Můžete se spolehnout na své svědomí?

KOMPAS je za normálních okolností spolehlivý přístroj. Jeho střelka je ovlivňována magnetickým polem Země a stále ukazuje k severu. Pokud se cestovatelé nemohou orientovat podle žádného význačného bodu v krajině, mohou se tedy spolehnout na kompas. Co se však stane, jestliže do blízkosti kompasu položíme nějaký magnetický předmět? Střelka přestane ukazovat na sever a zaměří se k magnetu. Přestává být spolehlivým vodítkem.

Něco podobného se může stát s lidským svědomím. Stvořitel do nás vložil tuto schopnost, aby nám sloužila jako spolehlivé vodítko. Jsme vytvořeni k Božímu obrazu, a proto by nám při našem rozhodování mělo svědomí stále ukazovat správný směr. Mělo by nás podněcovat k tomu, abychom zrcadlili Boží mravní měřítka. (1. Mojžíšova 1:27) Skutečně to často dělá. Křesťanský apoštol Pavel napsal, že dokonce i někteří lidé, kteří nemají Boží zjevený zákon, „činí přirozeně věci zákona“. Proč? Protože „s nimi jejich svědomí vydává svědectví“. (Římanům 2:14, 15)

Svědomí však nereaguje vždy tak, jak by mělo. Jsme nedokonalí lidé a máme sklon dělat věci, o kterých víme, že nejsou správné. „Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně,“ připustil Pavel, „ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Římanům 7:22, 23) Jestliže se často poddáváme nesprávným sklonům, naše svědomí se může postupně otupit, a nakonec nám přestane říkat, že je takové jednání nesprávné.

Ačkoli jsme nedokonalí, můžeme ovšem své svědomí usměrňovat podle Božích měřítek. Je skutečně důležité, abychom to dělali. Čisté, dobře vyškolené svědomí nás nejen vede k vřelému, osobnímu vztahu k Bohu, ale je také nezbytně nutné k naší záchraně. (Hebrejcům 10:22; 1. Petra 1:15, 16) Dobré svědomí nám také pomůže, abychom se v životě moudře rozhodovali, a pak budeme pociťovat pokoj a štěstí. O člověku s takovým svědomím žalmista řekl: „Zákon jeho Boha je v jeho srdci; jeho kroky nebudou kolísat.“ (Žalm 37:31)

Jak školit své svědomí

Školení našeho svědomí nespočívá v tom, že bychom se pouze naučili nazpaměť řadu zákonů a pak se jich přísně drželi. Právě to dělali v Ježíšově době farizeové. Tito náboženští vůdci znali Zákon a vytvořili si podrobnou tradici, která údajně měla lidem pomáhat, aby Zákon nepřestupovali. Proto okamžitě protestovali, když Ježíšovi učedníci v Sabatu otrhávali klasy a jedli zrní. A když Ježíš v Sabatu uzdravil muže s uschlou rukou, náboženští vůdci Ježíše napadli. (Matouš 12:1, 2, 9, 10) Podle tradice farizeů oba tyto skutky byly porušením čtvrtého přikázání. (2. Mojžíšova 20:8–11)

Farizeové byli samozřejmě se Zákonem velmi dobře obeznámeni. Reagovalo však jejich svědomí v souladu s Božími měřítky? Sotva. Nejdříve hnidopišsky poukazovali na to, co bylo podle jejich názoru otřesným porušením předpisu o Sabatu, a vzápětí se začali proti Ježíšovi radit, „aby ho zahubili“. (Matouš 12:14) Jen si to představme — tito náboženští vůdci, kteří si mysleli, že jsou spravedliví, se rozčilovali při představě, že by někdo v Sabatu jedl čerstvě natrhané zrní nebo že by uzdravoval, ale sami bez nejmenších výčitek svědomí dělali plány, aby usmrtili Ježíše!

