ a budeme pomáhat druhým lidem, aby se po této ‚cestě‘ vydali také, budeme mít tu jedinečnou výsadu, že budeme věčně vyučováni naším Vznešeným učitelem.

[Obrázek na straně 28]

Jehova se zeptal Joba: „Je to na tvé nařízení, že vzlétá vzhůru orel a staví si hnízdo ve výšce?“

[Obrázek na straně 28]

Jehova použil lahvovitou tykev, aby poučil Jonáše o tom, že by se Jonáš měl více zajímat o lidi