ELIEZER věří v sílu modlitby. Projevuje pozoruhodnou víru, jakou mívají děti, a s touto vírou vyjadřuje pokornou prosbu: „Jehovo, Bože mého pána Abrahama, prosím, způsob, ať se to dnes přede mnou stane, a projev milující laskavost mému pánu Abrahamovi. Postavil jsem se tady u pramene vody a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. Ať se stane, že mladá žena, které řeknu: ‚Spusť, prosím, svůj džbán na vodu, abych se napil‘, a která skutečně řekne: ‚Napij se, a napojím i tvé velbloudy‘, to je ta, kterou určíš svému sluhovi Izákovi; a podle toho mi dej poznat, že jsi projevil mému pánovi věrně oddanou lásku.“ (1. Mojžíšova 24:12–14)

Z Eliezerovy modlitby se můžeme mnohému naučit. Je z ní patrná jeho mimořádná víra, pokora a nesobecký zájem o to, co potřebují druzí. Svou modlitbou dal Eliezer také najevo, že se podřizuje způsobu, jak Jehova jedná s lidstvem. Bezpochyby věděl o tom, že Bůh má k Abrahamovi mimořádný vztah, a věděl také o Božím slibu, že prostřednictvím Abrahama se v budoucnosti dostane požehnání celému lidstvu. (1. Mojžíšova 12:3) Proto Eliezer uvedl svou modlitbu slovy: „Jehovo, Bože mého pána Abrahama.“