Podobně deformovaným uvažováním se vyznačovali přední kněží. Byli tak zkažení, že neměli ani sebemenší pocit viny, když z chrámové pokladnice nabídli Jidášovi třicet kousků stříbra, aby zradil Ježíše. Když však Jidáš neočekávaně peníze vrátil a hodil je zpátky do chrámu, svědomí předních kněží se muselo vypořádat s právnickým dilematem. „Není zákonné,“ řekli, „abychom [mince] vhodili do posvátné pokladnice, protože je to cena za krev.“ (Matouš 27:3–6) Předním kněžím zřejmě dělalo starosti to, že Jidášovy peníze byly nyní nečisté. (Srovnej 5. Mojžíšovu 23:18.) Ale na tom, že těmito penězi byla koupena zrada Božího Syna, neviděla tato skupina lidí nic nesprávného!

Přizpůsobujme se Božímu smýšlení

Tyto příklady nám ukazují, že k tomu, abychom své svědomí školili, je třeba víc než jen přijmout do mysli určitý soubor pravidel. Je pravda, že znát Boží zákony je nezbytně nutné, a máme-li být zachráněni, musíme se jimi řídit. (Žalm 19:7–11) Ale kromě toho, že se naučíme Boží zákony, musíme v srdci pěstovat přání přizpůsobovat se Božímu smýšlení. Pak se na nás může splnit proroctví, které dal Jehova prostřednictvím Izajáše: „Tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.“ (Izajáš 30:20, 21; 48:17)

To samozřejmě neznamená, že nám při závažném rozhodování nějaký doslovný hlas řekne, co máme dělat. Jestliže však o určitých věcech smýšlíme tak, jak o nich smýšlí Bůh, naše svědomí bude lépe vyzbrojeno, aby nám pomohlo rozhodnout se tak, že se to bude Bohu líbit. (Přísloví 27:11)

Povšimněme si, jak jednal Josef, který žil v 18. století př. n. l. Když na něho Potifarova manželka naléhala, aby se s ní dopustil cizoložství, Josef to odmítl a řekl jí: „Jak bych se . . . mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ (1. Mojžíšova 39:9) V Josefově době neexistoval žádný psaný Boží zákon, který by odsuzoval cizoložství. Josef navíc žil v Egyptě, kde se neuplatňovala rodinná kázeň nebo patriarchální pravidla. Jak tedy mohl Josef odolat pokušení? Jednoduše řečeno, vedlo ho k tomu jeho vyškolené svědomí. Josef přijal Boží názor, že manžel a manželka mají být „jedním tělem“. (1. Mojžíšova 2:24) Viděl tedy, že by nebylo správné, aby si vzal manželku jiného muže. Josef o této věci smýšlel tak, jak o ní smýšlel Bůh. Cizoložství bylo v rozporu s Josefovým morálním cítěním.

Jen málo lidí dnes jedná tak, jak jednal Josef. Sexuální nemravnost je všeobecně rozšířená a mnozí lidé si myslí, že za to, zda zůstanou morálně čistí, nenesou žádnou zodpovědnost — ani před svým Stvořitelem, ani sami před sebou, ani před svým manželským druhem. Situace se velmi podobá popisu, který je zaznamenán v knize Jeremjáše: „Žádný nečinil pokání ze své špatnosti a neříkal: ‚Co jsem to udělal?‘ Každý se vrací na všeobecně oblíbenou dráhu jako kůň, který se řítí do bitvy.“ (Jeremjáš 8:6) Více než kdy dříve je tedy nutné, abychom se přizpůsobovali Božímu náhledu na věci. Může nám v tom pomoci jedno pozoruhodné opatření.

