PRAMEN, ZŘÍDLO
Zpravidla přírodní zdroj vody (2Mo 15:27) na rozdíl od studní a cisteren, které byly obvykle vykopávány (1Mo 26:15); používá se také v souvislosti se zdrojem něčeho jiného, než je voda. Dva hebrejské výrazy, které se překládají slovy „pramen, zřídlo“, jsou ʽaʹjin (doslova „oko“) a jemu příbuzné slovo maʽ·janʹ. Jim odpovídá řecký výraz pe·geʹ. Zřídla se někdy čistila a prohlubovala, a to může být důvodem, proč je někdy týž vodní zdroj označen jako „pramen“ i jako „studna“. (1Mo 16:7, 14; 24:11, 13; Jan 4:6, 12; viz hesla CISTERNA; STUDNA.)
Zaslíbenou zemi popsal Mojžíš Izraelitům jako zemi „zřídel a vodních hlubin vyvěrajících v údolní pláni a v hornatém kraji“. (5Mo 8:7) V Palestině je pramenů velmi mnoho, průměrně šest nebo sedm přibližně na každých 100 km2. Judské a efrajimské hory se skládají především z porézní horniny, a proto se zimní deště rychle vsáknou do velkých hloubek. Nakonec vody dosáhnou k vrstvě, která je nepropustná, tečou po ní a pak se v podobě pramene znovu objeví na záp. straně údolí Jordánu a na záp. břehu Mrtvého moře, a v některých případech vtéká voda do Mrtvého moře dokonce pod zemí. Mnoho pramenů, které vtékají přímo do Mrtvého moře a do dolního toku Jordánu, má vysokou teplotu. Západně od horského pásma vyvěrá voda v podobě pramenů podél vých. části dlouhé přímořské nížiny, ovšem část vod se pod zemí dostává do Středozemního moře. Některé prameny, například ty, které jsou v okolí Jeruzaléma a Hebronu, vyvěrají přímo na hřebenech palestinské pahorkatiny nebo v jejich blízkosti. Množství zřídel, která vznikají ze sněhu tajícího na horském hřebeni Libanonu a na hoře Hermon, tvoří prameny řek Litani a Jordán a damašských řek.
Důležitost zřídel neboli pramenů je patrná z toho, jak často jména měst začínají na „En“, což znamená „zřídlo“, „pramen“. (Joz 15:62; 17:11; 1Kr 1:9; viz heslo AJIN.) Města a vesnice byly často budovány blízko pramenů; palestinské „řeky“ jsou totiž většinou vlastně říční údolí, která v letních měsících vysychají. Města byla kvůli obraně obvykle budována na vyvýšených místech, a zřídla proto byla často dole v údolí, za městskými zdmi. Bylo tedy naprosto nezbytné vodní zdroj chránit. Byly budovány vodovody, jimiž se voda vedla od pramene přímo do města. Takový vodovod vybudoval král Ezekjáš a přivedl jím vodu z Gichonu do Města Davidova. (2Kr 20:20; 2Pa 32:30) V jiných případech vedly k vodnímu zdroji skryté chodby neboli tunely, a ty zajišťovaly obyvatelstvu města bohaté zásobování vodou i v době obklíčení. Když jednou Asyřané napadli Judu, Ezekjáš ucpal prameny, které byly mimo Jeruzalém, aby útočníci neměli přístup ke zdroji vody. (2Pa 32:2–4; viz hesla EZEKJÁŠ č. 1, Stavitelská díla; OPEVNĚNÍ.)
Obrazné použití. Jehova vytvořil „prameny vodní hlubiny“. (Př 8:28; 1Mo 7:11) On sám je také označován jako Pramen neboli Zdroj života, Zdroj živé vody a Izraelův Zdroj. (Ža 36:9; Jer 2:13; Ža 68:26) Jeho Syn Ježíš Kristus poskytuje vodu, která se v příjemci stává „pramenem prýštící vody, jež předává věčný život“. (Jan 4:14) Joel prorocky předpověděl, že po tom, co se v nížině Jehošafat bude s národy zacházet jako ve vinném lisu, vytryskne z Jehovova domu osvěžující pramen. (Joe 3:12, 13, 18)
Jakub zdůrazňuje, jak důležité je správně používat jazyk, a křesťanům, kteří by měli předkládat vodu života, klade otázku: „Cožpak pramen působí, aby sladké a hořké vyvěralo z téhož otvoru?“ (Jk 3:11)
Ježíš uzdravil ženu, která předtím 12 let trpěla krvotokem, a přitom způsobil, že „pramen její krve“ vyschl. (Mr 5:25–29) Výraz „zdroj vody“ neboli „pramen“ je také použit ve spojitosti se zdrojem sexuálního uspokojení. (Př 5:18)