Odpověď na další otázky
Odpověď na otázku, jak vznikl život, určuje odpovědi na další otázky: Proč jsme zde? Kam spějeme? Má náš život nějaký smysl
Již ze své podstaty probíhá evoluce náhodně, bez účelu a cíle. Kdybychom vznikli evolucí, byli bychom zde bezdůvodně, nikam bychom nespěli a náš život by neměl smysl.
Naštěstí pro nás je evoluce nepravdivá. Nedala počátek životu a tím méně vedla až k člověku. Vědecké doklady jsou jednotné: Neřízené, náhodné změny nemohly vyvolat vznik živé buňky, jež má tisíce účelných funkcí. To je zřejmé pro každého, u něhož rozum zvítězí nad toužebným přáním evolucionistů. Francis Crick výstižně řekl: „Upřímný člověk vybavený veškerým dnes dostupným poznáním by mohl pouze shledat, že se v určitém smyslu jeví vznik života téměř jako zázrak.“ A profesor H. S. Lipson, člen Královské vědecké společnosti, váhavě přiznal: „Musíme jít ještě dál a připustit, že jediným přijatelným vysvětlením je stvoření.“
Tak upřímně se evolucionisté vyjadřují zřídka. Obvykle jsou dogmatičtí: „Evoluce je skutečnost. Další důkazy nejsou potřeba. Žádný opravdový vědec o ní nepochybuje. Všichni vzdělaní lidé jsou o ní přesvědčeni. Pouze nevzdělanec ji zavrhuje.“ V televizním pořadu NOVA řekl Stephem Jay Gould, že věda „často do značné míry zrcadlí podvědomou předpojatost těch, kteří konají vědeckou práci.“ O dvě minuty později předvedl vlastní předpojatost, když prohlásil, že Darwin udělal víc než kdokoli jiný, aby „prosadil evoluci.“
Darwin věřil, že život „původně vdechl stvořitel do několika forem nebo pouze do jedné“. Jeho víra v poznenáhle postupující evoluci na základě zděděných změn se hroutí. Záznam ve zkamenělinách, o nějž opíral svůj důkaz, ho zklamal. Gould sám opustil všechny tyto Darwinovy názory, protože se nezakládají na skutečnostech. Pro záchranu této teorie přesedlal Gould od vysvětlení pomalými změnami k názoru, že přechod od jedné formy života ke druhé probíhal velkými rychlými skoky. K tomu však není žádný podklad. Vyloučit potřebu přechodných forem, které v záznamu zkamenělin chybí, je svévolnou manipulací. Věda evoluci nejen nedokázala, ale dokonce ji popřela.
Posledním východiskem je tedy snaha naplnit spisy evolucionistů zastrašovací propagandou. Takovými taktikami, jimiž se promývá mozek, přivádějí evolucionisté do svého tábora milióny stoupenců. Pro nedostatek skutečných důkazů se uchýlili ke stejným prostředkům nátlaku vůči Ježíšovi i zoufalí farizeové: „Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům, a ti se jich ptali: ‚Proč jste ho nepřivedli?‘ Oni odpověděli: ‚Nikdo nikdy takto nemluvil!‘ Farizeové jim na to řekli: ‚I vy jste se dali svést? Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?‘ . . . Jeden z nich . . . jim řekl: ‘Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho předtím vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?‘ Řekli mu: ‚Nejsi také ty z Galilee?‘“ (Jan 7:45–52, „Ekumenický překlad“) Podobně i dnešní evolucionisté označí každého vědce, který odmítá evoluci, jako nezpůsobilého a stíhají ho jízlivým posměchem, když se odváží obhajovat stvoření.
Stvoření je mnohem vědečtější než evoluce. Bere v úvahu účelný plán, který vidíme v nebi i na Zemi, v rostlinách, zvířatech, v našem vlastním těle a hlavně v našem udivujícím mozku. Obsah informace, kterou vidíme v DNK, jistě svědčí o působení inteligence, jež vzbuzuje úctu. Einsteinovi se nikdy nelíbil Bůh takzvaných křesťanských náboženství, ale nesmírně na něj zapůsobila „harmonie přírodních zákonů, která odhaluje natolik nadřazenou inteligenci, že všechno cílevědomé myšlení a jednání lidí je pouze jejím bezvýznamným odleskem“.
Stvoření také vede k odpovědi na nejzákladnější otázky.
Proč jsme zde?
Jehova vyjádřil, proč stvořil první lidský pár. „Udělejme člověka ke svému obrazu,“ řekl Bůh Logosovi (který později přišel na zem jako Ježíš), podle své podoby, a ať mají v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a domácí zvířata a celou zemi a každého pohybujícího se živočicha, který se pohybuje na zemi.“ Bůh také udělal zahradu v Edenu a pak „vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni“. Kromě toho nařídil prvnímu páru v Edenu, aby ‚byli plodní a přibývali a naplnili zemi‘. — 1. Mojžíšova 1:26, 28; 2:8, 15.