Co nám pomůže školit naše svědomí

Inspirované Písmo je „prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17) Studium Bible nám pomůže školit to, co Bible označuje jako „vnímavost“, abychom uměli rozpoznat, co je správné, a co nesprávné. (Hebrejcům 5:14) Pomůže nám, abychom se naučili milovat to, co miluje Bůh, a mít odpor k tomu, co Bůh nenávidí. (Žalm 97:10; 139:21)

Účelem studia Bible tedy není pouze získat podrobné poznatky o její struktuře, ale pochopit ducha a podstatu pravdy. Ve Strážné věži z 1. prosince 1977 bylo uvedeno: „Studujeme-li Písmo, měli bychom se snažit pochopit smysl Boží lásky a spravedlnosti a práva a měli bychom si tyto věci hluboko vštípit do srdce, aby se staly naší součástí, jako jídlo a dýchání. Měli bychom se pokusit probudit v sobě ještě citlivější smysl pro mravní odpovědnost tím, že si budeme stále vědomi toho, co je správné a co nesprávné. Měli bychom nadto školit své svědomí tak, abychom měli silný pocit odpovědnosti vůči dokonalému Zákonodárci a Soudci. (Iz. 33:22) Když tedy získáváme poznání o Bohu, měli bychom se snažit napodobovat jej v každé oblasti života.“

Získejme „Kristovu mysl“

Studium Bible nám také pomůže získat „Kristovu mysl“, myšlenkové rozpoložení, které se u Ježíše projevovalo poslušností a pokorou. (1. Korinťanům 2:16) Činit Otcovu vůli pro něho nebyla pouhá rutina, nebyla to činnost automatická či bezmyšlenkovitá, ale byla to pro něho radost. Jeho postoj prorocky popsal žalmista David: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“a (Žalm 40:8)

Chceme-li školit své svědomí, musíme nutně získat „Kristovu mysl“. Když byl Ježíš na zemi jako dokonalý člověk, zrcadlil vlastnosti a osobnost svého Otce v nejplnější míře, jak to jen bylo pro člověka možné. Proto mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) V každé situaci, do které se na zemi dostal, dělal Ježíš to, co od něho jeho Otec očekával. Když se tedy učíme o Ježíšově životě, získáváme jasný obraz o tom, jaký je Jehova Bůh.

Čteme, že Jehova je „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“. (2. Mojžíšova 34:6) V jednání se svými apoštoly Ježíš projevoval tyto vlastnosti stále znova a znova. Když se apoštolové opakovaně dohadovali o tom, kdo z nich je větší, Ježíš je trpělivě učil — slovem i příkladem —, že „kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.“ (Matouš 20:26, 27) To je jen jeden z příkladů, z nichž je patrné, že se Božímu smýšlení můžeme přizpůsobovat tehdy, jestliže uvažujeme o životě Ježíše.

Čím více podrobností o Ježíšovi poznáme, tím lépe budeme vyzbrojeni, abychom uměli napodobovat našeho nebeského Otce, Jehovu. (Efezanům 5:1, 2) Svědomí, které je přizpůsobeno Božímu smýšlení, nás povede správným směrem. Jehova těm, kdo v něho důvěřují, dává slib: „Způsobím, abys měl pochopení, a budu tě poučovat o cestě, po níž bys měl jít. Budu radit s okem upřeným na tebe.“ (Žalm 32:8)

Ze školeného svědomí máme užitek

Mojžíš věděl o svévolnosti nedokonalých lidí, a proto Izraelity varoval: „Uplatněte na své srdce všechna slova, která k vám dnes mluvím pro výstrahu, abyste přikázali svým synům, ať dbají, aby činili všechna slova tohoto zákona.“ (5. Mojžíšova 32:46) My si také musíme napsat Boží zákon na srdce. Jestliže to uděláme, můžeme tím spíše očekávat, že naše svědomí povede naše kroky a bude nám pomáhat, abychom činili správná rozhodnutí.

Musíme být ovšem opatrní. Biblické přísloví říká: „Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její pozdější konec jsou cesty smrti.“ (Přísloví 14:12) Proč se to často stává? Protože — slovy Bible — „srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jeremjáš 17:9) Proto je nutné, abychom všichni jednali podle biblické rady uvedené v Příslovích 3:5, 6: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Biblicky školené svědomí nám může podobně jako kompas ukazovat správný směr

[Podpisek k obrázku na straně 7]

Kompas: S laskavým svolením Peabody Essex Museum, Salem, Mass.