¹¹ „A Jehova Bůh vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni. A Jehova Bůh také člověku uložil tento příkaz: ‚Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst; ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.‘“ — 1. Mojž. 2:15–17.

13. Jakou vyhlídku měl první člověk a proč?

¹³ Donekonečna? Muselo to být pro dokonalého člověka téměř neuvěřitelné pomyšlení. Ale proč ne? Jeho stvořitele ani nenapadlo ničit tuto mistrovsky rozvrženou zahradu Eden. Proč by měl ničit vlastní dílo, když je tak dobré a je výrazem jeho tvořivého umění? Je logické, že něco takového nezamýšlel. (Iz. 45:18) A jestliže měla zůstat tato nesrovnatelná zahrada obdělávaná, potřebovala někoho, kdo by se jí věnoval a pečoval o ni, někoho jako byl dokonalý člověk Adam. A pokud by člověk, který o ni pečuje, nikdy nepojedl ovoce ze zakázaného „stromu poznání dobrého a špatného“, nikdy by nezemřel. Dokonalý člověk mohl žít navždy!

14. Jak mohl mít Adam věčný život v ráji?

¹⁴ Adamovi byl předložen věčný život v rajské zahradě Eden. Mohl se z něj věčně těšit, jestliže zůstane dokonale poslušný vůči svému stvořiteli a nikdy nepojí ovoce, které bylo stvořitelem člověka zakázáno. Stvořitel si přál, aby dokonalý člověk zůstal poslušný a žil věčně. Zákaz jíst ovoce „stromu poznání dobrého a špatného“ nebyl smrtonosný. Byla to jen zkouška dokonalé poslušnosti člověka vůči jeho Otci. Dávala člověku příležitost, aby prokázal svou lásku k Bohu, svému stvořiteli.