Délka stvořitelských dnů. Bible neurčuje přesnou délku jednotlivých stvořitelských období. Každé z šesti období však skončilo. V souvislosti se šestým dnem (a v případě každého předcházejícího z pěti dnů) bylo řečeno: „A nastal večer a nastalo ráno, šestý den.“ (1Mo 1:31) Avšak toto prohlášení není uvedeno v případě sedmého dne, ve kterém Bůh začal odpočívat, a to znamená, že ten den trvá. (1Mo 2:1–3) Také více než 4 000 let potom, co sedmý den či Boží den odpočinku začal, Pavel ukázal, že tento den stále trvá. V Hebrejcům 4:1–11 se odvolává na slova, která dříve pronesl David (Ža 95:7, 8, 11), a na 1. Mojžíšovu 2:2 a nabádá: „Vynasnažme se proto, abychom vstoupili do onoho odpočinku.“ V době apoštolů trval sedmý den již tisíce let a ještě neskončil. Tisícileté panování Ježíše Krista, kterého Písmo nazývá „Pánem sabatu“ (Mt 12:8), je zjevně součástí velkého sabatu, Božího dne odpočinku. (Zj 20:1–6) To by znamenalo, že od začátku Božího dne odpočinku do jeho konce měly uběhnout tisíce let. Zdá se, že týden popsaný v 1. Mojžíšově 1:3 až 2:3 složený z několika dnů, z nichž posledním je sabat, odpovídá týdnu, do kterého svůj čas rozdělili Izraelité, a sedmý den pak v souladu s božskou vůlí dodržovali sabat. (2Mo 20:8–11) A tak protože sedmý stvořitelský den trvá již tisíce let, může z toho být logicky vyvozeno, že každé ze šesti stvořitelských období neboli dnů trvalo nejméně tisíce let.

To, že den může být delší než 24 hodin, je ukázáno v 1. Mojžíšově 2:4, kde se o všech stvořitelských obdobích mluví jako o jednom ‚dni‘. Svědčí o tom také to, co Petr pod inspirací zapsal, a sice že „jeden den je u Jehovy jako tisíc let a tisíc let jako jeden den“. (2Pe 3:8) Připíše-li se každému stvořitelskému dni delší časové období, tisíce let, a ne jen 24 hodin, lépe to odpovídá důkazům, jež poskytuje samotná země.

„Nové stvoření.“ Po šestém stvořitelském období neboli „dni“ Jehova přestal s pozemskou stvořitelskou činností. (1Mo 2:2) Ale dosahoval velkých věcí v duchovním ohledu. Například apoštol Pavel napsal: „Jestliže je tedy někdo ve spojení s Kristem, je novým stvořením.“ (2Ko 5:17) Být „v“ Kristu neboli „ve spojení s“ Kristem zde znamená radovat se z jednoty s ním jako údy jeho těla, jako jeho nevěsta. (Jan 17:21; 1Ko 12:27) Aby takový vztah začal existovat, Jehova Bůh přitahuje toho člověka ke svému Synovi a takový jedinec je pak zplozen svatým duchem. Jako duchem zplozený Boží syn je „novým stvořením“ s vyhlídkou na podíl s Ježíšem Kristem v nebeském Království. (Jan 3:3–8; 6:44)