Josefa to stálo hodně. Potifarova manželka se chtěla pomstít. Začala křičet a svolávat ostatní sluhy. Tvrdila jim, že ji chtěl Josef znásilnit a že utekl, když se rozkřičela. Nechala si jeho oděv jako důkaz a čekala, až se vrátí manžel. Když Potifar dorazil, nalhala mu to samé. Naznačila, že je to celé jeho vina, protože toho cizince k nim domů přivedl on. Jak Potifar reagoval? „Jeho hněv vzplanul“ a Josefa nechal zavřít do vězení. (1. Mojžíšova 39:13–20)

„NOHY MĚL SEVŘENÉ V OKOVECH“

O tom, jak to tehdy vypadalo v egyptských věznicích, moc nevíme. Archeologové našli jen jejich trosky. Šlo o velké stavby podobné pevnostem, ve kterých byly cely a podzemní kobky. Sám Josef později řekl, že ho dali do „vězeňské díry“, takže to nejspíš bylo strašné, tmavé místo. (1. Mojžíšova 40:15) Z knihy Žalmů se dozvídáme, že Josef byl vystavený drsnému zacházení. Čteme tam: „Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.“ (Žalm 105:17, 18, Bible21) Egypťané někdy použili okovy a spoutali vězňům ruce za zády v místě loktů. Jindy jim nasadili železný límec, který jim svíral krk. Josef hodně trpěl, a přitom neudělal nic, čím by si to zasloužil.

Horší bylo, že nešlo jen o nějakou krátkodobou komplikaci. Biblická zpráva říká, že Josef „zůstal ve věznici“. Na tom strašném místě strávil roky! A nevěděl, jestli se vůbec někdy dostane ven.a Co mu pomohlo, aby nepropadl zoufalství a beznaději, když se dny ve vězení měnily v týdny a pak v měsíce?