Jako potomci Adama a Evy dnes musíme zalidňovat zemi, starat se o ni a obdělávat ji a láskyplně spravovat rostliny i zvířata. Bůh nás k tomuto úkolu vybavil tím, že nás udělal podle své podoby — ne v tělesném vzhledu, ale vybavil nás určitými svými vlastnostmi jako například láskou, moudrostí, mocí, spravedlností a touhou účelně pracovat a mít úspěch. V tomto ohledu jsme podle Boží podoby, a to nás odlišuje od všech zvířat a působí na nás tak, že uvažujeme o nejzákladnějších otázkách, což nikdy nenapadne jiné pozemské tvory.
Ateisté však tvrdí, že jsem nebyli stvořeni k Božímu obrazu, ale že jsem si sami stvořili Boha ke svému obrazu. Není to pravda. Božstva, která si vytvořil člověk, jsou znázorněním a portrétem slunce, měsíce, hvězd, stromů, bouří, blesků, hor, zvířat, vládců, peněz, sexu, břicha a všeho, co si člověk usmyslil zbožňovat. (Římanům 1:25; Filipanům 3:19) Člověk jako Boží obraz nezrcadlí vyrovnaně všechny Boží vlastnosti. Naopak jsme vybízeni, abychom se ze svého zpustlého stavu vrátili k jeho obrazu. (Kolosanům 3:9, 10) Evoluce nevysvětluje obrovskou propast mezi člověkem a zvířetem ani by nevytvořila či neuchovala naše vnitřní užitečné nutkání klást si nejzákladnější otázky. Vysvětluje to naše stvoření k Božímu obrazu a k jeho podobě.
Kam spějeme
Žádné zvíře si neklade tuto otázku. Zvířata nemají vědomý smysl pro čas, minulost či budoucnost. Člověk tento smysl má. Bůh udělal i tuto další propast mezi člověkem a zvířetem, jak to vyjadřuje Kazatel 3:11: „Lidem dal do srdce i touhu po věčnosti.“ („Ekumenický překlad“) Člověk si tedy uvědomuje, že uplynula tisíciletí, a ví, že čas poběží dál. Zajímá ho to. Co se s ním děje, když umírá? Má nesmrtelnou duši, která bude žít dál? Půjde do nebeské blaženosti, pekelných muk nebo do zapomenutí v hrobě? Nebo se snad přestěhuje do jiného života?
Jistě se nechce zabývat myšlenkami na svůj zánik. Ničí ho, když si uvědomí, že čas půjde dál i bez něho, že budou nadále trvat země i lidé, až on odejde do věčného zapomenutí. Aby se vyhnul těmto nepřijatelným myšlenkám, lpí na představě o nesmrtelné duši, což je ovšem zcela nebiblická nauka. — Ezekiel 18:4.
Bible přece říká, že člověk se po smrti vrací do prachu. „V ten den opravdu mizí jeho myšlenky.“ ‚Není se vědom naprosto ničeho.‘ (Žalm 146:4; Kazatel 9:5) Ale miliardy lidí budou vzkříšeny: „Přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ Ti, kteří pak budou milovat Boha a bližního, uslyší slova Krále Ježíše Krista: „Dědičně se ujměte království připraveného pro vás od založení světa.“ — Matouš 25:34.
Jehovovým předsevzetím od počátku bylo, aby lidská rodina žila navždy v pozemském ráji. Nyní se blíží čas, kdy poslušné lidstvo zdědí toto království. Je to popsáno ve Zjevení 21:3, 4: „Pohleď, Boží stan je s lidstvem a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lid. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest.“
To odpovídá na otázku, kam spěje poslušné lidstvo. Nenapravitelně zlí lidé však budou navždy spát. Žalmista píše: „A ještě chvilku a ničemný již nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, a on nebude. Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ — Žalm 37:10, 11; Římanům 6:23.
Má náš život nějaký smysl?
Ve vesmíru jsou miliardy galaxií a každá galaxie obsahuje miliardy hvězd. V nesmírně rozlehlém vesmíru je naše sluneční soustava pouhým smítkem a Země mikroskopickou tečkou. Těch pět miliard lidí na Zemi je vzhledem k tomu pouhé nic. Není to však pouze naše nepatrnost ve vesmíru, která v nás vytváří pocit bezvýznamnosti. Pocit nedostatečného významu v nás vytváří i naše pomíjivost vzhledem k věkům. Přesto naše mysl chce vidět smysl, a to proto, že jsme tak byli stvořeni.
Snad si připadáme v tomto ohromném vesmíru jako mikroskopický prášek a možná, že jsme prchavým okamžikem v nekonečném proudu času. Naše postavení na Zemi je však jedinečné a náš život je zapojen do nejvýznamnější sporné otázky v celém vesmíru. Stvořitel vesmíru, Jehova Bůh, nás nejen postavil na zem, ale také nám dal práci: naplnit zemi, starat se o ni a láskyplně panovat nad rostlinami i zvířaty. A ještě něco mnohem důležitějšího — smíme se podílet na ohlašování Jehovova království, které pod Kristovým vedením očistí zemi od ničemnosti, ospravedlní Boží jméno a jeho Slovo a odstraní ze země panství démonů.
Takový život má smysl. Bude trvalý. Bůh střeží svůj lid jako zřítelnici svého oka. (5. Mojžíšova 32:10) Tento lid nezneklidňují nejzákladnější otázky, které vyvstávají hluboko v nitru, protože na ně zná odpověď.