IŠMAEL
[Bůh slyší (naslouchá)].
1. Syn Abrahama a Sářiny egyptské otrokyně Hagar; narodil se v roce 1932 př. n. l. a jeho otci bylo tehdy 86 let. (1Mo 16:1–4, 11–16)
Když byl Abraham informován, že Sára bude mít syna, z něhož vyjdou „králové národů“, prosil za svého prvorozeného syna: „Kéž by Išmael žil před tebou!“ Bůh prohlásil, že budoucí syn Izák bude dědicem smlouvy, a potom řekl: „Ohledně Išmaela jsem tě vyslyšel. Pohleď, požehnám mu a učiním ho plodným a velmi, velmi mnoho jej rozmnožím. Jistě zplodí dvanáct náčelníků a já způsobím, aby se z něho stal velký národ.“ (1Mo 17:16, 18–20) Išmael byl potom obřezán spolu se svým otcem a jeho služebníky. V té době bylo Išmaelovi 13 let. (1Mo 17:23–27)
O rok později se narodil Izák; Išmaelovi bylo nyní 14 let. (1Mo 16:16; 21:5) O pět let později, v roce 1913 př. n. l., v den, kdy byl Izák odstaven, byl Išmael přistižen, jak si „tropí žerty“ ze svého mladšího nevlastního bratra. (1Mo 21:8, 9) Ze strany Išmaela to nebyla žádná nevinná dětská hra. Jak naznačuje další verš zprávy, šlo možná o popichování kvůli dědictví. Apoštol Pavel říká, že tyto události byly ‚symbolickým dramatem‘, a ukazuje, že toto nesprávné jednání s Izákem ze strany Išmaela, který byl napůl Egypťan, bylo pronásledováním. To byl tedy začátek předpověděných 400 let strádání Izraele, které skončilo v roce 1513 př. n. l. vysvobozením z egyptského otroctví. (Ga 4:22–31; 1Mo 15:13; Sk 7:6; viz heslo IZÁK.)
To, že Išmael projevil opovržení vůči Izákovi, vedlo k tomu, že on a jeho matka byli propuštěni z Abrahamovy domácnosti, nicméně byli na cestu vybaveni. Abraham „vzal chléb a kožený měch na vodu a dal to Hagar — položil jí to na ramena — a dítě, a pak ji propustil“. (1Mo 21:14) Někteří učenci to interpretovali tak, že Išmael, kterému nyní bylo 19 let, byl také vložen na ramena Hagar, a právě tak je to v některých překladech uvedeno. (JB-č, EP) Jiní učenci však považují frázi „položil jí to na ramena“ za pouhou vsuvku, která vysvětlovala, jak Hagar chléb a vodu nesla, a tak je-li tento výraz dán do závorky nebo oddělen čárkami, je potíž odstraněna. Profesoři Keil a Delitzsch tvrdí, že výraz „a dítě“ závisí na řídícím slovese „vzít“, a ne na slovese „dát“ nebo „položit“. Slovo „dítě“ je vázáno ke slovu „vzít“ spojkou „a“. Úvaha je tedy taková: Abraham vzal chléb a vodu a dal to Hagar (položil jí to na ramena) a vzal dítě a také jí je dal. (Commentary on the Old Testament, 1973, sv. I, The First Book of Moses, s. 244, 245)
Hagar podle všeho zabloudila v pustině Beer-šeba, a tak když došla voda a Išmael byl vyčerpán, „shodila dítě pod jeden z keřů“. (1Mo 21:14, 15) Výraz „shodila dítě“ neznamená, že Išmael byl nemluvně, které nesla v náručí. Hebrejské slovo jeʹledh (dítě) se nemusí nutně vztahovat na kojence, ale často se používá na dospívajícího chlapce nebo na mladého muže. O Josefovi (kterému tehdy bylo 17 let) bylo řečeno, že byl prodán do otroctví i přes Rubenův protest: „Nehřešte proti tomu dítěti [vai·jeʹledh].“ Lamek podobně mluvil o ‚mladém muži [jeʹledh]‘, který ho zranil. (1Mo 42:22; 4:23; viz také 2Pa 10:8.)
