ISACHAR
[on je mzda [tedy „muž mzdy“]].
1. Devátý syn Jákoba a páté ze sedmi dětí, které Lea porodila v Paddan-aramu. Lea tohoto syna pokládala za odměnu neboli mzdu od Jehovy za to, že dovolila své služce, aby v době, kdy Lea byla neplodná, porodila jejímu manželovi syny. (1Mo 29:32–30:21; 35:23, 26; 1Pa 2:1)
Isacharovi bylo asi osm let, když se jeho rodina v roce 1761 př. n. l. přestěhovala do Kanaánu. Dále o jeho životě není nic známo, kromě zaznamenaných událostí, na nichž se jako jeden ‚z Jákobových synů‘ podílel. (1Mo 34:5–7, 13, 27; 37:3–27; 42:1–3; 45:15) V roce 1728 př. n. l., když bylo Isacharovi čtyřicet jedna let, odešel do Egypta se svými syny Tolou, Puvou (Puou), Jobem (Jašubem) a Šimronem jako část ‚sedmdesáti duší‘ Jákobovy domácnosti. (1Mo 46:13, 27; 2Mo 1:1–3; 1Pa 7:1)
Když Jákob ležel na smrtelné posteli, byl Isachar šestým z dvanácti synů, kteří obdrželi od svého otce požehnání: „Isachar je osel se silnými kostmi, který uléhá mezi dvěma sedlovými brašnami. A uvidí, že místo odpočinku je dobré a že země je příjemná; a skloní své rameno, aby nosil břemena, a bude podroben otrocké nucené práci.“ (1Mo 49:14, 15) V tomto požehnání Jákob vyjádřil některé Isacharovy osobité vlastnosti a některé okolnosti jeho osobního života, ale stejně jako u požehnání uděleného Isacharovým bratrům, Jákob také předpověděl budoucí charakteristické rysy a chování celého kmene, jež budou „v konečné části dnů“ projevovat Isacharovi potomci. (1Mo 49:1)
2. Jeden z dvanácti kmenů Izraele; potomci Jákoba a jeho syna Isachara.
Při prvním sčítání lidu po odchodu z Egypta počet tělesně schopných mužů od dvacetiletých výše, kteří byli schopni boje, dosáhl v tomto kmenu 54 400. (4Mo 1:17–19, 28, 29) Při podobném sčítání lidu, které proběhlo asi o třicet devět let později, vzrostl počet sepsaných na 64 300 a v Davidově době dosáhly ozbrojené síly tohoto kmene 87 000 mužů. (4Mo 26:23–25; 1Pa 7:5) Když se v roce 1070 př. n. l. stal David „králem nad celým Izraelem“, představitelé kmene přišli v počtu dvě stě osob do Hebronu. (1Pa 12:23, 32, 38)
Při rozmístění velkého tábora v pustině byly rodiny Isachara společně s kmenem jeho vlastního bratra Zebulona po boku Judy na vých. straně svatostánku (4Mo 2:3–8); když se dali na pochod, měl se tento trojkmenný oddíl ujmout vedení. (4Mo 10:14–16) Když Mojžíš rozděloval požehnání, spojil kmeny Isachar a Zebulon dohromady (5Mo 33:18), avšak o několik let později, když byly izraelské kmeny mezi horou Gerizim a Ebal rozděleny do dvou skupin a předčítala se jim ze Zákona požehnání a zlořečení, tyto dva kmeny byly od sebe odděleny. (5Mo 27:11–13; Joz 8:33–35; viz heslo EBAL [HORA].)
Při rozdělování Zaslíbené země byl Isachar čtvrtým kmenem, který losem dostal své dědictví, což bylo převážně úrodné údolí Jezreel. Na S ohraničovalo Isachara území Zebulona a Nafataliho, na V řeka Jordán, na J území Manasseho a na Z část území kmene Ašer. U sev. hranice Isachara se Zebulonem ležela hora Tabor, kdežto město Megiddo bylo blízko jeho jz. hranice a Bet-šean byl u jeho jv. hranice. Na tomto území bylo mnoho kananejských měst a jejich závislých městeček. (Joz 17:10; 19:17–23) Zde, v tomto znamenitém údolí, se v souladu s Mojžíšovým požehnáním kmen Isachar ‚radoval ve svých stanech‘. (5Mo 33:18)
Přirovnání Jákobova syna Isachara k ‚oslu se silnými kostmi‘ se zřejmě vztahuje na určitou vlastnost, kterou projevoval nejen Isachar, ale i kmen, jenž z něho vzešel. (1Mo 49:14, 15) Země, která mu byla přidělena, byla skutečně „příjemná“ — byla to úrodná část Palestiny, vhodná pro zemědělství. Zdá se, že Isachar dobře přijal tvrdou lopotu, kterou taková práce představovala. Ochota je vyjádřena tím, že „skloní své rameno, aby nosil břemena“. Ačkoli tento kmen nijak zvlášť nevynikal, zjevně mohl být pochválen za to, že přijal svůj díl odpovědnosti.
Některá města ve vlastnictví Isachara byla určena za enklávová města náležící sousednímu kmenu Manasse a patřila tam i význačná města Megiddo a Bet-šean. (Joz 17:11) Značný počet měst na území Isachara spolu s pastvinami v jejich okolí byl rovněž oddělen pro kmen Levi. (Joz 21:6, 28, 29; 1Pa 6:62, 71–73) Kmen Isachar později dodával svůj podíl (jednu dvanáctinu roční spotřeby), který sloužil k obživě Šalomounova dvora. (1Kr 4:1, 7, 17)
K předním mužům kmene Isachar patřil Jigal, jenž byl vybrán za zvěda a radil Izraelitům, aby nevstupovali do Zaslíbené země. (4Mo 13:1–3, 7, 31–33) Netanel sloužil jako náčelník kmene po exodu (4Mo 1:4, 8; 7:18; 10:15), Paltiel, když Izrael vstoupil do Zaslíbené země (4Mo 34:17, 18, 26), a během Davidovy vlády Omri. (1Pa 27:18, 22)
Isachar je uveden mezi těmi, kdo podporovali soudce Baraka, když porazil Jabinovu armádu, kterou vedl Sisera. (Sd 4:2; 5:15) Později byl Tola z kmene Isachar dvacet tři let jedním ze soudců Izraele. (Sd 10:1, 2) Po rozpadu jednotného království byl Baaša z kmene Isachar třetím vládcem severního království. Ničemný Baaša svého předchůdce zabil, aby získal trůn, a vládl dvacet čtyři let. (1Kr 15:27, 28, 33, 34) Asi o dvě stě let později král Ezekjáš pozval obyvatele severního království, aby se s ním podíleli na oslavě Pasachu, a mnozí Izraelité z kmene Isachar reagovali a přicestovali do Jeruzaléma na oslavu. (2Pa 30:1, 13, 18–20)
V Ezekielově knize a ve Zjevení je Isachar spolu s ostatními kmeny uveden jmenovitě a vzhledem k prorockému charakteru těchto vidění má zjevně symbolický význam. (Ez 48:25, 26, 33; Zj 7:7)
3. Levitský strážce bran; sedmý syn Korachovce Obed-edoma. Isachar byl spolu se svými příbuznými přidělen ke strážní službě na již. straně svatyně v Jeruzalémě. (1Pa 26:1–5, 13, 15)