Ani to, že Hagar dítě ‚shodila‘, neznamená, že ho nesla v náručí nebo na zádech, i když svého unaveného syna pravděpodobně podpírala. Zřejmě mu náhle odňala svou podporu, jako ti, kdo k Ježíšovi přinášeli chromé a zmrzačené a „takřka mu je házeli k nohám“. (Mt 15:30)
V souladu s významem Išmaelova jména „Bůh slyšel“ jeho volání o pomoc, poskytl mu nezbytnou vodu a nechal ho žít, aby se stal lučištníkem. Jako kočovný obyvatel pustiny Paran naplnil proroctví, které o něm říkalo: „On se stane lidskou zebrou. Jeho ruka bude proti každému, a ruka každého bude proti němu; a bude stanovat před obličejem všech svých bratrů.“ (1Mo 21:17–21; 16:12) Hagar našla svému synovi egyptskou manželku a on časem zplodil dvanáct synů, náčelníků a hlav rodiny slíbeného ‚velkého národa‘ Išmaelitů. Išmael měl také nejméně jednu dceru, Machalat, která se provdala za Esaua. (1Mo 17:20; 21:21; 25:13–16; 28:9; viz heslo IŠMAELITA.)
Ve věku 89 let Išmael pomáhal Izákovi pohřbít svého otce Abrahama. Potom žil ještě 48 let a zemřel v roce 1795 př. n. l., ve věku 137 let. (1Mo 25:9, 10, 17) Není žádný záznam o tom, že by Išmael byl pohřben v jeskyni Makpela, na pohřebním místě Abrahama a Izáka a jejich manželek. (1Mo 49:29–31)
2. Potomek Saula a Jonatana; syn Acela z kmene Benjamín. (1Pa 8:33–38, 40; 9:44)
3. Otec Zebadjáše, který byl jmenován Jehošafatem, aby sloužil jako představitel krále v právních záležitostech; z kmene Juda. (2Pa 19:8, 11)
4. Jeden z ‚velitelů set‘, kteří vstoupili do smlouvy s veleknězem Jehojadou, že svrhnou ničemnou Atalju a na trůn dosadí Jehoaše; syn Jehochananův. (2Pa 23:1, 12–15, 20; 24:1)
5. Vůdce spiknutí těch, kdo zabili místodržitele Gedaljáše jen tři měsíce po pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.; syn Netanjášův z královské linie. V době, kdy Nebukadnecar místodržitele jmenoval, byl Išmael, syn Netanjášův, v poli jako jeden z vojenských velitelů. Později přišel ke Gedaljášovi a zřejmě pod přísahou vstoupil s místodržitelem do smlouvy o pokoji a podpoře. Tajně se však spikl s Baalisem, králem Ammonitů, že Gedaljáše zabije. Ostatní vojenští velitelé, mimo jiné i Jochanan, varovali Gedaljáše před Išmaelovým zlým úmyslem. Místodržitel však jejich zprávě nevěřil a odmítl dát Jochananovi svolení, aby Išmaela srazil. (2Kr 25:22–24; Jer 40:7–16)
A tak když Gedaljáš hostil Išmaela a jeho skupinu deseti mužů, ti povstali a zabili svého hostitele i Židy a Chaldejce, kteří byli s nimi. Druhý den se tito vrahové zmocnili osmdesáti mužů, kteří přišli ze Šekemu, Šila a Samaří, a až na deset z nich všechny zabili a jejich těla hodili do velké cisterny, kterou postavil král Asa. Išmael a jeho muži pak zajali ostatek těch, kdo žili v Micpě, a mířili na území Ammonitů. Cestou je dohonil Jochanan se svým vojskem a vysvobodil zajatce, ale Išmael a osm jeho mužů unikli do svého ammonitského azylu. (2Kr 25:25; Jer 41:1–18)
6. Jeden z kněží Pašchurova otcovského domu, kteří za dnů Ezry propustili své cizozemské manželky. (Ezr 10:22, 44)